Hudební Rozhledy

Parsifal – tentokrát v Chemnitzu

Luděk Patrák | 06/15 |Zahraničí

Stalo se již více než patnáct let dobrým zvykem Společnosti Richarda Wagnera v Praze vydávat se v čase velikonočním do zahraničních divadel na představení Wagnerova Parsifala. Výjimku se nám podařilo zažít pouze v letech 2011 a 2012, kdy byl Parsifal skvěle nastudován Johnem Fiorem a Jiřím Heřmanem v Národním divadle v Praze.
V jiném termínu se toto veledílo, s ohledem na načasování jeho třetího dějství na Velký pátek, obvykle nehraje, snad mimo Bayreuthu, kde má Parsifal domovské právo (premiéra 26. 7. 1882 při II. bayreuthském festivalu). Po Vídni, Bayreuthu, Lipsku, Drážďanech a Erfurtu bylo tentokrát zvoleno další saské město – Chemnitz. Česky Saská Kamenice, dříve Karl-Marx-Stadt.

Město je zvláštní, jistě velmi poškozené válkou, takže starobylých památek zde mnoho neuvidíme. Dominantou je obří busta Karla Marxe, který stále pyšně trůní v centru města… Bylo by však zajímavé vědět, kde se skrývá cca 250 tis. obyvatel – v neděli odpoledne, ani večer v centru téměř nepotkáte živou duši, snad jen uzavřenou v kokpitu automobilu. Trochu podobný dojem máte ovšem i v divadle – tam sice lidé jsou, ale druhé pořadí je téměř prázdné, první pořadí poloprázdné a v přízemí jsou volné celé bloky sedadel od první do poslední řady. Je zvláštní, že ani tato německá kultovní opera, kterou zde hrají pouze třikrát do roka a ještě ne každý rok, nenaplní hlediště více.
Co se týče divadla – Theater Chemnitz – jedná se o zajímavý experiment. Budova, postavená na začátku 20. století, zůstala zachována zvenčí, ovšem její interiér byl kompletně zrekonstruován v moderním duchu, takže hlediště připomíná spíše kino; je ovšem k dispozici kvalitní a prostorné zázemí s šatnami, bufety a sociálním zařízením.
Úroveň ansámblu je poměrně vysoká. Stálý kádr místně příslušných umělců je doplňován kvalitními hosty, takže představení i těch nejnáročnějších titulů, ke kterým Parsifal bezesporu patří, je zaručena.
Hudební nastudování bylo svěřeno Franku Beermannovi, který si s náročným dílem úspěšně poradil, chyby v orchestru byly slyšitelné nejvíce v 1. dějství. Nevýrazné byly sbory, možná i díky menšímu obsazení, než je předepsáno.
Režijní pojetí, scéna i kostýmy, nepřinesly mnoho nového, což je možná v kontextu s experimenty typu Bayreuth spíše pozitivní. Některé nápady se zdály dobré – obrovský had, trůnící nad scénou II. dějství, Kundry ve III. aktu zasypaná sněhem. Jiné ovšem působily poněkud rozpačitě. Např. oblečení květinových dívek do šatů, popsaných textem (že by to byl Marxův Kapitál?), což měla i Kundry, dokonce i ve III. dějství. Parsifal v závěrečném aktu nepřinesl svaté kopí hrdě a zřetelně, nýbrž v jakémsi vaku, podobném futrálu na lyže… Též kouzelník Klingsor byl neorganicky navlečen do kostýmu, který bych spíše použil např. pro starostu Dubského ve Stroupežnického Našich furiantech nebo pro nějakého filozofa 19. století.

Pěvci ale měli vesměs velmi solidní úroveň. V titulní roli se představil Frank von Aken, v prvních dvou aktech výborný, ve třetím mu však zjevně docházely síly a opakované tremolo v závěrečné scéně poněkud pokazilo celkový dojem. John Moellenhoff zpíval Gurnemanze s jistotou, která ho předurčuje ke ztvárnění této role již po léta v jeho domovském Lipsku. Roman Trekel, jako Amfortas, již poněkud slevil ze svých výkonů, které ho donesly až do Bayreuthu a jiných předních operních domů (Wolfram von Eschenbach, Beckmesser atd.), nicméně na této scéně patřil k ozdobám před- stavení. Roli Kundry zvládla hlasově disponovaná Susanne Schimmack jednoznačně na úrovni, kterou zde lze očekávat. Hannu Nimelä v roli Klingsora působil vcelku dosti rozpačitě.
Každopádně jsme byli účastni – zvláště na regionální scénu, jíž Chemnitz v Německu bezesporu je – velmi solidního provedení Wagnerova posledního díla, mrzet nás může pouze to, že vynikající pražský Parsifal se dožil pouze dvou let a není, a zřejmě nebude, reprízován každoročně nebo alespoň každý druhý rok, což bývá u sousedních scén v Německu a v Rakousku běžnou záležitostí.

Chemnitz, Städtische Theater – Richard Wagner: Parsifal. Dirigent Frank Beermann, režie Marcelo Buscaino, inscenace John Dew, scéna Heinz Balthes, kostýmy José Manuel Vasquez, sbory Simon Zimmermann. Koprodukce se Stadstheater Darmstadt. Premiéra 1. 6. 2013, psáno z reprízy 12. 4. 2015.

Nahoru | Obsah