Scéna.cz 

Musica Florea uvede další Vaňhalovy symfonie

Musica Florea i v letošním roce představí posluchačům dílo vynikajícího klasicistního skladatele Jana Křtitele Vaňhala. Na koncertu, který se uskuteční 2. října v Císařských lázních v Karlových Varech a 3. října v Praze v kostele u Salvátora, zazní čtyři Vaňhalovy symfonie, z nichž dvě uslyšíme v novodobé premiéře. Program nese název Haydn diriguje Vaňhala, protože ve své době Joseph Haydn skutečně symfonie českého skladatele dirigoval. O Vaňhalově blízkém vztahu k vídeňským skladatelům J. Haydnovi, Karlu Dittersdorfovi a W. A. Mozartovi se dozvídáme z dobových pramenů, které hovoří o jejich společné hře v příležitostném kvartetu. A Vaňhalovo dílo se dochovalo právě především díky Haydnovi.

Dvě ze symfonií, Es dur a D dur, uvedla Musica Florea už minulý rok, kdy koncert z díla J. K. Vaňhala ozdobil také významný host, klavírní virtuóz Michael Tsalka, který zahrál jeden ze skladatelových klavírních koncertů. V letošním roce se dirigent a umělecký šéf orchestru Musica Florea Marek Štryncl rozhodl nově nastudovat další symfonie, C dur a A dur.
Originální partitury pocházejí ze zahraniční Esterházyho sbírky, kde se zachovaly prostřednictvím Josepha Haydna, který strávil řadu let ve službách tohoto rodu. Vaňhalova díla nepochybně s orchestrem na zámku Esterházy nacvičoval v rámci provádění nejnovějšího symfonického repertoáru, Vaňhalova hudba tak skutečně zněla v jednom z nejvýznamnějších hudebních center a pod Haydnovou taktovkou. Původní rukopisy těchto symfonií spartoval v současnosti slavný muzikolog Dr. Allan Badley a Musica Florea má díky své spolupráci se Společností Jana Křtitele Vaňhala příležitost uvádět skladby v novodobé premiéře.

„Jejich jasnou klasicistní stavbu oživují zpěvné melodie, prudké dynamické kontrasty, rytmická i harmonická pestrost. Vaňhal nápaditě pracuje také s barvou orchestru: vedle smyčců staví hoboje, lesní rohy, trubky a tympány, zatímco v pomalé větě rané Symfonie A dur vystupují sólová příčná flétna a violoncello. Hudební cestovatel Charles Burney jej roku 1772 vykreslil jako uznávaného autora; Vaňhalovy symfonie se v Anglii hrály ještě dříve než Haydnovy,“ dokládá skladatelův význam muzikoložka Lucie Maňourová.

Štryncl diriguje Vaňhala – po klasicistním způsobu

Kromě toho, že je pro nás z historického hlediska nesporná čest, že skladatel formátu Josepha Haydna si natolik vážil tvorby českého skladatele, že sám prováděl jeho skladby, stojí za to věnovat pozornost i samotnému pojmu dirigování a co v které době znamenal. Z dnešních koncertních sálů známe dirigenta jako člověka, který stojí před orchestrem a řídí hudebníky od pultíku pomocí gest, jež jsou pro ně univerzálním jazykem. Toto vydělení dirigenta z orchestru ale známe až v moderní době. Ještě v klasicismu bychom dirigujícího zastihli mezi ostatními hráči a s vlastním nástrojem.
„Toto vedení se realizovalo od mnoha druhů nástrojů – nejenom cembala či houslí, ale třeba i od kontrabasu či lesního rohu,“ vysvětluje Marek Štryncl. „Jistou přednost zastávala basová linka – part, kterému se říkalo malá partitura, ačkoliv o partituru v dnešním slova smyslu nešlo. Basový part totiž obsahoval mnohé z dirigentských (kapelnických) poznámek určených k vedení orchestru (jako je tutti, solo apod.), ale zvláště pokud obsahoval tzv. číslovaný bas, tak i jasnou harmonickou představu, ze které snadno vyplývá interpretačně výrazový aspekt skladeb. Proto se tohoto projektu – dle dobových zvyklostí – zúčastním jako dirigent-violoncellista, a ne jako dirigent, který pouze gestikuluje.“
Tento způsob dirigování vyžaduje speciální dovednosti nejen od vůdčí osobnosti, ale také od samotných hudebníků. Celkového vyznění výsledné hry je z hlediska výrazu i souhry dosahováno jiným způsobem. Každý v ansámblu musí vnímat a „ctít“ harmonii či výrazové vlastnosti polyfonie hlouběji, než je tomu při hře s nám typicky známým dirigentem v popředí. Při hře je pak přítomná častěji i záměrná „nesouhra“, užití rubatového přístupu či tempových změn. Toho všeho si mohou posluchači všimnout i na koncertu orchestru Musica Florea.

Jan Křtitel Vaňhal znovu objevený

Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813), přední představitel vídeňského klasicismu, se narodil v Čechách v Nechanicích a ve dvaceti letech se odstěhoval do Vídně. Byl všestranným hudebníkem ovládajícím řadu nástrojů. Vykoupil se z poddanství a nikdy nevstoupil do ničích služeb, živil se jako skladatel, hudebník i pedagog. Když přišel do Vídně, měl za sebou již první skladatelské zkušenosti a jeho talent záhy rozpoznal kapelník Karl Ditter von Dittersdorf, který ho uvedl do světa vídeňského císařského dvora. Později se Vaňhal setkal při své italské cestě s Willibaldem von Gluckem, a dokonce s císařem Josefem II. Byl vynikající instrumentalista, v roce 1763 hrál ve Vídni první housle při premiéře Gluckovy opery Orfeus a Eurydika. Seznámil se rovněž s Florianem Leopoldem Gassmannem, který byl významným vídeňským hudebníkem a operním skladatelem.

Jan Křtitel Vaňhal neodmyslitelně patří k velkým představitelům vídeňského hudebního života a je autorem, který spoluvytvářel tzv. vídeňský styl. Když Wolfgang Amadeus Mozart napsal smyčcové kvartety, které věnoval Josephu Haydnovi, hráli je společně právě Haydn, Mozart, Dittersdorf a Vaňhal. V závěru života hudbu vyučoval a stal se vyhledávaným klavírním pedagogem. Napsal na 73 symfonií a více než 100 smyčcových kvartetů, 58 mší a množství dalších skladeb, z nichž jsou obzvláště ceněny instrumentální koncerty. Pozornost odborníků se na něj znovu upřela především ve 20. století, v novém miléniu se oživování jeho díla soustavně věnuje právě orchestr Musica Florea pod vedením Marka Štryncla.

VSTUPENKY:
● Karlovy Vary 📘
● Praha 📘