Hudební Rozhledy

Editorial 07/18

Hana Jarolímková | 07/18 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
jedno z letošních červencových jubileí – 264. výročí od narození Leoše Janáčka (3. července 1854 – 12. srpna 1928), velmi osobitého a originálního skladatele dnes již nesporně známého po celém světě, mne v souvislosti se stejným „osmičkovým“ rokem jeho úmrtí i odchodu spisovatele Rudolfa Těsnohlídka (1882–1928) inspirovalo k úvaze o vztahu operního skladatele a libreta. Vždyť právě Těsnohlídkova lyrická pohádka Liška Bystrouška (knižně 1920) se, jak známo, stala podkladem Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky. A protože hudba i psaný/mluvený text představují dva z nejvýznamnějších prostředků uměleckého vyjádření (vedle tance, výtvarného umění ad.), jejich spojením v opeře došlo ještě ke zintenzivnění jejich účinku.

Celý článek

Sondra Radvanovsky

Kateřina Viktorová | 07/18 |Rozhovory

Mezi 20. červencem a 11. srpnem nabídne Mezinárodní hudební festival Český Krumlov celkem devatenáct hudebních produkcí různých žánrů, na nichž představí interprety ze špičky současné zahraniční a tuzemské hudební scény. Druhý festivalový večer 21. července bude patřit dvěma světovým pěveckým hvězdám, které spojuje Metropolitní opera a další prestižní pódia, polskému tenoristovi Piotru Beczałovi a kanadsko-americké sopranistce s českými kořeny, s níž vám přinášíme rozhovor, Sondře Radvanovsky.

Celý článek

Don Pasquale a jeho triumfální návrat do Olomouce

Věra Lejsková | 07/18 |Události

Triumfální návrat do Olomouce slavila po 63 letech komická opera Gaetana Donizettiho Don Pasquale, a to i se stejným režisérem jako tehdy, Václavem Věžníkem. Představení jiskřící komickými, ale vrcholně pravdivými situacemi strhlo zcela zaplněné hlediště k četným ovacím a voláním bravo! – protože všichni aktéři své role podali nejen skvěle pěvecky, ale oni je přímo žili! – a to publikum pozná. Ač hlavních postav je jen pět, při závěrečné děkovačce bylo jeviště zaplněno účinkujícími, neboť hostující režisér (mimochodem letos slaví 65 let své umělecké činnosti!) skvěle využil všech možností, které partitura skýtá, aby divákovi vytvořil skutečný, ničím nezkreslený svět pulzující kolem hlavních osob.

Celý článek

Pražské jaro 2018

Vladimír Říha | 07/18 |Pražské jaro

Pokud minulý ročník MHF Pražské jaro bude navždy spojen s úmrtím Jiřího Bělohlávka, tak na jeho letošní 73. ročník (12. 5. – 3. 6.) budeme vzpomínat již mnohem veseleji: a sice jako na plejádu mnoha výročí, z nichž to nejdůležitější, 100 let od založení státu, našlo výraz v oslavě české státnosti v mnoha koncertech i akcích včetně dvoudenní muzikologické konference.
Nejvíce to bylo patrno na slavnostní atmosféře koncertu úvodního a závěrečného, na zahajovacím také došlo nepřímo k jakémusi předávání žezla neboli taktovky. Koncert České filharmonie původně plánovaný s Jiřím Bělohlávkem totiž řídil jeho žák a nástupce Tomáš Netopil, hlavní hostující dirigent ČF v nové sezoně. Úspěch jeho pojetí Mé vlasti mluvil za vše. A hostování Slovenské filharmonie na závěr bylo naprosto excelentní událostí, jak průběhem a sestavením programu, tak výkonem účinkujících.

Celý článek

MHS Pražské jaro 2018

Michal Kaňka | 07/18 |Pražské jaro

Tradice pražskojarní soutěže sahá až do roku 1947. Tenkrát byl vyhlášen jako první obor housle. Během pozdějších let se stala soutěží multioborovou. Každoročně se zde střídal velký počet sólových nástrojů, komorní hudby, dirigování, skladby i zpěvu.
V letošním roce přišly na řadu dva nástroje, které se v historii soutěže objevily již třináctkrát. Violoncello a horna. V těchto dvou disciplínách se tu představily takové osobnosti světové úrovně, jakými byli violoncellisté Mstislav Rostropovič, Daniil Shafran, Josef Chuchro, Alexander Večtomov nebo Natalia Gutman, a hornisté Vitalij Bujanovskij a Anatolij Demin, z českých interpretů Zdeněk Tylšar, Jindřich Petráš nebo poslední vítězka z roku 2013 Kateřina Javůrková.

Celý článek

Má vlast tentokrát po česku: s Českou filharmonií a Tomášem Netopilem

Julius Hůlek | 07/18 |Pražské jaro

Uvedení cyklu symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany na zahajovacím koncertu festivalu Pražské jaro (12. a 13. 5., Smetanova síň) má v letošním roce zvláštní, významově umocněnou a opravdu specifickou roli – děje se tak v roce oslav stého výročí vzniku Československé republiky a pětadvacátého výročí zrodu České republiky. Prezentace tohoto kultovního díla byla právem svěřena našemu přednímu orchestru, České filharmonii, a za dirigentským pultem stanul Tomáš Netopil (1975), jehož dosavadní kariéra je spojena s působením u řady předních orchestrů a operních domů doma i v zahraničí. Na podzim roku 2017 byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a této funkce se ujme počínaje sezonou 2018/2019.

Celý článek

Royal Concertgebouw Orchestra s Danielem Gattim a Daniil Trifonof

Vít Roubíček | 07/18 |Pražské jaro

Vystoupení amsterdamského Royal Concertgebouw Orchestra pod vedením Daniela Gattiho (15. 5. Smetanova síň) bylo jedním z největších lákadel letošního festivalového ročníku. Zahřívací kolo koncertu obstarala Weberova předehra Euryanthe, zajímavá zejména tím, že ji Nizozemci zařadili do projektu Side by Side a u nás stejně jako ve všech zemích EU povolali „ku pomoci“ nadějné mladé hudebníky, v českém případě členy Symfonického orchestru Pražské konzervatoře, tedy tři desítky vybraných žáků posledních tří ročníků pod vedením Miriam Němcové.

Celý článek

Andsnesovo skvělé podání Brittenova Klavírního koncertu

Anna Šerých | 07/18 |Pražské jaro

Tonhalle–Orchester Zürich, nejstarší švýcarské orchestrální těleso, tvoří hráči dvaceti národností. Šéfuje mu dvaatřicetiletý Francouz Lionel Bringuier, jeden z nejžádanějších mladých dirigentů, v devatenácti vyhrál soutěž v Besançonu (za studií jezdil na kurzy i do Ostravy a Janáčkovu filharmonii dirigoval). Vlastenecké zahájení (22. 5., Smetanova síň), skladba Arthura Honeggera, dobře volený vzruch, Rugby, H 67, Symfonická věta č. 2, hommage sportu, který skladatel hrál a miloval. Lionel Bringuier podtrhl motorický základ skladby, vynalézavé variace pohybu, angažované střídání smyčců, výtrysk pozounů, dynamismus exponovaných dechů, nástrojový kolorit i akord vítězství a fanfáry slávy. Vše s radostnou energií interpretačního nasazení.

Celý článek

Vzkříšení z Budapešti

Anna Šerých | 07/18 |Pražské jaro

Budapest festival Orchestra vede už pětatřicet let jeho zakladatel, dirigent Iván Fischer, šéfuje i orchestru Konzerthaus Berlin. Společně 24. 5. (Smetanova síň) přivezli monumentální Symfonií č. 2 c moll „Vzkříšení“ Gustava Mahlera. Pětidílná symfonie pro soprán, alt, smíšený sbor a orchestr z roku 1894 není symfonií programní, co chce sdělit zřetelně a jasně, dává zhudebněným slovům, nicméně znát iniciace jednotlivých vět je bonus poslechu. Ponor, interpretační symbióza dirigenta a orchestru byla úžasná. Tryzna za hrdinu prvé symfonie a existenciální tázání po smyslu života zněla Ivánu Fischerovi „mit feierlichen Ausdruck“, slavnostně, díky též agresivnímu vstupu violoncell, typicky mahlerovské expanzi žesťů a perkusí, včetně obou tamtamů umístěných na empoře.

Celý článek

Martinů Čtvrtá symfonie a Bartókův Modrovousův hrad

Anna Šerých | 07/18 |Pražské jaro

Koncert očekávaný jako špičkový: Česká filharmonie, dirigent David Robertson, sopranistka Petra Lang a barytonista Matthias Goerne: 4. Symfonie, H 305 Bohuslava Martinů a koncertní provedení opery Modrovousův hrad Bély Bartóka (1. 6., Smetanova síň).
Martinů napsal Symfonii na objednávku českých přátel Heleny a Williama Zieglerových – u nich v Norotonu často pobýval. Mohla by se jmenovat „Norotonská“, mínil. I když zapadá do času radostných zpráv o konci války a plánů návratu, Robertsonovi nezněla „domovinou“, či „po česku“, odkrýval objevně a po pravdě modernistické idiomy a hýřivou plnost zvuku, k jaké se jiní neodváží sáhnout. Intenzivní orchestrální zvuk, aniž dával akcenty jednotlivým nástrojům, cíleně dynamický tok, pulzující rytmus jako atraktivní základna pevně sevřeného díla, jasně formulované svědectví: Martinů hovoří jasně a slyšitelně vlastním, velmi osobitým hlasem, aniž by boural zákony tradiční kompozice.

Celý článek

Chuhei Iwasaki

Ivana Bažantová Jandová | 07/18 |Pražské jaro

S myšlenkou podporovat mladé dirigenty a dát jim šanci uvést se na mezinárodním fóru přišel před čtyřmi lety dirigent Jiří Bělohlávek. 30. května se tak ve Smetanově síni Obecního domu měli možnost představit dva sympatičtí mladí muži. Dirigent Chuhei Iwasaki, jenž se z obdivu k české kultuře a jejímu současnému výkonnému umění usadil v Čechách, a klavírista Marek Kozák, stávající student AMU, laureát soutěže Pražského jara a vítěz Evropské mezinárodní soutěže v Brémách (bohatě obsazované nadějnými ruskými klavíristy). Spolu s Filharmonií Hradce Králové, jejíž je toto již třetí vystoupení na festivalu PJ od roku 2010, přednesli skladby výhradně českých autorů.

Celý článek

Gardiner dokonalý až příliš

Helena Havlíková | 07/18 |Pražské jaro

Vystoupení souborů Monteverdi Choir a English Baroque Soloists s jejich legendárním zakladatelem a vedoucím Johnem Eliotem Gardinerem aspirovalo na jeden z vrcholů letošního ročníku Pražského jara (17. 5. 2018, Dvořákova síň). Vždyť tato respektovaná uskupení, jejichž interpretace renesanční a barokní hudby se stala referenčním vzorem od počátku revitalizace dobové interpretační praxe v 60., resp. 70. letech minulého století na mnoho desetiletí, se podařilo pro festival získat po dlouhých osmi letech od jejich prvního koncertu v roce 2010, tehdy s Bachovou mší h moll.

Celý článek

Jordi Savall opět originální

Julius Hůlek | 07/18 |Pražské jaro

Tematicky naprosto ojedinělou událostí na prahu posledního festivalového týdne se stalo uvedení grandiózního projektu nazvaného prostě – Jerusalem (28. 5., Dvořákova síň). Více jak dvouhodinový blok dopodrobna těžko popsatelného vizuálně, tanečně a především vokálně i instrumentálně specifického dění byl výsledkem rozmanitě traktovaného umění dvou kolektivů spojených ad hoc společným názvem La Capella Reial de Catalunya & Hespèrion XXI pod vedením uměleckého vedoucího Jordiho Savalla. Badatel, multiinstrumentalista, dirigent a pedagog katalánského původu Jordi Savall (1941) je vystudovaný violoncellista, jenž se brzy zcela oddal studiu, objevování a především reálné interpretaci staré hudby v návaznosti na široké spektrum rozmanitých vrstev stylově-historických, specificky národních a etnických.

Celý článek

Neue Vocalsolisten Stuttgart navodili až pocit transu

Helena Havlíková | 07/18 |Pražské jaro

Soubor Neue Vocalsolisten Stuttgart, který na Pražském jaru vystoupil letos poprvé (16. 5. 2018), známe u nás už z jeho loňského vystoupení v rámci Ostravských dnů soudobé hudby. Už tehdy naprosto uchvátil. A to i při porovnání s podobnými vokálními uskupeními jako jsou například britské soubory Hilliard Ensemble, The King‘s Singers nebo americký Chanticleer.
Neue Vocalsolisten patří k těm osvědčeným a zavedeným souborům – působí už 34 let a pod vedením Andrease Fischera s úspěchy vystupují zejména na prestižních festivalech soudobé hudby.

Celý článek

Klangforum Wien

Julius Hůlek | 07/18 |Pražské jaro

Progresivním proudům hudby novodobé, včetně těch současných, věnuje dramaturgie festivalu PJ pozornost z hlediska jak kompozičního, tak interpretačního. Letos to doložil koncert rakouského souboru či sdružení Klangforum Wien (21. 5.) ve stylově adekvátním prostředí Studia Hrdinů holešovického Veletržního paláce. Základem souboru založeného 1985 je 24 hudebníků z deseti evropských zemí. Za dobu své existence si těleso vydobylo stabilně prestižní místo na poli novodobého hudebně tvůrčího dění, takže se k němu váže pozornost význačných skladatelů současnosti, některým je tvůrčí požadavek souborem přímo zadáván. Během své existence soubor premiéroval na půl tisíce nových děl, vystoupil zhruba na 2000 koncertech uskutečněných na předních světových pódiích a jeho diskografie čítá asi 70 CD titulů.

Celý článek

Quintette Moraguès

Julius Hůlek | 07/18 |Pražské jaro

Třetí z víkendové řady (18. – 20. 5.) devíti komorních koncertů, rozdělených do pěti bloků, náležel francouzskému dechovému kvintetu Quintette Moraguès (19. 5., VKH II, Anežský klášter), které působí již od roku 1980 a jehož členy jsou hráči předních pařížských orchestrů a také významní pedagogové – Michel Moraguès (flétna), David Walter (hoboj), Pascal Moraguès (klarinet), Giorgio Mandolesi (fagot), Pierre Moraguès (lesní roh). Kromě jedenkrát obměněného postu fagotu kolektiv působí v původním složení.

Celý článek

Akordeon na Pražském jaru – Markéta Laštovičková a Magdalena Ochmanová

Jiří Teml | 07/18 |Pražské jaro

Poprvé v historii tohoto významného mezinárodního hudebního festivalu se v jeho programu objevil akordeon jako sólový nástroj. Cesta tohoto nástroje na koncertní pódia nebyla snadná a úsilí o jeho uplatnění v oblasti vážné hudby stále úspěšněji pokračuje. To vše souvisí jak s jeho technickým vývojem, tak s paralelním narůstáním interpretační úrovně akordeonistů, pro něž dnes fakticky neexistuje překážka, pokud jde o nástrojovou artikulaci. Zároveň roste zájem skladatelů o využití akordeonu v komorní a symfonické hudbě. Příkladem vysoké umělecké úrovně a vpravdě nástrojové virtuozity je právě Markéta Laštovičková, která spolu s klavíristkou Magdalenou Ochmanovou na třetím koncertním Matiné Pražského jara 2. 6. 2018 (Sál Martinů) vystoupila.

Celý článek

A opět Julian Rachlin

Vít Roubíček | 07/18 |Pražské jaro

Spanilá jízda Juliana Rachlina, 44letého Vídeňana s litevskou krví a rezidenčního umělce letošního PJ, pokračovala 21. 5. ve Dvořákově síni pořadem, jenž sliboval nadčasové parametry. Řekněme si rovnou, že velká očekávání se naplnila a kdo z příznivců komorní hudby si udělal čas na koncert klavírního kvarteta s primáriem Julianem Rachlinem, Kanaďankou Sarah McElravyovou u pultu violy, ruským violoncellistou Borisem Andrianovem a izraelským klavíristou Itamarem Golanem, Rachlinovým stálým doprovázečem, neprohloupil.

Celý článek

Závěr jako oslava 100. výročí vzniku Československa

Helena Havlíková | 07/18 |Pražské jaro

Přehršle letošních nejen „osmičkových“ výročí, kterou se dramaturgie Pražského jara snažila vměstnat do svého programu, se promítla i do závěrečného festivalového koncertu (3. 6. 2018, Smetanova síň) výběrem skladeb i interpretů. Jeho hlavní linkou byl slovensko-český akcent, který předznamenaly i hymny – s výmluvnou pomlčkovou pauzou mezi tou českou a slovenskou, nyní již se dvěma slokami. A Suchoňův nářek nad bídou a ponižováním slovenského národa ve 30. letech minulého století netřeba vztahovat ke kritice uspořádání československého státu.

Celý článek

Loučení s Andreasem Sebastianem Weiserem

Jan Hocek | 07/18 |Mimo lesk festivalu

Ve středu 23. 5., kdy ve svém sále vystoupila Filharmonie Hradec Králové, to byl vskutku mimořádný koncert! S tímto tělesem se totiž loučil Andreas Sebastian Weiser v roli šéfdirigenta. S vůdčí taktovkou stál v čele orchestru od roku 2012, ale působil v něm již o šest let dříve. Od třetího ročníku jedinečného festivalu zahraniční soudobé orchestrální hudby Hudební fórum, tedy posledních deset let, byl zásadní osobností, jež se zasloužila o kvalitní provedení a propagaci této nerentabilní hudby (řečeno s básníkem Hrabětem).

Celý článek

Jazzfest Brno 2018

Vladimír Kouřil | 07/18 |Horizont

Jazzfest Brno (1. 2. – 10. 5.) je již tradiční jarní mezinárodní přehlídka jazzových kapel, stylů a slavných jmen, jejíž koncertní výhonky obvykle sahají až do pozdně letních měsíců. Od svého zrodu v roce 2002 Jazzfest představil už téměř půl třetí stovky kapel, jejichž členové pocházející ze třiceti osmi zemí světa jsou dokladem globálního zabydlení jazzové hudby. Jen v letošním ročníku ze zvučných jmen do Brna zavítali trumpetista Wynton Marsalis se svým orchestrem z Lincolnova centra, pianista Brad Mehldau, saxofonista Donny McCaslin, trumpetista Alex Sipiagin, akordeonista Vincent Peirani, kytarista Kurt Rosenwinkel, basista Miroslav Vitouš a celá řada dalších jazzmanů z končin našich i vzdálených. Tento ročník vrcholil koncerty amerického pianisty Kennyho Barrona a orchestru kontrabasisty Christiana McBridea.

Celý článek

Úspěšná opera Vepřové schizma Jana Zástěry a Martina Budka

Lenka Přibylová | 07/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Podle legendy, kterou zaznamenal ve své Kronice české Václav Hájek z Libočan, byl již v roce 762 objeven v severočeských Teplicích pramen, v jehož horké vodě se opařili vepři tamního velmože Kolostůje. Keramický reliéf s vepřovou hlavou je dodnes symbolem teplických lázní. Jan Zástěra jako přední současný severočeský skladatel se řadu let kompozičně věnuje oživování zajímavých období z historie a hudebních tradic Teplic a blízkého regionu.

Celý článek

Parsifal s Čechy v Saské Kamenici

Pavel Horník | 07/18 |Zahraničí

Operní dům v Saské Kamenici (Chemnitz), kterému se též říká saský Bayreuth díky častému uvádění děl Richarda Wagnera, má ve svém repertoáru též Wagnerova Parsifala. Současná inscenace převzatá z Darmstadtu (premiéra 2008) byla na chemnitzském jevišti poprvé provedena roku 2015. Od té doby se hraje každý rok dvakrát a samozřejmě vždy i na Velký pátek o Velikonocích.

Celý článek

Portréty velkých klavíristů 20. století a 21. století VIII

Boris Berezovskij

Ivana Bažantová Jandová | 07/18 |Studie, komentáře

Klavírista, umělec, virtuos, megahvězda. Postavou téměř těžký atlet. Jeho ruce jako by klávesy uchopovaly, měl je stále „v hrsti“, jen občas vylétnou od kláves, případně i celá paže odskočí téměř až nad hlavu, tělo se trochu trhne nebo nahne do strany, podobně jen hlava, jinak je patrné plné soustředění a klid těla, záda téměř rovná, oči z perspektivy dostatečné výšky kontrolují to nejnutnější, jindy jsou přivřené a umožňují korekci představy se zvukovou realitou. Prsty jsou spíše narovnané, patrný je obrovský rozsah mezi palcem a ukazováčkem s ostatními prsty. Trylky v pravé ruce perlí s použitím palce, ruce se přesouvají z polohy do polohy tím nejúspornějším pohybem.

Celý článek

Muzikantské fugy III

VII. Gottfried Heinrich Stölzel

Stanislav Bohadlo | 07/18 |Studie, komentáře

„Tak jistě musíme naslouchat i jiným zázrakům hudby, jako jsou kánony, jestliže se mohou tisícerým způsobem skládat, provádět a mísit.“
H. G. Stölzel: Practischer Beweiß, 1725
Od první neděle po Svaté Trojici 1735 do svátku Svaté Trojice 1736 provedl Bach v Lipsku celkem 105 kantát. Nebyly to však jeho vlastní skladby ale skutečná pocta jeho mladšímu kolegovi G. H. Stölzelovi (1690 – 1749).
L. Ch. Mitzler ho považoval za stejně velikého mistra, jako byl Bach, a Mattheson ho řadil mezi „normotvorné, vzdělané a velké mistry“ svého století. I Nägeliho moderní vydání Stölzelových dvaceti Fugetten und Fugen (1832) se dovolává jeho mistrovství a výjimečnosti s ohledem na „krásné vedení hlasů“.

Celý článek

Žánrové obrázky z dějepisu českého jazzu

Jazzové sanatorium normalizačních let

Vladimír Kouřil | 07/18 |Studie, komentáře

Po minulém dílu, v němž se mluvilo především o SHQ coby fenoménu naší jazzové scény s duší svého zakladatele, hudebníka a pedagoga Karla Velebného, padne jistá otázka, co druhý z „otců“ českého moderního jazzu, Luděk Hulan. Jazzman, který od vystupování s uznávaným amatérským Hootie Clubem v letech 1945–48 procházel různými kapelami, kombem a orchestrem Gustava Broma a Krautgartnerovým bandem v průběhu 50. let až k účasti v proslulém Studiu 5, jež bylo prvním opravdovým souborem moderního jazzu u nás.

Celý článek

Sto let s Leonardem Bernsteinem

Pražské jaro 1946, 1947, 1990… a 2018

Robert Rytina | 07/18 |Studie, komentáře

„Mladý živelný Bernstein (...) se stal přes noc tak trochu senzací Prahy. Osobitým dirigentským temperamentem, bezprostředním přístupem k látce, nekonvenčními názory bez předstírané úcty k modlám, dravou inteligencí, všestrannou hudebností. (...) Na večírku u Rafaela Kubelíka, kde byli přítomni mj. také Oistrach, Oborin, Firkušný a americký skladatel Samuel Barber, se stal Bernstein středem veškeré pozornosti. Strávil tu značnou část noci u klavíru, hrál a zpíval neobyčejně spontánně, nač si kdo vzpomněl, od spirituálů až po staré hebrejské písně, včetně exkurzí do hot jazz, a okouzlil dočista každého. Byl jsem kolem toho klavíru z těch nejzískanějších a podpíral jsem pak silně euforického hrdinu týdne směrem k jeho hotelu, když se zdálo, že mu po Rudolfinu zcela patří také spící Národní třída včetně Václavského náměstí. Pražský úspěch se potom stal pro Bernsteina odrazovým můstkem pro ostatní Evropu.“
Oldřich František Korte: Chodící legendy, 1970

Celý článek

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury III

Oldřich Kašpar | 07/18 |Knihy a notoviny

Poté, co jsem se začal podrobněji zajímat o soudobou zahraniční muzikologickou literaturu, zjistil jsem s příjemným překvapením, že tento žánr tvoří pevnou součást vydavatelských aktivit mnoha nakladatelství v různých zemích Evropy i světa, a to v nepřetržité linii. Z toho důvodu je možno seznamovat čtenáře se vskutku nejnovějšími tituly, v současné době například i s těmi, jež vyšly v letošním roce. Pokud se obracím do „minulosti“, je to díky významným dílům a nejedná se o více než dva či tři roky, takže i tyto knihy je stále ještě možno považovat za „novinky“.

Celý článek

Z našich houslařských ateliérů III

Mistr houslař Vladimír Čech

Rafael Brom | 07/18 |Svět hudebních nástrojů

Na počátku kariéry mistra houslaře Vladimíra Čecha (17. 1. 1961) nalézáme skromné sídlo v zemi Moravské jménem Svébohov (se 431 obyvateli), jež je připomínáno již v roce 1358. Je to nedaleko Čech, na západě dnešního Olomouckého kraje, jehož hranice se ovšem nekryjí s pomezím historického území Moravy. Hledal jsem na webových stránkách Svébohov také proto, abych se podíval na kostel, na jehož kůru Vladimírovi rodiče i on sám muzicírovali. A je to kostel Nanebevzetí Panny Marie, historizující stavba z roku 1869. Při pátrání jsem ale také zjistil, že německý název obce zní Schwillbogen.

Celý článek

Nové operní nahrávky na DVD

Zbyněk Brabec | 07/18 |Revue hudebních nosičů

Díky DVD a Blu-ray nosičům a pomocí kvalitní reprodukční techniky, kterou máme většinou všichni doma, se můžeme přenést do nejprestižnějších operních divadel světa a na významné operní festivaly. Přestože žádný tento záznam nenahradí návštěvu živého představení, může nám zprostředkovat inscenace, které by byly pro mnohé z nás z časových, finančních a dalších důvodů nedostupné. Nabídka nových titulů je opět bohatá a obsahuje opery od baroka po 20. století. Představení nás zavedou do významných operních scén, např. do londýnské Covent Garden, Pařížské opery, na italské operní scény v Neapoli, Miláně a Cagliari, do Amsterdamu, Stuttgartu i Jekatěrinburku, na festivaly do Glyndebourne, Bregenzu nebo do Bergama.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 07/18

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: