Scéna.cz 

Filmové tipy 24. týden

13. komnata Michaely Kudláčkové
Ve výročním dílu se ke svému životnímu příběhu vrací bývalá dětská herečka, která se musela vyrovnat s nenaplněnými profesními ambicemi i s traumatem z přepadení. Po letech otevírá téma osobní bezpečnosti, viny a cesty k vnitřnímu klidu. Příběhem provází Martina Hynková Vrbová. Režie M. Oddfish Nešlehová. Michaela Kudláčková byla jednou z nejvýraznějších dětských hereckých hvězd, proslavila se zejména rolí v seriálu My všichni školou povinní. Po neúspěšných pokusech o studium na konzervatoři se však s hereckým světem rozloučila a vystudovala střední sociálně-právní školu. V dospělosti se stala obětí znásilnění neznámým mužem, který ji následně vyhledal v jejím bydlišti a vyhrožoval jí útokem na její děti. O prožitém traumatu dlouho mlčela a svěřila se až později svému tehdejšímu manželovi, který pachatele vypátral a fyzicky napadl, za což byl potrestán podmíněným trestem. Michaela se později rozhodla vystudovat klinickou psychologii, což jí pomohlo jako forma terapie k překonání minulosti. V současné době se věnuje charitativní činnosti, studiu a rodině a nynější životní období považuje za své nejšťastnější.
Vysílání: 10.6., 21.05 hod., ČT1
Opakování: 16.6., ČT1

Ritz, nebo nic
Hvězda českého filmu třicátých a čtyřicátých let Adina Mandlová a její pestré i nelehké životní osudy v ukázkách a vyprávěních Z. Procházkové, Z. Kabátové, H. Talpové, O. Suchého, P. Taussiga, S. Motla a dalších (2011). Režie J. Novák. Filmová hvězda a erotický symbol třicátých a čtyřicátých let. Krásná a obdivovaná žena, jejíž jméno spolehlivě plnilo sály. Ale také stránky tehdejšího bulváru. Zároveň nešťastný a psychicky nevyrovnaný člověk, podezřívaný z kolaborantských styků s německými okupanty. Mužů, kteří prošli jejím životem, bylo mnoho, ale prosté štěstí příliš nepoznala. Druhou polovinu života prožila po boku homosexuálního partnera v zapomnění emigrace. Rodačka z Mladé Boleslavi zemřela v příbramské nemocnici na oddělení pro muže. Bylo jí 81 let. Nechtěla žádný obřad. Její popel byl rozptýlen.
Vysílání: 11.6., 10.35 hod., ČT1

Mandarinka
Annie Girardotová a Philippe Noiret ve hře lásky, nevěry a rozumu. Francouzsko-italská rozverná komedie (1972). Dále hrají: M. Head, R. Berri, M. Renaudová, J.-H. Breillatová, J.-C. Dauphin a další. Režie Édouard Molinaro. Manželé Séverine (Annie Girardot) a Georges (Philippe Noiret) provozují luxusní hotel na bulváru Rivoli, který vlastní Baba Boul, jak všichni říkají jejich babičce. Ta adoptovala po smrti rodičů Severine a dvojčata Babu a Alaina. Z jednoho výletu přivedou dvojčata do hotelu nového kamaráda Tonyho, mladého anglického spisovatele. Charismatický mladík naruší rodinnou atmosféru, všechny okouzlí a svede obě její vnučky Séverine i Babu. Ale Georges stále svou ženu miluje.
Vysílání: 08.6., 21.40 hod., ČT2

Poslední autobus
Při cestě nazpět časem i prostorem našel budoucnost. Britský nezávislý film s Timothym Spallem v hlavní roli (2020). Dále hrají: P. Loganová, B. Ewing, N. Mitsonová, C. McCredie, L. Kennedyová, S. Duffy, P. Pantherová, S. Ashdownová a další. Režie Gillies MacKinnon (V anglickém znění s titulky). Protagonistou britského nezávislého filmu Poslední autobus je starý pan Harper – jehož ztvárnil uznávaný anglický charakterní herec Timothy Spall – který se po smrti své ženy vydává ze skotského John O’Groats až na opačný konec Spojeného království, cornwallský mys Land’s End, kde podle názvu končí celá země. Dopravuje se výhradně místními autobusy a cestou potkává různé lidi, s nimiž zažívá drobné příhody. V průběhu putování se postupně odhaluje jeho životní příběh a smysl celé cesty. Neokázalý snímek natočil podle scénáře Joea Ainswortha režisér Gillies MacKinnon. Svérázné road movie bylo ve světové premiéře uvedeno na filmovém festivalu v italském Bari, odkud si Timothy Spall odnesl Cenu za nejlepší mužský herecký výkon.
Vysílání: 08.6., 23.30 hod., ČT art

Ingmar Bergman, pán démonů
Světově proslulá osobnost s obrovským charismatem, geniální filmař, puntičkář a diktátor. Německý dokument. „Divadlo je moje žena, film je moje milenka.“ To jsou slova legendárního švédského režiséra, jedné z největších uměleckých osobností dvacátého století. V kostce vystihují jeho svět. Život ho děsil. Vypořádával se s ním a vyjadřoval ho ve svých filmech a divadelních hrách, které inscenoval. Divadlo a film byly místy, kde mohl vizualizovat své představy. Ale muselo to být po jeho. Nikdy by nenašel kompromis s ostatními, jak navrhnout a utvářet kulisy. Život a práce byly pro Ingmara stejné. Práce s ním byla náročná, od každého očekával, že bude čelit svým limitům, stejně jako on sám. V dnešním dokumentu promluví lidé, kteří mu byli nejblíže, včetně jeho někdejší partnerky a slavné herečky Liv Ullmannové.
Vysílání: 09.6., 22.55 hod., ČT art

Fragmenty P. K.
Vzpomínkový portrét předčasně zesnulého dokumentaristy Pavla Kouteckého, od jehož narození právě dnes uplynulo 70 let. Bilance života a tvorby citlivého tvůrce je složena z výpovědí jeho přátel a spolupracovníků, z ukázek z jeho filmů a ze záběrů, zachycujících jej v různých životních situacích (2013). Režie J. Počtová. Střihový a vzpomínkový snímek přibližuje svébytnou a křehkou osobnost filmového režiséra a dokumentaristy Pavla Kouteckého (*10. 6. 1956 – †13. 4. 2006), jenž se zcela nesmazatelně zapsal do dějin české kinematografie. Byl velmi dobrým pozorovatelem. Většinou dokázal na realitu kolem sebe nahlížet z jiného úhlu než ostatní autoři. Měl velmi odlišné „výseky reality“. Dokázal v různých situacích vybrat to podstatné, ale ne na první pohled zřejmé a jasné. Nešel po zřejmých trhácích, jen velice citlivě pracoval se situacemi kolem sebe. Jako by hleděl na vše jinýma očima. To jasné a čitelné ho nezajímalo. Hlavním cílem Kouteckého filmů byla touha „hrát si", objevovat, sdílet a hlavně sdělit. Sdělit jedinečnou formou složité vztahy děje doby a různých osobností mezi sebou. Dokumentární snímky obohacoval o experimentální i animační postupy, časosběrně zachycoval osudy aktérů listopadu 1989 včetně celovečerního filmu o Václavu Havlovi, který již nestihl dokončit.
Vysílání: 10.6., 22.15 hod., ČT art

Obávaný
Kapitoly ze života slavného režiséra Nové vlny Jean-Luca Godarda. Francouzský film (2017). Hrají: L. Garrel, S. Martin, B. Béjoová, G. Gadebois, T. Lopertová, M. Lescot a další. Režie Michel Hazanavicious. Jean-Luc Godard, jedna z vůdčích osobností francouzské Nové vlny, režisér, herec, producent a scenárista. Proslavil se hned svým prvním celovečerním filmem U konce s dechem. V šedesátých letech točil i několik filmů za rok, za jako například bláznivý Petříček, Karabiniéři, Žít svůj život a především Pohrdání. Paříž, rok 1967. Jean-Luc Godard natáčí La Chinoise s Anne Wiazemsky, ženou, kterou miluje a se kterou se později ožení. Ovšem kritika jeho filmu u něj vyvolává hluboké pochybnosti. Ty ještě prohlubují události z května 1968. Krize, kterou Jean-Luc prochází, ho zásadně proměňuje: ze slavného filmaře se stává maoistický umělec stojící mimo systém, stejně nepochopený jako nepochopitelný. Godard stojí i za předčasným ukončením 21. ročníku Filmového festivalu v Cannes, když se festival solidarizoval s nepokoji dělníků a studentů.
Vysílání: 11.6., 20.15 hod., ČT art

Nicole Kidmanová: oči dokořán
Narodila se na Havaji, ale je nejzářivější australskou hvězdou všech dob. Francouzský dokument. Většinu lidí, kteří se, byť jen trochu orientují ve světě zábavy, nejspíš napadnou při vyslovení jména Nicole Kidmanová dvě věci: krásná žena a bývalá manželka Toma Cruise. Na obojí je prý Nicole vyloženě alergická, i když na kráse si podle všeho zakládá i po padesátce. Ze všeho nejvíc touží po tom, aby ji svět uznával jako dobrou herečku. A udělala pro to za celou svou kariéru opravdu dost. Svého jediného Oscara ostatně získala za strhující výkon v roli Virginie Woolfové ve snímku Hodiny, kde téměř není k poznání. O to víc si ocenění váží.
Vysílání: 11.6., 22.00 hod., ČT art
Opakování: 13.6., ČT art., 17.6., ČT art

Rok ďábla
Jaromír Nohavica v hlavní roli fiktivního příběhu, v němž se setkáme se zázrakem, s andělem, ale také s alkoholem. Dále hrají a zpívají: K. Plíhal, J. Coleman a skupina Čechomor. Film v roce 2002 získal hlavní cenu karlovarského filmového festivalu – Křišťálový glóbus (2001). Kamera M. Gábor. Scénář a režie P. Zelenka. Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. Tvůrci filmu získali v roce 2002 hlavní cenu karlovarského filmového festivalu – Křišťálový glóbus.
Vysílání: 13.6., 22.10 hod., ČT art

Dokumentární klub - Osudy odsouzených žen
Příběhy žen, které spáchaly zločiny, odsouzených ve Francii. Jak se žije v ženské věznici? Francouzský dokument. Vězeňské zařízení v Réau se dostalo v roce 2018 do širšího povědomí díky útěku Redoina Faida v helikoptéře. Ve dvou budovách se zde nachází vězení pro muže s více než šesti sty odsouzenými a vysokými mřížemi oddělené nápravné zařízení pro ženy. Odpykává si tu trest 70 žen. Většinou se jedná o matky od rodin, odsouzené k mnohaletým trestům. Jsou odtržené od rodin, izolované, občas dokonce zapomenuté. Obdobné ženské oddělení existuje v méně než třetině vězení ve Francii. Za mřížemi je ve Francii 2600 žen, což představuje 3,5% všech vězněných. Je odnětí svobody u žen těžší než u mužů? Je pohled společnosti a jejich nejbližších stejný jako na muže? Kdo jsou tyto ženy?
Vysílání: 14.6., 23.25 hod., ČT2
Opakování: 15.6., ČT2