Scéna.cz 

Výtvarné tipy na 41. týden

Brána poznání Vermeer: Ateliér aneb Umění malby (Vysílání: 06.10., 16.10 hod., ČT2)
Znamenitý holandský malíř Johannes Vermeer (1632–1675) jehož obrazy prochází perlově rozptýlené denní světlo, klidná a vyvážená kompozice často situovaná do uzavřených interiérů.
Nepřehlédnutelným rysem jeho obrazů je také pečlivý smysl pro detail a vystižení kvality materiálů. Z jeho nejslavnějších obrazů: Krajkářka, Dívka čtoucí milostný dopis, Dívka s perlovou náušnicí, Žena vážící perly, Mlékařka... Perfekcionista, malující s mimořádným citem pro atmosféru a sebemenší detaily. Zemřel ve třiačtyřiceti v bohatém Holandsku v naprosté bídě. Známo je pouze kolem čtyřiceti obrazů, vynikajících mistrně barevným a perspektivním zpracováním. Pracoval prý pomalu, vycházel z Caravaggia, jeho ideálem byla malířská dokonalost. Měl oblíbenou citrónovou žluť a chladnou modř.

Praha, město věží Věže od hradu po Strahov (Vysílání: 06.10., 17.30 hod., ČT2)
Věž Lorety je notoricky známá, ale do věže strahovské baziliky Nanebevzetí Panny Marie pro její nepřístupnost hned tak někdo nevyšplhá. Ale Viktor Preiss to zvládl. Schodišťovou věž domu U Osla v kolébce asi neznáte, ale rozhodně ji znal Jan Neruda. Dvě zbylé věže jsou pravým opakem předcházejících - větrací věž Strahovského tunelu a telekomunikační věž kdysi nazývaná po zaniklé televizní organizaci Věž OIRT.

Meet Factory (Vysílání: 06.10., 21.20 hod., ČT2)
Meet Factory je projektem výtvarníka Davida Černého a jeho přátel. Původně byl projekt továrny na umění, kde by se umělci setkávali či scházeli k rezidenčním pobytům, svázán s budovou v pražských Holešovicích. Později byl přesunut na Smíchov. Režisérka Kateřina Mikulcová se ve svém dokumentárním filmu věnuje umělcům, kteří se v Meet Factory pobývají a také historii tohoto pozoruhodného projektu.
Meet Factory měla být místem průsečíků všech možných druhů umění - divadelního, hudebního a samozřejmě také výtvarného. Co vzniká na průsečících, hranách a v meziprostorech různých druhů uvažování? Jak se tento projekt zdařil či nezdařil, jaké překážky bylo nutno zdolat, a jací lidé se vlastně v továrně na umění setkávají? A vědí vůbec smíchovští kolemjdoucí, co se kousek od nich odehrává?
To vše se dozvíme z vtipně a lehce se odvíjejícího filmu. Kromě iniciátora Davida Černého v dokumentu uvidíme mimo jiné Zuzanu Blochovou, Jana Horáka, Jakuba Hoška, Davida Kollera, Miklóse Mécse, Michala Pěchoučka, Tomáše Pospiszyla nebo Jindru Zemanovou.

Brána poznání, Deset století architektury Müllerova vila (Vysílání: 07.10., 16.10 hod., ČT2)
Autor této stavby - arch Adolf Loos po sobě nezanechal dílo příliš rozsáhlé, ale rozhodně významné pro architekturu 20. století. Byl vždy nezařaditelnou osobností, odmítal se držet závazných principů tak, aby jeho tvorba mohla být jasně pojmenována. Pozornost na sebe upoutal v r. 1911 přednáškou s názvem „Ornament je zločin". Jeho východiska - věcnost, pragmatičnost úspornost a racionalismus řešení, stejně jako teze, že architektura není umění, mu získaly mnoho příznivců i odpůrců. V r. 1926 si pražský stavební podnikatel dr. Müller rozhodl postavit si reprezentační vilu a oslovil Adolfa Loose s lákavým příslibem, že bude moci realizovat své představy prakticky bez jakýchkoli omezení. Loos pro stavbu vybral parcelu na Ořechovce - se značně svažitým terénem a s asymetrickým půdorysem v podobě nesouměrného lichoběžníku. Loose se terénní situace nezalekl, parcela mu učarovala svou polohou a možností v Praze neopakovatelného výhledu... Mimořádná hodnota stavby spočívá v něčem jiném - Loos zde plně uplatnil koncepci tzv. Raumplanu (prostorová a výšková diferenciace interiérů v kubusu stavby podle jejich funkcí. Mimořádnou péči Loos věnoval výběru materiálu. Obkladový mramor nechal dovézt z předem vybraného lomu v Itálii, kachle z Delftu. Propracovával každý detail - kov kombinoval se slonovinou. Kolem ústředního schodiště Loos koncipuje v duchu Raumplanu místnosti různé velikosti a různé výškové úrovně podle jejich funkcí. Vznikl tak zdánlivý labyrint, který se však řídí logikou společenského provozu.

Nemaluji, své obrazy dávím (Vysílání: 10.10., 22.40 hod., ČT2)
Mikuláš Medek byl jeden z nejdůsledněji postihovaných malířů, ne-li vůbec nejpostihovanější, různými zákazy a restrikcemi až do poloviny 60. let a po krátkém rozvolnění, od 70. let pak znovu. Jeho život i jeho obrazy působí jako výkřik. Je to sled opojení a smrtících pádů. Je to kaleidoskop lidského utrpení, uměleckých pochybností, duševní trýzně, fyzické bolesti. Mikuláš Medek je zcela výjimečná osobnost naší výtvarné scény. Jeho tvorba je ohromující, nenapodobitelná, těžce vykoupená.
Tento dokument je jediným uceleným obrazem umělce, o kterém se dlouhá léta mlčelo a ani současnost jako by Mikuláše Medka neuměla ocenit a zařadit. On je ale opravdu nezařaditelný.