Hudební Rozhledy

Rudá Marie

Anna Šerých | 06/15 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Rudá Marie – krycí jméno letité oddané komunistky vybral jako název své komické opery Jan Kučera. Opery, která je v podstatě doslovným přepisem jednoho dílu letitého, nedostižného seriálu pánů Jiřího Lábuse a Oldřicha Kaisera o žižkovské rodině Tlučhořových. Skladatel si vybral díl Staliňák z roku 1992. U Tlučhořů zazvoní telefon a Páťa Tlučhoř rozechvělý poctou, které se mu obsahem tajného telefonátu dostává, odchází na konspirační schůzi své milicionářské party. Tam se setkává s dávnými kamarády estébáckých udavačů a společně vymýšlejí plán politické diverze, jak rozleptávat současnou společnost – „Čím hůř, tím líp“!

Jan Kučera (*1977) je autorem více než třicítky scénických hudebních doprovodů, divadlo zná, ctí a vnímá tvořivě, tvořivě pojal i milované rozhlasové Tlučhoře. Komorní zhudebnění tlučhořovských zápletek má nápaditost, šturm a vtip. Nejsou to jen parodické dialogy, ikonicky vpravená rozhlasová znělka, autor vkládá i parodické citace operní, zanotujeme si Pucciniho Vincero – vincero, vpracovává pasáže koloraturní, má i motiv z Dalibora – „dolů sedmdesát schodů“… Zhudebnění Staliňáka má nejen Internacionálu, má i množství muzikantských nápadů, které nestačíme postřehnout. Přesto by ještě i další dávka opravdu hudební autenticity, nejenom hudby scénicky doprovodné, dílku neškodila. Třeba v dalším díle, když téma a kompozice se ukazují nosné? Také v operní Rudé Marii stále fascinuje dokonalost libretní předlohy, autenticita textu, dialogy obsažné a výstižné, jejichž mnohovýznamovost znova a s chutí gustýrujeme. Hudba je vzala s vtipem i pietou a také na pěvcích i hercích je zjevné zaujetí dílkem. Parodují s chutí, nejen sopranistka Jitka Svobodová, oddaná soudružka Rudá Marie i Božena Tlučhořová, Josef Škarka je vtipný Páťa Tlučhoř, Mirko Hýl (básník a Vedoucí), Michal Kubečka (Klíčník). Činoherecký Matěj Ruppert se s operní rolí Staliňáka pere s efektem, nedostatek operní virtuozity postavě na přesvědčivosti neubírá.
Scéna (Jan Štěpánek) a režie (Viktorie Čermáková) vnesly nadstavbu, která není žertem k uchechtání. Pitoresknost postav, jakýchsi kimonovo teplákových figurín, nebyla žertovná výtvarným znakem (kostýmy Zuzana Bambušek Krejzková), vtipné zůstávají sdělením, zpěvem textů notoricky známých. Silácky „satirickou“ scénu mám za trapnou – nejen pro věšení na kandelábrech, zejména pro pisoár, chacha náhradu za předlohu, která je v původním díle dokonale ikonická – bunkr pod Stalinovým pomníkem! Program obsahuje i základní faktografické informace – Lidové milice, V. I. Lenin, Internacionála, Klement Gottwald…, pojmy, které pro mladé diváky už dávno nemají působnost každodennosti. Možná, že publikum, pro něž Tlučhořovi nejsou fatálně známí, celoživotní sousedi odvedle, soudruzi z uličních výborů, kteří se starali, abychom nemohli jezdit do ciziny či studovat, přijme tu karikující nadsázku figurín s větším pochopením humoru. Pro mne byl těžkopádný. Stejně jako v místě, kde jsem seděla, nesnesitelné nazvučení, řachot a sípot. Impulz k rozhodnutí, zda Nová scéna může komorní opeře skutečně sloužit.

Praha, Národní divadlo, Nová scéna – Jan Kučera: Rudá Marie. Hudební nastudování Jan Kučera, režie Viktorie Čermáková, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Zuzana Bambušek Krejzková. Premiéra 7. 5. 2015.

Nahoru | Obsah