Hudební Rozhledy

Editorial 01/20

Hana Jarolímková | 01/20 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
opět tu máme, bohužel, všichni o dvanáct měsíců starší, nový rok a zase můžeme jen doufat, že bude lepší, než ten minulý. Pokud by tomu tak nebylo a občas jsme se cítili spíše „ouvej“ než „ach“, máme naštěstí vždy svůj „záchranný pás“, neboť je tu jedno z umění nejpůsobivějších – hudba, která dokáže až zázračným způsobem povznést ze světa všedních starostí.

Celý článek

Staronová opona Státní opery od Martina Černého

Markéta Jůzová | 01/20 |Rozhovory

Státní opera bude po třech letech rekonstrukce slavnostně zpřístupněna 5. 1. 2020, přesně 132 let od jejího prvního otevření. Novorenesanční budova s neorokokovým hledištěm, koncipovaná dle plánů vídeňských divadelních architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera prošla naposledy komplexnější opravou v 70. letech minulého století.

Celý článek

Classic Prague Awards je ocenění, které má již svůj zvuk

Richard Winter | 01/20 |Rozhovory

Ceny klasické hudby Classic Prague Awards za rok 2019 se opět za přítomnosti České televize uskuteční v pražském Obecním domě. Pořadatelé dbají na tradici, a tak se na jediné české ceny určené hudebníkům klasické hudby můžeme opět těšit třetí lednovou sobotu, tedy 18. ledna 2020 ve 20.00. Moderátorem večera bude, tak jako minulý rok, hudební publicista Jiří Vejvoda. Nominace čtvrtého ročníku budou oznámeny do konce roku 2019 na www.classicpragueawards.eu a prostřednictvím tiskové zprávy, ale alespoň něco z příprav Classic Prague Awards za rok 2019 prozradil v rozhovoru ředitel soutěže Jiří Besser.

Celý článek

Pražské jaro 2020 ve znamení oslav

Pavel Trojan | 01/20 |Rozhovory

Pražské jaro 2020 bude již 75. ročníkem našeho mezinárodního hudebního festivalu. „K tomuto jubileu jsme připravili silný program, který navazuje na to nejlepší z jedinečné tradice, zároveň však žije současností a v mnohých ohledech udává směr koncertní dramaturgie let následujících,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor.
Berlínští filharmonikové se postarají o velkolepé zahájení festivalu, na program závěrečného koncertu se v rámci oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vrací jeho Devátá symfonie s „Ódou na radost“ v podání České filharmonie.

Celý článek

Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2019

Vít Roubíček | 01/20 |Události

BEATRICE RANA
Klavírní festival Rudolfa Firkušného, jeho již 7. ročník, otevřela 26letá italská pianistka Beatrice Rana (17. 11., Dvořákova síň). Její vystoupení slibovalo velký zážitek, několikrát jsem její hru obdivoval na TV Mezzo a její pražský koncertní debut předcházela velmi lesklá pověst. Klavíristčino sebevědomí indikovala volba repertoáru: komplet Chopinových Etud (op. 25) je lakmusovým papírkem pianistovy vyspělosti a umělců, kteří si troufnou jeden ze dvou tuctů chopinovských etud zařadit do koncertního programu jako celek, je (a vždycky bylo) jako šafránu. Vzpomínám na památný přednes téhož opusu v podání Zdeňka Kožiny počátkem 80. let v Malém sále Rudolfina…

Celý článek

Dny soudobé hudby 2019

Rafael Brom | 01/20 |Festivaly, koncerty

Druhý koncert cyklu Dny soudobé hudby 2019 se konal v kostele sv. Klimenta v pražské Klimentské ulici (5. 11.). Zahájila ho nedlouhá Modlitba ke sv. Antonínovi od Jana Vrkoče na anonymní text. Přednesli ji barytonista Jakub Sršeň s varhaníkem Jakubem Černým. Klidný přednes, který Sršeň provedl v nevzrušivé recitativní poloze, získal poznenáhlu více kantability a v závěru se vracel k úvodní charakteristice. Pietní náladu skladby výstižně podporoval varhanní part. Také druhá skladba v programu koncertu byla krátká. Finesu skladatelky Simonne Draper přednesli koncertní kytaristé Martin Sauer a Jiří Mrhal jako příjemné preludium. Rytmicky svěží kantabilní projev v nádherné symbióze obou bravurních interpretů uzavřelo brilantní arpeggio. Skladatel Stanislav Jelínek zadal do koncertu světovou premiéru své skladby s názvem Sonata per harpsichord. Hrála Ivana Bažantová. Autor se ve své skladbě vyžívá v neustálých proměnách invence. Cembalistka při realizaci partu zkouší variabilitu nástroje a ověřuje jeho poutavé možnosti v oblasti melodie, akordické hry a efektů. Strukturálně jsme byli přítomni neustálým výměnám akordické hry, krátkých melodických úseků, občas rozpustilých, brilantních škál či arpeggia.

Celý článek

Filmová hudba s FOK

Vladimír Říha | 01/20 |Festivaly, koncerty

Pro programy koncertů 4. a 5. 12. si Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK vybral právě filmovou hudbu, která vlastně od vzniku orchestru tvoří jednu z oněch tří zkratek FOK (film, opera, koncert). Jelikož to navíc byly koncerty benefiční pro světovou organizaci UNICEF, podporující děti v krizových oblastech, středeční koncert zahájila oficiální část s předáváním šeků mezi zástupci FOK a UNICEF. Pak již bylo vše na hudbě a program byl vskutku mimořádný.
Soustředil se totiž na melodie z českých filmů od tří skladatelů – Jiřího Šusta, Luboše Fišera a Miloše Boka, tedy dvou již nežijících, patřících ke klasikům tohoto žánru u nás, a jednoho současného dosti nekomerčního, a tedy i kontroverzního. Jako host se postavil před orchestr Peter Vrábel, známý z působení v orchestru soudobé hudby Berg. Dramaturgicky se pod výběr autorů podepsal Martin Rudovský, známý expert na filmovou hudbu, a byl to výběr velice dobrý.

Celý článek

Zásadní Xenakis

Lenka Dohnalová | 01/20 |Festivaly, koncerty

Složením mezinárodní a mladý orchestr Ostrava New Orchestra provedl 5. 11. pod řízením skladatele a dirigenta Petra Kotíka (1942) v pražském DOX tři české premiéry francouzského skladatele a architekta řeckého původu Iannise Xenakise (1922–2001) z jeho pozdního období: Ata (1987), Troorkh (1991) a Ais (1987) s názvem koncertu Zásadní Xenakis.
Iannis Xenakis je intenzivní, komplexní – zároveň racionální, intuitivní, hravý, tradiční i moderní, ukotvený, a proto i odvážný. Mnohé ze svých zásadních myšlenek vyjádřil už ve své „Formální hudbě“ (1963, anglická verze v r. 1971. Odkazy na stránky jsou k anglické verzi, překlad LD). Patřil ke generaci strukturalistů, která hledala „obecné principy platné pro všechny druhy hudby“ (FH, s. 177), nicméně poznamenává že „nikdy nesmíme zapomenout, že se jedná o hudbu (FH, s. IX, 178), že „účinnost je sama o sobě znakem inteligence“ (FH, s. IX). Přestože tedy používá pro soudržnost svého inovativního jazyka algoritmy, stochastické principy, celulární automat a teorii sít (blíže: E. Dimitrios: I. Xenakis and Sieve Theory. An Analysis of the Late Music, 2007) celkový účinek je poslední instancí.

Celý článek

Pavel Haas Quartet benefičně pro Institut Bohuslava Martinů

Markéta Jůzová | 01/20 |Festivaly, koncerty

Na Malé Straně v Kaiserštejnském paláci se konal po roce opět benefiční koncert na podporu činnosti Institutu Bohuslava Martinů. Pozvání na večer přijal renomovaný soubor Pavel Haas Quartet, který své pražské vystoupení 8. 11. uskutečnil krátce po návratu z Velké Británie, kde provedl i recitál v prestižní koncertní síni Wigmore Hall. Na program v Praze zařadil skladby Bartóka a Martinů. Soubor si za dobu své sedmnáctileté existence prošel částečnou personální obměnou, v současnosti hraje ve složení – první houslistka Veronika Jarůšková, druhý houslista Marek Zwiebel, violista Jiří Kabát a violoncellista Peter Jarůšek. Na páté benefici institutu byl ochotný účinkovat bez honoráře.

Celý článek

Noví pěvci z Karlových Varů

Jan Králík | 01/20 |Festivaly, koncerty

Prologem 54. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (8. – 15. 11., Alžbětiny lázně) byla potřetí soutěž Operních nadějí do 20 let, letos podruhé mezinárodní a poprvé pro mimořádný zájem pouze jednokolová, aby se mohlo představit všech 34 přihlášených adeptů z České republiky, Slovenska, Slovinska, Chorvatska, Ukrajiny, Běloruska, Ruska a Německa. V jednodenním vylosovaném pořadí bylo úkolem předvést árii z doby baroka, árii podle vlastní volby a píseň Antonína Dvořáka. Zvláště potěšitelný byl širší výběr také z Dvořákových písní Večerních, Srbských, z Rukopisu králodvorského a z Lešetínského kováře. Převažovaly ženské hlasy, v nich 19 sopránů, dva mezzosoprány a jeden alt. Mezi mužskými hlasy byl pouze jediný bas, šest barytonů a pět tenorů.

Celý článek

Filharmonie Brno uvedla českou premiéru skladatelky Laurie Anderson

Karla Hofmannová | 01/20 |Festivaly, koncerty

Dramaturgie Filharmonie Brno opět prokázala, že dokáže využít skutečnosti, že jejím šéfdirigentem je Dennis Russell Davies, americký dirigent s celoživotní evropskou zkušeností a přátelskými kontakty se skladateli, kteří mají současnému publiku co říct. Platilo to v případě 1. abonentního koncertu v cyk-lu Filharmonie doma II, který se konal ve čtvrtek 14. a v pátek 15. 11. Posluchači měli možnost slyšet v české premiéře skladbu současné americké skladatelky Laurie Anderson, která má za sebou úspěšné multimediální projekty, které kombinují klasický orchestr, experimentální hudbu, elektronické technologie a osobní vyprávění. Stalo se to i v tomto případě, kdy vypravěčkou a hráčkou na elektronické housle byla sama autorka.

Celý článek

Struny podzimu 2019 jazzové

Vladimír Kouřil | 01/20 |Horizont

ÚVODEM…
Tento pražský podzimní festival, letos už v třiadvacátém ročníku, se od počátku vyznačuje osobitou dramaturgií; kdyby již to slovo nebylo příliš zprofanované, mohla by se označit jako alternativní. A to vůči mainstreamu všech žánrů, jež svými koncerty každoročně představí. Poněkud jiné je to u koncertů jazzových. Sice představují špičkovou scénu žánru, ale nikoli příliš vzdálenou od hlavních proudů soudobého jazzu. Ostatně – lze u jazzu dnes ještě mluvit o nějaké avantgardě hudebního vyjadřování, když všechny cesty už otevřela a umetla avantgarda minulosti? Hlavním přínosem jazzové koncertní větve Strun podzimu je představovat hudbu současnosti, jíž u nás nikdy nebude dost, a rovněž aktuální doteky a výboje na hranicích se soudobými žánry populární hudby.

Celý článek

Broučci Jana Jiráska v Plzni

Marta Ulrychová | 01/20 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Karafiátovi Broučci patří v české literatuře k oněm dílům, jimž se dostalo nejvíce uměleckých zpracování, ať již v oblasti výtvarného umění, hudby, divadla, rozhlasu či animovaného filmu. Každý z nás tedy tento literární text vnímá prizmatem vlastních dojmů, pocitů a zkušeností. O to horší to pak mají tvůrci nových zpracování, jejichž snaha je s touto zkušeností a představami stále porovnávána. Do podobné situace se dostali i skladatel Jan Jirásek a libretista Tomáš Jarkovský, tvůrci nové operní inscenace, premiérované 12. 10. a zopakované hned následující večer v plzeňském Divadle J. K. Tyla, obě pod taktovkou Jiřího Štrunce.
Opera Broučci nevznikla spontánně, ale na objednávku vedení plzeňské opery, které se tak snaží navázat na bohatou tradici světových premiér, započatou v 60. letech někdejším šéfem operního ansámblu Bohumírem Liškou. Po Temlově Kocourovi v botách a Kubičkově Jakubu Janu Rybovi tak v současné době Broučci představují v pořadí třetí operní dílo psané pro plzeňský operní soubor (čtvrtá opera Sylvie Bodorové Quo vadis? má být nastudována v příští sezoně).

Celý článek

Rusalka z ostravského billboardu

Milan Bátor | 01/20 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Na operní scénu Národního divadla moravskoslezského se vrátila Rusalka Antonína Dvořáka. Novou inscenaci režíroval Radovan Lipus a premiéry se uskutečnily 17. a 19. 10. v Divadle Antonína Dvořáka. Lyrická pohádka o třech dějstvích z roku 1901 sice má neuvěřitelných 118 let, ale když se připraví inscenačně fortelně a v hlavních rolích se sejdou mimořádné pěvecké osobnosti, je její účinek nepřekonatelný.
Hudebního nastudování se v Ostravě ujal dirigent Jakub Klecker, který dosluhuje své funkční období šéfa zdejší opery. Scéna Davida Baziky a kostýmy Ha Thanh Špetlíkové tradičně akcentují kouzelný svět pohádek. Dominantním symbolem prvního dějství je gigantický Měsíc, ve druhém a třetím dějství je spád dynamizován obřím hodinovým soukolím, jehož ručičky neodvratně míří ke katastrofě a vyjadřují pomíjivou chvíli štěstí.

Celý článek

Philip Glass: Achnaton

Jaroslav Someš | 01/20 |Přímé přenosy z MET

Operní tvorbu dnes dvaaosmdesátiletého amerického skladatele Philipa Glasse měli naši diváci možnost už několikrát poznat. Na českých a moravských scénách byl uveden jeho Pád domu Usherů, Kráska a zvíře, V kárném táboře a Příšerné děti a ve zkrácené podobě také Glassova vůbec první opera, Einstein na pláži, napsaná v roce 1975 ve spolupráci s Robertem Wilsonem. Právě tímto dílem skladatel zahájil svou tzv. Portrétní trilogii, která vznikla na přelomu 70. a 80. let. Věnoval ji třem velkým vizionářům v dějinách lidstva, jednomu z oblasti vědy, tedy Albertu Einsteinovi, jednomu z politického života, totiž Mahátmovi Gándhímu (tuto operu Satyagraha jsme v přenosu z Met viděli v roce 2011), a jednomu náboženskému vizionáři, staroegyptskému vladaři Amenhotepovi IV., který vstoupil do historie jako Achnaton.

Celý článek

Jana z Arku bez mýtů

Helena Havlíková | 01/20 |Zahraničí

V bruselském divadle La Monnaie uvedli koprodukční inscenaci dramatického oratoria Jeanne d’Arc au bûcher / Jana z Arku na hranici Arthura Honeggera na text Paula Claudela. Hudební nastudování je dílem japonského dirigenta jménem Kazushi Ono, který v La Monnaie působil jako hudební ředitel v letech 2002–2008, a inscenační podobu dal oratoriu italský režisér Romeo Castellucci, který se v La Monnaie „zabydlel“ mimo jiné Parsifalem, Orfeem a Eurydikou a loni Kouzelnou flétnou.
Inscenace vznikla v koprodukci se zajímavou sestavou divadel ve francouzském Lyonu, švýcarské Basileji a ruském Permu. V Lyonu byla uvedena poprvé v roce 2017 a kvůli očekávaným protestům veřejnosti proti Castellucciho režijnímu pojetí tam byl při premiéře dokonce v pohotovosti antikonfliktní policejní tým. Lyonská premiéra nakonec proběhla v klidu a byla přijata kladně publikem i kritiky. Z reakcí diváků na první repríze bruselského uvedení 6. 11. 2019, kterou jsem viděla, i v La Monnaie se inscenaci dostalo nadšeného aplausu.

Celý článek

I. Leopold Stokowski

Miloš Pokora | 01/20 |Studie, komentáře

Dosud si pamatuji na poslední návštěvu Leopolda Stokowského v Praze. Bylo to 7. 9. 1972, kdy se tento devadesátiletý kmet postavil k dirigentskému pultu České filharmonie, aby postupně rozezněl tóny své vlastní orchestrální adaptace Bachovy varhanní Toccaty a fugy d moll, Elgarových variací Enigma a Skrjabinovy Poemy extáze. Na doraz efektní zvukovost vstupního čísla mě tehdy zahlcovala až moc, ale další skladby večera, které Stokowski modeloval svým nenapodobitelně těkavým gestem (srozumitelným jen pro ty nejcitlivější hudebníky), mi přinesly mimořádný zážitek. Vilém Pospíšil tehdy pro Hudební rozhledy napsal: „Ve Skrjabinově Poemě daleko více zdůraznil substantivum názvu, tj. mnohotvárnou, jitřivou poezii díla než onen moment zvukové extáze, který odvažoval velmi rafinovaně jako šafrán, aby jím bezvýhradně strhl v okamžiku kulminující gradace.“ Vzhledem k pověsti, která hvězdnému dirigentskému mágu předcházela a podle níž byl označován za brilantního dirigenta se sklonem předvádět se, to bylo příjemné překvapení. Toho večera k nám opravdu promlouval vroucí cit.

Celý článek

S Davidem Radokem (nejen) o Vivaldiho Arsildě

Robert Rytina | 01/20 |Studie, komentáře

Celý minulý rok jsem se vám v tomto seriálu snažil přibližovat operní díla, která stojí podle mého subjektivního názoru více či méně neprávem stranou zájmu divadelních scén. Na příkladech dvanácti titulů od Vinciho Artaserseho až po Harbisonova Velkého Gatsbyho jsem se pokusil dokázat, že běžně hraný repertoár našich i světových operních domů by si čas od času nějakou tu inovaci opravdu zasloužil… Jak už jsem ale naznačil, výběr oper i názory na ně byly výsledkem čistě jen mé osobní libovůle. V dalším pokračování seriálu bych se proto rád ptal různých zajímavých osobností (a to pokud možno s operou profesně spjatých), jaké jsou ty jejich „zapomenuté operní skvosty“. První, za kým jsem se vydal, je dle mého mínění jeden z nejvýznamnějších českých operních režisérů, David Radok. Důvod, proč jsem navštívil právě jeho, byl jednoduchý: v roce 2017 vzkřísil na prknech Slovenského národního divadla v Bratislavě přesně po třech stech letech pátou operu Antonia Vivaldiho (4. 3. 1678 Benátky – 28. 7. 1741 Vídeň) s názvem Arsilda, Regina di Ponto. Vzhledem k tomu, že od své benátské premiéry v roce 1716 se už opravdu nikdy později na jeviště nevrátila, náleží Arsildě označení z názvu tohoto seriálu jistě plným právem.

Celý článek

Sametová revolta v největším hudebním byznysu uprostřed druhé světové války

Vladimír Kouřil | 01/20 |Studie, komentáře

Vývoj v jazzu byl logický jako vývoj každého oboru lidské činnosti. V určité fázi tvůrci vždy vycítí, že dosavadní formy dosáhly svého vrcholu, jsou vyčerpány a je třeba se pohnout dále. Což v jazzu pro začátek znamenalo uvolnit sólistům dosavadní závislost na diatonice směrem k chromatice, umožnit jiné frázování – asymetrické, muzikanti přicházeli s bohatšími harmoniemi. U bubeníků se stal základním nositelem rytmu činel, hra akcentovala i průběh melodie, přicházela polyrytmie. Jeden z otců moderního jazzu u nás, současně jeho teoretik a pedagog, vibrafonista, tenorsaxofonista a pianista Karel Velebný, novou improvizaci ve svých praktikách vysvětluje pojmy vertikální a horizontální improvizace, kdy vertikální znamená improvizovat v rámci každého akordu samostatně, zatímco u horizontální se improvizuje v jedné tónině na harmonický sled akordů. Je přirozené, že tuto dynamiku do vývoje sice v zárodku přinášejí výjimečné osobnosti daného času, jež v jazzu představovali někteří swingoví muzikanti, ale podstatný, lze říci radikálnější vývoj leží vždy na bedrech generace nastupující. Ta se tak stává svým zkoumáním, co a jak dál, z pohledu předchozích generací, muzikantských i posluchačských, rebelanty.

Celý článek

Fenomén Janáček III: Několik zastavení s géniem hudby 20. století

Zbyněk Brabec | 01/20 |Studie, komentáře

Janáčkovo literární dílo
Leoš Janáček byl během svého života také literárně činný. Patřil k těm nemnoha hudebním skladatelům (Wagner, Foerster), kteří po sobě zanechali též literární odkaz. Nejvíce si asi uvědomujeme Janáčkův literární talent v libretech jeho oper, která si od Káti Kabanové psal výlučně sám. Ukázal se v nich také jako výtečný dramaturg a dramatik, který z původní předlohy (drama, román) dokázal vytvořit prvotřídní operní libreto.
Brněnské Editio Janáček vydalo v roce 2003 dvousvazkové Kritické vydání literárního díla Leoše Janáčka. Oba svazky obsahují dohledané Janáčkovy publikované texty, které většinou souvisí s jeho organizační, pedagogickou a kritickou činností. Věnuje se koncertnímu a opernímu životu a jeho proměnám nejen v Brně a na Moravě, ale i v Čechách, zabývá se otázkami hudebního vzdělávání a školství, najdeme zde částečné rozbory děl jeho současníků. Janáček se ve vydaných textech také zmiňuje o své vlastní skladatelské tvorbě i o své folkloristické činnosti. Jednotlivé články mají formu fejetonu nebo vzpomínky, je zde zachyceno i několik jeho projevů a interviewů. Stejné vydavatelství přineslo na knižní trh v roce 2009 první svazek Kritické edice Janáčkových textů věnovaných lidové písni, lidovým tancům a folkloru vůbec, publikovaných za skladatelova života v denním tisku nebo v odborných periodikách. Najdeme zde i seznam lokalit Janáčkova sběratelského zájmu. I tato tematika byla, alespoň částečně, vydána již dříve, např. v roce 1955 vyšel sborník O lidové písni a lidové hudbě.

Celý článek

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury

Oldřich Kašpar | 01/20 |Knihy a notoviny

Po poměrně dlouhém časovém období, kdy jsem čtyřikrát do roka uveřejňoval ve formě poměrně obsáhlých „review artiklů“, v nichž jsem se snažil stručnou formou seznámit čtenáře tohoto časopisu s tím pokud možno nejnovějším, co se objevilo v muzikologické literatuře v zahraničí (a to od teoretických prací až po monografie jednotlivých skladatelů), jsem se rozhodl k drobné změně, kterou objasním níže. Teď se vrátím ještě k minulým hodnoceným monografiím. Kromě kulturních oblastí – pro nás poměrně dostupných – německých, rakouských, polských a anglosaských, jsem se zaměřil i na vzdálenější kultury, jakými byly španělská, italská, portugalská, mexická, argentinská a latinskoamerická, posledně jmenovaná jako celek.

Celý článek

Dostaveníčko u kláves - Vyznání na úvod

Jakub Zahradník | 01/20 |Svět hudebních nástrojů

VYZNÁNÍ NA ÚVOD
Vážení čtenáři, celý loňský rok jsem do Hudebních rozhledů psal seriál o dějinách průmyslového klavírnictví, a upřímně, myslel jsem si, že téma jsem zaokrouhlil, a tím má mise skončila. Paní šéfredaktorka Jarolímková má ale přesvědčovací schopnosti (jinak by nemohla být šéfredaktorkou), a tak jsem ke svému překvapení zjistil, že jsem jí přislíbil dalších dvanáct dílů vyprávění! Dohodli jsme se, že tentokrát to bude úplně jiné. Chtěl bych se totiž pokusit vtáhnout, vás čtenáře, do děje, a tak jsem nový seriál nazval „dostaveníčkem“.

Celý článek

Nové operní nahrávky na DVD

Zbyněk Brabec | 01/20 |Revue hudebních nosičů

Na obrazových nosičích DVD a Blu-ray vychází celá řada záznamů operních inscenací, které potěší ty operní fanoušky, kteří mají rádi osvědčené operní kusy, i ty, kteří vyhledávají naopak tituly neznámé, ba dokonce i ty, kteří baží po raritách. Tou jistě je záznam Verdiho La traviaty z pařížského divadla Bouffes du Nord, kde byla opera uvedena v přepracované komorní verzi s pozměněným názvem Traviata – zasloužíte si lepší budoucnost. Režisér Benjamin Lazar pracuje nejen s Verdiho Violettou Valéry, ale paralelně i s Marií Duplessis, legendární dámou z pařížského polosvěta, jejíž životní příběh inspiroval Alexandra Dumase mladšího k vytvoření známého románu, podle něhož vznikla řada dramatizací i Verdiho opera. V představení účinkují zpívající činoherci. Kdo přesto chce vidět Verdiho originál, sáhne po záznamu z londýnské opery Covent Garden ve hvězdném obsazení s Ermonelou Jaho, Charlesem Castronovem a Plácidem Domingem. Další raritou je Verdiho Trubadúr ve francouzské verzi, která není jenom pouhým překladem z italštiny do francouzštiny, ale v níž zazní i hudba, kterou z originální verze neznáme, např. balety cikánů. Francouzská verze Trubadúra poprvé zazněla v Bruselu v roce 1856 a o rok později v Paříži.

Celý článek

Aktuální číslo:

cover

Hudební rozhledy 01/20

Partneři:

 
 
d
 

Vyhledávání: