Scéna.cz 

* Vážený pane Bore, vítáme Vás u dnešního NetHovoru. Můžete přiblížit, jaký byl Váš dnešní den, případně co Vás ještě čeká? Redakce

Dobrý den, zdravím všechny, poprvé u internetového chatu. Dnes od rána zkoušel v divadle nové představení se zajímavým názvem Bedřich Smetana: The Greatist Hits. Večer mám Pana Kaplana, to je představení, kdy neslezu z jeviště, tak už se těším do postele.

* O tom, že jste jako dítě hrál ve filmech, se ví. O vašem divadelním působení se ví méně. Vzpomenete si, kdy a v jaké roli jste poprvé stál na jevišti? Věra, Praha10

Poprvé jsem točil v roce 1958, to jsem ještě byl školkové dítě, kde mě filmaři objevili, když hledali kluka pro film Žižkovská romance. V divadle jsem začal hrát velmi brzo potom, ani nevím, jak jsem se k tomu dostal. Myslím, že to poprvé bylo v tehdejším Realistickém divadle na Smíchově a pak už to šlo jedno za druhým. Moc scén, kde bych nehrál, není. Pro zajímavost: Tyláček, Národní (dvě opery Příběh opravdového člověka, Tkalci)..., Vinohrady, ABC, Komorní, Jiřího Wolkra...

* Pocházíte z nějak umělecky zaměřené rodiny? Klára

Moji rodiče neměli profesionálně s kumštem nic společného, ale byli to nadšení činoherní i operní diváci. Maminka hrála výborně na piano a moc pěkně zpívala, kdyby jí v tom nezabránila válka, možná by se ke kumštu dostala. Tatínek ten sice zpíval hrozně, ale za to měl ohromnou paměť, dokázal přezpívat třeba celé árie z Wágnera, kterého oba rodiče milovali, o Verdim, Puccinim, Smetanovi a Dvořákovi ani nemluvě. Když teď zkouším toho Smetanu, který je plný jeho muziky, vzpomínám na maminku, která jsa ze Sudet, a tedy dvojjazyčná, uměla spoustu věcí česky i německy, a některé jenom německy.

* Pane Bor, uvědomil jste si brzy, že chcete být hercem? Silva - Pha

K tomu výběru profese: přišlo to tak nějak samo a samozřejmě. Vlastně celá školní a středoškolská léta jsem prožil s filmem, televizí a divadlem, takže rozhodnutí jít na DAMU vlastně ani nebylo žádné rozhodnutí.

* Jak vzpomínáte na studium na DAMU, byly to hezké roky? Jana

Na studenstská léta vzpomínám rád, jak jinak. Myslím, že bych na ně vzpomínal rád, i kdyby se odehrála třeba za heydrichiády. Když je člověk mladý a ve společnosti stejně naladěných lidí, a neví, co ta profese doopravdy obnáší, tak má před sebou jenom nadějné vyhlídky. Zvolil jsem tuhle formulaci, protože mám moc rád Dickensův asi nejlepší román: Nadějné vyhlídky.

* Na kolik nástrojů hrajete? Tomáš

Hraju, a špatně, na piano. Na kytaru umím jen akordy, pravá ruka je nemožná.

* V některých starších filmech figuruje jako Jan Bor. Jaké je tedy vaše pravé jméno? Zdena, Brno

Je to tak - odmala mi doma i všude jinde říkali Honzo, a v některých filmech to tak prostě vzali a napsali do titulků Jan. Ale jsem to pořád já.

* Na první pohled působíte zachmuřeně. Máte rád humor? Lída, Most

Máte pravdu. Moje žena tvrdí, že se mračím i když se usmívám, ale humor mám samozřejmě rád. Vlastně nejhorší okamžiky v životě jsou, když dochází.

* V inscenaci o Bedřichu Smetanovi - budete hrát Smetanu? Eva

To vám neprozradím. I když, rád bych. Hrál už jsem Janáčka, Mozarta, Karla Hábu, tvůrce čtvrtónové hudby, tak proč ne Smetanu.

* Budete teď hrát v hře o Bedřichu Smetanovi. Můžete prozradit, jaký vztah k němu máte jako skladateli a vůbec – baví vás klasická hudba a opery? Ladislav / Smíchov

Smetanu miluju. Mám doma klavírní výtah Prodané nevěsty, který dostala moje maminka k dvanáctým narozeninám od svého otce. Je v něm věnování v němčině. To je rozkošný detail, když uvážíte, že sám Smetana, skladatel asi nejnárodnější, sám moc dobře česky neuměl, ale to je v jeho době nebylo nic divného. Všichni ti vlastenci vystudovali v zemi, kde němčina byla úředním jazykem. A nebýt některých osvícených českých jezuitů, tak by čeština asi opravdu neexistovala. V tomhle ohledu má Jirásek, který si jindy pěkně vymýšlel, s F.L. Věkem pravdu.

* Jak se vám pracuje ve Viole? Kateřina

Ve Viole hraju moc rád, ve vitrínách okolo sálku jsou fotografie herců, které jsem miloval a kteří mi byli vzory, když mi během představení padne oko na Václava Vosku, mého kantora z DAMU, říkám si, jak by se asi tvářil. Ale on měl velký smysl pro humor a byl moc schovívavý.

* Jak vzpomínáte na Liberec? Jitka, Liberec

Na Liberec nevzpomínám, já tam vlastně pořád jsem. Všechno poměřuju těmi prvními roky u divadla, dobrého divadla s dobrými kolegy, v krásném městě, asi jednom z nejkrásnějších, hlavně díky tomu okolí. Je to město, kde jsem se oženil a narodily se mi tam první dvě dcery. A i když se život všelijak zamotal, Liberec je prostě nezapomenutelný - mimo jiné proto, že jsem tam potkal, a pyšně mohu říct zpřátelil se s takovými skvělými lidmi jako byl můj milý kolega Vojtěch Ron, a nezapomenutelný Milan Uherek, sbormistr libereckého Severáčku, a možná umělec, který mě snad nejvíc v životě ovlivnil.

* Kolik máte vnoučat? Dana

Už tři. Poslední je Cyril, dnes je mu měsíc, a ještě mám málem šestiměsíční Matyldu, a dvou a půl letou Žofku.

* Vaše dcera Magda je herečka. Zahráli jste si někdy spolu? Hana od Plzně

Hráli jsme spolu ve Studiu dva v inscenaci Podzimní sonáta. Magda hrála mírně retardovanou dívku a já jsem hrál její sestry manžela. Kdo zná Podzimní sonátu, ví, že je to vážná záležitost, ale nám dalo ze začátku docela práci se nesmát.

* Pane Bor, kdy jste začal být sám se sebou spokojený po herecké stránce? Vladimír

Jakmile člověk začne být sám se s sebou spokojený, tak začne stagnovat. Jistá tvůrčí nejistota, mohu-li to tak vznešeně říct, je zdravá.

* Jakou máte rád hudbu a na jakou kapelu nedáte dopustit? Alena

Co se zánrů týče, nejsem vyhraněný. Když jsem byl mladý, poslouchal jsem pořád tu tzv. vážnou muziku, ale taky třeba The Beatles. Zvláštní je, že některá hudba se "přejí", ale jiná zůstane a dokonce jí člověk s léty přichází více na chuť. Dřív mě moc nezajímal Bach, teď jsem jím po každé zasažen a pokud chcete nějakou stálici, tak Schubert.

* Máte nějaký oblíbený citát? Jaroslava, Žižkov

Citátů znám spoustu a hezký je třeba tento: "Let Us Have Wine Women and Laughter, Sermonts and Soda Wather The Day after." A hádejte, kdo to řekl. Byron.

* Vážený pane Bore, děkujeme za velmi příjemné odpoledne. Vaše slovo závěrem… Díky. Redakce

Omlouvám se všem, na jejichž otázky jsem nestačil odpovědět, snad někdy příště. A nashledanou v divadle. Tam se s váma budu setkávat nejraději.