Hudební Rozhledy

Editorial 01/16

Hana Jarolímková | 01/16 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
ještě jsme se nestačili vzpamatovat z toho, co nám přinesl právě uplynulý rok, a už opět stojíme na prahu roku nového. Z hlediska trvání vesmíru uběhla asi tak (řečeno obrazně) vteřina, z pohledu našeho života další nezanedbatelný časový úsek. A tak bych se ráda, stejně jako v minulém roce, trochu zamyslela nad tím, co nám těch dvanáct měsíců přineslo. A jak se zdá, ve srovnání s událostmi, které se odehrály v roce 2014, byť to také nebylo čtení zrovna veselé, současná situace ve světě vypadá ještě podstatně tragičtěji.

Vzhledem k tomu docházím, a nejen asi pouze já, k docela tristnímu, byť již tolikrát prověřenému závěru, že lidé se vůbec nemění. Jinak by dodnes nebyla tak vysoce aktuální slova např. anglického filozofa a politika Thomase Mora: „Mluví-li bohatí lidé o blahu společnosti, vím, že to není nic jiného než spiknutí boháčů, kteří pod jménem obecného blaha hledají jen svůj vlastní prospěch“. Vcelku se nelze divit, že tento přítel jiného slavného evropského myslitele oné doby, Erasma Rotterdamského, skončil svůj život – jak jinak, než na popravišti. Zajímavé a pro dnešní dobu aktuální je rovněž vyjádření Jana Ámose Komenského, tentokrát už ne o nenasytnosti, ale o snaze usměrnit lidskou touhu po moci, která s tím ovšem poměrně dost úzce souvisí: „Politika má býti takovou upravovací činností pro pospolitý život lidský, aby lidé vzájemně, svorně a výhodně žíti mohli, podle přirozených zákonů na základě společenských porad, vzájemné přízně a podle příkazu: Co chceš, aby tobě bylo činěno od jiných, anebo čeho nechceš, to právě ty jiným čiň nebo nečiň“. To je ovšem v dnešním světě, navíc plném náboženského a jiného fanatismu, jako bychom se téměř vrátili do středověku, takřka utopie...
Co k tomu říci? Snad si jedině povzdechnout, ještě, že máme alespoň to umění a časopis, ve kterém si o něm, nebo alespoň o jedné z jeho oblastí, tedy o hudbě, můžeme číst. Samozřejmě, že i letos vás budeme informovat nejen o nejvýznamnějších koncertních a operních projektech, které se budou konat u nás a v zahraničí, ale rovněž o novinkách v nejrůznějších hudebních institucích či např. formou rozhovorů i v leckdy spletitých kariérách interpretů. Pokračovat budeme rovněž v některých seriálech, které jsme doplnili žhavými novinkami: a to cyklem, nazvaným Muzikantské fugy – Útěky za hudbou, s hudbou i před hudbou, který ve zpracování Stanislava Bohadla nejprve představí tomuto tématu odpovídající osudy osobností spojených s českými zeměmi 17. a 18. století v čele s F. I. Biberem, J. Myslivečkem či J. L. Dusíkem, či seriály o hudbě filmové nebo-li celuloidové, o našich symfonických a operních orchestrech a v neposlední řadě o další skupině nástrojů smyčcových, violoncellech a kontrabasech.

A nezapomněli jsme ani na letos již desátý DVD ROM, který jsme vám přidali k lednovému číslu a jenž si můžete prohlédnout v počítači. Jako již tradičně obsahuje archiv Hudebních rozhledů za minulý rok, pětadvacet dílů pořadu Echo Pražského jara i souhrnné ohlédnutí s názvem To bylo Pražské jaro, blok věnovaný pražskojarní soutěži, tipy na atraktivní hudební projekty i materiál o jedné z nejvýznamnějších událostí uplynulého roku, osmdesátin Pražského filharmonického sboru.
Moje minulé novoroční přání, aby ten nastupující rok byl o něco lepší, než ten právě uplynulý, se, bohužel, nevyplnilo. Letos budu tedy skromnější: přeji vám, milí čtenáři, pouze to, abychom se v koncertních síních, operních hledištích a nad stránkami našeho časopisu za rok opět sešli, a pokud ano, tak ve zdraví.

Nahoru | Obsah