Scéna.cz 

Bona Fide Tango

„Tango vzniklo koncem 19. století…“, píše Hana Kloubová v poučeném a obsažném textu bookletu k tomuto kompaktnímu disku. „…appeared in Europe and in the United States about 1910…“, tvrdí na str. 539 Collinsova Encyclopedia of Music, vydaná v Londýně v roce 1959. V internetové Wikipedii čteme, že tango „pochází z konce 19. století…“. Malá encyklopedie hudby Jaroslava Smolky (1983) uvádí na s. 650, že tango „…v Evropě se ujalo 1910“. I Encyklopedický atlas hudby Ulricha Michelse (Praha 2000) zařazuje na s. 155 tango zcela jednoznačně do 20. století. Leč – ruku na srdce: důležitější než přesné vročení vzniku tanga je určitě zjištění, že tango, které se podle argentinského spisovatele Louise Borgese „zrodilo v bordelu“ a podle Astora Piazzolly je „…spíš pro uši než pro nohy…“ je podle charakteristiky Petra Dorůžky „…stejným stylovým křížencem, jako jazz či ragtime – a podobně jako černošské blues má své kořeny v subkultuře nejnižších společenských vrstev…“, a podle Kloubové je pro své vyznavače „…životní styl, filosofie, stav mysli…“.

Tak zřejmě chápou tango jako prostředek umělecké výpovědi i interpreti tohoto CD. Pět muzikantů na něm prokazuje, že jejich pojetí skladeb Astora Piazzolly, Juliana Plazzy, Horatia Cuccary a Pedra Laurenze je na hony vzdáleno někdejší drsné verzi tanga z hospod a nočních podniků v Buenos Aires a že mírou stylizace nejen v kompoziční technice, ale také v interpretaci překračuje někdejší konvenci. Předpokladem takového pojetí a jeho účinné realizace je ovšem dokonalá nástrojová technika, cit pro přesný rytmus, pochopení pro barevnou specifičnost instrumentace a smysl pro zvláštní stavbu formy, jež se vesměs liší od schématu běžné populární hudby. Připočtěme k tomu, že všech pět hráčů podává výkon virtuózní ne tolik ve smyslu zvládnutí brilantních technických pasáží, jako daleko spíše ve smyslu velmi kultivovaného tónového projevu a zároveň ušlechtilého výrazu. Houslista Jakub Janský, který je rovněž autorem zdařilých úprav, skvěle balancuje na samém pomezí citového projevu a nevěrohodného sentimentu, akordeonista Ladislav Horák podává své party s málokdy slýchanou jemností, ale ani ostatní tři instrumentalisté (kytarista Jaroslav Novák, flétnista Peter Grau a kontrabasista Peter Dvorský) nezůstávají svým partům a celkovému výrazu nic dlužni. Pro leckterého posluchače je možná překvapivé, kolik pestrých, navzájem odlišných a kontrastních nálad se vejde do jedenácti miniatur (v tom ohledu je zejména Piazzollova pětidílná (Escualo, Introduccio al Ángel, Muerte del Ángel, Milonga del Ángel a Resurrección) suita v úvodu dokladem kompozičního mistrovství autorova, když např. jeho zpracování závěrečného dílu se zcela obejde bez patetických jubilací a kreslí povznesenou náladu vzkříšení andělova s obdivuhodnou prostotou výrazových prostředků. Máme před sebou padesát minut hudby, která obsahuje spoustu líbezné lyriky, dramatického vzrušení a napětí i pestře barvitých nálad. Netřeba jistě zdůrazňovat, že za to vděčíme jak autorům, kteří pozvedli původní formu z pozlátka přidušené záře barových světel ke stylizovaným vrcholům, tak interpretům, kteří přistoupili ke svému úkolu s takovou mírou vkusu a hráčské suverenity.

STUDIO MATOUŠ MK 9005 – 2331
Bona Fide Tango – Misterio del Ángel; Astor Piazzolla: Escualo – Introducción al Ángel – Muerte del Ángel – Ressurección del Ángel, Julián Plaza: Danzarin, Horatio Cuccaro: Silueta porteňa, Pedro Laurenz: Milonga de mis amores, Astor Piazzolla: Libertango – Oblivion – Otoňo porteňo; Aranžmá Jakub Janský; Petr Grau – flétna, Jakub Janský – housle, Jaroslav Novák – kytara, Ladislav Horák – akordeon, Petr Dvorský – kontrabas.
Nahráno v březnu 2009 v kostele sv. Vavřince v Praze, hudební režie Jiří Doubek, zvuková režie Karel Soukeník.
Celkový čas 50:05
Zdroj Hudební rozhledy 08/ 2009 - Petar Zapletal