Hudební Rozhledy

Mignon – stejně jako před dvaceti lety

Jaroslav Someš | 05/12 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Letos 1. dubna uplynulo 20 let od vzniku samostatné Státní opery Praha. K oslavě tohoto výročí SOP naplánovala jednu akci, protože – upřímně řečeno – není moc co slavit. Státní opera právě v jubilejním roce svou samostatnost ztratila a byla administrativním rozhodnutím přičleněna k pražskému Národnímu divadlu. A tak slavnostní večer s koncertním provedením Thomasovy opery Mignon, který měl připomenout, že právě tento titul byl před 20 lety (konkrétně 23. května 1992) první premiérou samostatného souboru, se shodou okolností teď stal první operní premiérou SOP pod hlavičkou Národního divadla.

Nastudování Mignon z roku 1992 bylo samozřejmě jevištní, a i když inscenace režiséra Helge Thomy a dirigenta Ivana Törzse působila sympatickým dojmem a výkony zejména zahraničních hostů byly dobré, je otázka, proč jako de facto zahájení existence SOP bylo zvoleno právě toto dílo. Thomasova Mignon je typickým produktem francouzské opéry-lyrique (ačkoli světovou premiéru měla v pařížské Komické opeře) a jako taková oplývá citovým nábojem, jímavým dějem (podle Goethova románu Viléma Meistera léta učednická) a líbivou noblesností melodií. Jak její skladatel, tak její libretisté Jules Barbier a Michel Carré měli rovněž velký smysl pro divadelní účinnost, takže z jejich práce je znát, že s jevištní realizací přímo počítali. Koncertní provedení tudíž pro Mignon znamená ochuzení a navíc znejasnění některých dějových momentů (včetně tragického anebo naopak happyendového finále).
Opera teď zazněla v mírně zkrácené podobě. Hudebně ji se zřejmým smyslem pro stylové finesy Thomasovy partitury nastudoval Tomáš Brauner. Pod jeho vedením se orchestr Státní opery vypjal k velmi solidnímu výkonu a opakovaně prokázal, jak mu právě spolupráce s tímto dirigentem prospívá. Také sbor, který má v Mignon dostatek příležitosti k uplatnění, se při premiéře prezentoval v dobré kondici (sbormistři Tvrtko Karlovič a Adolf Melichar). Ze sólistů na sebe strhla největší pozornost Jana Sýkorová (alternuje s Veronikou Hajnovou Fialovou). Má pro titulní hrdinku všechny předpoklady, odpovídající rozsah, sametovou barvu hlasu, hluboký prožitek vtělený do pěveckého podání a v neposlední řadě i krásný zjev. Efektní, leč nesmírně náročný koloraturní part Philiny bezpečně zvládla Jana Sibera. Výrazné výkony podali také Martin Šrejma (Laërte), Galia Ibragimova (Frédéric) a Miloš Horák (Jarno a Antonio). Jiří Sulženko jako Lothario působil hlasem i projevem až příliš měkce, málo dramaticky, takže jeho postava nenaplňovala poslání, které v díle má. Pro hlavní mužskou roli, pro Wilhelma Meistera, byl přizván tenorista mexického původu Octavio Arévalo. Přes výčet světových scén, na nichž dle svého životopisu působil, to nebyla šťastná volba. Jeho hlas už nese znatelné stopy únavy, objevují se v něm technické problémy, a pokud jde o výraz, nedělal si pěvec s proniknutím do nitra goethovské postavy zřejmě žádné velké starosti. Takže jediný zahraniční host ve srovnání s domácím obsazením selhal.
Dvojím koncertním provedením Mignon připravila SOP svým divákům nesporně příjemný večer. Jeho slavnostní ráz však nemohlo nekalit vědomí, že se tu slaví něco, co právě přestalo de iure existovat. Pokud jde o Thomasovu operu samotnou, prokázala i v této podobě svůj půvab, takže budila touhu vidět ji po oněch 20 letech znovu jako jevištní inscenaci.
Praha, Národní divadlo – Ambroise Thomas: Mignon. Libreto Jules Barbier a Michel Carré podle Johanna Wolfganga Goetha, dirigent Tomáš Brauner, sbormistři Tvrtko Karlovič a Adolf Melichar. Koncertní provedení. Premiéra 1. 4. 2012 ve Státní opeře Praha.

Nahoru | Obsah