Hudební Rozhledy

Editorial 03/19

Hana Jarolímková | 03/19 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
letošní březen je z hudebního hlediska zajímavý mimo jiné tím, že na jeho pětadvacátý den připadá výročí narození italského dirigenta, jednoho z nejvýznačnějších hudebníků konce 19. a počátku 20. století, Artura Tosca-niniho (25. 3. 1867 – 16. 1. 1957). Člověka života více než pozoruhodného, ale hlavně stojícího si vždy nekompromisně za svým, mnohdy i v obdobích více než nelehkých. A i když v našem seriálu portrétů velkých dirigentů 19. až 21. století samozřejmě nebude chybět, podívejme se na něho v krátkém zamyšlení právě z tohoto úhlu: tedy jako na umělce, který se nebál vyjádřit svůj názor a postoj ani v situacích, které ho mohly stát nejen kariéru, ale – a to bez jakéhokoliv přehánění – i postavení a dokonce život.

Celý článek

Kristjan Järvi

Jaromír Javůrek | 03/19 |Rozhovory

Letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka zahájí 28. května 2019 Prokofjev, Rachmaninov a Janáčkova Sinfonietta – významná díla první poloviny 20. století v interpretaci rezidenčního festivalového orchestru Symfonického orchestru Českého rozhlasu a nejmladšího zástupce slavné dirigentské rodiny Järviů. Kristjan Järvi získal reputaci jako jeden z nejodvážnějších a nejvíce inovativních hybatelů na scéně klasické hudby. Narodil se v Estonsku, vyrůstal v New Yorku a absolvoval na Michiganské univerzitě. Na svém kontě má více než 60 nahrávek zahrnujících také několik filmových soundtracků. Spolupracoval mimo jiné s režisérem Tomem Tykwerem na právě vysílaném seriálu Babylon Berlín. Kristjan Järvi boří hudební ortodoxii a vykonává své průkopnické nápady s několika soubory a orchestry. Například spolu s Genem Pritskerem založil newyorské klasicko-hip-hopovo-jazzové uskupení „Absolute Ensemble“ a je čestný dirigent a umělecký ředitel Baltic Sea Philharmonic. V letech 2013–2018 byl šéfdirigentem v MDR Leipzig Radio Symphony Orchestra. Do Ostravy na MHF Leoše Janáčka přijíždí v květnu podruhé, a to přesně po 10 letech. Je to tedy výborná příležitost k rozhovoru s ředitelem festivalu, Jaromírem Javůrkem.

Celý článek

Talent Prahy 5

Julius Hůlek | 03/19 |Události

Také dvanáctý ročník Soutěže Talent Prahy 5 – 2018, konané každoročně pod záštitou téže městské části, soustředil zájem a úsilí mladých žáků základních uměleckých škol v oblasti zejména klasické neboli vážné hudby. V centru pozornosti byla opět hodnotná hudba a odpovídající interpretační výkony za podpory, respektive spoluúčinkování profesionálních hudebních umělců. Šestičlenná porota posuzovala výkony mladých amatérů rozdělených do tří kategorií: v první do 15 let, ve druhé od 15 do 26 let a ve třetí šlo o vyhodnocení mimořádného talentu. Vlastní klání jako přehrávka soutěžících se uskutečnilo v sále Základní umělecké školy Štefánikova (4. 12.) a celá akce byla završena koncertem laureátů soutěže ve velkém sále Národního domu na Smíchově (30. 1.). Kromě laureátů zde vystoupili hosté partnerských měst Prahy 5 z pěti evropských zemí – z Rumunska, Německa, Polska, Slovenska a Maďarska. Spoluúčinkoval orchestr PKF – Prague Philharmonia s dirigentem a zároveň předsedou odborné poroty Leošem Svárovským.

Celý článek

Lukáš Herold o soutěži Talent Prahy 5

Ludvík Kašpárek | 03/19 |Události

Lukáš Herold, radní pro kulturu Městské části Praha 5, nejenže stál přímo u zrodu soutěže Talent Prahy 5, určené pro mladé hudební talenty z této části hlavního města, ale věrně ji provází po celou dobu její existence. Je tedy vedle Leoše Svárovského, který kromě toho, že přijal post předsedy poroty soutěže, každý koncert vítězů s PKF – Prague Philharmonia diriguje, jedním z těch nejpovolanějších, které je možno vyzpovídat a soutěž našim čtenářům přiblížit…

Celý článek

Mozartovy narozeniny opět s Plácidem Domingem

Helena Havlíková | 03/19 |Festivaly, koncerty

Připomenout Mozartovy narozeniny 27. ledna koncertem ve Stavovském divadle, jediném dochovaném divadle, kde Mozart dirigoval, je určitě dobrý nápad. Už před deseti lety se ho chopilo Národní divadlo. Je však otázka, jak takovou oslavu pojmout. Jako příležitost pro mladé začínající talenty, kterým naše první scéna pomůže na začátku jejich kariéry v tom dnes tak konkurenčním operním světě? Nebo jako mozartovské gala se špičkovými mozartovskými specialisty?
Loni mohli na narozeninovém koncertě Mozartovi „popřát“ se sympatickým entusiasmem mládí laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Pro Veroniku Holbovou, Lucii Kaňkovou, Romana Hozu nebo Jana Hnyka byl tento koncert vítanou příležitostí předvést své talenty. Letos oslavu narozenin Národní divadlo naservírovalo Plácidu Domingovi, jakkoli nikdy nepatřil k žádným mozartovským specialistům.

Celý článek

Galavečer Classic Prague Awards 2018

Markéta Jůzová | 03/19 |Festivaly, koncerty

Třetí ročník Classic Prague Awards 2018 vyvrcholil hudebním galavečerem ve Smetanově síni Obecního domu, kde byli 19. 1. 2019 vyhlášeni vítězové Cen klasické hudby, v přímém přenosu také prostřednictvím České televize. Slavnostní událost moderoval noblesně a zasvěceně hudební publicista Jiří Vejvoda.
Pozvání na galavečer přijal významný dirigent Petr Vronský, čerstvý držitel Medaile Bohuslava Martinů. Společně s Filharmonií Hradec Králové, která v loňské sezoně slavila čtyřicáté jubileum, představil v průběhu programu klasicistní a romantickou hudbu. Radost ze hry vnesli na pódium především nadějní sólisté, z dětí klavíristka Klára Gibišová, houslista Vilém Jirsa a hornista Jan Vobořil jr. Generačně starší, i když stále mladí hudebníci, violoncellista Adam Klánský a houslista Jan Mráček, se stali až symbolicky reprezentanty výrazných talentů, kteří se rozhodli vydat se na profesionální dráhu.

Celý článek

Smrt v hudbě a písmě Manfreda Honecka

Vladimír Říha | 03/19 |Festivaly, koncerty

Lednové výročí narození W. A. Mozarta (27. 1.) v Praze připomněly hlavně dva koncerty se slavnými jmény. První s Českou filharmonií a Manfredem Honeckem, druhý ve Stavovském divadle s Plácidem Domingem. Umělecky i dramaturgicky byly přitažlivější 17. až 19. 1. koncerty orchestru České filharmonie. Rakouský dirigent Manfred Honeck je dlouholetý spolupracovník orchestru. V současnosti je šéfem Pittsburgh Symphony Orchestra, takže ho nevidíme tak často, ale vždy, když se objeví, je to vrcholný zážitek. Pod názvem Smrt v hudbě a písmě připravil tentokrát nezvyklý tematický program, v němž spojil skladby 19. a 20. století s tématem smrti a Mozartovým Requiem. Není tedy divu, že posluchači třikrát při jeho uvedení (píšu o pátku 18. 1.) Dvořákovu síň Rudolfina zcela zaplnili. Navíc koncerty připadly právě do týdne, v němž jsme vzpomínali smrt Jana Palacha, a i když to Honeck popřel a označil za náhodu, toto spojení každého českého posluchače napadlo, neb se koncerty konaly jen pár metrů od místa s Palachovou pamětní deskou.

Celý článek

Ivan Kusnjer a jeho žáci

Jan Králík | 03/19 |Festivaly, koncerty

Do vyprodaného pěveckého koncertu ND v někdejším kostele sv. Anny, nyní Pražské křižovatce (2. 2.), zasáhly chřipky. Přestože onemocněli dva tenoristé, jeden barytonista a mezzosopranistka, v náhradu za ně zaskočili kolegové a sám pedagogický protagonista večera Ivan Kusnjer. Odpadl Schumann a Mahler, ale kdyby již nebyl vytištěn program, pro posluchače by i narychlo upravená dramaturgie Beno Blachuta ml. působila celistvě a čistě: v prvé půli duchovní, v druhé půli písňová.
Ivan Kusnjer, dlouholetý přední sólista našich i zahraničních operních a koncertních scén, vedoucí katedry zpěvu a operní režie HAMU, sám velmi úspěšný pěvecký pedagog, otevřel večer mimo program Prologem z Leoncavallových Komediantů. Zpíval s naprostou jistotou v plné vokální brilanci podání a s moudrou naléhavostí výrazu. Slovem pak uvedl devět ze svých nadějných odchovanců.

Celý článek

Film Music Prague tentokrát i nefilmově

Vladimír Říha | 03/19 |Horizont

Osmý ročník Festivalu filmové hudby (Film Music Prague) letos připravil dvě novinky. Termínově se posunul z dubna na začátek února (1.–4. 2.) a hlavně organizátoři v čele s Nikolou Bojčevem, zakladatelem a hlavní organizační duší celé akce, přidali do programu jeden koncert nefilmové hudby od filmových skladatelů, který festival zakončil ve velkém stylu.
Tradiční čtyři víkendové dny přehlídky letos nabídly opět spoustu zahraničních hostů – skladatelů, aranžérů, manažerů a zástupců dalších profesí, které souvisejí s filmovou hudbou, tímto novým fenoménem pro generace, v nichž stále více začíná převažovat ta nejmladší s některými novými zálibami, čemuž se i tento festival velice dobře přizpůsobuje. Možná i to, že ho organizuje velice mladý tým, je zárukou, že se liší od dalších podobných akcí u nás. Navázal také dobré vztahy se starším „bratrem“ – Festivalem filmové hudby v polském Krakově (ten chystá na květen již 12. ročník), a diskuse zástupců obou festivalů byla jednou z nejzajímavějších v programu panelů opět konaných v Kaiserštejnském paláci na Malé Straně.

Celý článek

Jonny to v Národním divadle nevyhrál

Helena Havlíková | 03/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Opera Jonny spielt auf / Jonny vyhrává Ernsta Křenka (1900–1991) se v nastudování Státní opery s dirigentem Stefanem Lano a režisérem Davidem Drábkem vrátila do Prahy po více než devadesáti letech (24. a 26. 1.). V roce 1927 bylo Nové německé divadlo jedno z prvních, které se nechalo po lipské premiéře okouzlit atraktivním námětem a v té době v opeře vzrušujícími jazzovými prvky natolik, že se z Jonnyho stal doslova operní hit, který zastínil dokonce Pucciniho Bohému.
Tato opera na Křenkovo vlastní libreto z počátku jeho dlouhého skladatelského působení odráží meziválečný stylový kvas, než se tento rakouský skladatel s českými kořeny po otci přiklonil k Schönbergově Druhé vídeňské škole a její dodekafonii (ostatně Křenkovu dodekafonickou operu Karel V. Nové německé divadlo uvedlo dokonce ve světové premiéře), experimentoval s elektronickou hudbou, využíval také aleatorní techniky. Protože jeho dílo nacisté zařadili mezi tzv. zvrhlé umění, Křenek emigroval do Spojených států, kde setrval i po válce a stal se americkým občanem.

Celý článek

Janáčkova opera a povedený Don Carlos

Karla Hofmannová | 03/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Verdiho kultovní opera Don Carlos neměla jednoduchý vývoj. Má několik verzí, Verdi ji stále přepracovával a stále nebyl spokojen. Libreto napsali Joseph Méry a Camille du Locle podle Friedricha Schillera, inspirovaného novelou Césara Vicharda de Saint-Réal z roku 1672. Se skutečnými historickými osobnostmi nemá děj příliš společného, jen jejich jména. Don Carlos byl všechno, jen ne okouzlující a cituplně založený mladík a Rodrigo de Posa je prototypem hrdiny bez bázně a hany, kterého v dějinách a na královském dvoře nebylo možné reálně potkat. Alžběta z Valois byla poslušnou dcerou i manželkou a Filip II. vládcem bez špetky svědomí. Nahlížení do jejich intimního života a psychiky je umělecká fikce, o to více strhující než skutečnost.

Celý článek

Baletní Re-start

Jaroslav Someš | 03/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Pražský komorní balet a Balet Praha Junior spojily své síly do projektu s názvem Re-start 2019, který měl premiéru 9. 1. tohoto roku na Nové scéně v Praze. Šlo o čtyři kratší choreografie, dvě starší, jednu v obnovené premiéře a jednu zbrusu novou. Večer zahájil Pražský komorní balet svou loňskou inscenací Svět sedmikrásek v nastudování Jiřího Pokorného na původní kompozice Nilse Frahma a Davidsona Jaconella. Programový výklad libreta o kontrastu mezi bílými a černými sedmikráskami z výsledné podoby čitelný nebyl, přesto celek vynikal velkou emotivitou. Spíš než o vztahu člověka s rostlinnou říší vypovídal o jeho vztahu k říši živočišné. Pohyby lidí se tu střídají s pohyby zvířat, navazují kontakty a naopak spolu zápasí, sbližují se i míjejí. Výtvarně se pracuje s lidským tělem (např. siluety na pozadí prosvětlených „pahorků“, shrnutí textilie smýkáním těla atp.) i se světlem (světelný design Pavla Beranová). Celkový obraz Pokorného Světa nevyznívá nadějně, útěchu nepřináší ani životodárný déšť.

Celý článek

Nico Muhly: Marnie

Jaroslav Someš | 03/19 |Přímé přenosy z MET

Anglický spisovatel Winston Graham byl už uznávaným autorem, když v roce 1961 vydal svůj román Marnie. Kniha se ihned stala nejúspěšnější Grahamovou prací a režisér Alfred Hitchcock podpořil její slávu, když podle ní natočil o tři roky později stejnojmenný filmový thriller. Před několika lety námět zaujal také amerického skladatele Nika Muhlyho a jeho libretistu Nicholase Wrighta. Na základě objednávky Anglické národní opery (ENO) a Metropolitní opery v New Yorku vytvořili jeho operní adaptaci, která měla světovou premiéru 18. 11. 2017 v londýnském Coliseu a za rok poté, 19. 10. 2018, v newyorské Metropolitní opeře. O tři týdny později byla Marnie zařazena do cyklu přímých přenosů z Met.
Jde o psychodrama o mladé zlodějce a lhářce, měnící neustále svou identitu, o ženě trpící traumatem z mládí, o ženě, která lásku budí, ale není schopná ji opětovat. Její pozdější manžel Mark, ač sám nejednoznačná povaha, se ji snaží za každou cenu zbavit všech běsů, které ji ovládají.

Celý článek

Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur

Jaroslav Someš | 03/19 |Přímé přenosy z MET

Na rozdíl od La traviaty není Adriana Lecouvreur inscenací vzniklou přímo pro Met. Režisér Sir David McVicar se svým tvůrčím týmem ji vytvořil v roce 2010 pro Royal Opera House v Londýně, od té doby proputovala Evropu, až nyní dospěla do USA. Scéna (Charles Edwards), kostýmy (Brigitte Reiffenstuel) i choreografie (Andrew George) zůstaly stejné, jen hudebního nastudování se v Met ujal Gianandrea Noseda. Změnilo se samozřejmě také pěvecké obsazení, z původního londýnského zbyl jen Maurizio Muraro jako kníže de Bouillon. Inscenace má všechny znaky McVicarových režií, až činoherní propracovanost jevištního dění, atraktivní design a vyšperkovanost množstvím drobných nápadů. Základem scény je dřevěná maketa barokního jevišťátka, která je otočná, takže můžeme nahlížet jak ze zákulisí do sufit, tak do šatny vzadu za jevišťátkem, i zpředu frontálně, když se na něm odehrává baletní Paridův soud s využitím dobové scénické mašinérie. Není to samoúčelný výtvarný nápad; romantický příběh podle Scribova dramatu se v divadelním prostředí odehrává, herečka Adriana je jeho tragickou hrdinkou, a navíc je teatralita klíčem k zápletce samé.

Celý článek

Mozartwoche 2019

Robert Rytina | 03/19 |Zahraničí

Úvodem...
Jak ten čas rychle letí... Přesně před rokem jsem na tomto místě v článku nazvaném Čekání na Rolanda avizoval program budoucího ročníku salcburského festivalu Mozartwoche, a teď mi nezbývá než na něj vzpomínat v čase minulém. A hned na úvod je třeba konstatovat, že na rozdíl od klasické hry Čekání na Godota se Salcburk svého hrdiny skutečně dočkal. Zbrusu nový intendant Rolando Villazón letos nahradil svou předchůdkyni, ředitelku Nadace Mozartea Maren Hofmeister, přesně v tom stylu, v jakém se od něj očekávalo. Extrovertního mexického tenoristy (a poslední dobou i režiséra, moderátora a... ano, teď už i festivalového intendanta) bylo zkrátka všude plno. Nechyběl téměř na žádném koncertě, zúčastnil se tiskových konferencí a recepcí, v obchodech všeho druhu figurovala nabídka exkluzivních kávových šálků s designem, navrženým samotným Mistrem Villazónem...

Celý článek

Euryanthe jako příběh z psychiatrického sanatoria

Karla Hofmannová | 03/19 |Zahraničí

Carl Maria von Weber je představitelem německé romantické opery a jeho Euryanthe se odehrává v rytířském prostředí. Na libreto Helminy von Chézy vznikla opera s životem kypícím hudbou, bohatou na efektní pěvecké příležitosti a s mnoha zápletkami a překvapivými zvraty. Inscenovat ji však v reáliích rytířské doby by pro dnešního diváka nebylo přesvědčivé. Inscenátoři zvolili sterilní neutrální prostředí, ve kterém je možné si představit cokoli. Třeba i terapii v psychiatrické léčebně.
Tomuto výkladu nahrává prázdný, čistý, bílý, klasicistní sál s velkými okny a velkými vstupními dveřmi. Ten nahrazuje honosný dvůr krále Ludvíka VI. V pravém portálu je umístěna postel s lůžkovinami, sloužící jako útočiště pro hlavní postavy v depresi. Těmi jsou rytíř Adolar, který se vrátil z křížové výpravy, a zdá se, že trpí postraumatickou poruchou z válečných hrůz, ale především teskní po snoubence Euryanthě.

Celý článek

Portréty velkých dirigentů - Gustav Mahler

Jiří Štilec | 03/19 |Studie, komentáře

Gustav Mahler (1860–1911) byl po celý svůj profesionální život dirigentem, možná přesněji řečeno operním dirigentem. Této činnosti – dirigování a šéfování operních orchestrů a ansámblů – se Mahler věnoval od svých dvaceti let až do smrti, ale jeho celoživotní touhou bylo spíše dirigovat symfonické orchestry a stát v čele nějakého významného tělesa. To se mu podařilo až v závěru jeho života. V dopise Guido Adlerovi z New Yorku 1. ledna 1910 o tom napsal: „... gerade die Leitung eines Konzertorchesters war lebenslang mein Wunsch. Ich bin froh, dies einmal in meinem Leben zu genießen...“ („… právě přání, abych mohl vést symfonický orchestr, mne provázelo celý život. Jsem rád, že se mi to jednou v mém životě podařilo…“). Přání stát se šéfem symfonického orchestru se mu vyplnilo až v letech 1898–1901, kdy se vedle šéfa Vídeňské dvorní opery stal i šéfem Vídeňské filharmonie a později mohl v této funkci dirigovat New York Philharmonic, a to v sezonách 1909/10, 1910/1911 před svým definitivním odjezdem do Evropy.

Celý článek

Mozaika nejslavnějších operních režisérů - Hans Neuenfels

Zbyněk Brabec | 03/19 |Studie, komentáře

Mezi nejvýznamnější režiséry současnosti patří bezesporu i „enfant terrible“ německé operní režie Hans Neuenfels (*31. 5. 1941 v Krefeldu). A dodejme, že jeho inscenace patří k těm nejkontroverznějším, které se na světových jevištích objevují. Přestože jsou mnohými zatracovány, i ony mají své příznivce. Inu v umělecké tvorbě nikdo nemá absolutní pravdu a to, zda se mi některá operní inscenace líbí nebo nelíbí, záleží na mnoha faktorech: vzdělání, uměleckém rozhledu, (ne)schopnosti přijímat nové inscenační postupy a přemýšlet o kontroverzních inscenacích, zda na režisérově výkladu není přece jenom něco zajímavého. Jeden můj kolega s trochou nadsázky řekl, že nejhorší inscenace jsou ty, na které zapomenu dřív, než dojedu tramvají z divadla domů. K těmto ty Neuenfelsovy rozhodně nepatří.

Celý článek

Spontiniho Vestálka neboli skromnost stranou

Robert Rytina | 03/19 |Studie, komentáře

„Jak chcete, aby někdo něco nového vynalezl, když já, Spontini, prohlašuji, že má předchozí díla nemohou být nikdy překonána. Také prohlašuji, že po Vestálce nebyla napsána jediná nota, která by nebyla ukradena z mé partitury.“
Gaspare Spontini v rozhovoru s Richardem Wagnerem, 1844

(Tento a další citáty z vlastního životopisu Richarda Wagnera Můj život jsou převzaty z překladu a poznámek Vlasty Reittererové; vydáno Národním divadlem v roce 2007.)

Slova z úvodu napovídají už sama o sobě, že jejich autor rozhodně přehnanou skromností netrpěl. Ba naopak, italský skladatel Gaspare Luigi Pacifico Spontini (1774–1851) tyranizoval většinu života okolí svou nesnesitelnou povýšeností a arogancí. Může nás tedy překvapit, že se v umělci těchto vzácných povahových rysů zhlédl mladý Richard Wagner, který později obdobný pohled na vlastní tvorbu doladil k ještě větší dokonalosti? V roce 1844, kdy působil v saské metropoli jako dvorní kapelník, totiž pozval tuto evropskou operní celebritu k pohostinskému dirigování slavnostního představení jeho nejslavnější opery Vestálka.

Celý článek

Celuloidová hudba - Olga Sommerová

Tomáš Pilát | 03/19 |Studie, komentáře

Filmařské rodiny nejsou v dějinách kinematografie ničím ojedinělým. Je zajímavé u nich sledovat, co si děti vzaly od svých rodičů či prarodičů, a v čem jsou naopak zcela sví. Ideální je, když mladá generace staví na kvalitních základech a přitom si jde svojí originální cestou. Jako tomu je například u Špátů/Sommerů. Jan Špáta a Olga Sommerová tvořili dlouho tvůrčí i životní pár, a jejich dcera Olga Špátová od každého něco převzala a dodala svoji nadstavbu. Filmu se věnuje i její bratr Jakub, a zase po svém. A u všech hrála či hraje při práci velkou roli hudba.

Celý článek

Více než jen opravené noty

Aleš Březina | 03/19 |Studie, komentáře

Když v roce 1994 předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů PhDr. Viktor Kalabis zakládal Institut Bohuslava Martinů, měl před očima jasný dlouhodobý cíl – souborné kritické vydání kompletního odkazu tohoto klasika hudby 20. století. Věděl přitom velmi dobře, že on sám se splnění tohoto úkolu nedočká. V té době neexistovala nikde na světě knihovna, která by měla byť i jen všechna dobová tištěná vydání skladeb Martinů. Mnohá z jeho děl, nakladatelsky vázaných u českých, německých, rakouských, francouzských, anglických a amerických vydavatelství, byla k dispozici jen v nevyhovujících původních vydáních, starých padesát a více let a obsahujících i neautorizované zásahy editorů. Nemálo starších tisků bylo již po několik desetiletí rozebráno a tato díla se tedy stala veřejnosti téměř nedostupná. Některé partitury nebyly nikdy vysázeny a nakladatelé je šířili (a částečně bohužel dodnes šíří) pouze v podobě reprodukce obtížně čitelného skladatelova autografu.

Celý článek

Musica a Kancyonál

Jiří Štilec | 03/19 |Knihy a notoviny

Dvě díla, která byla poprvé vydána v rozmezí téměř stovky let (Blahoslav – 1569 a Komenský – 1659), spojuje více než jen fakt, že byla znovu vydána a pod pečlivou redakcí Petra Daňka a Jiřího K. Kroupy zpřístupněna odborné i široké veřejnosti jako faksimile k významným hudebním a historickým událostem (Mezinárodní hudební festival Pražské jaro a loňské jubileum Československé republiky). Obě patří do historie české renesance a baroka v prostředí Jednoty bratrské a dokládají v případě Jana Blahoslava jak jeho rozsáhlou erudici, tak zájem a znalost českého jazyka a snahu tímto jazykem zpracovat instruktivní dílo, které by přesáhlo rozměr pouhého teoretického traktátu, ale přineslo i jako určité české specifikum pohled na dobovou interpretační praxi. V případě Komenského Kancionálu máme před sebou dílo, jímž vrcholí tradice bratrských kancionálů od počátku 16. století.

Celý článek

Klavírnictví na rozcestí

Jakub Zahradník | 03/19 |Svět hudebních nástrojů

Jestliže se naše předchozí vyprávění zastavilo v roce 1938, má to svou logiku. Jen 20 let času (1918–38) bylo vyměřeno první republice československé. Bylo to, bohužel, zejména krátce na to, aby se zklidnilo napětí mezi Čechy a Němci v českých zemích. Až totiž v roce 1897 byla oficiálně zrovnoprávněna čeština s němčinou a dědictvím zmíněného vývoje byla situace, kdy v mladém státě žila téměř 1/4 populace mající za rodný jazyk němčinu. Pro tyto občany bylo mnohem obtížnější se s novou situací a nově vzniklým státem identifikovat. Vše by se bylo časem spravilo, kdyby do vývoje nezasáhly dvě neblahé události. Nejprve světová hospodářská krize, která postihla nejvíce pohraniční oblasti, kde žili právě především lidé německy hovořící. A hřebíček do rakve mírovému soužití zatloukla štvavá agitační politika hitlerovského Německa, která si německy mluvící části suverénního státu ČSR (tzv. Sudety) uzurpovala. Hitler na jaře 1939 do ČSR vpadl, což se mimo jiné významně dotklo poměrů v klavírnických firmách. Valná část jich totiž v Sudetech sídlila.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 03/19

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: