Scéna.cz 

Zlatá šedesátá: Jiří Menzel

Zlatá šedesátá: Jiří Menzel
Režisér, který našel klíč k tomu, jak na plátně oživit hrabalovskou poetiku a laskavým humorem dobýt svět (2009). Režie M. Šulík. Benjamínek mezi žáky legendárního ročníku Otakara Vávry se zpočátku neprosazoval tak dravě jako ostatní začínající režiséři a za jeho ležérnější postoj mu dokonce hrozil vyhazov ze školy. Na rozdíl od svých spolužáků neměl vysoké ambice, chtěl pracovat v televizi, po absolventském filmu působil ve filmovém týdeníku a spíše se prosazoval ve filmech svých kolegů jako svérázný herecký typ. O to více překvapily jeho první krátkometrážní filmy s neopakovatelnou poetikou a především celovečerní debut

Ostře sledované vlaky (1966), který okouzlil světové publikum a získal pro československý film druhou sošku Oscara. Tímto snímkem se etabloval jako specialista na adaptace próz Bohumila Hrabala, který dokázal pro jeho literárně svérázné vyjádření pábitelského životního postoje najít kongeniální filmový rukopis. Stejnou výzvou ale byla i adaptace Vančurova Rozmarného léta (1967), které mnozí považovali vzhledem k potlačené dějovosti a silně stylizovanému jazyku za nezfilmovatelné. Menzel se stal režisérem, který byl pro Barrandov požehnáním – jeho filmy vítězily na festivalech a v návštěvnosti obsazovaly první pozice. Po srpnu 1968 se však i on zařadil mezi problémové tvůrce mladé generace. Příčinou byl film Skřivánci na niti (1969) zasazený do 50. let, jenž se odehrával v prostředí nápravné brigády a jeho poetika byla syrovější a kousavější. Čekal jej několikaletý zákaz činnosti a poté našel tvůrčí útočiště především v žánru nostalgického retro filmu.
Vysílání: 27.2., 21.50 hod., ČT art