Štrausova SCHOLA LUDUS
Onoho úterního večera (12. 2., Sál Martinů) by se hodilo, aby do lichtenštejnského sálu vstoupil Ivan Štraus s podvazkovým řádem na krku. Četli bychom na pentli to, co pravil onen lord, předávaje královně její spadlý podvazek: „Budiž pokárán ten, kdo by v tom viděl něco špatného“. I když ovšem by ta výstraha byla zbytečná. Neboť ve vyprodaném hledišti nebylo koho kárat.
Náš pětašedesátiletý jubilant by si mohl sednou do první řady a přijímat dary. Místo toho rozdával dary plnými dlaněmi nám. Mohl by naslouchat oslavným řečem, on však si stoupl na podium sám, a začala důkladná oslava, i když o sobě neřekl ani jednu větu. Zato vystoupil už v kostýmu japonského samuraje, už jako španělský cabalero, a zas domptér v cylindru, či od hlavy k patě v bílém, zatímco všichni ostatní v černém.
Vzpomněl jsem si, jak na dávnou svazovou plenárku věnovanou zábavné hudbě přišel co host milicionář a pravil: „Ano, my se musíme bavit, musíme se smát, ale uvědoměle a s plnou vážností!“
A já jsem, ne tenkrát, ale teď opravdu zvážněl. Před námi rostlo umělecké dílo, ano, umělecké, Gesammtkunstwerk, v němž se prolínala hudba, poesie, divadlo, balet a cirkusová manéž. Náš účinkující jubilant se tu pustil do balancu, kde stačilo malé zakolísání, a z humoru by byla jen veselost, z vtipu jen špásování, z ironie výsměch. Ale ten muž šel do věci s nonšalantní jistotou toho, kdo nepřekročí hranice dobrého vkusu ani o chlup.
A zněl tu Bach i Hindemith, neznámý Tokeuchi i známý Jaromír Vejvoda, jehož „Škodě lásky“ se dostalo povýšení tak zvanou tumpachovizací, brilantní ukázkou komorní souhry: To se kvartetisté rozsedli po celém podiu čtyři metry od sebe a pře-dávali si nesmrtelnou melodii vždy po pár tónech; byli jsme z toho jeleni, tápajíce, kdo vlastně tu melodii hraje.
A podivil by se Igor Stravinskij, když v jeho Koncertantním duu byl klavírista odsunut a partnerem houslí se stalo tu cembalo, tu kvarteto, a zas varhany – Stravinskij s varhanami působil tak, jako by působil Josef Bohuslav Foerster s balalajkou.
Všude dominovaly housle, vůbec ne jako divadelní rekvizita, ale jako vznešený nástroj v rukou dokonalého virtuosa. Byla to oslava houslové hry a došla vrcholu, kdy jsme byli blízko dojetí. Ivan vystoupil jako krotitel s bičem a vyhnal na podium koně s chocholy, své žáky, báječně cvičené, kteří zahrabali, kolik je dvě a dvě, a kteří v krystalicky čistém unisonu předvedli mile nevinný kýček Luboše Fišera. Teď to byla rodina, beze stopy po nadřazenosti učitele a poslušnosti žáků, zmizel generační rozdíl mezi otcem a znamenitou dcerou Míšou v dokonale vyrovnaném duu. A tu rodinu dovršila svým šarmem Ivanova paní Eva co by hostitelka, a kdoví, ne-li i skrytá první lektorka tohoto projektu, jak to bývá souzeno chotím mnoha umělců.
Ten večer nabídl způsob, jak lze slavit výročí. Ale těžko předvídat, zda jej někdo z jubilantů přijme. Asi zůstane vynálezem Ivana Štrause, který, jediný možný pokračovatel, naň naváže za pět let.
TIP!
Časopis 44 (2002) - rubriky
Články v rubrice - Recenze
Lehárův Paganini v nastudování libereckého divadla
Na scéně divadla F.X. Šaldy v Liberci měla 27. září 2002 premiéru klasická opereta Paganini od Franze Lehára. ...celý článek
Časopis 44 - sekce
DIVADLO
Česká premiéra hry Venkov v Kolowratu
Poslední uveřejněná hra Martina Crimpa, mladého dramatika pinterovského ražení bude uvedena na scéně Národního celý článek
HUDBA
Avril Lavigne jede naplno
Sedmnáctiletá teenagerka zpěvačka Avril Lavigne získala na letošních MTV Video Music Awards ocenění jako objev celý článek