Hudební Rozhledy

Editorial 01/19

Hana Jarolímková | 01/19 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
tak se nám opět změnilo jedno číslo v letopočtu a vstupujeme do dalšího roku, tentokráte 2019. Jako obvykle v posledních letech se znovu v této době vyrojila celá řada katastrofických předpovědí toho, co nás letos čeká, Nostradamem počínaje a „babou Vangou“ konče. A to uvádím jen některé „proroky“. Kdybychom je měli brát vážně, tak zřejmě skončíme všichni v Bohnicích (nebo na Moravě ve Šternberku).
Je nepochybné, že ve světě se odehrává řada – mírně řečeno – problematických excesů (politických, vojenských, klimatických apod.), jež mohou skončit všelijak. Domnívám se však, že lepší než podléhání negativistickým scénářům je zaměřit se na něco pozitivního. V tomto ohledu je pro mnohé z nás záchranným pásem kultura obecně a pro vás – věrné čtenáře časopisu – hudba zvláště. A o ní toho najdete na stránkách Hudebních rozhledů jako obvykle více než dost.

Celý článek

Irena Troupová

Magdalena Živná | 01/19 |Rozhovory

Ačkoliv nevystupuje na prestižních operních jevištích ani se pomocí „crossover“ projektů nesnaží získávat masové publikum, patří sopranistka Irena Troupová už řadu let mezi nejžádanější české pěvkyně, a to nejen na domácích, ale i na evropských pódiích. Vedle krásného ohebného hlasu, který si díky vytříbené technice stále udržuje svoji jedinečnou kvalitu, je toho důvodem jistě i její široké repertoárové rozpětí, které sahá od hudby renesance a baroka až po hudební „modernu“. V ní se soustavně věnuje zejména písňovému odkazu tzv. terezínských skladatelů, především Viktora Ullmanna (1898–1944), jehož kompletní písňovou tvorbu před třemi lety se svým klavírním partnerem Janem Duškem jako první v ČR nahrála na CD. A tento repertoár v podání Ireny Troupové a Jana Duška také zazní na prestižním koncertu, který se 27. 1. u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu uskuteční v Berlíně.

Celý článek

S Dominiquem Meyerem o Vídeňské státní opeře

Markéta Jůzová | 01/19 |Rozhovory

Ředitel Dominique Meyer stojí v čele nejprestižnější divadelní scény od sezony 2010/2011. Své působení ve Vídeňské státní opeře sám poeticky vystihuje slovy: „Velkou loď je třeba pečlivě a opatrně navigovat.“
Francouzský kulturní manažer, univerzitně vzdělaný ekonom, baletní a operní expert, dlouholetý ministerský poradce v otázkách kulturního průmyslu, filmu, televize a komunikace, spoluzakladatel televizního kanálu Arte, univerzitní pedagog, bývalý generální ředitel Pařížské národní opery (1989–1990, zahrnující Palais Garnier a Opéra Bastille), šéf Opery v Lausanne (1994–1999) a generální intendant a umělecký šéf Théâtre des Champs-Elysées v Paříži (1999–2010), řídí divadlo v centru rakouské metropole již devátým rokem. S jeho příchodem došlo ve spolupráci s jeho kolegy ve vedení divadla k mnohým změnám v divadelní a hudební dramaturgii, managementu, mediální propagaci a provozu organizace slavného operního domu.
S ředitelem Meyerem jsem se setkala k exkluzivnímu rozhovoru ve Vídni v době vyvrcholení realizace plánů sezony 2018/2019, kdy si divadlo připomíná 150. výročí své existence.

Celý článek

Cena České hudební rady Hudebním rozhledům

Julius Hůlek | 01/19 |Události

St. Paul’s Suite, op. 29 náleží ke skladbám, které psal její autor, pozdní romantik Gustav Holst, pro hudební provoz ústavu, po němž suitu pojmenoval. Suita se ze série těchto skladeb dočkala největší popularity. Zazněla na začátku třetího listopadového koncertu Českého spolku pro komorní hudbu (19. 11., Dvořákova síň) věnovaného Filharmonickému komornímu orchestru, jehož uměleckým vedoucím je Vlastimil Kobrle. Holstova Suita příjemně překvapila témbrem i vyrovnaností celkového zvukového obrazu, schopného velkého a pevného objemu, ale i křehkosti.
Kolektiv zde svůj celovečerní výkon předznamenal rytmicky dokonalou souhrou a schopností pohotových dynamicko-výrazových proměn.

Celý článek

Festival Janáček Brno 2018

Helena Havlíková | 01/19 |Festivaly, koncerty

ÚVODEM
Programová linie šestého ročníku mezinárodního divadelního a hudebního bienále Janáček Brno vycházela ze stého výročí české státnosti a na rozdíl od předchozích let s rozkrýváním mezinárodních janáčkovských souvislostí se letos koncentrovala na tvorbu tohoto Mistra.
Osu festivalu tvořilo kompletní uvedení všech Janáčkových oper (nikoli všech verzí) – od jeho vyrovnávání se s romantismem v Šárce, folkloristického uchvácení v Rákošovi Rákoczym a Počátku románu i secesní dekadenci v Osudu po jeho „kánon“ šesti oper, díky kterým se z Janáčka stal náš nejhranější operní skladatel. A sérii představení doplnila ještě scénická verze písňového cyklu Zápisník zmizelého. Na Janáčkově operním kompletu se podílela nejen všechna tři naše národní divadla – pražské, brněnské a ostravské, ale i zahraniční soubory (vlámská, poznaňská a velšská opera a belgický Muziktheater Transparant) a umělecké školy (Konzervatoř Brno a JAMU).

Celý článek

Klavírní festival Rudolfa Firkušného

Ivan Žáček | 01/19 |Festivaly, koncerty

Monty Alexander
Letošní šestý ročník podzimního Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného zvýšil počet produkcí na šest a navíc se pokusil zbarvit svou tradiční dramaturgii novou neortodoxní příměsí. Festival byl zahájen vystoupením Montyho Alexandera, významné veličiny na pomezí jazzu a populární hudby karibiku. Monty Alexander o sobě říká, že je Jamerican, a jistě tím myslí právě etnický původ své hudby. Narozen v Kingstonu na Jamaice, přestěhoval se se svými rodiči v roce 1961 do Miami na Floridě. Tam si ho jako sedmnáctiletého mladíka v jednom nočním klubu povšiml Frank Sinatra a o rok později již Monty hrál v manhattanských klubech. V roce 1964 vyšlo jeho prvé album Alexander the Great a od té doby je jeho kariéra spojena s takovými jmény jako Milt Jackson, Ed Thigpen, Dizzy Gilespie, Benny Golson, Herb Ellis, Ray Brown, Niels-Henning Ørsted Pedersen. V roce 1976 zavítal i na jazzový festival do švýcarského Montreux. Od 90. let vstupují do jeho hudebního projevu stále více prvky z karibské oblasti, zejména reggae z jeho rodné země, jak dokládají alba Yard Movement (1996), Stir It Up (1999), Monty Meets Sly & Robbie (2000), a Goin’ Yard (2001).

Celý článek

Echoes of Jazzfest Brno 2018

Vladimír Kouřil | 01/19 |Horizont

Jazzfest Brno skončil v květnu koncertem big bandu Christiana McBridea a jako Ozvěny Jazzfestu se ještě uskutečnily dva listopadové koncerty; jedním z nich (23. 11.) bylo vystoupení kvinteta trumpetisty Terence Blancharda. Kapelník, aby dal najevo, kudy se jeho nová sestava stylově vydává, jej nazval v duchu doby E-Collectivem. V jeho kapelnické kariéře, trvající od roku 1991, se jedná o stylový posun hardbopové orientace, navazující na nejlepší kvarteta a kvinteta 60. let, směrem k fusion jazzu. Na pódium jako vždy skvěle nazvučeného Sono Centra přivedl kvinteto, jehož členy jsou klavírista Fabian Almazon, kytarista Charles Altura, baskytarista David Gyniard Jr. a bubeník Oscar Seaton. Almazon hrál na křídlo a na elektrické piano Korg, na klavíru měl ještě položený syntezátor. Altura hrál na elektrickou kytaru a Blanchardova trubka byla trvale amplifikovaná, s upravovanými témbry a se stálým echem. Místy se mi vybavily unisono partie jazzrockové kapely The Chase z první poloviny 70. let s jejich razantně dující čtyřčlennou trumpetovou sekcí. Před sebou měl Blanchard ještě počítač a další klávesy, často využívané.

Celý článek

Jonny opět vyhrává v Praze – po 91 letech

Jitka Slavíková | 01/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Opera Ernsta Krenka (či Křenka, 1900–1991), syna důstojníka rakousko-uherské armády s českými i německými kořeny, Jonny spielt auf (Jonny vyhrává), zažila po své premiéře doslova raketový boom a sedm let se těšila zcela nevídané popularitě na obou stranách Atlantiku. Premiéra se uskutečnila v Lipsku 10. 2. 1927; děj s prvky filmové grotesky a detektivky a hudba s chytlavými, jazzem ovlivněnými melodiemi a tanečními rytmy si diváky v Evropě a zakrátko i Americe podmanily. „V několika málo dnech mi bylo jasné, že jsem se přes noc stal jedním z nejslavnějších středoevropských skladatelů...“, napsal Krenek po mnoha letech ve svých pamětech a operu označil za svůj „největší úspěch na ‚tomto světě‘ a zdroj pohádkových příjmů“. Po převzetí moci nacisty v roce 1933 byla Krenkova opera označena za „zvrhlou hudbu“ (hlavní hrdina opery, afroamerický jazzový houslista Jonny, byl pro třetí říši nepřijatelný) a skladatel v roce 1938 emigroval do USA.

Celý článek

Nádherně dekadentní Osud

Helena Havlíková | 01/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Národní divadlo moravskoslezské navázalo na systematické uvádění oper Leoše Janáčka a v premiéře nyní představilo tu jedinou, která zde dosud nezazněla – Osud. Tato opera se objevuje na jevištích zřídka. Osud vznikal bezprostředně po Její pastorkyni a Janáček se s ním hodně natrápil, hlavně kvůli libretu. Má mnoho autobiografických rysů. V té době, v roce 1903, byl hluboce zasažený smrtí své milované dcery Olgy a čekal, jestli v Praze prorazí s Její pastorkyní. Pustil se do díla o vnitřně rozervaném skladateli Živném, který se zamiluje do krásné, ale společensky nedostupné ženy, Míly.
Ta mu tragicky zemře a Živnému se nedaří dokončit svou operu.
Bezprostředním podnětem k tomuto námětu bylo Janáčkovi vzplanutí ke krásné, avšak vdané, o více než dvacet let mladší Kamile Urválkové a její vyprávění o jejím milostném románku se skladatelem Vítězslavem Čelanským.

Celý článek

Podzimní operní premiéry ve Státním divadle v Norimberku

MARK-ANTHONY TURNAGE: ANNA NICOLE / SERGEJ PROKOFJEV: VOJNA A MÍR

Zbyněk Brabec | 01/19 |Zahraničí

Lidé přicházejí a odcházejí. Intendant Státního divadla v Norimberku Peter Theiler odešel na stejný post do Semperovy opery v Drážďanech a na jeho místo přišel z Dortmundu Jens-Daniel Herzog. Místo generálního hudebního ředitele po odcházejícím Marcusovi Boschovi přijala Joana Mallwitz, která na sebe upozornila jako generální hudební ředitelka v Erfurtu. Diriguje na renomovaných evropských operních scénách, např. v Kodani, Curychu, Hamburku, Rize, Mnichově, Oslu a jinde. Její působení bude jistě přínosem, neboť Státní filharmonie Norimberk byla vždy v rukou výborných dirigentů (Christian Thielemann, Philippe Augin, Christof Prick).
Prvními premiérami této divadelní sezony a nového vedení byly inscenace oper, které se běžně nehrají. Po velkolepé fresce Sergeje Prokofjeva Vojna a mír byla nastudována úspěšná opera současného anglického skladatele Marka-Anthonyho Turnageho Anna Nicole, v říjnu měl premiéru muzikál Chyť si mě, jestli to dokážeš, v listopadu pak barokní Händelova opera Xerxes a v této sezoně budou ještě uvedeny nové inscenace oper Così fan tutte, Madama Butterfly, Lohengrin a Jakob Lenz, dále hodinová verze Dvořákovy Rusalky pro dětské publikum a opereta Paula Abrahama Ples v hotelu Savoy. Když k tomu připočteme ještě několik obnovených inscenací ze staršího repertoáru, musíme konstatovat, že norimberský divák má velice dobrou nabídku. Ale v Norimberku nejde jen o bohatý repertoár, většina inscenací má (nebo dosud měla) i velice dobrou úroveň po stránce hudebního nastudování, pěveckých výkonů i režie. Také se zde většinou hraje před vyprodaným domem.

Celý článek

Portréty dirigentů - Hans von Bülow

Miloš Pokora | 01/19 |Studie, komentáře

V návaznosti na seriál, v němž jsme se zaměřili na portréty největších klavíristů 20. a 21. století, zahajujeme tímto článkem seriál další, tentokrát věnovaný těm velkým hudebníkům, kteří se rozhodli věnovat své umění dirigentskému poslání. Je známo, že charakter dirigentské činnosti, provázené obrazem až jakési tajemné mystiky a přirovnávané ke zvukům, které se ozývají z „tajemného pódiového tance“, se v průběhu historie podstatně proměňoval a dnešní představě dirigenta byl v dávnějších fázích hudebních dějin hodně vzdálen. Proto se budeme snažit charakterizovat jednotlivé dirigentské osobnosti až od okamžiku, kdy se dirigentská činnost stala svébytným posláním.
Prvním velkým hudebníkem, který byl uznáván v celé Evropě i zámoří a kterému se podařilo činnost dirigenta povznést na svébytné poslání, byl Hans von Bülow. Šlo o osobnost, jejíž věhlas se tradoval z generace na generaci s takovou silou, že i navzdory neexistujícím zvukovým záznamům, zachycujícím jeho dirigentské výkony, je příkladem dodnes. Byl to Lorin Maazel, který o něm napsal: „Každý dirigent je stále jeho žákem…“

Celý článek

Vinciho Artaserse neboli nejlepší italská opera vůbec

Robert Rytina | 01/19 |Studie, komentáře

Otázka, kterou je, myslím, vhodné si na úvod seriálu o „zapomenutých operních skvostech“ položit, zní následovně: a opravdu nějaké existují? Nalézt odpověď patrně nebude úplně jednoduché. Vždyť už jen fakt, že se podaří nějakou neznámou operní partituru nalézt, později nastudovat anebo dokonce nahrát, přece znamená, že už onen skvost přinejmenším přestal být zapomenutý, nebo snad ne? Opera je ale podle mého názoru především živým divadelním útvarem, kterému je nejlépe na jevišti. Ještě lépe se mu tam pochopitelně daří jako titulu, který se k divákům a posluchačům pokud možno vrací co nejčastěji. Tento seriál se tedy zaměří na ambiciózní díla vesměs slavných a uznávaných tvůrců, kterým se právě této cti nedostalo. Můj výběr bude samozřejmě velmi subjektivní; půjde zejména o opery, se kterými jsem se v průběhu let setkal jako s raritami v divadlech, koncertních sálech a na nahrávkách a která mne nějakým způsobem zaujala. A kdo ví, možná, že právě tady najde některý operní intendant či dramaturg inspiraci, čím by se dal ozvláštnit repertoár našich operních divadel...

Celý článek

Alexandr Nikolajevič Skrjabin: egocentrický vizionář, nebo šílenec?

Milan Bátor | 01/19 |Studie, komentáře

Hudební křižovatky, pěšiny, dálnice i slepé stezky hudby 20. století, které je největším průsečíkem univerza hudebních stylů, žánrů a forem v historii, jsou natolik zajímavé a leckdy překvapivé, že jsme se rozhodli věnovat jim nový dvanáctidílný cyklus. A co bude konkrétně jeho obsahem? Osudy hudebních cest a osobností, které je prošlapaly a jež budeme sledovat v pestrých hudebně-historiografických sondách za oponu minulého století.
Premiéra Wagnerova Tristana 10. června 1865 byla považována samotným skladatelem za mohutný „skok kupředu do oblasti něčeho nového“ a generace dalších autorů se s jeho gesamtkunstwerkem snažily vyrovnat. Až Claude Debussy o téměř třicet let později ve svém Preludiu k Faunovu odpoledni ukázal, že se lze vyvázat z Wagnerova vlivu originálně a kreativně. Přitom to byl Debussy, který psal v dopise příteli Louysovi, že „Wagner je největší člověk, jaký kdy žil“ a že Wagner „nejlépe pochopil, co je to pohyb v různém stupni“.

Celý článek

Celuloidová hudba - Prodaná nevěsta a Má vlast

Tomáš Pilát | 01/19 |Studie, komentáře

Je to opravdu tradice, která přetrvává od počátků filmování. A to nejen zvukového. Vždyť vznikaly třebas i němé záznamy oper! Není to paradox ani cimrmanovská hláška. Když zvuk ve filmu ještě nebyl a filmaři chtěli představení zaznamenat, jinak to prostě nešlo. Navíc si při projekci mohli pomoci živým nebo reprodukovaným zvukovým doprovodem. Tahle potřeba samozřejmě s příchodem zvuku do filmu odpadla, a televize už si tímhle způsobem nemusela vypomáhat, ani když byla v plenkách. A zdůrazněme na tomto místě právě postavení a zásluhy televize: díky ní vznikla spousta zajímavých, mnohdy unikátních a originálních dokumentů z hudebního světa. Marná sláva – do kin se přeci jenom všechny dostat nemohly a nemohou. Což ovšem samozřejmě nevadí; jedním z hlavních úkolů televize je právě přinášet zajímavé dokumenty.

Celý článek

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury I

Oldřich Kašpar | 01/19 |Knihy a notoviny

Stalo se již téměř tradicí, že se v prvním čísle časopisu Hudební rozhledy setkáváme nad výběrem ze zajímavých novinek zahraniční literatury. Tentokrát převážně ještě z roku 2018, ale lze očekávat, že vzhledem k aktivitě nakladatelských a vydavatelských domů a společností za našimi hranicemi se již v druhém pokračování tohoto seriálu budeme moci seznámit s prvními „vlaštovkami“ ze „žhavé“ současnosti, tj. nadcházejícího (v době, kdy píši tyto řádky) roku 2019. Jako obvykle jsem zařadil do předkládaného výběru i několik publikací „staršího“ data, které lze z mnoha důvodů (zejména z hlediska nadčasovosti zpracování tématu a neexistenci jiných podobných titulů) stále ještě pokládat za „novinky“. Ostatní tituly předcházejících let byly vybrány proto, že nějakým způsobem více či méně souvisejí s uváděnými „novinkami.“ To jen na vysvětlenou.

Celý článek

Klavírnictví na rozcestí - O čem se bude psát

Jakub Zahradník | 01/19 |Svět hudebních nástrojů

Okřídlené přísloví říká, že psát o hudbě je jako tančit o architektuře, a je to pravda. Týká se to nejen líčení skladeb a interpretačních výkonů, ale zrovna tak psaní o něčem tak hmatatelném, jako jsou piana, respektive klavíry.
Již jen vymezení slova klavír versus piano... Lidé stále nevědí, které označení je správné. Přitom šance tady byla. Na internetu snadno vyhledáte údaj, že kýs buditel Jan Václav Rosa (asi 1620–1689) jest autorem hned dvou přiléhavých výrazů pro klavír – břinkotruhla a klapkobřinkostroj. Na internetu toho najdete mnoho. Má to jen jediný háček, a sice ten, že zmíněný pan Rosa zemřel ještě před vynálezem klavíru... Rozhodně však rozuzlení otázky – správné označení klavír versus piano – nepomohla ani odborná komise jazykozpytců a znalců z oboru zasedající v létech 1958–1966 nad názvoslovím všech hudebních nástrojů. Již ve své knize s CD přílohou Forte nebo Piano? z roku 2010 jsem vyslovil názor, že klavír je to samé co piano. Říká se „chodit na klavír“, „hrát na piano“ a myslí se tím vždy obecný výraz pro nástroj. Výše zmíněná komise hlav pomazaných však, bohužel, určila, že klavír rovná se křídlo.

Celý článek

Nové operní nahrávky na CD

Zbyněk Brabec | 01/19 |Revue hudebních nosičů

Na trhu s gramofonovými nahrávkami se v poslední době objevila celá řada nových snímků většinou méně známých oper, které jistě zaujmou operní fandy a často nás seznámí s díly běžně nehranými. Nové nahrávky opět zahrnují opery od baroka až po současnost. Nejstarší nově nahranou operou je Monteverdiho Návrat Odysseův do vlasti z roku 1640 a nejnovější je pak opera amerického skladatele Rickyho Iana Gordona Dům bez vánočního stromku, poprvé uvedená 30. listopadu 2017 v Houstonu. Mezi těmito operami bych rád upozornil na další nově vydávané operní nahrávky. Tou první je jednoaktovka Impresário v nesnázích jednoho z nejhranějších skladatelů 2. poloviny 18. století Domenika Cimarosy, jehož opery se hrály nejen v italských divadlech, ale i v Lisabonu, Vídni a Petrohradě. Z jeho asi 70 oper do dnešní doby přežilo především Tajné manželství, poprvé uvedené v roce 1792 ve Vídni. Jeho Impresário v nesnázích, který měl premiéru v roce 1786 v Neapoli, patří k řadě oper z divadelního prostředí, které byly tehdy nesmírně oblíbené.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 01/19

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: