Hudební Rozhledy
Bravo Josefu Špačkovi i Manfredu Honeckovi
Koncert České filharmonie (22. 4.) pod taktovkou Manfreda Honecka – jak je to v jeho případě již obvyklé – se vyznačoval elektrizující atmosférou posvěceného uměleckého zážitku. Honeck má na náš první orchestr skutečně mimořádně pozitivní vliv, výborně si s ním rozumí a posluchači velmi rychle vycítí a ocení dirigentovo jasné koncepční myšlení, silný tvůrčí náboj a neutuchající energii, s níž jde za přesvědčivým interpretačním výsledkem. Zároveň je třeba vyzdvihnout Honeckův výběr spolupracujících sólistů, ve kterém v Praze vedle mezinárodně renomovaných hvězd (mj. Matthias Goerne, Frank Peter Zimmermann, Lars Vogt či Juliane Banse) nechybějí v letošní sezoně ani jména talentovaných mladých domácích umělců, o kterých je přesvědčen, že mají nakročeno k slibné budoucnosti. Po sopranistce Kateřině Kněžíkové to byl tentokrát čtyřiadvacetiletý Josef Špaček, student Itzhaka Perlmana na newyorské Juilliard School a vítěz světové houslové soutěže Michaela Hilla na Novém Zélandě v minulém roce.
Špaček si vybral Houslový koncert d moll Jeana Sibelia, proslulý svou maximální nástrojovou obtížností i silným emocionálním vkladem, zejména v seversky tesklivé střední pomalé větě. Přes obtížnou cestu z Ameriky a zpožděný příjezd, způsobený omezením letecké dopravy kvůli výbuchu islandské sopky Eyjafjalajäkull – nenesl jeho debut s ČF ani stín nervozity či nejistoty. Přestože absolvoval s orchestrem jen generální zkoušku v den koncertu, uchvátil přeplněnou Dvořákovu síň suverénním zvládnutím všech technických nástrah díla, brilantní technikou i krásou velkého tónu svého zapůjčeného nástroje, který je kopií Paganiniho houslí „Il Cannone“ z dílny Guarneriho del Gesù z roku 1856. Ovace, kterých se mu za jeho výkon dostalo, včetně přídavku, nebraly konce a byly naprosto zasloužené! V Josefu Špačkovi roste českému interpretačnímu umění interpret světové úrovně. Manfred Honeck, který poskytl Špačkovi nezištnou příležitost i v děkovačce, po přestávce uvedl Šostakovičovu Pátou symfonii. Podal mistrovský výkon, výrazovou mnohotvárnost partitury tlumočil s mimořádným vnitřním nábojem a ve filharmonicích našel znamenité a bezchybné spolutvůrce velkého posluchačského zážitku. Standing ovation si za svá instrumentální sóla zasloužil nejen koncertní mistr Bohumil Kotmel, ale i všichni další první hráči a samozřejmě celý orchestr.