Hudební Rozhledy
Dmitri Hvorostovsky
Myslím, že takový pocit zažijeme v životě jen velmi zřídka: totiž abychom při prvním tónu vydechli úžasem a pak už v zajetí oné „minuty absolutního štěstí “, řečeno s Petrem Iljičem Čajkovským, setrvali až do konce koncertu. Sibiřský barytonista Dmitri Hvorostovsky ,který je už řadu let hvězdnou stáli cí v mezinárodní říši hudby,je jednou z těchto vzácných výjimek,které nám takový zážitek poskytnou.Je z kategorie pěvců,jejichž vokální technika je napro sto svrchovaná, jejichž hlas má nádhernou sametovou barvu a neohraničenou paletu dynamických a agogických nuancí, jejichž projev je velmi kultivovaný a ušlechtilý a dokonale prožitý.
Pro svůj pražskojarní recitál (26.5.) si vybral doménu sobě nejvlastnější - písně Petra Iljiče Čajkovského a Sergeje Rachmaninova. Každou píseň vyjádřil se sugestivní obrazností, do každé vložil bohatý výraz, jehož rejstřík překvapoval stále novými proměnami a o stíny. Bylo naprosto neuvěřitelné s jak bezmeznou odevzdaností dokázal vyjádřit závěrečná slova písně Trýznivá chvíle (Čajkovskij ) „Ach, vnímej mou modlitbu, čekám na tvůj rozsudek …“, s jak úžasným nepolevujícím legátem, plynoucím snad - poeticky řečeno - jak sama řeka Volha, zněla slavná Čajkovského píseň Proč, jak dokázal gradovat jednotlivé sloky písně Bylo to zjara, s jak strhujícím dramatickým výrazem vyzpíval závěr písně Žehnám vám, lesy (Čajkovskij ) či Snažně tě prosím, neodcházej (Rachmaninov ), kolik nehledané vroucnosti vložil do Rachmaninovovy písně Nezpívej, děvče …
Stejná slova nejvyššího obdivu patří i jeho klavírnímu partnerovi Mikhailu Arkadievovi, vynikajícímu klavíristovi, který s pěvcem doslova dýchal. Pokud by to nebyla fráze, napsala bych, že to byl večer vzácné tvořivé interpretace obou umělců. Písňové recitály u nás stále ještě nemají své publikum. Pražskojarní management, ale dokázal nemožné a Dvořákovu síň zcela zaplnil.
Kráceno více Hudební rozhledy