Scéna.cz 

Den boje za svobodu a demokracii

Zvláštní akce Studenti
Jak poslední žijící pamětníci vzpomínají na 17. listopad 1939, kdy nacisté rozpoutali teror proti českým vysokoškolákům? Devět studentů bylo popraveno bez soudu a na 1200 čekala léta věznění a mučení v koncentračním táboře (2012). Režie P. Záruba. Dokumentární film Zvláštní akce Studenti si klade za cíl připomenout některé polozapomenuté nebo spíše přehlížené aspekty a důsledky Hitlerovy odvetné akce, zaměřené proti vysokoškolským studentům na území protektorátu. Ta vešla ve známost pod názvem "Sonderaktion Prag vom 17. November 1939". S odstupem let chceme nejen připomenout širší historické okolnosti, vlastní průběh zavření vysokých škol a následné zavlečení více než tisícovky studentů do koncentračního tábora Sachsenhausen, ale také zdůraznit takřka celosvětový dopad akce, která díky horečnému úsilí československých studentů v Anglii vyvrcholila vyhlášením Mezinárodního dne studentstva (17. listopad 1941). Svým velkým symbolickým významem výrazně posílila poněkud nejisté diplomatické postavení československé exilové vlády v očích Spojenců.
Vysílání: 17.11., 14.00 hod., ČT2

Konec věčných časů
Rok 1989 podle denních zpráv Státní bezpečnosti v podání O. Kaisera. Akce nezávislých iniciativ i jednotlivců, které ve výsledku způsobí pád režimu. Režie M. Kučera. 17. listopad 1989 byl vyvrcholením procesu, který započal v české společnosti mnohem dříve. Širší podporu veřejnosti nabyl nejpozději na počátku roku 1989. Oficiální i neoficiální sdružení i jednotlivci, kteří se dostali do konfliktu se systémem státně řízeného myšlení a hospodářství, měli v té době již dostatečný potenciál na to, aby se v tehdejší ČSSR začala formovat občanská společnost. Hlasy dosud mlčící většiny způsobovaly ÚV KSČ značné starosti. Pozornost jim proto věnovala i Státní bezpečnost. Z monitoringu StB předávaného ÚV KSČ navíc vyplývá, že vládnoucí moc se už nemohla spolehnout ani na členy vlastní strany, ani na příslušníky sovětské armády, prostě na nikoho...
Dokumentární kabaret Konec věčných časů se odehrává od půlnoci 14. ledna do odpoledne 17. listopadu roku 1989 na různých místech České republiky. Kromě O. Kaisera, který tlumočí denní zprávy StB, v něm jako mluvčí účinkují Zdeňka Patoušová, Anna Freimanová, Pavel Kačírek, Hana Holcnerová, Jan Rampich, Jindřich Petrlík, Bára Štěpánová, Roman Rákosník, Stanislav Devátý a Jana Dvorská.
V archivních materiálech Československé televize dále vystupují tehdejší moderátoři zpráv, ministr obrany ČSSR M. Václavík, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze M. Štěpán a generální tajemník ÚV KSČ M. Jakeš.
Vysílání: 17.11., 15.00 hod., ČT2

Tenkrát
Události 17. listopadu 1989, které si dnes připomínáme v souvislosti se znovunabytím naší svobody, mapuje prostřednictvím výpovědí významných osobností dokument R. Sedláčka a R. Procházky (1999). Film Roberta Sedláčka a Radima Procházky "Tenkrát" se zabývá událostmi 17. listopadu 1989 prostřednictvím svědectví stěžejních aktérů tohoto dne. Těch se tvůrcům podařilo získat na čtyři desítky. Časový odstup od historické události umožňuje osobnostem jako byl Šimon Pánek, Michael Kocáb, Milan Kňažko či Jiří Dienstbier hovořit otevřeně a věcně, čímž zákonitě dochází k narušování vžitých stereotypů. Politická jednání před námi defilují jako dramatické i komické etudy s předpokládanými i nečekanými scénáři. Zpřítomnění principu hry v kontextu politiky na dějinném příkladu, který je jedním z historických východisek naší současnosti, nabízí příležitost k zamyšlení nad motivacemi a předpoklady politiků a jejich jednání. V tomto smyslu můžeme film "Tenkrát" vnímat i pod hypotetickým názvem "Dnes", protože i v naší současnosti jde v souvislosti s politikou o to, že se bez vědomí jednotlivých politických kontextů ocitáme v politickém bezvědomí.
Vysílání: 17.11., 15.55 hod., ČT2

Spálený v mé hlavě
Komedie o sametové revoluci v Brně a hledání nápadníka pro dceru, která miluje zpěváka Petra Spáleného. Při premiéře tohoto projektu, který se vysílal živě na internetu, rozhodovali o vývoji příběhu a osudech jeho hrdinů svým hlasováním diváci. Účinkují: K. Daňhelová, T. Sagher, P. Vitázková a další. Scénář a režie R. Vrba (Premiéra). Příběh komediálně laděného „filmu v přímém přenosu“ Spálený v mé hlavě se odehrává v listopadových dnech roku 1989 v bytě rodiny Červenkových v Brně. Otec (T. Sagher) je zapáleným komunistou a zaměstnancem Československých státních drah, matka (P. Vitázková) pracuje už od vyučení v masně. Jiřina Červenková (K. Daňhelová) je jejich třicetiletá dcera. Nemá partnera, pracuje jako pošťačka, nedbá příliš o svůj zevnějšek a zbožňuje písničky Petra Spáleného. Její pokoj vypadá jako zpěvákovo muzeum – spousty gramodesek, výstřižků, velikých plakátů a autogramů. Celý život se Jiřina musela podvolovat vůli rodičů, a nezměnilo se to ani v dospělosti. Snáší neustálé poznámky ke svému chování, ke svému vzhledu, ke svým rozhodnutím, která stejně vždy nakonec musí změnit „ku prospěchu rodiny“. Je často zpovídána, vyslýchána a nejčastěji dostává od otce rady, jak fungují vztahy mezi muži a ženami. Nálady jejího otce se prudce zhoršují kvůli probíhající sametové revoluci, a eskaluje tak i jeho touha řídit Jiřině život. Jak něco řídit ví totiž jako strojvedoucí nejlépe! Dochází mu trpělivost a své dceři přivede jednoho dne domů hned tři nápadníky! A protože má Jiřina ráda Petra Spáleného, dovede jí rovnou tři kníraté muže, které nikdy předtím neviděla. Dušan (R. Širila) je mladý, oplzlý inženýr, Juraj (J. Michalov) je kulturista ze Žiliny a Milan (J. Mazák) je otcův pětašedesátiletý pracovník z ČSD. Dokáže se Jiřina vzepřít svému otci stejně, jako se bouří lidé v ulicích Brna, kde probíhají demonstrace a generální stávka? Dokáže se jednou matka postavit za dceru a vzepřít se manželovi? A mělo by se otci konečně přiznat, že jeho dcera už dávno partnera má? I o tom budou moct spolu s postavami rozhodovat diváci prostřednictvím sociálních sítí.
Vysílání: 16.11., 22.05 hod., ČT art