Hudební Rozhledy

(Vy)Prodaná nevěsta

Pavel Horník | 02/12 |Události

Barbara Perná (Mařenka) a Jan Ondráček (Jeník)

Do pochmurného pražského prosincového operního života zazářilo betlémské světlo v podobě nové inscenace Dětské opery Praha. Tento v naší kultuře již zavedený a oblíbený soubor se představil na Nové scéně Národního divadla Smetanovou Prodanou nevěstou. Premiéra byla ale již v listopadu. Nebyla to ovšem „Prodanka“, kterou jsme na našich jevištích zvyklí navštěvovat, ale její původní verze o dvou dějstvích s mluvenými recitativy, bez baletu a s některými dalšími odlišnostmi. (Skoro stejnou verzi představení tohoto díla, samozřejmě v němčině, jsem viděl v loňském roce na nádvoří rakouského zámku Tabor, nacházejícím se nedaleko Štýrského Hradce. Právě reakce publika zde byla na mluvené dialogy velmi živá.) Ředitelka Dětské opery Jiřina Marková-Krystlíková (mnozí určitě pamatujeme na její Mařenku na jevišti Národního divadla koncem 80. a začátkem 90. let) udělala právě touto volbou určitě radost nejen množství dětí, ale jejich doprovázejícím rodičům, babičkám, dědečkům a dalším příbuzným. A nebylo to jenom díky srozumitelným českým dialogům a jen dvouhodinové délce představení. Sál Nové scény není sice akusticky tím nejlepším pro operní produkci a také jeviště tak početnému ansámblu mohlo být někdy trochu těsné, ale bylo to vykompenzováno těsným sepětím účinkujících s publikem (vzhledem k neexistujícímu orchestřišti byla komorní kapela umístěna v menším otvoru v přední části jeviště). Hned po prvních tónech úvodního sboru „Proč bychom se netěšili“ bylo jasné, že půjde o velmi živé představení a vůbec nevadilo, že ve sboru je málo mužských hlasů. Dokonce nebyl problém zvyknout si na pouze 14členný orchestr, složený z hudebníků Národního divadla, kvůli jehož malému obsazení nebyla hrána předehra. Pro hlasy sólistů to bylo ovšem milosrdné.

Malované, veselé kulisy z dílny Jiřího Votruby (autor ilustrací řady úspěšných dětských publikací mimo jiné o opeře a baletu a o divadle všeobecně) s často se střídající vtipnou projekcí na zadní prospekt, vůz komediantů stojící na jevišti během celého představení a snadno přestavitelný na část hospodského interiéru, holčička táhnoucí na provázku namalované husí hejno upevněné na kolečkách a řada dalších scénicko-režijních akcí (Josef Dlouhý) a pohybových nápadů (choreograf a také bývalý vynikající sólista Laterny magiky Josef Kotěšovský) podpořili spád a živou působivost představení. Kostýmy navrhla Pavla Bochňáková. Hudebně dílo nastudoval dirigent Jan Chalupecký, který neměl lehkou úlohu právě pro absenci velkého operního orchestru. Trochu mne zklamala u stávající verze opery méně efektně a v kratším čase pojatá komedie ve druhém dějství. Určitě by se zde více daly uplatnit pohybové, žonglérské a komediální akce (v dalším představení se toto vylepšilo). Oproti tomu jsme si mohli navíc poslechnout kuplet principála a Esmeraldy, který se v dalších variantách Prodané nevěsty již vůbec nevyskytuje. Do sólových partů byli vybráni jak studenti konzervatoře, tak i velmi mladí, ale již profesionálně působící umělci. Nejšťastnějším se jevilo obsazení hezké a temperamentní Barbory Perné do role Mařenky. Její pěvecký výkon byl vysoce profesionální a rovněž herecky působila velice přirozeně a přesvědčivě. Litoval jsem, že se v současné hrané verzi opery nevyskytuje slavná Mařenčina árie „Ten lásky sen“. Určitě by to byl v podání této mladé sólistky vynikající zážitek. Pakliže bude umělkyně v těchto intencích dále pokračovat, jistě ji uslyšíme v dalších závažných rolích. Jan Ondráček odvedl úlohu Jeníka na slušné úrovni. Hodně mladě vyhlížející, ale výborně hrající Kecal Michala Kubečky nezapřel, že již působí na profesionálním operním jevišti. A nakonec nelze nejmenovat nezkarikovaného Vaška, který našel v Petru Nekorancovi pěvecky i výrazově výborného interpreta. U ostatních účinkujících, nechci říkat v menších rolích rodičů, byla v některých případech cítit ještě určitá, nicméně pochopitelná nevyzrálost a neusazenost hlasů. Nic ve zlém, ale také jejich líčením nijak nezměněný velmi mladistvý vzhled působil alespoň pro mne, věku již pokročilého, trochu úsměvně. Vždyť jsou stejně staří jako jejich divadelní děti – Mařenka, Jeník a Vašek. Rád bych ještě kladně upozornil na Krušinovou a v následujícím představení do Háty obsazenou Zuzanu Kopřivovou a také Krušinu Jakuba Hliněnského. Docela dobře vyšel i obávaný sextet v posledním dějství, který bývá někdy i na velkých scénách dosti problematický. V úloze Esmeraldy se zjevem i temperamentem uplatnila mladičká Magdaléna Vaňková. Principála ztvárnil Jan Bochňák. Další repríza uvedená po týdnu byla ve stejném obsazení, pouze v úloze Jeníka (z důvodu nemoci) zaskočil zkušený sólista Státní opery Martin Šrejma a již zmíněná Zuzana Kopřivová si tentokráte zazpívala Hátu. Bylo také ohlášeno nachlazení Kecala, opět Michala Kubečky, ale jeho výkon to naštěstí vůbec nepoznamenalo. Největším vkladem celého projektu je fakt, že výchova dětského publika ve vztahu k operní hudbě způsobem, jakým to Dětská opera Praha dělá, je ideální a určitě podpory hodný. Kdopak může malé návštěvníky v hledišti zaujmout více než stejně nebo ne o moc starší účinkující na jevišti! Navíc nadšení a radost, se kterou celý ansámbl hrál, se nutně musely přenést i na dospělou část publika. Rád bych dodal, že měřítka hodnocení tohoto představení musí být jinak pojatá než v případě klasického provedení ve velkém kamenném divadle. Doufejme, že tato zdařilá inscenace přinese i v budoucnu potěšení mnoha dalším, malým i velkým divákům.

Praha, Dětská opera – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta. Dirigent Jan Chalupecký, režie Josef Dlouhý, scéna Jiří Votruba, kostýmy Pavla Bochňáková, choreografie Josef Kotěšovský, sbormistr Michaela Růžičková. Premiéra 6. 11. 2011 na Nové scéně ND, psáno z repríz 10. a 18. 12. 2011.

Nahoru | Obsah