Scéna.cz 

Karel Berman: Operní recitál

Hudební vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis, a. s. přináší výběr z tvorby basisty Karla Bermana. Ten kdykoli zpíval – a hrál! – Leporella, musel i nejsvůdnější Don Giovanni udělat vše, aby mu jeho sluha „neukradl“ představení. I když ve Stavovském divadle v Praze, zpívali Cesare Siepi (1965) nebo Sherill Milnes (1981). I režisér Walter Felsenstein si do své inscenace v berlínské Komické opeře vybral právě Bermana.
Z více než 120 operních postav, které Karel Berman za svůj život (14. 4. 1919 – 11. 8. 1995) vytvořil ve 3451 představeních a na 602 koncertech, se o Leporellovi psalo nejvíc. Jeho světovou úroveň recenzenti nezpochybňovali, ani když se Berman už blížil sedmdesátce.

Česko jistě mělo basisty populárnější, kteří k posluchačům směřovali jednodušeji. Pro Bermana byla i sebekratší úloha hledáním nových možností. V Řeckých pašijích od Bohuslava Martinů mu stačilo 37 taktů – a kritikové zařadili jeho Starce vedle hlavních postav. Ve svém rodném Jindřichově Hradci kupodivu Berman začínal jako amatérský operetní tenor. Tehdy ostatně myslel na dráhu klavíristy a skladatele. Na konzervatoři v Praze pak od roku 1938 studoval i režii. Než ale mohl v roce 1946 absolvovat režii u Ferdinanda Pujmana a zpěv u Hilberta Vávry (předtím ho vedl Egon Fuchs), musel s Davidovou hvězdou projít Terezínem i Osvětimí. Ztratil tam celou rodinu, nalezl budoucí hudební přátele včetně cembalistky Zuzany Růžičkové a dirigenta Karla Ančerla. Po angažmá u mimopražských oper v Opavě (1946–48) a v Plzni (1948–53) vstoupil plný nadějí do Národního divadla, ozdobený cenou Divadelní žatvy za titulní roli v Musorgského původní verzi Borise Godunova. Jenže v Praze čekal na velké role pět let. Pochybnosti ohledně svého vzrůstu (prý malý na cara, malý na knížete Gremina atd.) překonal až úchvatným Beckmesserem v Mistrech pěvcích norimberských. I tenorové jednočárkované A, které Richard Wagner nabízí záporné postavě k fistulovému zkarikování, zpíval Berman plným hlasem! Konečně se začal víc uplatňovat výjimečný souběh Bermanových talentů. (K dosud zmíněným přibyly i překlady, mj. písně Brittenovy a Musorgského, a operní libreta pro jednoaktovky Medvěd a Klíč skladatele Iva Jiráska.) Do Lipska si ho pozvali jako Borise Godunova v Šostakovičově úpravě a v celé Wagnerově tetralogii Prsten Nibelungův tam zpíval Albericha. V Göteborgu režíroval Dona Giovanniho. V Praze už počet jeho odzpívaných Bartolů (Rossiniho Lazebník sevillský) a purkrabích (Dvořákův Jakobín) přesáhl dvě stovky, prokreslil své janáčkovské, smetanovské i dvořákovské role, Jiří Pauer mu složil na tělo Zdravého nemocného. Berman učil i na AMU, ale jako by to vše jeho stylovému rozpětí od Myslivečka až po Berga nestačilo, koncertoval ve Spojených státech i téměř v celé Evropě, od filharmonických sálů až po malá městečka. Leccos, co mu bylo odepřeno na jevišti, si naštěstí zazpíval v tehdejším Československém rozhlase.