zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Libor Matouš: Vše ať se děje, jak má…

Libor Matouš

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Herec Libor Matouš oslavil nedávno své 30. narozeniny. Jak jinak než pracovně. Ve světové premiéře inscenace POHÁDKA O ŽIVÉ VODĚ hraje prince Jana, nejmladšího ze tří bratrů, jehož odvaha a laskavost vedou k šťastnému konci příběhu. V souboru Městského divadla Brno působí v angažmá od roku 2019. Diváci ho mohou znát z rolí, jako je Petr Bajza v BYLO NÁS PĚT. V muzikálu MEDICUS ztvárnil dospělého Roba Cola, mladého muže plného energie a touhy po vzdělání, za což získal v roce 2023 úžší nominaci na Cenu Thálie. Ve frašce se zpěvy PROČ BYCHOM SE NETĚŠILI NA SMETANU přistupuje k postavám profesora Jaroslava Ctibora a Jeníka pragmaticky a s nadhledem, uplatňuje svou přirozenou inteligenci a vzdělání. Mimo divadelní prkna se Libor věnuje sportům jako fotbal, beachvolejbal či bojovým uměním a rád také vyráží do přírody za turistikou.

  • Libore, ve svých rolích často ztvárňujete kladné a romantické postavy. Jak se v těchto rolích cítíte?
    Každá role je pro mě výzvou a příležitostí prozkoumat různé aspekty lidské povahy. Kladné a romantické postavy jsou mi blízké a často tento typ postav dostávám. Ale upřímně, nerad bych byl zaškatulkován jen v jednom typu postav. Herecké řemeslo je krásné v tom, že umí být pestré. A právě pestrost a proti úkoly, jsou úžasným zdrojem pro sebe rozvoj, jak po profesní stránce, tak i osobnostní.
  • V "Pohádce o živé vodě" hrajete prince Jana, který je odvážný a má rád zvířata. Nacházíte v této postavě paralely se svým vlastním životem?
    Neřekl bych, že princ Jan má rád zvířata. Má rád všechny bytosti, včetně lidí, včetně zvířat. Má rád život a snaží se chovat ke svému okolí tak, aby světu prospíval, nikoli ubližoval. Myslím, že každý zdravý člověk si přeje, svým životem více rozdávat radost, než působit smutek. Takže charakter prince Jana je určitě inspirací pro každého.
  • Autoři Zdenek Merta a Stanislav Moša vaší postavě napsali nejen sóla, ale i zajímavé duety. Co je vám bližší?
    Co je mi bližší nedokážu říct. Na divadle mám rád hudbu, která posouvá děj, nebo vychází z postavy, jako takové. Z její radosti, lásky, trápení, starostí. Myslím, že přesně takhle funguje v naší inscenaci hudba. Zkrátka obojí mám rád a obojí si užívám.
  • Porazíte sice draka, ale žádný souboj mezi vámi a drakem se na jevišti neodehrává, vše je pouze v náznaku. Nechybí vám reálný souboj, například mezi bratry?
    Divadelní magie často spočívá v náznacích a symbolice, což umožňuje divákům zapojit vlastní představivost. I když by fyzický souboj mohl přinést dramatický efekt, věřím, že současné ztvárnění podporuje poetiku a pohádkovost příběhu.
  • V představení BYLO NÁS PĚT hrajete Petra Bajzu. Jaké to je ztvárnit dětskou postavu na jevišti?
    Hrát dětskou postavu je osvěžující a zábavné. Umožňuje mi to vrátit se v čase a prozkoumat svět z perspektivy dítěte, což je fascinující zkušenost.
  • Říká se, že každý herec zraje s nabytými zkušenostmi. Cítíte to tak i vy ve své divadelní kariéře?
    Můžu s tím souhlasit. Každá role a každé představení mi přináší nové poznatky a dovednosti. S každou zkušeností se cítím jistější. Ale to je tak u každé profese, tuším. Krásné na hereckém řemesle je ovšem to, že se pořád musíte učit, zlepšovat, hledat neobjevené možnosti. Asi by se dalo, od jistého věku, jen vytahovat tzv. "šuplíčky" a hrát všechno pořád stejně, ale to by byla docela nuda. Hledání je na naší práci, jeden z nejkrásnějších aspektů.
  • Jaký máte vztah ke zpěvu? Zpíváte i mimo divadelní prkna?
    Rád si zpívám i mimo divadlo. Rád si zazpívám u táboráku, na zábavě, v autě. Zpěv se stal součástí mého života.
  • Věnujete se i hře na hudební nástroje?
    Ano, hraji na kytaru, trochu na klavír a trochu na bicí. Ale v prostředí opravdových muzikantů, bych si nedovolil říct, že ty nástroje nějak ovládám. Ale baví mě to. S kytarou v ruce, jsem toho zažil už hodně.
  • Jak se vám účinkuje v seriálu "Ulice"? Jaké rozdíly vnímáte mezi prací na seriálu a v divadle?
    Být součástí seriálu Ulice je radost. Je tam skvělá atmosféra a líbí se mi, že i když se s kolegy herci a štábem potkáte, v půl šesté ráno, všichni srší energií a dobrou náladou, byť za sebou mají třeba pět hodin spánku. Všichni fungují na sto procent a jsem vděčný, že můžu být u toho s nimi.
    Samozřejmě rozdílů je nespočet. Ale kamera má tu výhodu, že když se něco nepovede, můžete si to dát znovu. Na divadle, když se něco nepovede, už to nevrátíte. Avšak to, co se v seriálu učíte a aranžujete, trvá v řádech minut, na divadle jsou to hodiny. Takže tam funguje nějaká přímá úměrnost. Navíc herecké prostředky na divadle a před kamerou jsou také odlišné, například způsob mluvy, velikost gest apod.
  • Ve volném čase se věnujete sportům jako fotbal, beachvolejbal či bojovým uměním. Jak vám tyto aktivity pomáhají v herecké profesi?
    Sport mi pomáhá udržovat fyzickou, ale i psychickou kondici. Je to pro mě nenahraditelná forma relaxu. A byť si uvědomuji, že je to někdy vůči mé profesi "riskantní", nedokážu sport ze svého života vyškrtnout. Chuť sportovat je nedílná součást mého života.
  • Je známo, že rád chodíte na čundry. Co vás na těchto výpravách nejvíce přitahuje a jak ovlivňují vaše herectví?
    Je to pro mě relax. Zábava. Radost z poznávání. Objevování svých hranic. Přijímání kontrolovaného nekomfortu. A krom toho všeho, když nic, je to určitě prospěšnější, než například sedět u televize, nebo zírání do mobilu. Avšak narážím často na to, že nemám moc volného času, abych někam vyšel na více dní. Takže když je příležitost, snažím se vyrazit, alespoň na procházku.
  • Jdete do další životní i herecké dekády. Jaké jsou vaše vize na jevišti?
    Vše ať se děje, jak má. Jsou role, které bych si rád zahrál. Jsou projekty, u kterých bych rád figuroval. Ale k ničemu se neupínám. Věřím, že když se člověk snaží žít nejlépe, jak to cítí, dělá svoji práci nejlíp, jak umí a jde štěstí trochu naproti, naskytnou se možnosti, které by si člověk ani nevysnil.
  • Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o kariéře v herectví? Můžete prozradit, jak jste období rozhodování o herectví prožíval vy?
    Osobně jsem původně zvažoval kariéru lékaře, nebo vojáka, ale během studia na gymnáziu jsem objevil lásku k hudbě a vystupování. Tato nová vášeň mě přivedla k rozhodnutí přihlásit se na JAMU v Brně, a tak to všechno začalo. Každý má svou vlastní cestu a je důležité naslouchat svým vnitřním touhám, instinktu a nebát se změn. Dělejte co vás baví, poslouchejte svůj vnitřní hlas, sněte a buďte šťastní. Je dobré mít ambice, ale jak se říká, všeho s mírou. A je dobré nezapomenout, že žádná role, škola, ocenění, vás neudělají doopravdy šťastnými. Šťastní můžete být i bez sošky Oscara, a stejně tak... můžete být nešťastní, se soškou Oscara v ruce.

    Liborovi přejeme k jeho 30. narozeninám mnoho úspěchů na jevišti i mimo něj. Jeho dosavadní kariéra je plná výrazných rolí, ve kterých prokázal svůj talent a oddanost herectví. Těšíme se na jeho další herecké počiny a jsme přesvědčeni, že nás v budoucnu čekají ještě mnohá nezapomenutelná představení. Ať se mu daří naplňovat své vize a přinášet radost divákům.

    www.mdb.cz

    10.2.2025 15:02:02 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory
  •