zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Francis POULENC: Lidský hlas &Prsy Tirésiovy

Francis POULENC: Lidský hlas &Prsy Tirésiovy

autor: archiv divadla   

Státní opera Praha uvádí od 22. února 2007 v koprodukci s Operním festivalem Sferisterio v Maceratě, Itálie, operu Francise Poulence - Lidský hlas & Prsy Tirésiovy. Režie, scéna, kostýmy Pier Luigi Pizzi. Účinkují: Elena Rossi, Erika Jarkovská; Thomas Morris; Philippe Do; Jiří Hájek a Thomas Morris.
„Vždy jsem měl velký zájem o Poulencovu hudbu a o literární prameny jeho oper. Dialogy Karmelitek jsou určitě nejdůležitější opera, její kompoziční angažovanost je bezesporu podmanivá, její dramatická barva je velmi silná. Naše dvě opery jsou zcela jiného druhu: jsou napsané perfektně a je jim vlastní ohromný smysl pro divadlo, dokonalá alchymie míry a ironie,“ říká režisér Pier Luigi Pizzi.

Premiéra Prsů Tirésiových se uskutečnila v pařížské Opéra-Comique 3. 6. 1947, ve Státní opeře Praha je toto dílo uvedeno v české premiéře. K námětu Poulenkovy třetí a poslední opery přivedl skladatele ředitel nakladatelství Ricordi v Paříži, Hervé Dugardin. Upozornil ho na monodrama Jeana Cocteaua Lidský hlas, jehož premiéra se uskutečnila v únoru 1930 v Comédie Française s Bertou Bovy a které inspirovalo v roce 1948 Roberta Rosselliniho k natočení filmu La voce umana s Annou Magnani. Cocteau se v něm zaměřil na fenomén „odosobněné komunikace“: je to „dialogický“ monolog hrdinky, která se naposledy pokouší navázat telefonický kontakt s bývalým milencem. Poulenc se s nadšením pustil do úpravy textu a Cocteau sám prohlásil, že jeho drama našlo v Poulenkově opeře svou definitivní podobu. Jednoaktová tragédie lyrique je sugestivní psychologickou studií, v níž hraje velkou roli i mlčení, gesta a tón hrdinky. Je ovšem také virtuózním kusem pro jedinou zpěvačku a tu měl Poulenc k dispozici už od Prsů Tirésiových. Tehdy našel ideální interpretku Thérèse/Tirésia v Denise Duval, která účinkovala ve Folies-Bergère, a byla tak skvěle připravená pro odvážné scénické kreace v Poulenkově operní prvotině. Obdivuhodné je, jak se dokázala proměnit v neméně ideální představitelku naprosto kontrastní role Blanche v Dialozích karmelitek a posléze vytvořila – podle recenze v deníku Le Figaro z 9. 2. 1959 – svou životní roli v Lidském hlasu. Její štafetu převzaly neméně velké pěvkyně: Karan Armstrong, Josephine Barstow, Gwyneth Jones, Julia Migenes, Catherine Malfitano, Jessye Norman, Renata Scotto, Elizabeth Söderström, Galina Višněvská… Premiéra se uskutečnila 6. 2. 1959 v pařížské Opéra-Comique v režii a výpravě Jeana Cocteaua. V Čechách byla tato opera uvedena poprvé v Janáčkově divadle v Brně 22. 5. 1964 (dirigent Václav Nosek, režie Václav Věžník, zpívaly Jarmila Rudolfová a Marie Vladyková), podruhé v Národním divadle v Praze 14. 9. 1972 (dirigenti Otakar Trhlík a Ivan Pařík, režie Jaroslav Gillar, zpívaly Alena Míková a Milada Šubrtová) a potřetí ve Státní opeře Praha 10. 6. 2000 (dirigentka Claire Levacher, režie Lucie Bělohradská, zpívala Chantal Mathias).

5.3.2007 01:03:23 Redakce | rubrika - Z Českých center

Časopis 27 (2007) - rubriky

Archiv čísel

reklama

Bastard (Městské divadlo Brno)

Časopis 27 - sekce

HUDBA

Putovní kulturní festival ČESKÉ HRADY.CZ

Zpěvačka Aneta Langerová

Putovní kulturní festival ČESKÉ HRADY.CZ, který loni navštívilo na šestnáct tisíc lidí, proběhne letos už potř celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

Současný český design v New Yorku

Současný český design v New Yorku

Současný český design se od května do září 2007 poprvé představuje na několika místech v New Yorku. Designovou celý článek

další články...