Hudební Rozhledy

Editorial 04/19

Hana Jarolímková | 04/19 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
jak je běžně známou skutečností, mezi základní lidské vlastnosti patří kromě podléhání nejrůznějším rituálům a konspiračním teoriím také vytváření „mýtů“ a stereotypů, které většinou nemají žádné racionální jádro. Lidé jim ovšem často věří, nebo lépe řečeno, chtějí věřit, mnohdy ovšem ani sami nevědí, proč.
Jednou z nejrozšířenějších z uvedených skutečností je víra v „magické“ číslo 8 v českých dějinách. A je tomu vskutku tak, naše historie obsahuje celou řadu „osmičkových dat“, během nichž se odehrály mnohé významné události, jež nadlouho poznamenaly naše dějiny i životy našich předků. Stačí uvést jen několik příkladů (roky 1618, 1648, 1848, 1918, 1938, 1948, 1968) apod. A to jsme se dotkli jen těch období, v nichž došlo vskutku k přelomovým událostem. Takto seřazena působí zmíněná data logicky stejně jako iracionálně.

Celý článek

Alondra de la Parra: Při dirigování na národnosti nezáleží

Alena Sojková | 04/19 |Rozhovory

Alondra de la Parra se sice narodila mexickým rodičům v New Yorku, ale od dvou let vyrůstala v Mexiku. Do USA se vrátila v devatenácti, kdy začala studovat na Manhattan School of Music. Je osobností, která vnáší do převážně mužského dirigentského světa ženskou křehkost, nadhled, ladnost i energičnost. Osmatřicetiletá mexická dirigentka je od roku 2017 uměleckou ředitelkou a šéfdirigentkou Queensland Symphony Orchestra v australském Brisbane, ovšem zkušeností s prestižními tělesy i operními domy má nepočítaně. Spolupracovala například s Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra, římským Orchestra dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia nebo Cameratou Salzburg a dalšími. Na Pražském jaru vystoupí 2. června se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a trumpetistou Manuelem Blankou s díly Dmitrije Šostakoviče, Alexandera Aruťunjana a Igora Stravinského.

Celý článek

Marie Hasoňová: Mám svoji hlavu

Alena Sojková | 04/19 |Rozhovory

Letos čeká houslistku Marii Hasoňovou absolutorium na Pražské konzervatoři ve třídě Jiřího Fišera. Po prázdninách nastoupí ke studiu houslí na HAMU, je však před ní i další novinka: s Quasi triem, ke kterému se připojila vloni v srpnu, bude studovat postgraduální stupeň na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Pro loňskou vítězku Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích jsou to velké životní změny, ale také to znamená otevření dveří do světa a rozhlížení se, kudy se vydat dál. Po dvou letech hraní v Akademii České filharmonie nedá na orchestrální zkušenost dopustit, srdce ji však táhne i k sólovému vystupování a ke komořině.

Celý článek

Gershwin nadchl Dvořákovu síň

Jaroslav Someš | 04/19 |Události

Letos v únoru tomu bylo právě 63 let, co čeští diváci poprvé poznali Gershwinovu operu Porgy a Bess. V rámci svého evropského turné s ní v Praze po dva týdny na scéně Hudebního divadla v Karlíně hostoval slavný afroamerický soubor Everyman Opera Company. Milostný příběh, odehrávající se v tvrdých životních podmínkách černošského ghetta, napsaný podle dramatu Dorothy a Edwina DuBose Heywardových, tak byla možnost poznat přímo v autentickém provedení. S odstupem času se dílo dostalo také do repertoáru několika našich operních domů (československou premiéru mělo na jaře 1968 v tehdejším Státním divadle v Brně). Od doby, kdy se ve světě vžilo obsazování Gershwinovy opery výhradně pěvci tmavé pleti, je uvádění tohoto titulu na evropských scénách ztížené a u nás prakticky nerealizovatelné. Proto je s velkým zájmem přijímána každá možnost setkat se s Porgym a Bess alespoň v občasném koncertním provedení hostujících afroamerických umělců.

Celý článek

Třikrát s Českou filharmonií

Redakce | 04/19 |Festivaly, koncerty

DVA VEČERY, KDE HRÁLA PRIM DÍLA ČAJKOVSKÉHO

Vladimír Říha

Hned dva únorové programy věnovala Česká filharmonie převážně skladbám Petra Iljiče Čajkovského pod taktovkou svého šéfa Semjona Byčkova a s klavírním sólistou Kirilem Gersteinem. Byly v podstatě jen pokračováním projektu natáčení Čajkovského skladeb pro firmu Decca. Stejně jako již v minulosti tedy spojilo vedení orchestru příjemné s užitečným a skladby zařadilo na program abonentních koncertů, přičemž jen první z nich byl obohacen ještě o další autory.

Celý článek

Saul vítězný

Jaroslav Someš | 04/19 |Festivaly, koncerty

Ne, označení Saul vítězný není mýlka, i když se to tak může zdát těm, kteří příběh znají ze starozákonní První knihy Samuelovy. Konec biblického krále Saula vítězný nebyl. Zato stejnojmenné Händelovo oratorium v provedení Czech Ensemble Baroque Choir, Czech Ensemble Baroque Orchestra a sólistů za řízení Romana Válka ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 8. 2. 2019 nesporným vítězstvím bylo.

Celý článek

Chanticleer oslavil čtyřicátiny

Helena Havlíková | 04/19 |Festivaly, koncerty

Americký soubor Chanticleer je pražskému publiku známý už od roku 2008 a do české metropole přijel už po šesté. Svůj název odvozuje od průzračně čistě zpívajícího kohoutka z Chaucerových Canterburských povídek. Přiléhavě. Je to dvanáctičlenný vokální soubor – výlučně mužský – a přitom díky sopránovým a altovým kontratenorovým hlasům zpívá repertoár v plném rozsahu smíšeného sboru. Stylové rozkročení Chanticleeru sahá od středověké polyfonie po současnost, od klasické hudby po gospely nebo aranže lidových písní různých národů. Přímo na míru umění Chanticleeru vznikají také nové kompozice. Chanticleer je dvojnásobným držitelem prestižní ceny Grammy. Od svého založení v roce 1978 nahrál soubor Chanticleer desítky CD a nabaluje na sebe tisícovky mladých lidí díky svým workshopům, kurzům, seminářům. Letošní sezona je pro soubor jubilejní – čtyřicátá.

Celý článek

Made in France legendární šansoniérky Mireille Mathieu

Markéta Jůzová | 04/19 |Horizont

Legendární francouzská šansoniérka Mireille Mathieu v rámci svého zahraničního turné s programem Made in France dokázala svým strhujícím koncertním vystoupením 8. 3. v pražském Kongresovém centru nadchnout téměř tři tisíce posluchačů. Do české metropole se vrátila ve skvělé formě ve svých dvaasedmdesáti letech s doprovodným orchestrem a vokalisty. Ve stejném sále zpívala s velkým úspěchem i v letech 2016 a 2017. Tehdy se ovšem podařilo zajistit její koncerty u nás po značně dlouhé době, neboť v minulosti zpívala v bývalém Československu jen na festivalu Bratislavská lyra v roce 1985 a dříve pouze na začátku své profesionální pěvecké dráhy v roce 1967. Mireille Mathieu si získala během své závratné kariéry velké uznání kritiky, obdiv mnoha fanoušků různých národností a stala se především legendární nástupkyní slavné francouzské šansoniérky Edith Piaf. Nahrála více než 1200 skladeb, vydala více než 40 alb, obdržela řadu prestižních ocenění a vystupovala po celém světě. Stále plánuje koncerty a před čtyřmi měsíci vydala u firmy Sony Music své nejnovější album Mes classiques.

Celý článek

Veselá vdova v Plzni

Marta Ulrychová | 04/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Poté, co se plzeňský operetní soubor definitivně přeměnil na soubor muzikálu (jeho poslední operetní inscenací byl v roce 2011 ne příliš povedený Straussův Netopýr), se interpretace klasických operetních děl ujal s větší či menší pravidelností soubor opery. Jen v rozmezí posledních pěti let byla inscenována Polská krev (2013), Čardášová princezna (2015), Pařížský život (2017) a Benatzkého Okouzlující slečna (2018). Na počátku letošního roku Plzeň vstoupila do společného projektu s Hudebním divadlem v Karlíně, kde se pražským divákům představila 24. ledna premiérou Lehárovy Veselé vdovy. Plzeňská premiéra následovala o týden později 2. února na tamější Nové scéně. Zatímco v Karlíně sehrál svoji pozitivní roli genius loci někdejší první pražské operetní scény, byl operní soubor DJKT v domácím prostředí Nového divadla paradoxně vystaven horším podmínkám, počínaje akustickým prostředím přes neosobní šeď ponurého hlediště až po nefunkční „ponoření“ orchestrálního tělesa.

Celý článek

Lucia di Lammermoor ve Vídni

Karla Hofmannová | 04/19 |Zahraničí

Bel canto, krásný zpěv. V opeře očekáváme krásný zpěv už z principu, ale opravdové bel canto má svoji historii. Vyvíjelo se postupně od počátku opery až po verismus. Ale i dnes je základem pěvecké techniky, schopnost rozvinout na dechu legatový oblouk z piana do forte a zpět a nešetřit při tom koloraturami dělá operní hvězdu hvězdou.
Proto se těší opery z doby bel canta dodnes pozornosti operních domů i fanoušků a stále plní repertoáry i operní sály. Ve Vídeňské státní opeře uvedli na scénu jednu z pěvecky z nejobtížnějších oper, Lucii di Lammermoor skladatele Gaetana Donizettiho. Přitažlivost této opery přitom není jen v její hudbě, ale i v libretu. To má základ v reálné události, která se odehrála v 17. století v historií zkoušeném a pověstmi obestřeném Skotsku a stala se předlohou románu Waltera Scotta Nevěsta z Lammermooru. Podle románu vytvořil libreto k opeře Salvatore Cammarano.

Celý článek

Oratorium Eliáš

Karla Hofmannová | 04/19 |Zahraničí

Každý měsíc uvádí vídeňské Divadlo na Vídeňce novou inscenaci. Každá má specifickou podobu a charakteristiku. Pro únorovou inscenaci sáhla dramaturgie do oblasti oratoria, které bylo uvedeno scénicky. Felix Mendelssohn-Bartholdy a jeho oratorium Eliáš.
Prorok v izraelském národě měl pronášet Boží slovo, a to především k současným problémům a současným vládcům. Proroci byli přesvědčeni o svém bezprostředním Božím poslání a jejich okolí to respektovalo, včetně vládců. V kulturách starověku to ostatně bylo běžné.
V první polovině 9. století před naším letopočtem vládl Izraelitům král Achab, který se pod vlivem své ženy Jezabel odvrátil od Hospodina a uctíval Baala. Eliáš zato Achabovi prorokoval, že jako trest přijde sucho a nastane hlad. Sám pak působil mezi lidmi na hoře Karmel a přesvědčil národ, že hlad je trestem Hospodina. Když se mu pak podařilo „přivolat“ déšť a sucho skončilo, byl vzat v ohnivém voze na nebesa. Eliášovy skutky se nedostaly do Bible, ale jsou popsány v První a druhé Knize králů.

Celý článek

Krenkův Karel V. v Mnichově

Zbyněk Brabec | 04/19 |Zahraničí

Rok 1927 byl patrně nejšťastnějším rokem v životě rakouského skladatele s českými kořeny Ernsta Krenka (Křenka), protože toho roku měla v Lipsku premiéru jeho nejúspěšnější opera Jonny vyhrává, která se záhy rozletěla po celém světě jako největší operní hit té doby. Během jedné sezony se hrála na 42 operních scénách včetně Metropolitní opery v New Yorku. Na současných operních jevištích se Krenkovy opery uvádějí spíš výjimečně. Proto je zapotřebí ocenit i dramaturgii Bavorské státní opery, která neváhala jinou Krenkovu operu – Karel V. – zařadit do svého repertoáru. To ovšem nepřekvapí toho, kdo sleduje činnost této významné světové operní scény, protože se pravidelně věnuje uvádění oper skladatelů 20. století (včetně oper Leoše Janáčka) i děl zcela současných. Publikum je na tuto dramaturgii zvyklé, o čemž svědčí pět únorových, beznadějně vyprodaných představení Karla V. Opera zazní ještě na letošním letním festivalu. Karel V. byl u Krenka objednán Vídeňskou státní operou, ale vlivem zhoršující se politické situace i intrik se premiéra opery nakonec nekonala ve Vídni, ale v Novém německém divadle v Praze 22. 6. 1938 s Pavlem Ludikarem v náročné titulní roli. Skladatel se jí už nezúčastnil, protože se připravoval na emigraci před nacisty do USA.

Celý článek

Prodaná nevěsta v Drážďanech

Robert Rytina | 04/19 |Zahraničí

„Blíží se Mezinárodní den žen. To jste jim dal pěkný dárek“, pravila kdysi Jaroslava Obermeierová ve slavné scéně z filmu „Marečku, podejte mi pero“ a dívala se se zdviženým obočím na provinilce, představovaného Jiřím Sovákem. Ten se měl ve večerní škole pro dospělé dopustit mimořádně odsouzeníhodného jednání zasláním výsměšného lístku se vzkazem spolužačce v nejlepších letech... Na tuto filmovou hlášku jsem si vzpomněl 8. 3. 2019, kdy Semperova opera v Drážďanech uvedla v premiéře novou inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty. Vždyť zápletka české národní opery vlastně není o ničem jiném, než o vzniku smlouvy, cynicky uzavřené mezi dvěma muži a řešící osud milenky jednoho z nich. A jakkoliv se ve finále zjistí, že šlo jen o úsměvný podvod a „dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila“, nic to nemění na skutečnosti, že dotyčné dívky se během handlování s její budoucností na její názor na věc nikdo neptal. Takže hezkou oslavu MDŽ, Mařenko!

Celý článek

Portréty velkých dirigentů - Václav Talich

Jana Vašatová | 04/19 |Studie, komentáře

Václav Talich, jeden z největších českých dirigentů a tvůrce české orchestrální interpretační tradice, se narodil 28. 5. 1883 v Kroměříži. Prvním učitelem hudby mu byl otec, poté odešel studovat na Pražskou konzervatoři k prof. Janu Mařákovi a Otakaru Ševčíkovi. Roku 1903 se stal prvním houslistou a posléze koncertním mistrem Berlínské filharmonie pod Arthurem Nikischem. Talich zde však onemocněl a musel změnit prostředí: dirigoval v Oděse, vyučoval a záhy také dirigoval v Tbilisi, kde byl i primáriem tamního kvarteta. V roce 1906 se pak vrátil opět do Prahy, kde se stal dirigentem Orchestrálního sdružení. Po dvou letech se začal podílet na budování nové filharmonie ve slovinské Lublani. Cítil však potřebu dalšího vzdělání a rozhodl se pro studia na lipské konzervatoři u M. Regera a A. Nikische a v Miláně u dirigenta A. Vigniho. Po návratu do Čech nastoupil jako dirigent operního souboru v Městském divadle v Plzni a působil zde plné tři sezony.

Celý článek

Století bez mezníků - George Crumb: převozník na řece času

Milan Bátor | 04/19 |Studie, komentáře

Málokterý americký skladatel se může pochlubit tak strukturálně, filozoficky a emocionálně propracovaným a sugestivním dílem jako George Crumb. Jeho skladby jsou u nás, bohužel, téměř neznámé, pohodlnější jsou populárněji stylizovaní autoři hudebního minimalismu nebo naopak někteří zástupci experimentální hudby. Přitom právě v kompozicích George Crumba se uskutečnila tak málo vídaná syntéza, která je možná jen díky konstelaci mimořádného talentu, odhodlání, agility, hudební inteligence a senzitivní vnímavosti. V Georgi Crumbovi jako by v americké hudbě ožilo dávné volání předků se zřetelně artikulovaným moderním pohledem na události a svět kolem nás i mikrokosmos v nás samotných.

Celý článek

Celuloidová hudba - Otec a dcera (Špáta a Špátová)

Tomáš Pilát | 04/19 |Studie, komentáře

Minulou část našeho filmově-hudebního povídání jsme věnovali režisérce Olze Sommerové. Tentokrát se zaměříme na další členy „špátovsko-sommerovského klanu“, bývalého manžela Sommerové Jana Špátu a jejich dceru Olgu Špátovou. Všichni tři zanechali v české dokumentární filmografii důležitou stopu.
Jan Špáta (1932–2006) bývá řazen k nejvýznamnějším československým a českým dokumentaristům všech dob. Z jeho sociálně-humanistických filmů se filmaři učí dodnes. I když… „Je hezké mít na projekcích svých starých filmů plné sály, je fajn, když k divákům moje filmová řeč stále promlouvá. Vidím ale, že filmy stárnou, stejně jako já. Film je výrobek určité doby a jenom geniální díla zůstávají. Projekce mých starých filmů mi tak nalévají čistého vína, jako jsem se já vždycky snažil nalévat čistého vína svým divákům,“ vyznal se Jan Špáta mikrofonu rozhlasové vltavské Mozaiky v roce 2002. Z toho vyplývá, že spousta jeho filmů asi opravdu geniálních je. Je z nich cítit obrovská láska jak k povolání filmaře, tak i k lidem. „To, co dokumentarista dostává od lidí, o kterých točí, je nejdůležitější mimofinanční příjem.

Celý článek

Pianista Vijay Iyer mezi Monkem a rytmem kosmu

Vladimír Kouřil | 04/19 |Studie, komentáře

Od konce 60. let existuje hudební syntéza, chcete-li fúze, která stvořila „jazzrockový syndrom“. Je založen na tom, že nastupující generace posluchačů jazzu by ráda od muzikantů své generace chtěla, aby znění jazzu nějakým způsobem korespondovalo s populární hudbou současnosti, hudbou mládí nové generace. A ta po éře swingového popu v démonických „šedesátkách“ právě vzešla z rock’n’rollu. Kvalitativní vývoj v rockové hudbě v druhé půli oné dekády dospěl do stádia formy bohaté improvizacemi. Mladší jazzové generace zase byly zaujaty neoposlouchaným zvukem elektrických nástrojů a rytmickou expresivitou rockové hudby. Generace bořící hranice mezi styly či žánry vytváří nové „škatulky“ pod vlivem pop scény: punk jazz, funky jazz, nu-jazz, world jazz, world beat, klubový jazz, inspirace rapem, beatboxem, elektronickou taneční hudbou. Připomeňme, že předrocková populární hudba byla rovněž fúzí jazzu – swingu s dobovou populární hudbou. Nejzajímavější z mladých muzikantů jsou však tací, co o stylový posun usilují při plném vědomí jazzové historie; etap a proudů moderního jazzu. S intuitivním porozuměním pro úkazy aktuálního dění v populární hudbě pak přispívají k originalitě vlastní tvorby. Jedním z těch, jimž se to daří už dlouho, je americký Ind, pianista, kapelník a skladatel Vijay Iyer (vidžaj ajer). V roce 2018, v pravidelné anketě jazzových kritiků amerického autoritativního časopisu Down Beat, se stal Jazzmanem roku a jeho sexteto bylo vyhlášeno Skupinou roku.

Celý článek

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury

Oldřich Kašpar | 04/19 |Knihy a notoviny

Další pokračování „novinek ze zahraniční muzikologické literatury“ začneme tentokráte poněkud netradičně, a to upozorněním na obrazovou publikaci Renaty Bachové a Petera Bacha juniora, kterou představuje zajímavý kalendář na rok 2019, vydaný v anglické a německé verzi pod názvem Komponisten – Kalender/Musik Kalender 2019. Klassische Porträts. Classical Portraits. Großes Komponisten. Great Composers – Kalendář skladatelů/Hudební kalendář 2019. Klasické portréty. Velcí skladatelé (Flein, Verlag Bach 4 You, 2018, 13 s., ISBN 10: 3945760666). Tato zajímavá, byť drobná publikace přináší portréty velkých umělců – skladatelů vážné hudby jako byli například Bach, Händel, Brahms, Wagner, Verdi, Čajkovskij a řada dalších.

Celý článek

Nové operní nahrávky na DVD

Zbyněk Brabec | 04/19 |Revue hudebních nosičů

Milovníci opery mají příležitost se ve svých domovech prostřednictvím nových operních nahrávek na DVD a Blu-ray nosičích dostat do světových operních divadel a navštívit představení známých i méně známých oper od baroka až po současnost. Zastavme se u právě vycházejících titulů. Nejstarší období v operní historii reprezentují čtyři nahrávky oper velkých barokních skladatelů – Händela, Cavalliho, Rameaua a Stradelly. Händelův Rinaldo ovšem nezazní v autorově originálu, ale v úpravě neapolského skladatele Leonarda Lea. Ten přepracoval Händelovu partituru, kterou do Neapole propašoval kastrát Nicolo Grimaldi, zpívající v této opeře v Londýně. Leova úprava se výrazně liší od Händelova originálu a je svědkem toho, jak se v té době zacházelo s operami, kdy žádné autorské právo skladatelovo dílo nechránilo. Leova partitura byla teprve nedávno objevena a dílo v této úpravě bylo provedeno na známém festivalu Valle d’Itria v nastudování dirigenta Fabia Luisiho a režiséra Giorgia Sangatiho.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 04/19

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: