Hudební Rozhledy

Raketový start Martinů Voices

Jana Vašatová | 05/11 |Festivaly, koncerty

V dnešní době, která nijak nepřeje kulturním aktivitám, se jeví málem jako hazardní hra, jestliže se někdo pokusí založit nové těleso a uplatnit se s ním na vysoké úrovni v hudebním životě. Sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek se toho odvážil a zdá se, že se mu to podařilo. 26. 3. na premiérovém koncertě v Trojském zámku představil před plným sálem přátel sborového zpěvu svůj nový komorní ansámbl s názvem Martinů Voices. Acappellové koncerty už u nás nejsou vůbec v módě, ostatně po smrti Pavla Kühna se jich může jen málokdo odvážit. Dvanáct zpěváků, kteří se sešli v Martinů Voices, si to však dovolit může. Jsou to všechno profesionálové každým coulem, nejen podle svého uměleckého hudebního vzdělání a nynějšího angažmá v různých operních souborech České republiky a profesionálních pěveckých sborech či podle pedagogického zaměstnání. Sbor vznikl už začátkem roku 2010 a vystupoval na několika koncertech po republice a také v Praze při provedení komorní verze Honeggerova oratoria Král David s orchestrem Berg, členové sboru tvořili rovněž jádro ansámblu, doprovázejícího amerického jazzmana Bobbyho McFerrina při jeho koncertech u nás.

Vystoupení na zámku v Troji však bylo skutečnou premiérou. Sbor zde prezentoval také své dramaturgické směřování, které dalo podnět i k samotnému názvu tělesa. Do repertoáru ansámblu dílo klasika české hudby 20. století Bohuslava Martinů patří spolu s další českou hudbou, patří do něho ale i světová vokální tvorba. Martinů Voices se zřetelně nechtějí specializovat na jedno stylové období, a tak na koncertě zazněly madrigaly Giovanniho Pierluigiho da Palestrina, vokální kvartety Johannesa Brahmse, cyklus s názvem Podzimní krajina Veljo Tormise, Martinů Pět českých madrigalů, Trois chansons Maurice Ravela a závěrem dvě skladby Bobbyho McFerrina, na jehož koncertě si nynější členové Martinů Voices ujasnili, že chtějí spolu zpívat dál a nastavovat laťku české sborové školy opět o kousek výš. Byť to bylo při stávajícím zaměstnání a zkoušky Martinů Voices nebyly náročné pouze časově. Vasilek je známý perfekcionista, nazkoušený byl každý detail. Pečlivá příprava se promítla do perfektního ladění souboru, radost z komorního zpívání pak nejen do jejich tváří, ale i do celkového charakteru projevu. Lukáši Vasilkovi se záměr vytvořit vokální těleso, schopné interpretovat sborovou tvorbu na nejvyšší umělecké úrovni, skutečně vydařil. A to je sbor teprve na začátku své práce. Ve svém značném stylovém rozpětí ovšem podvědomě tíhne k hudbě 20. století. Martinů Madrigaly vyzněly jako filigrán i v nepříliš příznivé akustice zámeckého sálu v Tróji. Ravelovy půvabné Tři písně tu naopak získaly na určité impresionistické barevnosti, podobně jako náročný Tormisův cyklus. Přirozené ladění sboru v Brahmsových kvartetech poněkud utrpělo chladným zvukem elektrického klavíru, který tu měl k dispozici Václav Mácha. Překvapením podvečera – alespoň pro mne – pak byly dvě sborové kompozice Bobbyho McFerrina – respektive vokální sborová sazba, kterou je vybavil Roger Treece. V první skladbě s názvem Messages (Poselství) je to už spíš symfonická než sborová partitura, pracující s jednotlivými hlasy jako s hudebními nástroji. Zcela organicky a ne samoúčelně jsou do ní začleněny i různé zvukové efekty (tleskání, dupání), nikoliv však na úkor vlastní vysoce náročné vokální složky. A stejně jako v dalších titulech podvečera bylo zajímavé sledovat, jak je možné ze sólistů a velkých sólisticky vybavených hlasů vybudovat výborný pěvecký sbor. Není divu, že ansámbl už podpořily a zaštítily takové osobnosti, jako jsou např. Jiří Bělohlávek, Jiří Heřman nebo Miroslav Košler. Martinů Voices ještě do konce letošní sezony čeká vystoupení ve španělském Bilbau v Brittenově kantátě The Company of Heaven a samostatný koncert duchovní hudby na festivalu Concentus Moraviae. Nezbývá než držet palce.

Nahoru | Obsah