Hudební Rozhledy

Salieri v Náměšti

Irena Veselá | 11/10 |Festivaly, koncerty

Sopranistka Lucie Kašpárková a Ensemble Opera Diversa

Málokteré šlechtické sídlo v českých zemích se může pochlubit tak bohatou hudební tradicí jako zámek Náměšť nad Oslavou na jihozápadní Moravě. Především je tato tradice spojena se jménem hudebního mecenáše hraběte Jindřicha Haugwitze (1770?–1842), jehož zvláštní přízni se těšil císařský dvorní skladatel Antonio Salieri (1750–1825). Právě Salieriho úzké vazby na Haugwitzovo rodové sídlo, tamní kapelu i operní ansámbl zde připomněl ve dnech 17. a 18. září 2010 projekt Salieri v Náměšti. Během dvou večerů zazněla v prostoru zámecké knihovny vybraná Salieriho díla: části z oper Prima la musica poi le parole (1786) a Cublai, gran kan de Tartari (1788), z instrumentální hudby Concerto doppio pro flétnu, hoboj a orchestr (1774) a Koncert pro varhany a orchestr C dur (1773). Z duchovní hudby zde nesmělo chybět Salieriho Piccolo requiem c moll z roku 1804 věnované hraběti Haugwitzovi. Zatímco toto dílo zaznělo během druhého večera (18. 9.) v podání The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir pod vedením dirigenta Romana Válka, hlavním číslem prvního koncertu konaného 17. 9. se stala očekávaná světová premiéra Salieriho gratulační kantáty pro hraběte Haugwitze v podání brněnského souboru Ensemble Opera Diversa a taktéž brněnského vokálního tělesa Ensemble Versus (um. ved. Vladimír Maňas) pod taktovkou Andrease Kröpera.

Celý koncert se nesl v „gratulačním“ duchu, neboť na letošní rok připadá jak výročí narození Jindřicha Haugwitze (240 let), tak Antonia Salieriho (260 let). V první části koncertu zazněla předehra k Salieriho opeře Prima la musica poi le parole, po ní ze stejné opery koloraturní árie La tu vedrai chi sono, bravurně přednesená Lucií Kašpárkovou, a též duet maestra a poety Signor poeta mio, v němž se představili Jakub Tuček (tenor) s Josefem Škarkou (bas). Výstupy, které nepostrádaly nadlehčenost a vtip, se zcela nesly v duchu původní myšlenky souboru Ensemble Opera Diversa, totiž hrát především pro radost z hudby. Ochutnávku ze Salieriho duchovní tvorby, svatodušní offertorium pro sbor a cappella Confirma hoc, Deus, obstaral v precizním provedení Ensemble Versus. Posun od opery k jinému hudebnímu žánru naznačovalo i umístění sboru na opačné straně knihovny, než byl „operní“ orchestr. Sbor tak zpíval divákům za zády podobně jako v kostele. První část večera potom uzavřel třívětý koncert pro flétnu, hoboj a orchestr (Michal Vojáček – flétna, Hana Drábková – hoboj). Salieriho Gratulationskantate určená Jindřichu Haugwitzovi se dočkala své světové premiéry v druhé části koncertu. Toto dílo vzbuzuje dodnes řadu otázek: neznáme autora německého textu ani dobu vzniku kantáty – v programu koncertu je sice uveden letopočet 1817, v přiloženém textu Miloše Štědroně se však praví, že kantáta mohla spatřit světlo světa již v 90. letech 18. století (srov. HR 9/10). Ve třech recitativech, třech sólových áriích (pro soprán, tenor a bas) a třech sborových výstupech chválí autor jménem všech poddaných hraběte jako laskavého a moudrého otce, obrací se s prosbou k Bohu o jeho ochranu a zdraví a nakonec provolává slávu nejen hraběti Jindřichovi, ale i celému jeho rodu. Po přibližně dvou stech letech se dílo dočkalo v podání obou zmiňovaných brněnských souborů a zpěváků-sólistů skutečně důstojného uvedení. Uznání patří interpretům tím spíše, že se museli vypořádat s úzkým a posluchači zcela zaplněným prostorem zámecké knihovny s nízkým stropem, kde by vynikla každá intonační odchylka. Především ve sborových částech doprovázených tutti orchestrem bylo patrné, že kantáta by pro své případné další provedení snesla i rozlehlejší prostor. I když hrabě Jindřich již nemohl být provedení přítomen, vyslechli si oslavnou kantátu onoho večera alespoň jeho potomci z rodu Haugwitzů.
Po provedení kantáty přišel v pozdních večerních hodinách v zámecké knihovně ke slovu repertoár starších období: v podání náměšťského kastelána, varhaníka a iniciátora celého projektu Marka Buše (jako varhaník se představil i následujícího večera při provedení Salieriho Varhanního koncertu C dur), kornetisty Richarda Šedy a sopranistky Ivany Šedové zazněla vesměs italská hudba období renesance a raného baroka doplněná o Varhanní fugu c moll Františka Xavera Brixiho a o prostou, ale duchovně bohatou píseň z barokního kancionálu Slavíček rajský Má duše se nespouštěj. Součástí večera byla též přednáška prof. Jiřího Sehnala o hudebním životě na náměšťském zámku spojená s noční prohlídkou zámeckých prostor.
Vzhledem k velkému zájmu domácích i zahraničních návštěvníků o tuto akci se ukázalo, že nápad Marka Buše spojit Salieriho hudbu s jejím autentickým prostředím a geniem loci náměšťského zámku je velmi nosný a že na tento projekt naváží v budoucnu další podobné akce.

Nahoru | Obsah