Vážení a milí čtenáři,
ačkoliv se pro letní měsíce v publicistice obecně vžil docela vtipný termín „okurková sezona“, rozhodně to neplatí pro oblast hudební. Domácí a zahraniční hudební festivaly odehrávající se právě v průběhu léta k tomu poskytují výbornou možnost. Jak ostatně dokládá i obsah „letních“ čísel Hudebních rozhledů. Ani druhý měsíc dovolených a prázdnin – srpen – nemá o důležitá hudební, nebo s hudbou úzce související výročí žádnou nouzi...
Významné, cele hudební datum představuje například 3. srpen. Tohoto dne roku 1778 byla totiž v Miláně slavnostně otevřena operní scéna La Scala, vybudovaná v klasicistním slohu architektem Giuseppem Piermarinim. První skladbou, která v tomto významném díle zazněla, byla Europa riconosciuta Antonia Salieriho. A tento, ve své době poměrně významný italský hudební skladatel a dirigent působící na císařském dvoře ve Vídni, jehož pověst poněkud pošramotil Miloš Forman svým proslulým filmem Amadeus, je rovněž „srpnový“. Narodil se totiž 18. srpna 1750. A nabízí se opět jedna aktualizace: na prknech La Scaly zpíval také světově proslulý ruský barytonista Dmitri Hvorostovskij, jenž svým koncertním vystoupením letos zahájil mezinárodní českokrumlovský hudební festival.
Pokud se týká již zmíněných festivalů, tak je dobré si rovněž připomenout, že 22. srpna 1920 byly v Rakousku zahájeny první Salcburské slavnostní hry, jejichž organizátory se stali básník Hugo von Hofmannsthal, skladatel Richard Strauss a režisér Max Reinhardt. Slavnosti se během let staly snad nejproslulejším svátkem divadla, opery a koncertů vážné hudby vůbec, a tak není divu, že se na ně sjíždějí milovníci kultury z celého světa.
Odhlédneme-li od klasické hudby, tak hned dvojí jubileum se týká význačného českého skladatele populárních tanečních kompozic a pochodů a kapelníka slavného dechového orchestru, Františka Kmocha. Narodil se totiž 1. srpna (1848) a od jeho úmrtí uplynulo letos rovných sto let (30. dubna 1912).
Vraťme se však ještě jednou k vážné hudbě. V letošním roce, tj. v roce 270. výročí definitivní ztráty Vratislavi Českým královstvím, se v tomto nyní polském městě zvaném Wrocław konala zajímavá akce, v níž se dokázaly propojit skutečnosti zdánlivě neslučitelné – hudba a sport. Ve dnech 15. a 17. června se totiž na zdejším Olympijském stadionu z roku 1928 v rámci 14. Mistrovství Evropy ve fotbale odehrálo představení známé opery Giu-seppa Verdiho Maškarní ples. O velkolepou podívanou, které předcházel v odpoledních hodinách průvod masek, souborů a kapel, oděných do nejrůznějších slavnostních krojů a procházejících od budovy divadla na náměstí Starý rynek, se postaral Michal Znaniecki, který byl zároveň tvůrcem opulentní scény. A abychom se na závěr opět vrátili k našim srpnovým výročím, připomeňme, že tento významný polský režisér dostal na počátku své kariéry – ve svých teprve čtyřiadvaceti letech – možnost představit svoji práci v již výše zmíněné a v srpnu před 234 lety slavnostně otevřené milánské La Scale.
Ona návštěva kulturní princezny, ale z hlediska ekonomického naprosté Popelky – „Paní hudby“ na dvoře bohatého „pana krále“ – Sportu ve mně i přes silný kulturní zážitek zanechala vzhledem k tomu, že na denní světlo v poslední době stále více vyplouvají nehorázné výdělky fotbalistů i těžké korupční aféry, které jsou s tímto sportem u nás i ve světě spojeny, tak trochu hořkou pachuť. I přesto, nebo právě proto vám, vážení čtenáři, přeji hezké léto plné kulturních (a u mnohých z vás určitě i sportovních) zážitků.