Pro české soubory je do určité míry typické, že zahajují svou činnost již za studijních let. Nejinak tomu bylo i v případě dnes již legendárního Smetanova kvarteta. První zárodky tohoto souboru se datují již k roku 1943, kdy se rozhodli studenti Pražské konzervatoře (Jaroslav Rybenský, Lubomír Kostecký, Václav Neumann a Antonín Kohout) věnovat komorní hře na profesionální úrovni. Vzniklo tak „Kvarteto české konzervatoře“. Pedagogy a rádci tohoto souboru se stali prof. Josef Micka a prof. Karel Pravoslav Sádlo, kteří naučili studenty to nejcennější pro jejich budoucí hudební činnost – metodu a návyk soustavného studia.
Každý z těchto pedagogů se soustřeďoval na jiné spektrum kvartetní problematiky. Práce prof. Micky s kvartetem tkvěla v detailech, naproti tomu prof. K. P. Sádlo myslel na velké celky. Byla to ideální dvojice pedagogů pro vytvoření světového souboru. Profesor Micka trávil s kvartetisty i dobu prázdnin, kdy bylo více času ke studiu a jak poznamenává ve svých vzpomínkách prof. Antonín Kohout: „… v tuto studentskou dobu jsme se nijak nešetřili, hráli jsme denně až deset hodin“.
Také měli svůj velký vzor – České kvarteto. Přestože tento soubor nikdy neslyšeli hrát (v té době České kvarteto již deset let neexistovalo), síla tradice a velikost tohoto souboru přetrvala, a i v dnešní době se stává inspirací pro mnohá mladá nastupující kvarteta.
Violoncellista prof. Antonín Kohout, jeden ze zakládajících členů Smetanova kvarteta, krásně napsal své vyznání k Českému kvartetu: „Umělecká cesta Českého kvarteta byla cestou poctivé práce, která nezná osobních zájmů, která jde za cílem i za cenu ústupků v osobním životě, dokáže si odříci i výhodnou sólistickou kariéru a vyžaduje i mnohé hmotné oběti. Takový mravní základ mělo České kvarteto a z něho jsme si udělali princip své práce i my.“
Se jménem Smetanovým se setkáváme u tohoto souboru až v roce 1945. První koncert s novým jménem se uskutečnil 6. listopadu v Městské knihovně v Praze. Na programu byly oba kvartety Bedřicha Smetany a Novákův smyčcový kvartet D dur. V tomto prvním složení se Smetanovo kvarteto ještě nemohlo vykázat velkým počtem koncertů, který začal stoupat až příchodem nového primária (rok 1947). Stal se jím Jiří Novák, který u pultu prvních houslí zůstal až do konce činnosti tohoto souboru – tedy celých 43 let.
Nová sestava kvarteta byla tedy následující – Jiří Novák, jako primárius, sekund zůstal nezměněn v podobě Lubomíra Kosteckého, na violu přesídlil Jaroslav Rybenský a post violoncella zůstal nezměněn v podobě Antonína Kohouta. Této kvartetní „rošádě“ předcházelo rozhodnutí Václava Neumanna. V té době osiřelo místo dirigenta České filharmonie a bylo nabídnuto Neumannovi. Ten se s odstupem let ke své koncertní činnosti ve Smetanově kvartetu vyjadřuje: „Pro mne samého znamenala léta v kvartetu možná ta nejhezčí léta vůbec. Domnívám se, že pro mne to byla vůbec nejlepší dirigentská škola. Budu kvartetu za tento čas vždycky vděčný.“
V té době byli kvartetisté ještě členy České filharmonie, takže museli těžce kloubit své komorní aktivity s orchestrálními. V tomto, z historického hlediska dočasném, složení také absolvovali svou první mezinárodní kvartetní soutěž v Ženevě. Soutěž proběhla na podzim roku 1946 a Smetanovci se umístili za kvartetem Vegh a Parrenin Quartet. V roce 1950 následovala Mezinárodní kvartetní soutěž o cenu Českého kvarteta, která byla vypsána sekretariátem Pražského jara. Tenkrát postoupili ve finále ještě o jednu příčku výše a odnesli si druhou cenu, za Kvartetem moskevské konzervatoře. V roce 1949 jsou z České filharmonie uvolněni a po dalších dvou letech se stávají komorním souborem tohoto orchestru. Tehdy se jejich roční počet koncertů pohybuje kolem stovky a začínají častěji vyjíždět do zahraničí.
Jelikož jejich pracovní vytížení je na hranici zvladatelnosti – koncerty, zahraniční zájezdy, natáčení pro rozhlas i gramofonové závody, přesouvají těžiště práce na novém repertoáru na dobu prázdnin.
Všichni „odchovanci“ Smetanovců dobře vědí, že toto kvarteto přes celé období prázdnin – tedy červenec a srpen – cvičilo nový repertoár. Jeho členové vlastnili chalupy v Lučanech nad Nisou, kde v tomto období pravidelně zkoušeli nové kvartety a po vzoru předválečného Kolischova kvarteta a svých zahraničních přátel Quartetto Italiano začali se studiem kvartetního repertoáru zpaměti. Tímto houževnatým a nekompromisním studiem se dokázali naučit 35 smyčcových kvartetů, které hráli před užaslým publikem u nás i ve světě bez not.
Ze zdravotních důvodů odchází v roce 1955 ze souboru Jaroslav Rybenský, který přišel do souboru, kdy u pultu sekundu ještě v Kvartetu české konzervatoře vystřídal Josefa Vlacha. Když v těchto začátcích přicházelo v kvartetu k různým přeskupením, vystřídal ještě pult primu a violy.
K problematické situaci odchodu Jaroslava Rybenského Antonín Kohout dodává: „… odchod Jaroslava nám způsobil nemalé starosti. Byli jsme si vědomi, že nový violista se bude muset v co nejkratší době naučit nejméně třicet kvartetů našeho kmenového repertoáru, to znamená začít vše znovu, od začátku.“ A jak jinak, než se z výborného houslisty stal nový violista Smetanova kvarteta.
Milan Škampa byl sice o několik let mladší než ostatní členové, ale svým naturelem, nadšením a hrou do ansámblu zapadl nad očekávání dobře. Byl, jak o něm říkávali jeho kvartetní kolegové, takovým přírodním živlem, kterého se člověk někdy obává, ale také ho i obdivuje. Byl vědcem s fantazií umělce. Kromě Akademie múzických umění vystudoval také hudební vědu na Karlově univerzitě, kterou ukončil v roce 1952 doktorátem. Jeho vášní se stalo dílo Leoše Janáčka, které pro něj bylo nejen objektem bádání, ale i životním zpestřením a dobrodružstvím. Také naprostá většina pozdějších profesionálních kvartetních sdružení používá Škampovu revizi obou Janáčkových smyčcových kvartetů.
První koncert v novém složení absolvovali Smetanovci 10. dubna 1956 v Teplicích. Během tohoto krátkého období musel Milan Škampa nastudovat patnáct kvartetů. Jen díky jeho pohotovosti mohli ještě tentýž rok Smetanovci absolvovat koncertní turné v šesti evropských zemích.
Cesta Smetanova kvarteta k budoucí slávě je touto poslední změnou zcela otevřena. Bez nadsázky se dá ale říci, že vlastní, hvězdná éra souboru se dá počítat již s příchodem houslisty neobvyklých kvalit, jak lidských, tak hudebních – Jiřího Nováka. Až do příchodu mezi kvartetisty byl Novák směrován pouze jako sólistický typ houslisty. Jeho virtuózní ovládání nástroje ho přímo k této cestě předurčovalo. Pak však přišla nabídka, kterou zvažoval jak se svými rodiči, tak s profesorem Karlem Pravoslavem Sádlem, a dospěl k názoru, že jeho rozhodnutí hrát v souboru s velmi slibnou budoucností je moudré. Do té doby působil jako koncertní mistr Českého komorního orchestru u Václava Talicha.
Výčet členů by rozhodně nebyl úplný bez skvělého sekundisty, rodilého Ostraváka, Lubomíra Kosteckého a pomyslného „otce“ kvarteta, Antonína Kohouta. První z nich o svém místě v kvartetu říkával: „... pokud je vše tak, jak má být, tak o sekundu obvykle nikdo neví“. Určitě tato vyřčená slova byla jeho pouhou skromností, protože o něm se vědělo, že svým temperamentem a ušlechtilostí ve výrazu byl tou duší souboru, která jej stmeluje.
Antonín Kohout jako zakladatel kvarteta zaštítil soubor svou osobností nejen výborného violoncellisty, ale také jako skvělý mluvčí a organizátor. Byl umělcem, který dovedl velmi reálně zvážit situaci, odhadnout síly ansámblu a nasměrovat ho správnou cestou, která byla lemována nesmírnou pílí a odříkáním. Dokázal vystihnout správný okamžik ke zvolení Smetanova jména, nalézt primária světových kvalit v podobě Jiřího Nováka a prokázat svůj výborný instinkt ve volbě poslední změny v souboru – Milana Škampy. S tímto potenciálem začalo Smetanovo kvarteto vytvářet novou legendu našeho kvartetního umění.