Hudební Rozhledy
Varhanářství v českých zemích II
VI. Organ Service Roháč – Juráň, Olomouc
Na rozdíl od monopolizovaného charakteru českého varhanářství z doby nedávno minulé dnes nacházíme dílny, které se profilem své činnosti navzájem odlišují a udržují si vlastní charakter. Vrací se tak rozmanitost, která byla v historických dobách pro varhanářství na zdejším území typická. V našem mapování současné situace proto nemůže chybět kapitola o olomoucké firmě Organ service. Pro jistotu je třeba upozornit, že s americkou firmou Organ Service Corporation nemá nic společného; zakladatelem a hlavním hybatelem je olomoucký varhanář Ivo Roháč. Jde o další dílnu, která vznikla, „na zelené louce“ a po roce 1989 se konstituovala natolik pevně, že zanedlouho může slavit své čtvrtstoleté jubileum. Specifika Roháčovy činnosti lze hledat ve dvou odvětvích: a) přestavby starších nástrojů na varhany s modulárním elektronickým systémem, kdy výsledkem je nejčastěji hybrid s píšťalovými i digitálními rejstříky; b) stavba a restaurování hudebních automatofonů, harmonií a zejména flašinetů. V první oblasti Roháč se svým spolupracovníkem Janem Juráněm vyvinuli vlastní systém, který je patentově chráněný; v druhé oblasti je možné uvést např. výrobu a export flašinetů. Zatím jedinou novostavbou je nástroj v aule právnické fakulty v Brně (1994), mezi přestavby varhan s instalací elektronického systému patří Tršice (1998), Sádek u Poličky (1997), Skuteč (1998), Sv. Hostýn (2003), Vnorovy (2003) a Klokoty (2005). Ke klasickým restaurátorským pracím patří mj. obnova varhan v Libici nad Doubravou či ve Velkém Újezdu u Olomouce a restaurování flétnových hodin z mobiliáře hradu Šternberk.
Varhanní hudbu jsem mohl vnímat od dětství, neboť rodiče nás děti brali pravidelně s sebou na bohoslužby, někdy na koncerty. A protože se osobně znali s varhaníky hlavních olomouckých chrámů (otec byl členem jednoho chrámového sboru), míval jsem často příležitost sledovat techniku hry na tento „královský“ nástroj přímo na kůru. Chodil jsem do ZDŠ s hudebním zaměřením, na klavír jsem se učil v LŠU. Soukromě jsem začal s varhanní hrou u Mgr. Josefa Olejníka, měl jsem možnost cvičit na jednom malém nástroji v kostele. Ale to byly jen dětské pokusy, které brzy skončily. Na tyto počáteční vlivy jsem nezapomněl – dodnes mám rád všechnu „vážnou“ hudbu. Pokud jde o varhanní tvorbu, je mi blízké období romantismu, a to jak typem nástrojů, tak hudební literaturou. Ale s aktivním hraním to dopadlo jinak – už v patnácti letech jsem z domova odešel do učení do Hradce Králové a techniku hry jsem nadále udržoval, bohužel, jen na minimu, potřebném pro svoje povolání.
Učební obor mechanik klávesových hudebních nástrojů sliboval možnost uplatnit v praxi obě mé záliby – hudbu i rukodělnou tvořivou činnost. Dostat se do učení v tomto oboru nebylo snadné; posléze mne „pokryl“ závod Varhany Krnov, pro který jsem se učil v SOU hudebních nástrojů v Hradci Králové, se souběžnou praxí v závodě Petrof. Už sám „patronát“ krnovské varhanářské firmy předurčil mé pozdější nasměrování k varhanám. Tomuto oboru jsem pak zcela „propadl“ a spatřuji v něm naplňování svého životního poslání.
Po odborné praxi v závodech Rieger-Kloss a Petrof jsem využil uvolnění striktních omezení a od roku 1987, „zastřešen“ firmou Technické služby města Litovle, jsem prováděl čištění a ladění varhan v oblasti bývalého Severomoravského kraje. Byla to velká škola a sbírání praktických zkušeností; navíc jsem získal i reálnou představu o nepříznivém stavu většiny varhan v regionu, vyžadujícím naléhavě řešení. Po roce 1989 jsem pak oficiálně zaregistroval svou značku „Organ service“ a začal budovat vlastní podnik v Olomouci. Nejen mé skromné investiční možnosti, ale především omezený prostor pro vybudování dílen byly limitujícími faktory jak pro samu stavbu, tak pro tvorbu budoucího „výrobního programu“. Ten spočívá v restaurování a přestavbách stávajících nástrojů, menší podíl v něm má stavba nástrojů nových. Můj zájem se zaměřil hlavně na romantické varhany s pneumatickou trakturou. Připadalo mi, že tyto nástroje jsou podceňovány, hlavně pro funkční nespolehlivost. Postupně se mi podařilo vyvinout a zdokonalit různé konstrukce elektrických traktur tak, že dnes mohou spolehlivě nahradit dosavadní nepříliš zdařilé pneumatické systémy u řady zvukově hodnotných varhan. Později jsem získal ke spolupráci na vývoji elektrovýzbroje varhan vynikajícího odborníka v oblasti elektroniky a svého firemního kolegu Ing. Jana Juráně. Výsledkem je špičkový bezkontaktní stavebnicový systém elektrické varhanní traktury. Je patentově chráněn od roku 2000. Naše hrací stoly mají grafický displej s dotykovou obrazovkou, na ní jsou všechny pomocné funkce varhan ovládány pomocí ikon v jednotlivých menu, jak je to dnes běžné u spotřební elektroniky. Standardní funkcí je paměťový systém Setzer se stovkami volných kombinací, dále programovatelné kolektivy a crescendo-válec. Výbavu doplňuje záznamník hry s možností následného přehrávání, přenosné paměťové karty pro individuální nastavení pomocných funkcí varhan aj. Rekonstrukce a restaurování tak zůstávají hlavní činností firmy. Týká se nejen varhan, ale i hudebních automatofonů, jak ze soukromých sbírek, tak z depozitářů muzeí, hradů a zámků. Nově začínáme se zakázkovou výrobou hudebních automatofonů, flašinetů a digitálních varhan.
U varhan je to přestavba nástroje v bazilice na Sv. Hostýně v letech 1999–2003. Tyto varhany dnes patří mezi největší a nejmodernější u nás. Z hudebních automatofonů, které byly v naší dílně restaurovány, pokládám co do rozsahu práce a výsledku za nejvýznamnější flétnový stroj od vídeňského výrobce Wichmanna, který je součástí inventáře hradu Šternberk. Jinak za úspěch považuji každý zrestaurovaný nástroj, který se podaří zachránit pro další generace, často před jeho totální devastací.
Zvukový ideál je vždy silně individuální a dobovým vlivům poplatná veličina. Můj vztah k nástroji je vždy především profesní. Sám vnímám hudbu emocionálně a příliš mi nevadí, je-li hrána i na dnes podceňovaných univerzálních instrumentech z druhé poloviny 20. století. Na nich lze dobře zahrát literaturu odlišných stylů a období. Rozhodujícím arbitrem je vždy sám posluchač. Dovedu pochopit úzce vyhraněného, vysoce kultivovaného „fajnšmekra“ na raně barokní hudbu, který interpretací na pneumatickém romantickém nástroji hluboce pohrdá, ale zároveň vím, že jiný člověk má hluboký zážitek na koncertu stejné hudby, hrané na moderním digitálním nástroji.
Určitou představu bych měl: pseudoromantický nástroj s píšťalovými a digitálními rejstříky, postavený s využitím všech dostupných moderních technologií, s netradičním, do daného interiéru citlivě vkomponovaným designem. Ale je to jen sen, sotva kdy splnitelný. Nejprve by jej musel sdílet nějaký velmi solventní mecenáš. Těch je sice na světě dost, ale myslím, že většina z nich sní o docela jiných investičních cílech. Nejsem tím ale nijak deprimován, cítím stejné vnitřní uspokojení, když se mi podaří dobře zrestaurovat, přestavět nebo zmodernizovat nějaký starý nástroj.
Dokončujeme přestavbu varhan pro Valašské Meziříčí, je rozpracováno restaurování v Jičíně a v Lázních Bohdaneč. Výhledově je před námi obnova řady nástrojů v soukromých i státních sbírkách. Jsou to v porovnání s varhanami zdánlivě okrajové záležitosti – většinou jde o hrací automatofony. Žel, jejich stav bývá žalostný a chybějících dílů je někdy víc než těch dochovaných. Náročnost opravy je pak paradoxně srovnatelná s varhanami. Přibývá našich i zahraničních zájemců o nové flašinety. Měli jsme zvláštní zakázku – jistá politická strana si pro krajské volby v libereckém kraji objednala 12 flašinetů.
Nejčastějším problémem bývá nedostatek financí u objednavatele; mnohdy se kvůli tomu musí přerušit již rozdělané projekty. Finance ovlivňují již na samém počátku rozhodování investorů o rozsahu a požadavcích na kvalitu zamýšlených oprav. Někteří pod tímto tlakem zvolí nejlevnější nabízenou variantu i dodavatele, což obvykle nebývá to nejlepší řešení. Nedostatek peněz napomáhá pronikání různých fušerů, jejichž neodborné zásahy mívají za následek nevratné poškození nástroje. Co mne nejvíc potěší? Když mi někdo zavolá nebo napíše, že je s naší prací spokojen.
Několik. S jejich poctivou prací se setkávám v tmavých, zaprášených útrobách starých nástrojů. Zmíním alespoň jednu starou firmu, má můj obdiv pro řemeslnou preciznost, množství nápaditých vynálezů a geniálních technických a konstrukčních řešení – Bratři Braunerové z Uničova.
Varhany mají své neodmyslitelné a trvalé místo na kůrech chrámů. Lhostejno, plní-li svoje prvořadé poslání a doprovází liturgii pro živou komunitu věřících nebo zda slouží pouze příležitostně ke koncertům duchovní hudby. Instalace varhan do světských objektů nemůže plně nahradit hloubku prožitku, jaký v posluchači zanechá hudební produkce v sakrálním prostoru. Nelze opomenout ani výtvarnou hodnotu varhan, stejně jako jejich funkci kulturněhistorickou. Dle mého názoru by bylo kulturním barbarstvím, tak významnou část národního kulturního dědictví, jakou varhany v našich kostelech představují, nadále zanedbávat a odsoudit k postupné devastaci.
Po pravdě jsem v tomto ohledu pesimista. Je to podnikání jako každé jiné a pokud přestane být poptávka, nebude ani nabídka. Na jedné evropské varhanářské konferenci kdosi předpověděl, že do sta let v Evropě zanikne až 80 % varhan. Věřím, že tak zlé to snad nebude. Ovšem všeobecný trend ve většině odvětví směřuje k monopolizaci silných firem a k likvidaci těch malých. Nepochybně to postihne i varhanářství. Myslím, že chce-li si dnes mladý varhanář založit vlastní živnost, měl by zvážit, zvládne–li toto řemeslo provozovat v celém rozsahu, nebo se zaměří jen na některou jeho část, nebo zda bude jen subdodavatelsky spolupracovat s větší firmou a nebude se starat o složitou administrativu, o zaměstnance a shánění zakázek. Možná by si měl najít ještě jiný zdroj příjmů, bez něhož se mu asi nepodaří pořídit si brzy dobré technické zázemí. Zkrátka varhanářství je zpočátku koníček, a pokud mu člověk propadne, je to kůň na celý život.