Scéna.cz 

Časopis Fotograf č. 15 / Praha

Právě vychází patnácté číslo časopisu Fotograf, věnováné tématu Prahy. Časopis se v minulosti zabýval tématy v širokém rozpětí zájmu. Nikdy nás však nenapadlo vybrat si to nejbližší, v čem většina členů redakce žije, město Praha. S tím nápadem přišli již před časem kolegové Hynek Alt a Saša Vajd, ale tehdy jsme si nevěděli rady, jak upravit formát časopisu, aby se to podařilo. Nakonec jsme se to přece jen rozhodli zkusit.

Rozhodli jsme se tedy toto téma otevřít a hledat jeho aspekty, které fotografy k práci motivovaly, a zároveň historické a sociální vazby, které byly jimi zaznamenány. Brzy se objevila nutnost vytvořit pro toto číslo časopisu zcela jinou strukturu a abdikovat na zavedený systém kapitol. Tentokrát nám nejde o představení jednotlivých autorů, ale zajímá nás město, jeho fotogenie, jeho proměna, vývoj jeho urbanismu a sociální infrastruktury během vybraného úseku dějin, kterým jsme zvolili období od roku 1945 do dneška.

Zvolená struktura tentokrát nesleduje představování jednotlivých autorů – fotografů. Není podstatné, zda jde o věhlasné či zcela neznámé umělce, a nesledujeme zde jejich začlenění do kontextu české či světové fotografie. Proto se namísto textů o autorech objevují pouze krátké citace z rozsáhlejších textových materiálů, případně stručné autorské texty vztahující se k vybraným souborům fotografií. Tak se zde postupně potkávají autoři vybraní ze čtyř nebo pěti po sobě následujících generací počínaje Josefem Sudkem a dalšími klasiky, jako byli Josef Hák, Zdeněk Tmej, Václav Chochola. Následuje generace, kterou zastupují zejména Josef Koudelka, Jan Reich, Jiří Poláček, Iren Stehli a Miroslav Machotka. Další skupinu tvoří například dvojice Jasanský–Polák, Peter Župník a později Markéta Othová, Alena Kotzmannová, Jiří Thýn a další. Nakonec je tu zastoupena nejmladší generace, kterou představují současní studenti uměleckých škol.

Když v redakci procházeli obrovské množství vstupních materiálů, narazili na fenomén proměny místa v čase. Obvzlášt výrazné u těch částí Prahy, které vznikly jako dostavby původních periférií. Tento pojem doznával během zaznamenaného období zhruba šedesáti pěti let výrazných změn: bývalé okrajové oblasti jako Libeň, Vysočany, Strašnice ad. se časem staly tradičním městem a nové periférie za nimi byly v dobách komunistické výstavby zastavěny panelovými sídlišti. Další etapa zástavby periférií proběhla a stále intenzivně probíhá po pádu komunismu v 1989. Po výstavbě „období rozvinutého socialismu“ začal opačný extrém, výstavba „bleskově implantovaného kapitalismu“, která rapidně rozšířila původní území města o nová satelitní sídliště, nikoliv už paneláků, ale rodinných domků – obvykle stavěných v duchu „podnikatelského baroka“, stylu, který tuto výstavbu v prvním polistopadovém desetiletí opanoval.
Snahou autorů tohoto čísla nebylo vytvořit další příspěvěk k dekorativním publikacím o Praze, ale pokusit se zachytit Prahu – toto vyjímečné město, mnohými považované za srdce Evropy – jako křižovatku dějin našeho národa i evropských architektonických stylů, jako místo na citlivém rozhraní mezi východem a západem Evropy. Také mezi vlivy a pozůstatky komunistického systému a posléze lačně přijímaného západoevropského kapitalismu. To vše viděno očima a objektivy českých a několika zahraničních fotografů mnoha po sobě následujících generací.
V přístím čísle Fotografa se vrátíme volbou tématu k samotnému médiu fotografie a k jeho neustálým proměnám, které zejména v posledních dvou dekádách zaznamenaly významnou akceleraci. Budeme se zabývat vztahem fotografie a malby a jejich dlouhodobým dialogem a vzájemným ovlivňováním. Téma příštího čísla bude tedy „Mezi fotografií a malbou“.