Hudební Rozhledy
Další rok Václava Lukse a jeho souborů Collegium 1704 a Collegium vocale 1704
Za poslední rok se toho událo mnoho a ani nevím, odkud začít. Protože máme ale za sebou právě francouzskou premiéru Händelova Rinalda v Caen, začnu u opery. Když v roce 2007 přišel Jiří Heřman, šéf opery Národního divadla v Praze, s nápadem uvést Rinalda na scéně Stavovského divadla, nikdo netušil, jaký příběh začíná. Na inscenaci jsme spolupracovali s francouzským inscenačním týmem vedeným režisérkou Louise Moaty a tato spolupráce nám otevřela dveře francouzských divadel v Caen a Rennes a Grand Théâtre v Lucemburku. Po třinácti vyprodaných a divácky neuvěřitelně úspěšných reprízách v Praze (setkal jsem se s mnohými návštěvníky Rinalda, kteří přišli třeba pětkrát, šestkrát a slibovali, že příště přijdou znovu) jsme vyjeli do Francie a s napětím jsme očekávali, jak Rinaldo uspěje u „zhýčkaného“ francouzského publika. Premiéra byla minulý týden v divadle v Caen, kde jsme letos vystřídali Les Arts Florissants Williama Christieho, kteří zde působí jako rezidenční soubor. Premiéra byla velmi očekávanou událostí a bylo pozoruhodné sledovat, jakou pozornost jí věnovala francouzská média. Obsáhlé fundované články vycházely již v průběhu přípravného týdne v celonárodních médiích včetně titulní stránky Le Monde, dokument o vzniku inscenace a o Collegiu 1704 natáčela francouzská televize, která bude také vysílat záznam představení. O podobné publicitě si můžeme doma nechat jen zdát. Potěšilo nás, že odezva publika byla velmi pozitivní a bouřlivá, a také u obávané francouzské odborné operní kritiky jsme byli přijati velmi příznivě. Významný francouzský operní recenzent Gérard Courchelle označil dokonce Rinalda v Caen za francouzské představení roku. Teď se těšíme do Rennes a Lucemburku. Abych ale nezapomněl na další naše hudební radosti, rád bych zmínil letní francouzské turné, kdy jsme v srpnu loňského roku na festivalech v La Chaise Dieu, Vézelay a v Sablé provedli díla J. D. Zelenky a G. F. Händela. Oba koncerty v La Chaise Dieu se Zelenkovým Requiem D dur a Officiem defunctorum a Händelovým oratoriem La Resurrezione natáčela francouzská televizní společnost MEZZO, a jsou tedy občas k vidění i u nás. La Resurrezione jsme v loňském roce hráli i na Pražském jaru a na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě, kde jsme se setkali po dlouhé době na pódiu se sopranistkou Martinou Jankovou. Že z tohoto koncertu vznikl záznam vysílaný ČT 2 v hlavním vysílacím čase, považuji ze strany ČT a organizátorů festivalu za skvělý počin. Nesmím také zapomenout na slibně se rozvíjející projekt Hudebního mostu Praha—Drážďany a mohl bych pokračovat dál… Té hudební radosti bylo v uplynulých měsících opravdu hodně.
Hudební most vstoupí na podzim do svého třetího ročníku. Je skvělé, s jakou odezvou se setkáváme u publika, že lidí chodí čím dál více a že si můžeme dovolit vytvářet náročnou dramaturgii s vědomím, že publikum si cestu na naše koncerty najde. I přes velkorysou podporu, které se nám dostává z grantových řízení, však není cyklus ve své současné podobě udržitelný. Bohužel, zdá se, že sponzoři a mecenáši u nás ještě pro tento druh kultury neuzráli, a tak výhledově počítáme s redukováním počtu koncertů. Vrcholy příští sezony budou však pro návštěvníky našich koncertů určitě provedení Händelova Mesiáše na tradičním slavnostním silvestrovském koncertě, nebo Matoušových pašijí J. S. Bacha před Velikonocemi v dubnu příštího roku. Tradici provozování velkých oratorií barokního repertoáru bychom chtěli v Praze udržet.
Letos se opět chystáme několikrát do Francie jednak na festivaly, které nás považují již tak trochu za domácí jako zmiňovaný Festival de La Chaise-Dieu nebo Sully & Loiret, a velmi si vážíme pozvání provést Händelova Rinalda v Královské opeře ve Versailles v lednu příštího roku, což bude určitě jedinečný zážitek pro všechny zúčastněné. Velmi čestný úkol bude pro nás zahájení Händel-Festspiele v Halle Händelovým Mesiášem na začátku června 2011 a na rok 2012 připravujeme turné do USA. Dále jednáme o dalších operních projektech ve Francii a kalendář se sympaticky zaplňuje…
Letošní festival se nese ve znamení tématu Baroko – jazz – dobrodružství improvizace. Že jsem byl osloven, abych se stal dramaturgem letošního ročníku, považuji za velikou poctu, byť jsem na začátku netušil, o jak velké dobrodružství se bude vlastně jednat. Je značný rozdíl vymýšlet dramaturgii vlastního souboru a dramaturgii festivalu, který hostí pestré spektrum umělců, propojuje odlišné žánry a klade důraz na originalitu a jedinečnost dramaturgie. Jsem velmi rád, že s jazzovou částí dramaturgie pomáhal kontrabasista Jaromír Honzák, a věřím, že se nám podařilo propojit umělce, jejichž projekty budou žít vlastním životem i po skončení festivalu. Třetina festivalové dramaturgie náleží barokní a předbarokní hudbě, třetina jazzu a třetina propojení těchto dvou světů. Improvizace je pak oním spojujícím elementem, který je vlastní jak hudbě minulosti, tak pochopitelně jazzu. Raným barokem v podobě provedení Monteverdiho Mariánských nešpor soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 v úžasném prostředí Těšnovského kláštera Porta coeli festival zahajuje a po měsíci vrcholným barokem v podobě provedení Vivaldiho houslových koncertů končí za účasti vynikající francouzské houslistky Amandine Beyer a jejího souboru Gli Incogniti. Mezi těmito dvěmi koncerty však má posluchač možnost podniknout řadu dobrodružných cest za zřídka slýchanými podobami staré hudby a jazzu. Pozoruhodné bude zajisté slyšet dobře známého francouzského kontratenoristu Dominiqua Visseho v kyjovském zámku v experimentálním programu na pomezí žánrů, flétnistku Janu Semerádovou ve spojení se slovensko-balkánskou formací Pacora, nebo Ensemble Tiburtina s Davidem Dorůžkou. Já osobně se velmi těším na gambistu Paola Pandolfa a jeho improvizační koncert v magickém prostředí Řeznovického kostela sv. Petra a Pavla a na italské jazzové duo Giovanni Mirabassi (klavír) & Flavio Boltro (trubka) v Boskovicích a ve Valticích. Nemohu zde jmenovat všechny, ale každý z koncertů je pečlivě vybraným článkem pestrobarevné festivalové mozaiky a slibuje jedinečný zážitek.
Něco jsem již naznačil v odpovědi směřované k našim zahraničním angažmá. Chtěl bych však také zmínit naše další nahrávací projekty, jako je první kompletní nahrání Zelenkova Officia defunctorum a Requiem D dur, tentokrát pro belgicko-německé vydavatelství ACCENT nebo supraphonský projekt s instrumentálními koncerty Antonína Reichenauera se skvělými sólisty fagotistou Sergiem Azzolinim a hobojistkou Xenií Löffler. Velmi se těším na pokračující spolupráci s Martinou Jankovou, se kterou chystáme bachovský program pro Pražské jaro 2011, a na händelovské koncerty s americkým kontratenoristou Bejunem Mehtou na scéně Stavovského divadla.