zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Filmy Jana Švankmajera

Jan Švankmajer  (Foto: Eugen Kukla)

autor: Česká televize  

zvětšit obrázek

Zlatá šedesátá: Jan Švankmajer
Nestor českého surrealistického filmu znepokojoval světové publikum svými krátkými filmy již v časech nástupu československé nové vlny (2009). Režie M. Šulík. Jan Švankmajer již platí více než padesát let za ironického kinematografického mága a znepokojujícího analytika našich vědomých i nevědomých poklesků a vášní. Vystudovaný loutkář začínal v divadle Semafor a režijně se podílel na představeních Laterny magiky, kde se jeho důležitým mentorem stal Emil Radok. Právě díky němu propadl filmu jako médiu, které se i díky dramaturgickému uvolnění nejlépe otevíralo svobodné hře imaginace. Jeho animované a kombinované filmy překračují hranice druhů a žánrů a fascinují diváky na celém světě průnikem ke skrytým traumatům moderního lidství. Švankmajerův umělecký styl je těžko zařaditelný a sám se nepovažuje za umělce s výrazným výtvarným rukopisem. V jeho dílech se prolíná animace, citace z historie umění, hraný film i syrový realismus dokumentu. Většinou je řazen k surrealismu a v tomto směru byl silně ovlivněn "prokletým básníkem" Vratislavem Effenbergrem. Jeho dílo, jež i přes pozdější domácí zákazy udivovalo publikum na řadě světových festivalů, ovlivnilo jak domácí umělce, tak i řadu osobitých zahraničních filmařů – Tima Burtona, Terryho Gilliama, bratry Quayovy nebo Shanea Ackera.
Vysílání: 01.4., 21.50 hod., ČT art
Opakování: 06.4., ČT art

J. S. Bach – Fantasia g moll
Animovaný film výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera, v němž i klasická hudba může mít surrealistickou podobu (1965). Kamera S. Malý. V animovaném film režiséra a výtvarníka Jan Švankmajera účinkuje Jiří Ropek (1922–2005), který byl varhaníkem u sv. Jakuba v Praze. Nastoupil tam po svém učiteli Bedřichu Antonínu Wiedermannovi v roce 1950. Na Ropkovy "Varhanní hodinky" – varhanní recitály chodily v době komunismu do kostela stovky lidí. Komunističtí strážci ideologie ho tolerovali, ale velice hlídali. Na varhany se u něj učili mj. Michael Kocáb nebo jazzový hudebník Milan Svoboda. Ropek byl také prvním varhaníkem, který koncertoval v londýnské síni Royal Festival Hall. Roku 1968 zahajoval kulturní část olympiády v Mexiku. V roce 1995 obdržel, jako první umělec z Východu, diplom čestného člena britské Královské varhanické koleje – Royal College of Organists.
Vysílání: 01.4., 22.45 hod., ČT art

Rakvičkárna
Maňásková hříčka Jana Švankmajera na staré téma: když se dva hádají, třetí se směje (1966). Jeden z prvních autorských filmů Jana Švankmajera odráží fascinaci starými jarmarečními boudami a maňáskovým divadlem, v Anglii nazývaným Punch a Judy. Kašpar a Paňáca se tu tlučou paličkou do hlavy, zatloukají se do rakve a vůbec bojují do posledního kousku dřeva a třísky o živé morčátko, které si Kašpar pěstuje a které jediné tu lítou řež přežije. Hudební part je z pera Zdeňka Lišky. Film získal mnohá mezinárodní ocenění.
Vysílání: 01.4., 22.55 hod., ČT art

Historia naturae
Osm krátkých "encyklopedických" kapitol ve strhujícím animovaném tanci - suitě. Jeden z prvních filmů scenáristy, výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera (1967). Rej hmyzu, obojživelníků, ptáků, ryb, savců až k lidské podstatě. Film J. Švankmajera poskytuje obrazovou pastvu jako ze starých encyklopedií, Brehmových obrázků ze života zvířat či muzeálních procházek... Hudební doprovod je z pera Zdeňka Lišky.
Vysílání: 01.4., 23.05 hod., ČT art

Byt
Taková nenápadná vzpoura všedních věcí... Slavný animovaný film Jana Švankmajera (1968). Hrají: I. Kraus a J. Herz. Neznámý muž kvůli své zvědavosti uvízne v bytě, kde však platí zcela jiné zákony, než všude jinde. Pokus sníst polévku dopadne katastrofálně, neboť lžíce se mění v cedník, vajíčko má doslova těžkotonážní vlastnosti a deska jídelního stolu je někdy propustná. Podobně je to i s postelí... Byt muže obejme, zatkne, nepustí, drží... věci se spikly a muž se marně pokouší vymanit – až do konečné tečky v podobě zdi se jmény jeho předchůdců. Absurdní hříčka o světě, který nechce propustit toho, kdo v něm uvízl? Surrealistická vize depresivního a bezmocného pacienta? Alegorie na restriktivní socialismus? Každý nechť si v tomto Švankmajerově filmu najde svůj výklad...
Vysílání: 01.4., 23.15 hod., ČT art

Zahrada
Jediný plot, který je opravdu živý. Groteskní podobenství Jana Švankmajera (1968). Hrají: J. Hálek, L. Kopřiva, M. Myslíková, V. Borovička, F. Husák a další. Kamera S. Malý. Groteskní podobenství režiséra Jana Švankmajera vzniklo podle povídky Ivana Krause Živý plot. S hravou nadsázkou vypráví anekdotu o muži, který ukazuje starému známému svou vilu a zahradu, obehnanou živým plotem – ovšem doslova živým, protože tento se místo keřů skládá z lidí, na které majitel vily něco ví...
Vysílání: 01.4., 23.25 hod., ČT art

Tichý týden v domě
Surrealistický kalendář podle Jana Švankmajera (1969). Muž chvíli sleduje dům na samotě a posléze do něj vstoupí. Zůstane v předsíni a odtud každý den vyvrtá díru do dveří jednoho pokoje. Tou pak sleduje dění uvnitř. Sedmý den do děr vloží rozbušku se zápalnou šňůrou a spěšně odchází... Absurdní a surrealistická němá groteska – autorský film Jana Švankmajera z roku 1969. Název je parafrází Nerudovy povídky Týden v tichém domě. Jenže v případě surrealistického pojetí dům neobývají lidé, ale věci.
Vysílání: 01.4., 23.45 hod., ČT art

Kostnice
Sedmdesát tisíc koster v jednom filmu (1970). Režie J. Švankmajer. Švankmajerova černobílá obrazová koláž zachycuje místo, které je samo o sobě poněkud mrazivé a které nebylo třeba zvlášť filmařsky dotvářet – kostnici v kostele Všech Svatých v Sedlci u Kutné Hory, založenou roku 1870. Sedmdesát tisíc lidských koster, většinou obětí epidemie černého moru z roku 1318, upravených řezbářem Františkem Rintem do zvláštních ornamentů, lustrů atd. se ve filmu objevuje v ironickém kontrapunktu s komentářem průvodkyně mimo obraz, který byl pořízen při návštěvě dětí, a filmu tak dodává absurdní surrealistický nádech.
Vysílání: 01.4., 00.00 hod., ČT art

20.3.2016 09:03:26 Redakce | rubrika - Z éteru