Hudební Rozhledy

Editorial 07/16

Hana Jarolímková | 07/16 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
nedávno skončivší Mezinárodní hudební festival Pražské jaro v jednom ze svých večerních programů opět potvrdil důležitost fenoménu, o němž jsem již několikrát psala, a to nejen v úvodnících Hudebních rozhledů. Je jím úzké sepětí dvou uměleckých disciplín – hudby a literatury. U příležitosti 400. výročí úmrtí jednoho z nejvýznačnějších dramatiků v dějinách literatury Williama Shakespeara (1564–1616) dostal anglický pěvecký soubor New London Consort možnost vystoupit s kombinovanou variantou jeho hudebně dramatické kompozice Bouře (The Tempest), jež představuje poslední samostatné dílo tohoto nesmrtelného autora (letos slaví také své výročí – 405 let od okamžiku, kdy bylo napsáno).

Celý článek

Juan Diego Flórez

Nevědomky jsem přepsal historii

Kateřina Viktorová | 07/16 |Rozhovory

Letos v létě uplyne dvacet let od chvíle, kdy se na pěveckém nebi zjevila nová tenorová hvězda. Stalo se tak v italském Pesaru při renomovaném Rossiniho operním festivalu, který se soustřeďuje na znovuuvádění děl svého slavného rodáka. Toho srpnového a pro jednoho 23letého mladíka osudného večera z archivního popela povstala opera Mathilde di Shabran. Byla to senzace a oním mladým zpěvákem byl peruánský tenorista Juan Diego Flórez.
Původně angažován do epizodní role na poslední chvíli zaskakoval v hlavní úloze Corradina. Zazářil natolik, že se ze dne na den ocitl mezi pěveckou špičkou vládnoucí technikou bel canta. BBC ho označila za jednoho z největších tenoristů historie.

Celý článek

Firma Petrof a nová klavírní škola v Dakaru

Jana Doleželová | 07/16 |Události

Prezidentka společnosti PETROF Zuzana Ceralová Petrofová podnikla 11. 5. první cestu do regionu západní Afriky za účelem otevření nové klavírní školy v Dakaru. Ředitelka školy Livia Laifrová Gaye věří, že stejně jako většina velkých měst světa si i Dakar, africká kulturní metropole, zaslouží mít svoji hudební školu první třídy.

Celý článek

Má vlast Paava Järviho

Miloš Pokora | 07/16 |Pražské jaro

Česká filharmonie má Smetanovu Mou vlast v genech a každý zahraniční dirigent, který stane u jejího pultu, aby se pokusil tomuto dílu vtisknout svou vlastní představu (s vlastním orchestrem to má snadnější), musí být skutečnou osobností a navíc k tomu mít dostatek zkoušek. O tom prvním nebylo v případě Paava Järviho, dnes už šéfdirigenta tokijského NHK Symphony Orchestra, pochyb, o tom druhém jsem už tak přesvědčen nebyl (Smetanova síň, 12. 5.).

Celý článek

Staatskapelle Berlin a Daniel Barenboim

Hana Jarolímková | 07/16 |Pražské jaro

Brucknerovu Symfonii č. 5 B dur, kterou sám skladatel v originálním znění nikdy neslyšel (premiéra roku 1894 ve Štýrském Hradci byla ve znamení podstatných úprav dirigenta Franze Schalka), buď bezvýhradně přijmete a zamilujete si ji, nebo s ní máte problém. Jedná se totiž o mistrovsky zkomponované dílo, ve kterém autor netradičně řeší nejen stavbu symfonického cyklu, v němž úvodní věta se závěrečnou a pomalá se Scherzem vytvářejí vzájemně si odpovídající dvojice, ale i volbu hlavních tónin (B dur – d moll/d moll – B dur) navíc s využitím veškeré symboliky, a tak jeho poslech vyžaduje maximální soustředění a důkladnou přípravu.

Celý článek

BBC Symphony Orchestra

Anna Šerých | 07/16 |Pražské jaro

Dva večery s orchestrem BBC (Smetanova síň, 25. a 26. 5. 2016) daly okusit jeho současný stav i trend. Londýnský rozhlasový orchestr jsme slyšeli na Pražském jaru naposledy pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka v letech 2012 a 2008 a z jeho zajímavých koncertů zůstane zejména Sukův Asrael nezapomenutelný. Nyní přiletěl zahrát dva koncerty s novým šéfdirigentem, Finem Sakarim Oramou. Británie je mu prý osudem, předtím působil u orchestru v Birminghamu.

Celý článek

A ještě jednou Javier Perianes - tentokrát s orchestrem

Vít Roubíček | 07/16 |Pražské jaro

Jako podnětný a vcelku zdařilý bych zhodnotil koncert pražských Rozhlasových symfoniků vedených elitním polským dirigentem Jackem Kaspszykem (19. 5., Smetanova síň). Většina z nás se patrně nikdy nesetkala s hudbou ruského skladatele polsko-židovského původu Mieczysława (Mojšeho) Weinberga (1919–1996), jeho Polské melodie, op. 47, č. 2 z roku 1950, jako by vypadly z právě vytištěné ždanovovské příručky. Řemeslně mistrná a úzkostlivě tonální hudba rozmyslně zpracovává nejroztodivnější folklorní podněty, od polských a umně skrývaných židovských až po uzbecké, moldavské a arménské.

Celý článek

Debut Pražského jara - Jiří Rožeň

Ivan Žáček | 07/16 |Pražské jaro

Věcně, spíše rychleji zahraný výběr instrumentálních čísel ze suity k Rosamundě (1823) Franze Schuberta zahájil 24. 5. ve Dvořákově síni koncert, v němž se pražskojarnímu publiku představil Jiří Rožeň (1991). Tento nadějný adept nejmladší dirigentské generace si zvolil pro svůj debut na Pražském jaru kontrastní díla, jež se podařilo – i když byl výběr motivován především osobními preferencemi – skloubit v dramaturgicky pikantní celek. Hezky secvičená scénická hudba k Rosamundě dala této nenáročné příležitostné skladbě vše, co jí náleží, trochu sentimentu, vtipu i líbeznou melodii.

Celý článek

Španělské flamenco s La Lupi

Julius Hůlek | 07/16 |Pražské jaro

Skutečně jedinečný, neopakovatelný zážitek svého druhu poskytla festivalovému publiku komorní skupina španělských tanečníků, hudebníků a zpěváků sdružených v projektu RETOrno (17. 5.). Krédo projektu je zakódováno ve významu klíčových slov skrytých v názvu (španělsky retorno = návrat a reto = výzva) a jeho předmětem je „vícedruhový“ útvar zvaný prostě flamenco. Návrat ke kořenům tanečního, hudebního a zpěvního projevu charakteristického pro země hispánské a iberoamerické chápe jako výzvu a zároveň jej syntetizujícím způsobem „povyšuje“ na úroveň autonomní umělecké kreace.

Celý článek

Hudba k Bouři

Jaroslav Someš | 07/16 |Pražské jaro

Hudba hraje významnou roli v celém Shakespearově díle. K „nejhudebnějším“ hrám velkého alžbětince patří jeho labutí píseň, dramatická romance Bouře. Hudbou zní celý pohádkový ostrov, kde se odehrává. Vzdušný duch Ariel se vyjadřuje zpěvem stejně jako slovem, dvojice clownů Trinkulo a Stefano notují pijácké popěvky, písní slaví svobodu divoch Kaliban, za zvuků hudby probíhá líbezná šachová hra milenců Ferdinanda a Mirandy, a služební duchové kouzelníka Prospera dokonce předvedou celou taneční scénu o ztraceném ráji. Není divu, že anglické baroko, holdující výpravným hrám se zpěvy a tanci, mělo právě Bouři v takové oblibě.

Celý článek

Guarneri Trio Prague s Michaelou Fukačovou

Miloš Pokora | 07/16 |Pražské jaro

Díky violoncellistce Michaele Fukačové, která pohotově zastoupila náhle onemocnělého dlouholetého člena Guarneri Tria Prague Marka Jerieho, nebylo Pražské jaro ochuzeno o vystoupení jednoho z nejreprezentativnějších českých komorních souborů. I původně plánovaný program zůstal až na výměnu Mendelssohnova op. 66 za op. 48 zachován.
Úvod večera (21. 5., Dvořákova síň) patřil jednovětému Klavírnímu triu Luboše Fišera z roku 1978, představujícímu příklad toho, jak nápaditě a hlavně účelně lze zacházet s relativně prostými moderními prostředky.

Celý článek

Závěr s Pražskými symfoniky a Tomášem Netopilem

Anna Šerých | 07/16 |Pražské jaro

Závěrečný koncert Pražského jara 2016 (4. 6.) hrál Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK jako poctu svému dlouholetému šéfovi a spolutvůrci Václavu Smetáčkovi (110. výročí narození a 30. výročí úmrtí). Hostoval Tomáš Netopil, mladý český dirigent, který sbírá vavříny ve světě. Koncert velkorysý, objevný.
Zahájila ho česká premiéra skladby, která úspěšně obletěla svět – The Fruit of Silence / Ovoce ticha lotyšského sedmdesátníka Pēterise Vaskse. Zhudebnil modlitbu Matky Terezy, která zdůrazňuje čtyři stupně soustředění na cestě k Bohu – modlitbu, lásku, službu, mír.

Celý článek

George Cables

Vladimír Kouřil | 07/16 |Horizont

George Cables byl stošedesátým šestým pianistou, který od roku 1996 vystoupil v rámci pražského Mezinárodního festivalu jazzového piana (2. 5., Sukova síň). Jeho sólový koncert byl prologem už dvacátého prvního ročníku, který se uskuteční tradičně v podzimním období. Nebylo to první Cablesovo vystoupení u nás. Loni v dubnu hrál s kapelou legend černošského jazzu The Cookers, vedenou tenorsaxofonistou Billym Harperem – a byla to jedna z koncertních událostí roku. Cables se narodil roku 1944 v New Yorku. V osmnácti letech založil kapelu, v níž se objevily také vycházející hvězdy, bubeník Billy Cobham či saxofonista Steve Grossman. George Cables rychle zapadl do tehdejšího jazzového varu, který měla na svědomí nejen nastupující generace, ale také mnozí z protagonistů počátků moderního jazzu.

Celý článek

Brněnská Carmen je ponurá

Karla Hofmannová | 07/16 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Opera Carmen od Georgese Bizeta patří neodmyslitelně do repertoárové výbavy každého operního domu. Je ovšem na dramaturgii, jestli zvolí vídeňskou verzi s recitativy a s baletem, nebo původní verzi s prózou, která mnohdy operním pěvcům působí potíže.
V Brně zvolili verzi původní, próza kupodivu z úst pěvců uchu příliš nevadí, pravda je, že málokdo dokáže posoudit kvalitu francouzštiny. Naštěstí jsou tu české titulky. Inscenace se snaží o inovaci otevřením škrtu v prvním jednání, který je sice zajímavý a mile mimicky zpracovaný – promenáda na ulici, starý manžel a mladý milenec v roli kolportéra – ale je nadbytečný již s ohledem na délku inscenace.

Celý článek

Hindemithův Malíř Mathis v Semperoper

Zbyněk Brabec | 07/16 |Zahraničí

Přestože je Paul Hindemith, významný představitel německé hudby 1. poloviny 20. století, autorem deseti oper, je pro českého operního diváka téměř neznámým skladatelem, neboť po válce, pokud se nemýlím, byly u nás inscenovány pouze dvě jeho opery: v roce 1970 uvedla olomoucká opera jeho Malíře Mathise – s inscenací hostovala i v Praze, ale to už dnes mnoho lidí nepamatuje, a celkem nedávno, v roce 2011, uvedla ostravská opera jeho Cardillaka (také s prezentací této inscenace v Praze). Není to trochu málo? Asi ano, ale české operní scény těch dramaturgických dluhů zejména u moderních a soudobých oper mají daleko víc. Objektivně řečeno, Hindemithovy opery jsou nesmírně náročné na provedení, zejména ty celovečerní, a obávám se, že by příliš našeho diváka do hlediště nepřitáhly.

Celý článek

Čeští pěvci v zahraničí IV

VII. Magdalena Kožená

Jan Králík | 07/16 |Studie, komentáře

Dráha Magdaleny Kožené se zdá strmá a hvězdná, a přece nebyla samozřejmá, ani snadná; je ovšem pevná, bohatá a bezvýhradně svébytná. Na počátku stálo studium klavíru a zlomeniny obou rukou. Zpěv se jevil jako dočasná náhražka a dar hlasu jako nejistý. Kdokoli jiný by v takové situaci leccos vzdal. Ale Magdalena Kožená naopak začala nalézat sama sebe. Dokázala v sobě probudit a posílit skryté vlastnosti: vůli, píli, sebezapření, nezdolnost, pokoru a cit pro míru, neomylnou muzikalitu a rozvážnost i odvahu k objevování vlastní cesty.

Celý článek

Nejvýznamnější zahraniční festivaly II

VII. Wexford Festival Opera

Daniel Jäger | 07/16 |Studie, komentáře

Wexford Festival Opera je prestižní operní festival, který se koná v průběhu měsíců října a listopadu ve městě Wexford v jihovýchodním Irsku, asi sto kilometrů od hlavního města Dublinu. Město samotné má necelých dvacet tisíc obyvatel, a přestože nepatří k těm historicky nejvýznamnějším, přitahuje své návštěvníky poklidem a přátelskou atmosférou. Wexford po staletí vzkvétal jako přístavní město. Díky postupnému zanesení přístavu naplaveninami ve viktoriánské éře zde ale byla námořní doprava téměř úplně přerušena. Přístavní hráze, od kterých kdysi vyplouvaly lodě do Bristolu nebo Liverpoolu, dnes využívají flotily člunů lovících slávky. Přestože z minulých dob toho ve Wexfordu mnoho nezůstalo, doposud je zde patrný vikinský tvar sítě ulic s úzkými uličkami i průchody na nábřeží.

Celý článek

Portréty velkých klavíristů 20. století VI

VII. Alicia de Larrocha, dáma z corridy

Ivan Žáček | 07/16 |Studie, komentáře

Když poslouchám Alicii de Larrocha, je mi vždy, jako bych usedl do toho malého vláčku, co nás na pouti provázel tajemnou krajinou. Když jsem byl děcko, museli mě tam dotlačit skoro násilím, protože mne ti kostlivci, jukající na mě zpoza rohů, moc nebavili. Ale dnes do něj vsedám s dychtivostí, kdykoli mi první dáma španělského klavíru pokyne. Vím, že mne tam čeká jen samá čistá krása – kouzelné meandry říček, potoků i horských bystřin, lemované girlandami nádherných květin, nad nimiž poletují vážky a bělásci, usedajíce na obtěžkané květy, aby sáli tu sladkou nádheru. Stejně jako já, skryt ve stínu rozložitého stromu, jenž mne chrání před ostře žhnoucím španělským sluncem. A když pak se dám odvézt k východu z té krajiny krásných snů – protože žádný sen nemůže trvat věčně – tak si představuji, že tam na mne čeká drobná starší dáma, a já se jí pokloním, čelem se dotýkaje země. Ale to je jen další sen, Alicia de Larrocha už pár let není mezi námi, a pro mne je už dávno zem čelem nedosažitelná.

Celý článek

Muzikantské fugy - Denziův útěk z Prahy, který se nekonal

Stanislav Bohadlo | 07/16 |Studie, komentáře






„Peníze mi na stromech nerostou…“


Denzio dlužící pěvkyni Morettiové, Praha, červenec 1734

JAK SE DOSTAL ZAKLADATEL PRAŽSKÉ OPERNÍ SCÉNY ANTONIO DENZIO DO ČECH?
Podle archivních výzkumů Milady Jonášové v Itálii (2008) se jeho otec Pietro Antonio Denzio, syn Andrea de Denti, přistěhoval do Benátek z Boloně v roce 1684 a to do farnosti S. Moisè a živil se opisováním not, než začal podnikat jako impresário. Jeho nevěsta Teresa Peruzzi, tehdy dvaadvacetiletá, narozená v Bruselu Antoniu Peruzzimu, žila od dvou let v Benátkách ve stejné farnosti. Není náhodou, že jedním ze svatebních svědků byl markýz Hanibal Gonzaga z Mantovy. Jejich prvorozený syn Antonio Alvise Denzio se poprvé nadechl slaného benátského vzduchu 23. září 1689.

Celý článek

České symfonické orchestry a společenská realita - Orchestr Slezského divadla Opava

Petar Zapletal | 07/16 |Studie, komentáře

Píše se červen roku 1954. Před konkurzní komisí, v jejímž čele je šéf opery Ivo Jirásek, rozechvěle předstupuje první (a jak se později ukázalo, také jediný) uchazeč o místo druhého hobojisty v orchestru opavského divadla. Ivo Jirásek pohotově obstarává klavírní doprovod Haydnova Koncertu pro hoboj C dur, jehož první větu si kandidát ke konkurzu vybral. Výrok komise je kladný – a já (neboť šlo o mou maličkost) se stávám členem opavského divadelního orchestru. Nedělám si iluze: přijali mě nikoli proto, že bych hrál tak dobře, ale prostě proto, že jsem byl jediným přihlášeným účastníkem konkurzu, nic jiného nezbylo, začátek sezony 1954–55 byl za dveřmi…
Pobyl jsem v Opavě moc rád – je to krásné město s kulturní tradicí (nikoli náhodou se mu říkalo „bílá Opava“)!

Celý článek

Z našich houslařských ateliérů – violoncella a kontrabasy

VII. Mistr houslař Zdeněk Zadina

Rafael Brom | 07/16 |Svět hudebních nástrojů

Procházíte-li západočeským houslařským městečkem Luby u Chebu křížem krážem, chodíte neustále z kopce do kopce. Radnice je na kopci – tam je cesta pro pěšího obzvláště příkrá, jediná eurorestaurace ve městě je na kopci a hřbitov je také na kopci. Také mnozí mistři houslaři bydlí na kopci – Josef Budil, Emil Lupač se zetěm Tomášem Skálou a také Zdeněk Zadina.
Naše rozprávění začalo od lesa – Zdeněk vyprávěl o stavbě pětistrunného violoncella, pro které si nechával u Slawinských vyrobit nejvyšší pátou strunu, přinesl ukázat anglickou violetu, kterou postavil, a pak ukázal na západ.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 07/16

Partneři:

 
 
 

Vyhledávání: