Hudební Rozhledy

Editorial 06/19

Hana Jarolímková | 06/19 |Úvodník

Vážení přátelé,
o skutečnosti, že česká kultura se už stala pevnou součástí evropského a světového kulturního dění a dědictví, snad netřeba pochybovat, dokladů tohoto jevu najdeme dost jak např. v oblasti literatury (Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Milan Kundera ad.), tak v oblasti výtvarného umění (Petr Brandl, Antonín Slavíček, Josef Čapek ad.), abych jmenovala alespoň několik literátů a výtvarných umělců. Věru nemáme se za co stydět. Stejná situace existuje i na poli hudby, kde bychom mohli jmenovat celou plejádu umělců od renesančního Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, přes skladatele následujících století, jakými byli např. Josef Mysliveček či Antonín Rejcha, ve století devatenáctém pak Bedřich Smetana a Antonín Dvořák, a skončit bychom mohli u Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Petra Ebena či Vladimíra Sommera, nebudu-li uvádět skladatele vyloženě soudobé.

Celý článek

Franz Welser-Möst

Alena Sojková | 06/19 |Rozhovory

„Doba, ve které nyní žijeme, se nedá s devadesátými lety vůbec srovnávat,“ komentuje rakouský dirigent Franz Welser-Möst aktuální situaci hudebního světa. Ve vídeňském Café Imperial jsme mluvili nejen o specifikách současného hudebního trhu, ale i o Leoši Janáčkovi, nechuti uvádět v Clevelandu, kde je od roku 2002 šéfdirigentem tamějšího proslulého orchestru, hudební „blockbustery“, a především o jeho první spolupráci s Českou filharmonií, ke které dojde v závěru letošní sezony. Franz Welser-Möst je velkou a uznávanou osobností hudebního světa. Působil jako šéfdirigent Londýnských filharmoniků, šéf curyšské opery a hudební ředitel Vídeňské státní opery, nyní je šéfdirigentem Cleveland Orchestra. V osobním kontaktu je příjemný, vstřícný a není skoupý na slovo, což je zejména pro novináře vlastnost nade vše vítaná.

Celý článek

Jubilující Jaroslav Krček

Milan Bátor | 06/19 |Rozhovory

Bez Jaroslava Krčka si uplynulé půlstoletí české hudby nelze představit. Skladatel, dirigent, interpret a režisér jsou jen velmi povšechné charakteristiky, které nemohou předestřít renesanční rozmanitost jeho uměleckých aktivit. Narodil se 22. dubna 1939 ve Čtyřech Dvorech. Po prarodičích zdědil geny sedlácké, legionářské, veselé, hudební i úřednické. Hudbu vystudoval v Českých Budějovicích a na Státní konzervatoři v Praze. Je žákem Miloslava Kabeláče ve skladbě a Bohumíra Lišky v dirigování. Jaroslav Krček je podepsán pod stovkami nahrávek jako hudební režisér, dosud napsal několik set skladeb, v souboru Musica Bohemica udržuje živý oheň kulturních tradic české hudby. V díle a osobnosti Jaroslava Krčka, který v letošním roce oslavil krásné osmdesátiny, je umění návratem k principům lidskosti a humanity, kde je člověk člověkem a hudba hudbou.

Celý článek

Vivat Leopold Koželuh!

Rafael Brom | 06/19 |Události

Česká hudba slavila 9. 4. grandiózní úspěch ve Vídni. V barokním rektorském kostele sv. Karla Boromejského (Karlskirche) ve Vídni – se konal Slavnostní koncert k poctě díla Leopolda Koželuha. Účinkovali český ansámbl Wranitzky Kapelle, chlapecký sbor Boni pueri, rakouská sólistka Simona Eisingerová (soprán), rakouský herec Wolfgang Klivana (recitace) a dirigent Marek Štilec. Slavnostní VIVAT patřilo rovněž císaři Josephu II., jemuž vzdal Leopold Koželuh hold prostřednictvím kantáty Joseph, der Menschenheit Segen – Joseph, požehnání lidu, P 19 č. 3, která byla ústřední skladbou koncertu. Je prostřední ze tří, které český skladatel věnoval císařskému dvoru. Nejprve vznikla smuteční kantáta na smrt Marie Terezie a třetí kantáta byla sice psána pro korunovaci Leopolda II. českým králem, zazněla ale až o pár dnů později při korunovaci císařovny Marie Ludoviky Španělské českou královnou.

Celý článek

Velikonoční festival duchovní hudby v Brně

Karla Hofmannová | 06/19 |Festivaly, koncerty

Velikonoční festivaly v Evropě, které jsou programově koncepční a mají ucelenou dramaturgii, se konají jen v Krakově a ve Vídni, kde mají proslulý Osterklang. A také v Brně, jako jediný v České republice. Myšlenka byla uvedena v život před 28 lety a koncerty se konaly především v katedrále na Petrově. Od té doby prošel festival mnoha peripetiemi jak organizačními – dnes je již několik let provozovatelem festivalu Filharmonie Brno – tak dramaturgickými i prostorovými.
Letos se festival konal od 14. do 28. 4. s názvem Ceremonie / Je dobré slavit pána a byl jako vždy rozdělen do dvou hlavních částí. Na období před ukřižováním a na období po zmrtvýchvstání, kdy se atmosféra uvolňuje a slaví se nové narození Krista, nebo, chcete-li, znovu návrat jara. Mezi těmito obdobími se postupně začaly prosazovat Tenebrae, tedy tři temné hodinky, pohroužení do půstu a zpovědi. Tady nejsou namístě velké koncerty, ale niterné rozjímání. Přesto i letos na Velký pátek se dostalo na koncert a ne zrovna ledajaký.

Celý článek

Dvořákova Rusalka a Sukův Asrael

Julius Hůlek | 06/19 |Festivaly, koncerty

Jako skutečně vznešeným večerem se dá nazvat každý z obou koncertů Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (10. a 11. 4.) s dirigentem Tomášem Braunerem. Dramaturgicky šlo o počin vskutku jedinečný, neboť na programu byla dvě závažná orchestrální díla propojená, a to nejen jmény jejich autorů, silnými osobnostními vazbami. Platí to především pro první z nich, zhruba pětadvacetiminutový blok nazvaný Rusalka – fantazie využívající, obměňující, přetvářející a v nový kontext transformující hudbu ze světoznámé opery Rusalka neméně světově proslulého klasika novodobé české národní hudby Antonína Dvořáka. K tomu, aby de facto nové hudební dílo vzniklo, spojili své síly dva současní hudební umělci – rakouský dirigent Manfred Honeck (1958) a český skladatel Tomáš Ille (1971). M. Honeck, mj. proslulý i svým vřelým vztahem k české hudbě, počítaje v to Dvořákovu Rusalku, je českému hudebnímu publiku dobře známý, v letech 2008 až 2011 a 2013 až 2018 v Praze působil jako hlavní hostující dirigent České filharmonie.

Celý článek

David Newman poprvé s PKF – Prague Philharmonia

Vladimír Říha | 06/19 |Festivaly, koncerty

Neděle 14. 4. byla významná jak pro PKF – Prague Philharmonia, tak pro pražské vyznavače americké hudby 20. století, zejména její filmové odnože, která se až nečekaně rozrostla a stala se fenoménem současnosti i s velkými evropskými následovníky.
V Rudolfinu totiž toho dne řídil PKF – Prague Philharmonia americký filmový skladatel a dirigent David Newman, a zaplněný sál v něm tak u nás vůbec poprvé uvítal zástupce slavné filmové skladatelské rodiny či téměř klanu, jenž po objevu zvukového filmu dlouho určoval vývoj Hollywoodu. Nejznámější byl zakladatel tradice Alfred Newman (Davidův otec), držitel 9 Oscarů za filmovou hudbu, hudbu psal i Alfredův bratr Lionel. U nás je znám i Davidův bratranec Randy, jenž byl autorem hudby k Formanově snímku Regtime a kdysi vystoupil v Arše s vlastním písňovým recitálem. Pětašedesátiletý David kromě jiného napsal i hudbu pro klasický americký němý snímek Sunrise z roku 1927, když mu nabídl zakladatel festivalu Sundance herec Robert Redford její živé uvedení na jednom z prvních ročníků festivalu v roce 1989. David ji nejen napsal, ale řídil i orchestr při promítání, jež bylo velkým úspěchem.

Celý článek

Společnost dechové hudby uvedla novou tvorbu

Václav Blahunek | 06/19 |Festivaly, koncerty

Novinkový cyklus české symfonické dechové hudby, jenž založil Karel Bělohoubek pod hlavičkou Společnosti dechové hudby při AHUV v roce 2015, měl své pokračování na Zelený čtvrtek (18. 4.) v rámci abonmá Ústřední hudby Armády ČR v Městské knihovně. Na programu bylo devět premiér. Koncert nastudovali a řídili hlavní dirigent ÚH AČR pplk. Jaroslav Šíp a jeho zástupce mjr. Josef Kučera. Na úvod zaznělo Trumpet Voluntary Pavla Rabase v neobarokním kabátu, doslova „staré víno v nové láhvi“ pro sólovou pikolo trubku – Jan Pohořalý, ideální vstupní opus, decentně zinstrumentovaný a bravurně détaché interpretovaný. Mykola Tkatchenko, česko-ukrajinský skladatel, zaslal do přehlídky svou symfonickou báseň Obrázky z Čech o třech větách: I. Jaro, II. Karneval a III. Zlatá Praha, všechny v lehce tanečních latinsko-amerických, resp. pochodových rytmech a moderním zvuku, jež byly obohaceny vděčnými instrumentálními sóly, na altsaxofon hrál Jiří Šindelář a na křídlovku Jan Pohořalý, a také vokální koloraturou Lucie Silkenové.

Celý článek

Pražský gratulační koncert k jubileu Jana Vičara

Miloš Pokora | 06/19 |Festivaly, koncerty

O tom, že Jan Vičar stihne být vysokoškolským pedagogem, muzikologem, publicistou, hudebním organizátorem a k tomu ještě skladatelem, je známo. Jeho stále neumdlévající vitalita však přesto překvapuje, a tak se ani nechce věřit, že letos v květnu už dosáhl sedmdesátky. Jelikož mu na komponování mnoho času nezbývá, udivuje, kolik jeho skladeb se na živém repertoáru ocitlo a také jak obrovský počet vynikajících, zvláště mladých interpretů se na jeho gratulačních koncertech angažuje. Byl jsem přítomen tomu druhému (Galerie HAMU, 4. 5.). Předesílám, že dramaturgicky vynalézavému, při němž každá předvedená skladba reagovala na inspirační zdroj jiného rodu, což umocňovalo posluchačovu zvídavost.

Celý článek

Prague Music Performance a Jonathan Powell

Vojtěch Mojžíš | 06/19 |Festivaly, koncerty

Prague Music Performance, festival, založený roku 2010 Janem Bartošem a Zenonem Fishbeinem, který v březnu (17.–19. 3.) hostil Alfreda Brendela (HR 5, str. 14–15) a na červen (20. 6.) připravil pro zájemce projekt s názvem John Zorn / Bagatelles Marathon, pozval 6. 4. do kostela sv. Vavřince, tedy komorního sálu Pražského jara v Hellichově ulici na Malé Straně, klavíristu Jonathana Powella. Večer měl poněkud neobvyklou podobu. Skládal se ze dvou asi třičtvrtěhodinových bloků, oddělených od sebe hodinovou pauzou. Svůj vymezený čas Powell zaplnil klavírní tvorbou z druhé poloviny 20. století a nazval jej Jonathan Powell: Contemporary Classics? Pořadatelé k tomuto koncertu vyhotovili poměrně obsáhlý programový leták s, bohužel, nesystematickým a nesourodým anonymním obsahem. Některé méně důležité věci popisuje podrobně, mnohé důležité údaje chybí. Lze z něho však usuzovat na dramaturgický záměr večera. Pisatel programu si na úvod klade otázku: Jak dlouho může trvat, než se z hudebního díla stane „klasika“? Na toto téma pak mohl návštěvník dvojvečera dlouze uvažovat při poslechu tohoto dosti náročného programu.

Celý článek

Středočeské pianoforte

Ivan Klánský | 06/19 |Festivaly, koncerty

Ve dnech 12. a 13. 4. 2019 se v sále Staré radnice v Říčanech konal I. ročník klavírní soutěže „Středočeské PIANOFORTE“.
Nápad založit klavírní soutěž pro Středočechy vznikl v Dobřichovicích u Prahy. Dvakrát ročně ve zdejší ZUŠ přednáším na víkendových seminářích pro klavírní pedagogy hudebních škol z celé České republiky. Středočeští pedagogové zde opakovaně vyjadřovali svůj zájem mít vlastní klavírní soutěž pro žáky svého kraje. A právě na půdě této školy se nakonec daly dohromady tři nadšenkyně: Eugenie Koblížková ze ZUŠ Dobřichovice, Victorie Hanžlíková Krafová ze ZUŠ Čelákovice a Hana Javorská ze ZUŠ Říčany a v létě 2018 založily spolek Středočeské PIANOFORTE. Soutěž tak mohla být zorganizována. Duší celého projektu se stala Eugenie Koblížková, která svým entuziasmem strhla ostatní.

Celý článek

Jazzfest Brno 2019

Vladimír Říha | 06/19 |Horizont

Úvodem
Historie brněnského Jazzfestu se píše od roku 2002 a dnes je nejrozsáhlejší a nejpestřejší přehlídkou špičkové scény evropského a amerického jazzu. S tím podílem americké scény to není žádné přehánění, když připomeneme, že letos (13. 3. – 30. 4. 2019) vystoupily vedle níže recenzovaných skupin ještě se svými kapelami hvězdy jako Billy Cobham, Julian Lage, John McLaughlin či Stanley Clark. Jako každý rok opět představila svou současnou hudbou, obvykle už zaznamenanou na deskách, také česká scéna: trumpetistka Štěpánka Balcarová s česko-polskou kapelou a zpěvačkou Małgorzatou Hutek s komorní hudbou k básním Juliana Tuwima, saxofonista a klarinetista Pavel Zlámal s experimentujícím konceptem Divergent Connections Orchestra, saxofonista Ondřej Štveráček s bubeníkem stylově rozsáhlých zkušeností Genem Jacksonem nebo trio pianisty Michala Nejtka, jehož projekt s kytaristou Jiřím Šimkem zaujal na výborném CD 8 For 3 And 4. A pro úplnost: trumpetisté Theo Croker či Peter Evans, česko-slovenští vítězové česko-rakouské Central European Jazz Competition v Národní kategorii, trio Abs, a také absolutní vítěz této přeshraniční soutěže, česko-rakouští Purple Is The Color, slovenské kvinteto basisty Petera Kormana, skupina běloruského akordeonisty Romana Zabelova, britští GoGo Penguin, kvinteto Jaromíra Honzáka, mezinárodní sexteto slovenské flétnistky a zpěvačky Sisy Michalidesové s výborným polským pianistou Piotrem Wyłeżolem a magickou hudbou inspirovanou středoamerickými indiánskými mýty, jihoafrická zpěvačka Melanie Scholtzová s na naší scéně dobře známým varhaníkem Brianem Charettem. Blues band kytaristy Luboše Andršta doprovodil zpěv Petera Lipy, samostatným příběhem je účast dvou jazzových orchestrů: Kontrabandu Milana Svobody, který se začal loni na podzim opět scházet k účinkování po třiceti letech a koncem 70. let byl kapelníkovým druhým generačním orchestrálním projektem – prvním byl Pražský amatérský jazzový orchestr, později přejmenovaný na Pražský Big Band. Tím druhým big bandem na Jazzfestu byl orchestr posluchačů Katedry jazzové interpretace při Janáčkově akademii múzických umění, složený z talentovaných, často už zcela vyzrálých hudebníků. Hvězdný oblouk mezi prvním koncertem Marsalise a posledním koncertem 30. 4. prozářila vynikající zpěvačka Dianne Reeves s vlastním kvartetem, jehož členem je také vynikající basista Reginald Veal.

Celý článek

Wajsarova Tramvestie

Radmila Hrdinová | 06/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Dramaturgie Opery Národního divadla vyprofilovala v posledních letech repertoár Nové scény jako jevištní laboratoř soudobé opery. Tato linie přinesla počiny, jako je Kadeřábkova opera Žádný člověk o tragickém osudu Otakara Švece, autora Stalinova pomníku na Letné, Kučerova groteska Rudá Marie, Štědroňův Don Hrabal či Acherův Sternenhoch. I když zdaleka ne všechna díla, která takto vznikla, se zařadí do trezoru operních skvostů, je nesmírně záslužné, že možnost vzniku a jevištní prezentace nových oper existuje.
Její poslední položkou je opera Tramvestie, která vznikla na objednávku Opery Národního divadla. Její autor Petr Wajsar, skladatel, zpěvák, vokální perkusionista, textař, vedoucí osobnost vokálního souboru Skety, vystudoval skladbu na Pražské konzervatoři, Konzervatoři Jaroslava Ježka i na HAMU (u Václava Riedlbaucha) a jeho dílo čítá položky hudby klasické, jazzové, populární, scénické i filmové, po stránce výrazové kombinuje klasické postupy s elektronickou hudbou a dalšími uměleckými postupy, například s videonahrávkami.

Celý článek

Mascagniho Iris nezklamala

Marta Ulrychová | 06/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

„Ó ten krásný japonský duch, nádherný a prastarý duch poezie, legend, hrůzostrašných dramat, groteskních komedií a milostných příběhů, které oživují večerní ticho, krásný a prastarý duch květin a malířů...“, to jsou slova, která vložil do svých obsažných a lyricky pojatých scénických poznámek Luigi Illica, libretista opery Pietra Mascagniho Iris. Vystihují v podstatě to, čím exotické Japonsko, tehdy již otevřené světu, mohlo na konci 19. století zaujmout Evropu – vedle odlišného způsobu života opřeného o prastaré tradice také jinou estetikou a symbolikou uměleckých tradic. Tento dobově podmíněný evropský pohled na Japonsko vyvolal v život i řadu jevištních hudebních děl. Připomeňme jen Sullivanovu operetu Mikádo (1885), ze stejného žánru Jonesovu Gejšu (1886), v oblasti opery pak Madame Chrysantheme Andrého Messagera (1893). K nim se o několik let později připojil i Pietro Mascagni, tehdy jako úspěšný autor jednoaktovky Sedlák kavalír. V roce 1896 dostává od renomovaného Luigiho Illicy operní libreto, původně určené pro Mascagniho současníka Alberta Franchettiho.

Celý článek

Osterfestspiele Salzburg

Robert Rytina | 06/19 |Zahraničí

Zajímá dnes ještě někoho, že Velikonoční festival v Salcburku (Osterfestspiele Salzburg) byl v roce 1967 založen Herbertem von Karajanem především jako „jarní výkladní skříň Berlínské filharmonie“? Mám za to, že sedm let po odchodu tohoto orchestru na jiné velikonoční působiště (Osterfestspiele Baden-Baden) a nástupu Staatskapelle Dresden na jeho místo už je to pouhý historický fakt, který nemá na současnou podobu festivalu žádný podstatný vliv. Snad jen takový, že základní časový i obsahový koncept zůstává v podstatě neměnný. Celý hudební hodokvas je vždy nutno vměstnat mezi předvečer Květné neděle a Velikonoční pondělí, a musí bezpodmínečně obsahovat novou operní inscenaci a tři symfonické koncerty rezidenčního tělesa. To vše se pokaždé odehraje v premiéře a jedné repríze (což je právě praxe, již kritizovali Berlínští filharmonici, kteří teď svou každoroční festivalovou operní produkci hrají nejméně čtyřikrát). Novinkou od roku 2013, tedy od příchodu uměleckého ředitele Christiana Thielemanna a jeho drážďanského orchestru, jsou pak tzv. Koncert pro Salcburk a inscenace soudobé opery, nemluvě o komorních koncertech, programech pro děti a dalších doprovodných akcích.

Celý článek

Portréty velkých dirigentů - Otto Klemperer

Alena Sojková | 06/19 |Studie, komentáře

„Jsem poslední z klasické školy. Když umřel Bruno Walter, musím si zvednout honorář,“ prohlásil v roce 1962 Otto Klemperer. To už byli osm let po smrti Wilhelm Furtwängler i Erich Kleiber a Ottovi Klempererovi zbývalo jedenáct let života. Zemřel v osmaosmdesáti letech v roce 1973. Dirigent, jemuž v počátcích velmi pomohl Gustav Mahler a který později vedle klasiků propagoval i Busoniho, Stravinského, Schönberga, Hindemitha či Weilla, ještě po své osmdesátce věnoval tvůrčí pozornost dílům Bouleze a Stockhausena. Vtiskl nesmazatelný obraz interpretaci hudby 20. století i dílům Beethovena, Brahmse, Brucknera a především Mahlera.

Celý článek

Mozaika nejslavnějších operních režisérů - Franco Zeffirelli

Monika Holá | 06/19 |Studie, komentáře

Šestého dubna 2019 převzal režisér Franco Zeffirelli z rukou předsedkyně italského senátu ocenění své celoživotní tvorby za „schopnost přenášet na nejvýznamnější divadelní scény celého světa atmosféru, ducha a emoce divadla a opery“. Na slavnostním ceremoniálu byla krátkým filmovým vstupem připomenuta celá sedmdesátiletá kariéra umělce, jenž v Itálii platí za jednu z nejvýznamnějších osobností současného divadelního umění. Prosadil se ve více oblastech: výraznou stopu zanechává především jeho režijní tvorba v opeře a činohře, úspěchy získal také ve filmu či jako scénograf.
Na své životní cestě Zeffirelli poznal jak slávu a uznání, tak i strastiplná údobí. Asi nejpalčivějším pro něj muselo být dětství, prožité bez rodičů. Umělec se narodil 12. 2. 1923 ve Florencii jako nemanželské dítě módní návrhářky Alaide Garosi Cipriani a obchodníka s látkami Ottorina Corsiho.

Celý článek

Století bez mezníků - Valentin Silvestrov

Milan Bátor | 06/19 |Studie, komentáře

Málokterý skladatel současnosti je vnímán s takovou úctou a respektem jako ukrajinský rodák Valentin Silvestrov. Čím to je, že jeho hudba oslovuje tak široké spektrum posluchačů? Proč opustil své avantgardní a experimentální kořeny? Rozešel se s estetikou nové hudby pod ideologickým a materiálním nátlakem nebo principiálním hledáním jiných řešení? Na křižovatce hudebních stylů 20. století se právě tomuto skladateli podařilo dospět k mimořádně působivé hudební řeči, která se vyhýbá kompromisům, je živá, komunikativní a krásná.

Celý článek

Souborné vydání díla Bohuslava Martinů

Aleš Březina | 06/19 |Studie, komentáře

Po dvaceti letech příprav, popsaných v prvním textu tohoto seriálu, odstartovalo nakladatelství Bärenreiter v roce 2014 vydání kompletní edice Bohuslava Martinů rovnou dvěma současně publikovanými zásadními díly tohoto klasika hudby 20. století: Eposem o Gilgamešovi a Symfonií č. 4.
Plánem na složení kantáty pro Maju a Paula Sachera se Martinů zaobíral téměř dvacet let. Chtěl jim vyjádřit vděčnost za pomoc, kterou mu poskytli v roce 1940 při útěku z okupované Francie do USA. V létě 1948 strávil Martinů na své první cestě do Evropy po skončení druhé světové války dva týdny jako host Sacherových na Schönenbergu u Basileje a během této návštěvy se rozhodl vytvořit libreto s použitím jednoho z nejstarších dochovaných literárních děl, starobabylónského Eposu o Gilgamešovi. S prací však započal až 30. srpna 1954 a 18. úno- ra 1955 oznámil, že dílo dokončil. Premiéra se uskutečnila 23. ledna 1958 v Basileji, Paul Sacher řídil Basilejský komorní orchestr a Basilejský komorní sbor.

Celý článek

Návrat Dalibora do Národního divadla

Luděk Patrák | 06/19 |Studie, komentáře

V samém závěru sezony 2018/2019 uvede opera Národního divadla v Praze premiéru nové inscenace Smetanovy opery Dalibor. A to po plných 18 letech od minulé premiéry a po 17 letech od derniéry! Důvody této odmlky, která nemá v historii Národního divadla obdoby, byly vysvětlovány různě, nicméně žádné vysvětlení neobstojí. Tím jediným je dramaturgická krize a nezájem naší první scény o celou plejádu českých operních děl, která na jeviště ND patří, ale pražský divák je již léta neviděl. Namátkou mne napadá Šárka, Eva, Psohlavci, tedy tituly, kterých by si právě ND mělo hledět spíše než nesmyslného opakování např. Nabucca, Traviaty a Bohémy, ale též Carmen a Aidy, a to i ve dvou různých inscenacích.

Celý článek

Klavírnictví na rozcestí: Od roku 1989 dodnes

Jakub Zahradník | 06/19 |Svět hudebních nástrojů

V minulém dílu jsme popsali, jak končila jedna průmyslová výroba v oboru za druhou, což kulminovalo rokem 2010. V českých zemích nakonec zbyli jen dva velcí hráči – PETROF a C. Bechstein Europe.
V roce 2011 se firma PETROF odrazila ode dna, když si předtím zajistila odbyt na východních trzích, najmě v Číně. Krátce nato, v roce 2013, zřídila Muzeum PETROF. A o rok později se vší pompou oslavila své 150. výročí. Při té příležitosti uvedla na trh novou sérii exkluzivních nástrojů s označením Ant. Petrof. V roce 2017 pak otevřela v areálu továrny v Hradci Králové velkorysý prezentační showroom s kavárnou a multifunkčním sálem, tzv. „PETROF Gallery“, na ploše 1.600 m2. Designovou obnovou prošla také její známá pražská prodejna v Domě hudebních nástrojů.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 06/19

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: