zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Dorian: Obraz pokrytectví každé doby

Mikuláš Matoušek a Jiří Hába (Dorian)

autor: Patrik Borecký  

zvětšit obrázek

Východočeské divadlo Pardubice uvádí od 3. října 2026 na Malé scéně ve dvoře inscenaci DORIAN. Dramatizace Owena Horsleyho a Phoebe Eclair-Powellové vychází z jediného románu Oscara Wilda OBRAZ DORIANA GRAYE. Český překlad připravili Tomáš Loužný a Vojtěch Kostiha. Režisér Adam Svozil obsadil do titulní role Mikuláše Matouška. Spolu s ním na jevišti v dalších rolích vystupují Jiří Hába, Jan Augustin a Karolína Šafránková. Románová předloha ani po více než 130 letech od svého prvního vydání neztrácí na přitažlivosti a stále inspiruje divadelní tvůrce. Oscar Wilde (1854–1900) svým životem i tvorbou provokoval viktoriánskou společnost, odmítal její konvence a odhaloval pokrytectví dobové morálky. Právě otázky morálky, společenských pravidel a jejich proměn v čase staví režisér Adam Svozil se svým inscenačním týmem do popředí.

Wildeův příběh tak není pouhým návratem do 19. století, ale nabízí také příležitost ke konfrontaci tehdejších společenských poměrů se současností.
Wildeův jediný román Obraz Doriana Graye se na českých jevištích objevuje již více než šest desetiletí, a to v činoherních, operních, baletních i muzikálových adaptacích. K nejstarším doloženým uvedením patří československá premiéra opery Roberta Hanella v Olomouci roku 1964 či činoherní nastudování Divadla J. K. Tyla v Plzni z roku 1987. Významnou kapitolu představuje muzikál Michala Pavlíčka v Divadle Ta Fantastika z roku 2006. Také portál Scena.cz se Wildovu příběhu opakovaně věnoval – od světové premiéry opery Isaaca Steinera v roce 2000 přes balet Richarda Ševčíka až po hostování opery Ľubice Čekovské v rámci Pražského jara 2015. K této rozmanité inscenační tradici se nyní připojuje Východočeské divadlo Pardubice. Podrobně se inscenační historii věnujeme v článku: Obraz Doriana Graye: Šedesát let proměn na českých jevištích.

Pardubická inscenace vychází z dramatizace britských autorů Phoebe Eclair-Powellové a Owena Horsleyho. Eclair-Powellová je dramatička a herečka, která v roce 2019 získala prestižní Bruntwood Prize za hru Shed: Exploded View. Owen Horsley je zkušený divadelní režisér a dramatik, spolupracující mimo jiné s Royal Shakespeare Company. Ve své režijní tvorbě se věnoval také Wildeově SALOME. Inscenace DORIAN měla světovou premiéru 13. října 2021 v Reading Rep Theatre ve Velké Británii, a to právě v Horsleyho režii.

Viktoriánská morálka v groteskním zrcadle
Režisér Adam Svozil přistoupil k dramatizaci hry Dorian s výraznou dávkou nadsázky a groteskního humoru. Již v úvodní části inscenace nabízejí herci divákům jakousi groteskní edukaci, jejímž prostřednictvím otevírají queer tematiku. Obracejí se přitom přímo na publikum, oslovují například ženu v doprovodu manžela či studenta a upozorňují na rozdílné generační vnímání této problematiky. Nejde však o jednostranné poučování. Herecká nadsázka a bezprostřední komunikace vytvářejí prostor pro humor i zamyšlení. Významnou roli zde sehrává také uspořádání Malé scény ve dvoře, kde diváci obklopují hrací prostor ze tří stran ve tvaru písmene U. Vzájemný kontakt tak získává mimořádnou intenzitu a publikum se stává přímým adresátem hereckých výpovědí.
Svozilova režijní koncepce staví do kontrastu historizující kostýmy a současnou hudbu. Postavy se pohybují ve světě zdobených kabátců, vest, krajkových košil a dlouhých dámských šatů, zatímco hudební doprovod přináší výrazně moderní atmosféru. Tento protiklad nepůsobí samoúčelně. Připomíná, že společenské konvence viktoriánské Anglie sice patří minulosti, ale otázky lidské identity, sexuality, morálky a pokrytectví zůstávají aktuální. Výrazným inscenačním prostředkem se stávají také kostýmní proměny, na jejichž výtvarném řešení spolupracovali Adam Svozil a Martin Šimek. K většině převleků dochází přímo na jevišti, před očima publika. Herci i herečka postupně odkládají jednotlivé vrstvy oděvů, někdy až do spodního prádla. U mužských představitelů se přitom odhalují také jejich vypracovaná těla. Převlékání tak není skrytou technickou záležitostí, ale přirozenou součástí herecké akce. S odkládaným kostýmem jako by mizela i jedna z podob společenské masky.
Pozoruhodné je scénografické řešení Martina Šimka. V zadní části jeviště se nachází výrazný výřez, který slouží jako průchod, ale prostřednictvím herecké pózy a světelné atmosféry se proměňuje také v rám obrazu. Jeho tvar se opakuje v horizontální rovině jeviště, kde je do podlahy zasazena prosklená plocha, která se v některých situacích rozsvěcuje. Tento prostor může evokovat vodní hladinu, jezírko, fontánu, vanu, ale také samostatně vymezené místo pro herecké jednání. Vzájemné zrcadlení vertikálního a horizontálního prvku vytváří zajímavou výtvarnou souvislost. Právě obraz a jeho proměnlivý význam patří k základním motivům Wildeova příběhu. Šimkova scénografie přitom zůstává poměrně úsporná a poskytuje dostatek prostoru pro hereckou akci, kostýmní proměny i práci se světlem.

Od nevinného modelu k manipulátorovi
Titulního Doriana ztvárňuje Mikuláš Matoušek, jehož výkon je pozoruhodný především postupným vývojem postavy. Zpočátku vystupuje jako mladík, který slouží malíři coby model. Zdánlivě pasivní postavení však Matoušek doplňuje nenápadnými projevy touhy spatřit vlastní podobu na obraze. Postupně se z něj stává koketní mladíček, který si začíná uvědomovat sílu své krásy i moc, již díky ní získává nad ostatními. V jeho projevu přibývá sebejistoty, provokativnosti a manipulativního jednání. Významnou okolností je také Dorianovo společenské a finanční zázemí. Bohatý otec mu poskytuje apanáž, zároveň však její vyplácení podmiňuje určitými pravidly, zejména ve vztahu k lordu Henrymu Wottonovi. Dorian si postupně zvyká využívat nejen svého postavení, ale především lidi kolem sebe. Matoušek tuto proměnu dovádí až k obrazu zákeřného a sobeckého manipulátora, pro něhož ostatní ztrácejí vlastní hodnotu a stávají se pouhým prostředkem k dosažení požitku. Herec přitom jednotlivé polohy neodděluje ostrými předěly, ale nechává je postupně vyrůstat jednu z druhé. Právě v této proměnlivosti spočívá přesvědčivost jeho výkonu.
Jiří Hába vytváří v postavě malíře Basila Hallwarda umanutého umělce, pro něhož se Dorian stává doslova magnetem, objektem obdivu i zřejmě erotických představ. Zatímco jeho podobu postupně přenáší na pomyslné malířské plátno, zároveň si mladíka začíná přisvojovat jako partnera. Hába výrazně pracuje s hlasovou polohou své postavy. Ve vypjatých emocionálních situacích přechází až do fistule, zatímco v okamžicích zklidnění se jeho hlas vrací do hlubšího, vážnějšího rejstříku. Právě tímto kontrastem podtrhuje Basilovu citovou rozkolísanost i intenzitu jeho vztahu k Dorianovi.
Jan Augustin představuje lorda Henryho Wottona jako pevnou a dominantní osobnost, která dokonale zapadá do společnosti oddávající se požitkům, často na úkor druhých. Na rozdíl od citově rozkolísaného Basila působí Henry sebejistě a dokáže si Doriana postupně získat na svou stranu. Stává se jeho průvodcem světem rozkoší a učitelem životního postoje, v němž má vlastní uspokojení přednost před ohledy na ostatní. Augustin tak vytváří výrazný protipól Hábova Basila. Zatímco malíř touží Doriana vlastnit prostřednictvím svého obdivu a citového vztahu, lord Henry jej ovlivňuje svou společenskou převahou a svůdnou filozofií požitkářství.

Mezi skutečností a autorskou fikcí
Jiří Hába a Jan Augustin se rovněž střídají v postavě samotného Oscara Wilda. Díky jejich rozdílnému hereckému naturelu se dramatik představuje v několika výrazových polohách. Nejde přitom o odlišení jednotlivých životních etap podle věku, ale spíše o režijní záměr zachytit Wilda v rozdílných životních situacích. Jednou jej zastihujeme na vrcholu společenského uznání a slávy, jindy jako obžalovaného muže, jehož život směřuje k existenčnímu dnu. Wilde tak vstupuje přímo do děje vlastního románu a otevírá otázku, kde končí skutečnost a začíná autorská fikce. Právě toto prolínání dvou světů dodává inscenaci zvláštní napětí i tajemství a ponechává divákovi prostor k vlastnímu zamyšlení.
Karolína Šafránková ztvárňuje hned několik charakterově odlišných postav. Jako lady Henry Wottonová a Constance Wildeová představuje dvě ženy, jejichž manželé mají mnoho společného. Oba se rádi pohybují ve společnosti, vyhledávají zábavu a oddávají se vlastním požitkům. Jejich manželky však žijí v poněkud jiné realitě. Na jejich bedrech spočívají starosti o děti, rodinu i každodenní živobytí. Šafránková dokáže tento protiklad přesvědčivě vystihnout, aniž by obě postavy ztrácely svou osobitost. Zcela jinou polohu nabízí jako herečka Sybila Vaneová. Zde je koketní, rozehrává uměleckou pózu a s jistou dávkou teatrálnosti předvádí svět divadelních iluzí. Její výkon tak přirozeně zapadá do inscenace, která staví na proměnách identit, společenských rolí i samotného hereckého projevu.

Inscenace DORIAN je nejen výpovědí mladého inscenačního týmu a čtyřčlenného hereckého souboru, ale zároveň nastavuje zrcadlo společenské morálce, sexualitě a pokrytectví. Označení „viktoriánská queer show“ není náhodné. Za fasádou upjaté měšťácké morálky se totiž skrýval svět mnohem uvolněnějších mravů, požitků a vášní, než jaký společnost veřejně připouštěla. A co se od té doby změnilo? Snad jen prostředky, jimiž lidé své touhy naplňují, způsoby komunikace a společenské nálepky. Kokain mohou vystřídat jiné drogy, alkohol dostává nové podoby, ale lidská touha po rozkoši, moci a uznání zůstává. Adam Svozil nabízí neotřelou divadelní zábavu, která dokáže provokovat, rozesmát i přimět k zamyšlení. Především však nastavuje zrcadlo pokrytectví, které bují v každé době, jen se pokaždé projevuje trochu jinak. Dorian na nás hledí z každého obrazu. Vždy je to však obraz své doby.

★★★★★

🎭 Owen Horsley – Phoebe Eclair-Powell – Oscar Wilde: DORIAN
Překlad Tomáš Loužný a Vojtěch Kostiha; úprava a režie Adam Svozil; dramaturgie Anna Zindulková Hlaváčková; scéna Martin Šimek; kostýmy Adam Svozil a Martin Šimek.
Osoby a obsazení: Herec/Vypravěč 1, Dorian, lord Alfred Douglas (Bosie), žalobce (Mikuláš Matoušek); Herec/Vypravěč 2, Basil Hallward, Oscar Wilde (Jiří Hába); Herec/Vypravěč 3, lord Henry Wotton, Oscar Wilde (Jan Augustin); Herečka/Vypravěčka 4, lady Henry Wotton, Constance Wildeová, Sybila Vaneová, James Vane (Karolína Šafránková).
Východočeské divadlo Pardubice, Malá scéna ve dvoře. Psáno z druhé premiéry 4. října 2026.

📘 www.vcd.cz

12.10.2026 10:10:44 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 45 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Carmen, příběh z New Yorku (MdB)

Články v rubrice - Recenze

Úplné zatmění: kde se vlastně odehrává?

Jakub Burýška a Viktor Zavadil (Úplné zatmění)

Činoherní klub uvádí od 30. října 2026 inscenaci hry Christophera Hamptona ÚPLNÉ ZATMĚNÍ. Zda se tento úkaz od ...celý článek


Postřižiny: Stříhání starých časů

Eliška Jechová a Josef Pejchal (Postřižiny)

Východočeské divadlo Pardubice uvádí od 17. října 2026 adaptaci novely Bohumila Hrabala POSTŘIŽINY. Dramatizov ...celý článek



Časopis 45 - sekce

LITERATURA/UMĚNÍ

Dokumentární film o fotografu Karlu Cudlínovi

Karel Cudlín

Karel Cudlín: Když to nevyfotím, tak to zmizí
Dokumentární film o fotografu Karlu Cudlínovi, jednom z nejvý celý článek

další články...