Scéna.cz 

Když smajlík řekne víc než esej

SMILEY ve Studiu DVA je komedie, která baví, ale i proniká pod kůži. Petr Mikeska režíruje dvoumužné drama Guillem Clua s citem pro jemné odstíny lásky, samoty a touhy. Studio DVA přináší na česká jeviště další titul z autorské dílny španělského dramatika Guillema Clua. Po jeho niterné inscenaci VLAŠTOVKA přichází ještě hlubší sonda – SMILEY. Na Malé scéně se v režii Petra Mikesky potkávají Daniel Bambas a Jiří Böhm. Text přeložil Tomáš Loužný. Česká premiéra ve středu 30. dubna 2025.

Bruno a Alex: když protiklady tvoří chemii
Děj se točí kolem náhodného setkání dvou mužů – Bruna a Alexe. Jejich protichůdné povahy zajišťují fungující chemii i vtipné zápletky, které vyvěrají nejen z komunikačních selhání, ale i z hledání lásky ve světě gay dating aplikací.
Podobně jako ve Vlaštovce nás autor provází nitrem postav, tentokrát však bez důrazu na vnější konflikt s většinovou společností. Vstupuje přímo do světa dvou mužů, kteří hledají cestu k sobě – bez potřeby vysvětlovat, kdo je "muž" a kdo "žena" ve vztahu. Clua zachycuje reálné vztahové dynamiky, bez bulvárních zkratek.

Duální scéna a symboly vztahu
Režisér Petr Mikeska skvěle pracuje se scénou Agnieszky Páté-Oldak. Scéna je tvořena dvěmi prosvětlenými barovými skříňkami z matného plastu – něco je v nich ukryto, nevíme co. Až komunikace a poznávání je "projasní". Červená linie (židle, telefon, žebřiny, závěsy i tlačítko STOP) odkazuje na příběh o červené niti – osudovosti spojení.
Kostýmy dobře charakterizují postavy: Bruno (Bambas) jako intelektuál – béžové kalhoty, bílé tričko, tmavé sako. Alex (Böhm) – barman z gay baru – nosí džíny nad kotníky, tílko, tenisky. Oba reprezentují současný městský styl.

Brechtovská forma a tlačítko STOP
Mikeska využívá brechtovskou metodu – herci často vystupují z rolí, komentují děj, nebo mluví přímo k divákům. Výrazným prvkem je červené tlačítko STOP, kterým se narušuje tok scén. Jde o vtipný a současně edukativní nástroj. Termíny jako "versatil", "barback", se objasňují s nadhledem a šarmem. Odkaz na Brechta je náznakový a lehky, ale to celku jen prospívá.

Herci, kteří drží dynamiku
Daniel Bambas jako Bruno vyniká přesnou prací s nuancemi – intelektuál, architekt, filmový fanoušek, trochu nesmělý, ale hluboký. Jeho civilnost je autentická.
Jiří Böhm jako Alex se nenechá strhnout k laciné extroverzi – jeho energie je ochranným štítem, pod kterým se skrývá potřeba být milován. Pracuje jako barman, je zvyklý reagovat, přežít, a zároveň „zachytit“ toho pravého.

Mnohovrstevnatá inscenace
Oba herci zvládají vedlejší postavy, např. v telefonních hovorech, v rolích hostů baru apod. Právě tyto výstupy přinášejí největší porci humoru i dynamiky. Dialogy přecházejí v monology, někdy dojmou, jindy pobaví. Smiley není jen o tom, že "gayové to nemají snadné". Je to příběh o hledání – sebe, druhého, důvěry.

Závěrem: Co zůstává?
Smiley má svou hloubku, dokáže pobavit – a věřte, potvrzuje, že i ve vztahu platí, že málo znamená víc. Proto někdy jen pár smajlíků vyjádří víc než desetistránková úvahová esej.
Život je prevít, umí si s námi pohrát. A věřte – gayové se nejdříve musí poprat sami se sebou, pak se svou rodinou a nejbližšími, a teprve potom – pokud mají sílu, odvahu a štěstí – přichází hledání soužití s někým druhým. A to bývá ten nejtěžší most.
Pokud bych měl volit smajlíka na závěr tohoto ohlédnutí, tak sem patří ❓, 🍀 a ❤️.

❓ – protože vztahy jsou nejisté.
🍀 – protože naděje je vždy.
❤️ – protože o lásku tu jde především.

☆☆☆☆☆

Guillema Clua: Smiley
Překlad: Tomáš Loužný; režie, úprava textu: Petr Mikeska; scéna a kostýmy: Agnieszka Pátá-Oldak; hrají: Daniel Bambas a Jiří Böhm.
Psáno z premiéry 30. dubna 2025.

📘 www.studiodva.cz