Hudební Rozhledy

Concentus Moraviae I.

Festival z celkového pohledu

Karla Hofmannová | 08/11 |Pražské jaro

Na festivalu vystoupila i Zuzana Lapčíková se svou skupinou.

Festival hudby na krásných místech Moravy lákal do prostor zámků, kostelů a zahrad posluchače už po šestnácté. Na téma České sny, které budou letos na letní festival navazovat po evropských lokalitách, se odehrálo 33 koncertů, které posluchače okouzlily.
Zahajovalo se 28. 5. v Třebíči, v nádherné bazilice sv. Prokopa, která si zachovala gotický ráz a uchvacuje i dnes monumentalitou i čistotou provedení. Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno sbormistra Petra Fialy a sólisté Hana Škarková, Adriana Kohútková a Richard Novák, to vše pod taktovkou Kaspara Zehndera, nasadili vysokou laťku a postupně dávkovali program, který pohlcoval posluchače. Salve Regina A dur pro soprán a smyčcový orchestr, D 676 Franze Schuberta znělo jímavě a něžně. Hana Škarková zářila se svým sopránem v piánových sekvencích. Missa brevis pro smíšený sbor a smyčcový orchestr, op. 21 Zdeňka Fibicha byla vrcholem večera. Sborové pasáže zněly plně a objemně, měly varhanní témbr a hlasové skupiny byly vzácně vyrovnané. Nadýchané niterné závěrečné Agnus dei dojímalo. Po přestávce ohromil posluchače nástup Dvořákova Te Deum pro sóla, sbor a orchestr. Sanctus v podání sopranistky Adriany Kohútkové bylo sladké, čisté vroucí vyznání v pianu, v silnější dynamice znělo ostře. Basista Richard Novák udržel svůj sonorní hlas v plném kulatém tónu v celé dynamické šíři. Ovšem mohutný závěr orchestru byl zvukově tak předimenzovaný, že až bolel. Zvuk se sléval a třepil, zbyl z něho jen ohlušující hluk. Akustika baziliky je, zdá se, stavěná na intimní hudební vyznání, nikoli na ohlušující decibely.

Následující koncert 30. 5. v zámeckém sále v Holešově byl bonbonkem pro milovníky dechových nástrojů. Baborak Ensemble, uskupení čtrnácti hudebníků, vedené hornistou Radkem Baborákem, předvedlo instrumentální mistrovství a dalo publiku vychutnat skladby méně známé. V případě Kvartetu pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek C dur, H. 139 šlo dokonce o zavrženou skladbu samým Bohuslavem Martinů. Nejzajímavější snad byl výběr z cyklu Klarinetistovy důvěrnosti Charlese Koechlina. Byla to příležitost pro vynikajícího klarinetistu Lászla Kutiho předvést výsostný smysl pro kantilénu a uplatnit ušlechtilý tón nástroje. Radek Baborák se snažil o ansámblový projev, přesto se předvedl i jako vynikající sólový hráč. Smysl pro humor a pro instrumentaci projevil ve vlastní úpravě Bolera Maurice Ravela, kdy předvedl své umění celý ansámbl.
Taneční sál zámku ve Valticích hostil 31. 5. duo Renaty a Igora Ardaševových a jejich čtyřruční provedení výběru z Uherských tanců Johannesa Brahmse a ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka. Suita z Čajkovského baletu Louskáček potěšila, Drásnění Víta Zouhara bylo vítaným kontrastem stejně jako Čarodějův učeň Paula Dukase. Tři věty z Petrušky Igora Stravinského na závěr završily vystoupení, které bylo na komorní prostředí zámku snad poněkud hřmotné.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je historická a výtvarná lahůdka už sama o sobě. 8. 6. večer se k ní přidal ještě výjimečný hudební zážitek. Akusticky vycizelovaný prostor využil soubor Martinů Voices Lukáše Vasilka dokonale. Žalm Miserere mei, Deus římského skladatele Gregoria Allegriho ze 17. století, který byl výsostným dílem pro Sixtinskou kapli a který snad vynesl ven mladý Mozart, je nadýchaným niterným dílem pro dva sbory a recitátora. Rozmístění zpěváků po ochozech kaple uchopilo posluchače ze všech stran a zahrnulo je vroucí modlitbou. Hymnus ke sv. Cecílii, op. 27 Benjamina Brittena, Čtyři písně o Marii, H 235 Bohuslava Martinů a Pět černošských spirituálů z oratoria Dítě naší doby Michaela Tippetta už znělo v kompaktním provedení před oltářem, nicméně stejně uchvacujícím způsobem. Vzácně vyrovnané, uvolněné, zvonivé a barevné hlasy zpěváků jsou schopny vyjádřit i ty nejniternější záchvěvy duše.
Dalším z výsostně uměleckých zážitků byl 9. 6. koncert v Historickém sále zámku ve Slavkově. Pavel Haas Quartet se prezentoval jako uskupení nesmírně ukázněných, soustředěných a svědomitých hudebníků, s výjimečným smyslem pro souhru a muzicírování. Jejich vzácně vyvážené barvy jednotlivých nástrojů napomohly ke skvělému hudebnímu zážitku. Smyčcový kvartet č. 1 h moll, op. 50 Sergeje Prokofjeva v sobě měl něžnou lásku, bolestnou touhu, gradaci do bolestného nářku i zmoudřelé zklidnění. Schubertova Smrt a dívka, Smyčcový kvartet d moll, D 810 byl přednesen s obrovskou energií i nadhledem a dokonalou souhrou i v těch nejjemnějších emocích. Svítícím prvním houslím byly rovnocenným partnerem sametově znějící housle druhé, vášnivá viola soutěžila s hutným zvukem violoncella.
Zámek v Rájci-Jestřebí hostil 14. 6. ve Slavnostním sále Smetanovo trio. Dramaturgie jejich večera byla poněkud nevyvážená a koncert dlouhý. Přesto posluchači ocenili především provedení Dua pro housle a violoncello Ervína Schulhoffa, které bylo niterné, melancholické i vtipné. Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského byly hrány v původní podobě pro klavír, ale, bohužel, jen výběr, což vyvolávalo rozpaky. V druhé polovině večera zaznělo Klavírní trio a moll, op. 105 Maurice Ravela, radostné i toužebné, ale už se na obou stranách bojovalo s únavou.
Vynikající večer se odehrál 15. 6. na nádvoří zámku Náměšť nad Oslavou. Dirigent Tomáš Netopil a Pražská komorní filharmonie přizvali k účinkování houslistu Romana Patočku a violoncellistu Jiřího Bártu. Slovácká suita pro malý orchestr, op. 32 Vítězslava Nováka byla pohlazením po duši, vyvážená, nadýchaná a pohodová. Sinfonia concertante pro housle, violoncello a orchestr, op. 29 maďarského skladatele 20. století Miklóse Rózsy, který se proslavil zejména filmovou hudbou, byla divoká i teskná, bojovná i taneční a neskrývala své filmové ambice. Oba interpreti skvěle využili brilantní technické finesy i emocionální náboj skladby. Po přestávce zazněla Beethovenova Symfonie č. 6 F dur „Pastorální“, op. 68. Ztemnělé nádvoří rezonovalo s precizním a nadýchaným provedením, první větu doprovodilo stylově hejno štěbetajících vlaštoviček, nečas a bouře se povedly jen v orchestrálním provedení a závěr vyvolal skutečné šťastné a vděčné pocity po skvělém koncertu.
Závěr festivalu patřil Hustopečím. Kostel sv. Václava a sv. Anežky České naplnil 25. 6. barokní hudbou dirigent Václav Luks. Pod jeho vedením podaly skvělý výkon soubory Collegium 1704 a Collegium vocale 1704. Georg Philippe Telemann byl autorem Koncertu G dur pro 4 housle, TWV 40:201 a D dur, TWV 40:202 a Jan Dismas Zelenka byl prezentován díly Responsoria pro hebdomada sancta, ZWV 55 a Miserere c moll, ZWV 57. Devět pěvců a šestnáct členů orchestru předvedlo soustředěný, procítěný a stylově čistý výkon. Nadýchané a zvukově skvěle vyvážené hlasy zněly přirozeně a proplétaly se v polyfonních skladbách spolu s dobovými nástroji. Václav Luks předvedl, že má vytříbený smysl pro barokní hudbu a perfekcionalismus. Ve spojení s moderním, a přesto půvabným a stylovým interiérem kostela tak vznikla výjimečná atmosféra. Jen pořadatelé neodhadli časovou únosnost, téměř dvouhodinový pořad bez přestávky, to byla zatěžkávací zkouška jak pro účinkující, tak pro laické publikum.
Šestnáctý Concentus Moraviae dorazil do svého závěru úspěšně a už teď se připravuje na své pokračování v evropském kontextu, na České sny.

Nahoru | Obsah