Hudební Rozhledy
O Hudebním festivalu ANTONÍNA DVOŘÁKA
Hudební festival Antonína Dvořáka se může pyšnit již třiatřicetiletou tradicí, během níž se jeho organizátorům podařilo etablovat jej mezi kulturní akce vysoké úrovně a v místech svého konání i prvořadého významu.Vznikl roku 1969 z iniciativy Společnosti Antonína Dvořáka (předsedou byl tehdy dr.Karel Mikysa) a Okresního kulturní ho střediska v Příbrami, kterým tehdy přislíbilo finanční podporu Ministerstvo kultury. A podpora to nebyla nikterak malá, protože tehdy umožňovala zvát i takové orchestry jakými jsou např. Česká filharmonie, Symfonický orchestr FOK hl.města Prahy, Pražský komorní orchestr, Slovenská filharmonie či Filmový symfonický orchestr, u jejichž dirigentských pultů se navíc vystřídala plejáda nejvýznamnějších českých dirigentů počínaje Jiřím Bělohlávkem, Radomilem Eliškou, Josefem Hrnčířem, Aloisem Klímou, Jiřím Koutem, Tomášem Koutníkem, Štěpánem Koníčkem, Jindřichem Rohanem, Ladislavem Slovákem, Josefem Vlachem či Vladimírem Válkem. Na festivalu v těchto letech však nechyběla ani celá řada vynikajících těles ze zahraničí. Příbramští se tak mohli stát rovněž svědky špičkových výkonů např. Leningradské filharmonie a Moskevské státní filharmonie, v neposlední řadě sem zavítala i Varšavská státní filharmonie nebo Royal Philharmonic Orchestra London s dirigenty Markem Emlerem, Charlesem Grovesem, Arvidem Jansonsem a Dimitrijem Kitajenkem. Po roce 1989 však došlo podobně jako v celé kulturní sféře i zde k významným organizačním změnám, z nichž poslední se uskutečnila v letošním roce, kdy se organizace festivalu ujal Odbor školství a kultury Městského úřadu Příbram. O tom, jakými změnami Hudební festival Antonína Dvořáka v této době prošel a o řadě dalších zajímavostí z jeho třiatřicetiletého života, jsme si povídali s předsedou festivalového výboru a zároveň místostarostou města Příbram, dr. Vladimírem Vepřkem.
Organizační záležitosti Hudebního festivalu Antonína Dvořáka prošly během posledních dvanácti let opravdu dramatickým vývojem. Nejprve, od r.1990, převzalo jeho organizaci Divadlo Příbram, kde (snad) z nedostatku finančních prostředků festival ustrnul na třech až pěti koncertech a to z velké části pouze komorních. V roce 1994 se dokonce v programu neobjevila ani jediná skladba A. Dvořáka! Teprve od roku 1996, kdy byla založena Nadace Hudebního festivalu Antonína Dvořáka, se situace opět zlepšila. O dramaturgii a finance (nejvyšší částky pocházely od města Příbram, sponzorů bylo poměrně málo - ČSOB a STE Praha) se začala starat její správní rada, kam jsem byl jmenován jako předseda. Nadace ale fungovala jen do r. 1998, kdy vyšel o nadacích nový zákon, který podmiňoval jejich existenci stálým jměním 500 000,-Kč. Proto festival přijalo pod svá křídla znovu - až do již zmíněného roku 2001 -Divadlo Příbram. Správní rada se změnila na festivalový výbor, který vlastně ve stejném obsazení (v čele se mnou a Antonínem Dvořákem III.) a se stejnými pravomocemi funguje až dodnes.
Jeho nejvýznamnějším podporovatelem - vedle sponzorů ČSOB a Alliance Française Brno -zůstává město Příbram. Byl bych rád, kdyby to tak zůstalo i do budoucna, protože myslím, že je to pro jeho zajištění nejvýhodnější.
To je pravda. Snažili jsme se o pestrost, takže jsme v rámci festivalu nechali zaznít i taková díla, jakými jsou Messiaenův Kvartet pro konec času, Milhaudova Suita pro housle, klarinet a klavír, Schönbergova Zjasněná noc, op.4, Viernova varhanní Meditace, Capletův Fantastický příběh pro harfu a smyčcové kvarteto podle povídky Ala na Edgara Poea či Respighiho Il Tra monto pro mezzosoprán a smyčcové kvarteto rovněž na literární námět - tentokrát P.B.Shelleye. A ukázalo se, že i tato hudba zde našla vnímavé a pozorné posluchače.
Myslím, že můžeme být vcelku spokojeni. Úroveň všech koncertů byla díky pečlivému výběru interpretů vzácně vyrovnaná, ale kdybych měl mluvit sám za sebe, vyzdvihl bych především výkon Ivany Tomáškové v Brahmsově Koncertu D dur pro housle a orchestr, op.77, který přednesla ve spolupráci s Filharmonií Hradec Králové a dirigentem Tomášem Hanusem, vystoupení souboru Variace - zejména jeho podání Schönbergovy Zjasněné noci a rovněž výkon prvního varhaníka katedrály Notre Dame v Paříži, Ivese Castagneta. Vyvrcholením festivalu se pak stalo provedení Dvořákovy Stabat mater v kostele sv. Jakuba, na němž se vedle sólistů, španělské sopranistky Nerey Erauskin, altistky Jany Sýkorové, tenoristy Martina Foxe a basisty Petra Dolejšího podíleli Pražští pěvci (sbor mistr Stanislav Mistr), Příbramský dětský sbor (sbor.Vladimír Vepřek) a Plzeňská filharmonie s dirigentem Jaroslavem Vodňanským.
Musím s radostí odpovědět, že ano. Návštěvnost celého festivalu byla velmi slušná a to i díky tomu, že řadu koncertů - kromě velkých orchestrálních či pěveckých těles, která vystupují ve velkém sále Divadla Příbram - situujeme do netypických - o to však atraktivnějších prostor, nacházejících se nejen ve městě, ale i v blízkém okolí: do Památníku Antonína Dvořáka v novorenesančním zámečku ve Vysoké, basiliky na Sv. Hoře či do kostela sv. Jakuba. Posluchače jsme rovněž tentokrát vylákali na Zámeček Ernestinum či do opětovně otevřeného zámku v Hluboši (v roce 1918 často navštěvované prezidentské sídlo T.G.Masaryka), kde je vskutku překrásné okolí.
Rádi bychom pro XXXIV. ročník získali houslistu Josefa Suka a předběžně jsou dohodnuta vystoupení manželů Ardaševových, kteří si pro naše posluchače vybrali čtyřruční skladby Antonína Dvořáka a dále Severočeské filharmonie Teplice a Vlachova kvarteta Praha. Protože naší snahou je také dostat festival více do povědomí mládeže, rádi bychom - budou-li peníze - jako doprovodnou akci uspořádali interpretační kurzy či hudebně vědný seminář studentů muzikologie, jaký se nám podařilo zorganizovat v rámci jubilejního XXX. ročníku. Příspěvky tehdejšího semináře, vedeného dr. Jarmilou Gabrielovou a dr. Martou Ottlovou, vydala Knihovna Jana Drdy v Příbrami pod názvem Antonín Dvořák a současníci.
Vedle zájmu festivalových návštěvníků je potěšitelná (a nezbytná) i skutečnost, že Zastupitelstvo města Příbram hodlá i nadále festival finančně podporovat. Vědomí dlouholetého kontaktu Antonína Dvořáka s tímto kouzelným krajem, kam jezdil skladatel od roku 1884, tzn. od doby svých velkých zahraničních úspěchů na svou malou usedlost ve Vysoké pracovat i odpočívat plných dvacet let, je zde u kulturně zaměřené části veřejnosti totiž stále živé. Vždyť Dvořák se v Příbrami stýkal s regenschorim Bohumilem Fidlerem, s rodinou báňského rady Jana Němečka - otcem muzikologa dr. Jana Němečka, s kapelníkem hornické hudby Františkem Skočdopolem či se svým spolužákem z Nelahozevsi, Františkem Hušpaurem, k němuž Dvořák chodil hrát do smyčcového kvarteta na violu. Doufám tedy, že festival se po poněkud rušném desetiletí opět stabilizuje, rozkvete do své původní krásy a šíře a i nadále bude pokračovatelem jedné z významných tradic našeho kulturního dědictví.