Hudební Rozhledy

Další rok Václava Lukse a jeho souborů Collegium 1704 a Collegium vocale 1704

Michaela Freemanová | 06/10 |Rozhovory

Václav Luks

  • Od našeho posledního rozhovoru uplynul nějaký čas: co všechno se vám v té době podařilo uskutečnit?
    Za poslední rok se toho událo mnoho a ani nevím, odkud začít. Protože máme ale za sebou právě francouzskou premiéru Händelova Rinalda v Caen, začnu u opery. Když v roce 2007 přišel Jiří Heřman, šéf opery Národního divadla v Praze, s nápadem uvést Rinalda na scéně Stavovského divadla, nikdo netušil, jaký příběh začíná. Na inscenaci jsme spolupracovali s francouzským inscenačním týmem vedeným režisérkou Louise Moaty a tato spolupráce nám otevřela dveře francouzských divadel v Caen a Rennes a Grand Théâtre v Lucemburku. Po třinácti vyprodaných a divácky neuvěřitelně úspěšných reprízách v Praze (setkal jsem se s mnohými návštěvníky Rinalda, kteří přišli třeba pětkrát, šestkrát a slibovali, že příště přijdou znovu) jsme vyjeli do Francie a s napětím jsme očekávali, jak Rinaldo uspěje u „zhýčkaného“ francouzského publika. Premiéra byla minulý týden v divadle v Caen, kde jsme letos vystřídali Les Arts Florissants Williama Christieho, kteří zde působí jako rezidenční soubor. Premiéra byla velmi očekávanou událostí a bylo pozoruhodné sledovat, jakou pozornost jí věnovala francouzská média. Obsáhlé fundované články vycházely již v průběhu přípravného týdne v celonárodních médiích včetně titulní stránky Le Monde, dokument o vzniku inscenace a o Collegiu 1704 natáčela francouzská televize, která bude také vysílat záznam představení. O podobné publicitě si můžeme doma nechat jen zdát. Potěšilo nás, že odezva publika byla velmi pozitivní a bouřlivá, a také u obávané francouzské odborné operní kritiky jsme byli přijati velmi příznivě. Významný francouzský operní recenzent Gérard Courchelle označil dokonce Rinalda v Caen za francouzské představení roku. Teď se těšíme do Rennes a Lucemburku. Abych ale nezapomněl na další naše hudební radosti, rád bych zmínil letní francouzské turné, kdy jsme v srpnu loňského roku na festivalech v La Chaise Dieu, Vézelay a v Sablé provedli díla J. D. Zelenky a G. F. Händela. Oba koncerty v La Chaise Dieu se Zelenkovým Requiem D dur a Officiem defunctorum a Händelovým oratoriem La Resurrezione natáčela francouzská televizní společnost MEZZO, a jsou tedy občas k vidění i u nás. La Resurrezione jsme v loňském roce hráli i na Pražském jaru a na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě, kde jsme se setkali po dlouhé době na pódiu se sopranistkou Martinou Jankovou. Že z tohoto koncertu vznikl záznam vysílaný ČT 2 v hlavním vysílacím čase, považuji ze strany ČT a organizátorů festivalu za skvělý počin. Nesmím také zapomenout na slibně se rozvíjející projekt Hudebního mostu Praha—Drážďany a mohl bych pokračovat dál… Té hudební radosti bylo v uplynulých měsících opravdu hodně.
  • Pořádáte vlastní, do několika let rozvržený cyklus Hudební most Praha — Drážďany. Mohl byste čtenářům Hudebních rozhledů přiblížit jeho nejbližší koncerty a výhledy do dalších ročníků?
    Hudební most vstoupí na podzim do svého třetího ročníku. Je skvělé, s jakou odezvou se setkáváme u publika, že lidí chodí čím dál více a že si můžeme dovolit vytvářet náročnou dramaturgii s vědomím, že publikum si cestu na naše koncerty najde. I přes velkorysou podporu, které se nám dostává z grantových řízení, však není cyklus ve své současné podobě udržitelný. Bohužel, zdá se, že sponzoři a mecenáši u nás ještě pro tento druh kultury neuzráli, a tak výhledově počítáme s redukováním počtu koncertů. Vrcholy příští sezony budou však pro návštěvníky našich koncertů určitě provedení Händelova Mesiáše na tradičním slavnostním silvestrovském koncertě, nebo Matoušových pašijí J. S. Bacha před Velikonocemi v dubnu příštího roku. Tradici provozování velkých oratorií barokního repertoáru bychom chtěli v Praze udržet.
  • Jak vypadají vaše další současná zahraniční angažmá?
    Letos se opět chystáme několikrát do Francie jednak na festivaly, které nás považují již tak trochu za domácí jako zmiňovaný Festival de La Chaise-Dieu nebo Sully & Loiret, a velmi si vážíme pozvání provést Händelova Rinalda v Královské opeře ve Versailles v lednu příštího roku, což bude určitě jedinečný zážitek pro všechny zúčastněné. Velmi čestný úkol bude pro nás zahájení Händel-Festspiele v Halle Händelovým Mesiášem na začátku června 2011 a na rok 2012 připravujeme turné do USA. Dále jednáme o dalších operních projektech ve Francii a kalendář se sympaticky zaplňuje…
  • Jako dramaturg od letošního roku spolupracujete i s festivalem Concentus Moraviae. Nač se může jeho publikum těšit?
    Letošní festival se nese ve znamení tématu Baroko – jazz – dobrodružství improvizace. Že jsem byl osloven, abych se stal dramaturgem letošního ročníku, považuji za velikou poctu, byť jsem na začátku netušil, o jak velké dobrodružství se bude vlastně jednat. Je značný rozdíl vymýšlet dramaturgii vlastního souboru a dramaturgii festivalu, který hostí pestré spektrum umělců, propojuje odlišné žánry a klade důraz na originalitu a jedinečnost dramaturgie. Jsem velmi rád, že s jazzovou částí dramaturgie pomáhal kontrabasista Jaromír Honzák, a věřím, že se nám podařilo propojit umělce, jejichž projekty budou žít vlastním životem i po skončení festivalu. Třetina festivalové dramaturgie náleží barokní a předbarokní hudbě, třetina jazzu a třetina propojení těchto dvou světů. Improvizace je pak oním spojujícím elementem, který je vlastní jak hudbě minulosti, tak pochopitelně jazzu. Raným barokem v podobě provedení Monteverdiho Mariánských nešpor soubory Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 v úžasném prostředí Těšnovského kláštera Porta coeli festival zahajuje a po měsíci vrcholným barokem v podobě provedení Vivaldiho houslových koncertů končí za účasti vynikající francouzské houslistky Amandine Beyer a jejího souboru Gli Incogniti. Mezi těmito dvěmi koncerty však má posluchač možnost podniknout řadu dobrodružných cest za zřídka slýchanými podobami staré hudby a jazzu. Pozoruhodné bude zajisté slyšet dobře známého francouzského kontratenoristu Dominiqua Visseho v kyjovském zámku v experimentálním programu na pomezí žánrů, flétnistku Janu Semerádovou ve spojení se slovensko-balkánskou formací Pacora, nebo Ensemble Tiburtina s Davidem Dorůžkou. Já osobně se velmi těším na gambistu Paola Pandolfa a jeho improvizační koncert v magickém prostředí Řeznovického kostela sv. Petra a Pavla a na italské jazzové duo Giovanni Mirabassi (klavír) & Flavio Boltro (trubka) v Boskovicích a ve Valticích. Nemohu zde jmenovat všechny, ale každý z koncertů je pečlivě vybraným článkem pestrobarevné festivalové mozaiky a slibuje jedinečný zážitek.
  • Obligátní otázka nakonec: co plánujete do nejbližší i vzdálenější budoucnosti?
    Něco jsem již naznačil v odpovědi směřované k našim zahraničním angažmá. Chtěl bych však také zmínit naše další nahrávací projekty, jako je první kompletní nahrání Zelenkova Officia defunctorum a Requiem D dur, tentokrát pro belgicko-německé vydavatelství ACCENT nebo supraphonský projekt s instrumentálními koncerty Antonína Reichenauera se skvělými sólisty fagotistou Sergiem Azzolinim a hobojistkou Xenií Löffler. Velmi se těším na pokračující spolupráci s Martinou Jankovou, se kterou chystáme bachovský program pro Pražské jaro 2011, a na händelovské koncerty s americkým kontratenoristou Bejunem Mehtou na scéně Stavovského divadla.
  • Nahoru | Obsah