Scéna.cz 

V Kochánkách uzavřeli svou cestu Romeo a Julie

Julie stojí vysoko v osvětleném okně, Romeo pod ní v zahradě. Kolem se pomalu rozprostírá noc a skutečný dům v Kochánkách se stává součástí příběhu, který známe více než čtyři století. Divadelní spolek Kašpar tu po více než pěti letech uzavřel cestu své inscenace ROMEA A JULIE v režii Jakuba Špalka. Překlad Josefa Topola prošel úpravou Lenky Bočkové a Jakuba Špalka. Shakespearova tragédie se tu rozehrává v pouhých osmi postavách. Text přitom neztrácí živost ani poezii, naopak jej doplňují písně, tanec a výrazná pohybová složka. Tybalt náruživě a bojovně rozehrává choreografii s červenými prapory, aby je později na střeše rozmával Merkucio v parodickém zrcadlení. A když se na stejné místo vrátí Kapulet po smrti Julie, opakuje pohyb s prapory černými. Z někdejší výzvy k boji zůstává obraz smrti a zmaru.

Rozpor mezi dvěma rody zakořenil tak hluboko, že jeho původ už vlastně nikdo nezná. Přesto dál bují, téměř ze setrvačnosti, jako plevel, který postupně dusí vše živé kolem sebe. Shakespeare a spolu s ním Jakub Špalek proti této zakořeněné zášti stavějí čistou lásku Romea Monteka a Julie Kapuletové. Právě ona dokáže překročit hranice, které předchozí generace přijaly jako neměnné. „Mor na ty vaše rody!“ vykřikne Merkucio a pojmenuje tak podstatu tragédie. Cestu k usmíření přitom nehledají jen oba milenci. Bratr Lorenzo v jejich tajném sňatku spatřuje možnost, jak oba rody konečně spojit, a podobnou naději, byť zcela jiným způsobem, nese také Chůva.
Zahrada v Kochánkách nabízí inscenaci prostor, který není třeba složitě proměňovat v jeviště. Dům se svými dveřmi a okny, živé stěny zeleně, průchody mezi nimi i samotná zahrada vytvářejí přirozenou scénografii, která s přicházející nocí neustále mění svou podobu. Jakub Špalek navíc rozehrává prostor nejen do šířky, ale také ve výrazné vertikále. Dění stoupá ze zahrady k oknům v patře a až na střechu, takže divák musí neustále měnit směr pohledu a celý dům se postupně stává jevištěm. Výprava Petry Krčmářové do tohoto prostředí vstupuje střídmě a nechává vyniknout především kostýmy. Julie v jemných růžových šatech působí vedle zemitější Chůvy téměř křehce, zatímco Romeo vstupuje do obrazu v nápadně modré košili. Výrazný barevný kontrast vytvářejí také Tybalt s Merkuciem – oranžová proti tmavému vzorovanému oděvu, jako by předznamenávala jejich střet. Kapulet, Paris či Lorenzo dostávají vlastní, snadno čitelnou siluetu, aniž by kostýmy inscenaci uzavíraly do jediné historické epochy. A pak přichází maškarní ples: maska, paruka, přehnané ženské tvary a travesti převlek převracejí dosavadní řád v groteskní hru.

Stejně živě pracuje inscenace s hudbou Daniela Fikejze a skupiny Krless. Písně tu nejsou pouhým doprovodem, ale další vrstvou vyprávění, do níž vstupují latinské a italské texty ze středověkých a renesančních sbírek, Shakespearovy sonety i renesanční erotická poezie Pietra Aretina. Herci se navíc sami stávají hudebníky – Štěpán Coufal a Jan Zadražil aktivně vstupují do hudební složky představení. Naplno se její hravost projeví při maškarním plese u Kapuletů. Rej masek, tanec a travesti převleky proměňují zahradu v rozpustilý karneval, do něhož zaznívají Aretinovy Sonetti lussuriosi neboli Chlípné sonety. Právě uprostřed této nadsázky a smyslnosti se však potkávají Romeo s Julií – a hra, která se ještě před okamžikem vysmívala konvencím a společenskému řádu, náhle dostává úplně jinou váhu.

Režie Jakuba Špalka má přitom mimořádný smysl pro zkratku a gradaci. V pouhých osmi postavách dokáže rozehrát celý konflikt a každé z nich ponechat jasnou charakterovou linii. Jednotlivé figury jsou čitelné nejen svým postavením v příběhu, ale především hereckým výrazem a emocí, kterou do něj přinášejí. Zamilovanost Romea a Julie stojí proti Tybaltově zakořeněné zlobě, Merkuciův sarkasmus a nadsázka proti obavám Chůvy, Lorenzova víra v možnost smíření se potkává s Parisovým smyslem pro řád a právo. Právě Paris je nakonec tím, kdo musí soudit. Kapulet naproti tomu zachází s osudem vlastní dcery téměř jako s výhodným obchodem – sňatkem s Parisem chce upevnit své postavení a zalíbit se vrchnosti. Špalek tyto polohy nestaví vedle sebe, ale nechává je postupně narážet, prolínat se a gradovat. Z počáteční hravosti, tance a provokace tak vyrůstá konflikt, v němž každé další rozhodnutí zužuje prostor pro šťastný konec. A právě v proměně od rozvernosti k tragédii spočívá jedna z největších sil jeho režie.

Romeo v podání Daniela Pivody Ondráčka má v sobě energii bojovníka, na první pohled však také něco z lehkovážného floutka. Postupně zraje v muže, který se ocitá v situacích, s nimiž si sám neví rady. Julie Terezy Slámové je zpočátku citlivou mladou dívkou, jejíž láska k Romeovi postupně kvete, jenže běh událostí ji nutí během několika málo dnů dospět a přijímat zásadní rozhodnutí. Nejtěžší přichází po smrti Tybalta: její manžel zabil jejího bratrance. Julie zapochybuje, bolest však dokáže překročit odpuštěním a smířením. Jan Zadražil proti její proměně staví neústupného Kapuleta. O dceru má sice starost, její budoucnost však podřizuje vlastnímu rozhodnutí a představě výhodného sňatku s Parisem.
Tybalt Štěpána Coufala má téměř ostříží pozornost vůči každému vetřelci z rodu Monteků. Je zpupný, bojovný a pevně zakořeněný v rodové zášti, jejíž původ už vlastně nikoho nezajímá. Proti němu stojí Merkucio Miloslava Tichého, joviální, sarkastický a obdařený schopností dobře odhadnout dění kolem sebe. Vůči Chůvě dokáže být břitký až neuctivý a vážnost světa kolem sebe znovu a znovu narušuje nadsázkou. Právě jeho smrt rukou Tybalta však tuto hru definitivně ukončí. „Mor na ty vaše rody!“ přestává být bonmotem a stává se rozsudkem nad nenávistí, která už nepotřebuje znát vlastní příčinu.
Chůva Evy Elsnerové naopak hladí – slovem, gestem i vztahem k Julii. Mimořádně uvěřitelný je její monolog, v němž vzpomíná na Juliino dětství a opakovaně připomíná její tehdejší reakci na otce. Lorenzo Františka Kreuzmanna působí klidně, rozvážně a především nápomocně. Tajný sňatek pro něj není jen spojením dvou zamilovaných lidí, ale také nadějí na smír mezi oběma rody. Ten nakonec skutečně přichází, ovšem za cenu, kterou si nepředstavoval – za cenu smrti Romea a Julie. Kristián Stolařík pak nabízí distingovaného a uměřeného Parise. Jako představitel řádu a práva se při rozhodování snaží ctít pravidla, ale současně zůstat spravedlivý.

V pátek 4. září 2026 se v Kochánkách uzavřela další z výrazných shakespearovských inscenací Jakuba Špalka. Romeo a Julie po více než pěti letech odešli ze zahrady, která jim poskytla dům, okna, střechu, živé stěny i noční oblohu. Prázdná však dlouho nezůstane. Už na jaře 2027 se sem Shakespeare vrátí s VEČEREM TŘÍKRÁLOVÝM, který bude zároveň první Shakespearovou komedií v režii Jakuba Špalka. A bude zajímavé sledovat nejen proměnu žánru, ale také samotných Kochánek. Kam se přesune hlediště, odkud budou přicházet herci a kterou z mnoha možností zdejšího prostoru režie objeví tentokrát? Romeo a Julie svou cestu uzavřeli, zahrada však může začít vyprávět další příběh.