Hudební Rozhledy

Horizonty s Pavlíčkovou kytarou

Vladimír Říha | 06/15 |Horizont

Nesporným úspěchem byl cyklus Nové horizonty, který v šesti koncertech dal v této sezoně příležitost Symfonickému orchestru Českého rozhlasu (SOČR) přivádět do pražské Smetanovy síně hudbu s více žánrovými přesahy v přímých přenosech Českého rozhlasu. A tak těleso, které má jinak vlastní koncertní cyklus v Rudolfinu v pondělí, mohl prokazovat, že má na o mnoho více než jen na klasické „standardy“ typu autorů romantických koncertů a symfonií. Zejména když na zakončení cyklu zaplnili v pondělí 20. 4. sál příznivci našeho nejlepšího rockového kytaristy Michala Pavlíčka, jenž byl hlavní hvězdou večera.

Za již typického moderování dvojice Lucie Výborná a Jan Pokorný SOČR, vedený specialistou na podobné formy Janem Kučerou, uvedl premiéru Koncertu pro elektrickou kytaru a orchestr Petra Wajsara s Pavlíčkem jako sólistou, ve druhé části zaznělo i několik kratších Pavlíčkových skladeb. Wajsarův koncert zněl sice v jednom celku, ale podle moderátorů ho tvoří tři věty, což v nekvalitním tištěném programu nebylo uvedeno. Dává sólistovi možnost ukázat především melodickou líbivost a technickou zručnost, v závěru i s mnoha poprockovými idiomy. Sólistovi byla po ruce kromě orchestru i menší rytmická sekce (baskytara Martin Ivan, bicí Miloš Meier, po přestávce i Michal Nejtek, klávesy). Úspěch po přestávce Pavlíček ještě znásobil pěti svými „kousky“, v nichž vystřídal i dvě kytary. Jejich filmový ráz v kantabilních plochách upozornil na Pavlíčkovu nápaditost jako filmového a televizního skladatele. Tři z nich byly rovněž v premiéře, další dvě – Aladin a Villa Ada -– již známé autorovy hitovky. Trochu zvláštním doplněním koncertu byly dvě klasické „trvalky“ – Toccata a fuga d moll J. S. Bacha, BWV 565 v aranži Leopolda Stokowského a přeslavné Adagietto z 5. symfonie Gustava Mahlera. Zahrány velice slušně, ale přece jen v rockověji zaměřeném programu čněly dost „mimo“ a určitě by spíše zapadly do běžných koncertů v Rudolfinu. Za úvahu by stálo také po prvním ročníku zamyslet se nad některými změnami či doplňky cyklu – přítomnost dvou moderátorů se jeví příliš velkým luxusem i při zdůrazněném přenosu a naopak nepřítomnost kvalitních tištěných programů zase zavání šetřením na nepravém místě. Někdy to trochu působilo, jako by celý publikem velice kladně přijatý cyklus byl pro Rozhlas jakýmsi nechtěným dítětem.

Nahoru | Obsah