Hudební Rozhledy

Olomoucká pocta české hudbě

Josef Kalous | 06/16 |Festivaly, koncerty

Britský basklarinetista Gareth Davis

Moravská filharmonie Olomouc (MFO) ukončila 7. 4. 2016 svou 70. sezonu koncertem s názvem Pocta české hudbě. Avizovaný program sliboval již na první pohled nevšední posluchačský zážitek, a to se také potvrdilo. Vedle velmi zpěvné a líbivé Suity z filmu Císařův slavík Václava Trojana (1907–1983) a nadmíru energicky podané Symfonie č. 7 d moll, op. 70 Antonína Dvořáka (1841–1904) zazněla v úvodu celého večera světová premiéra skladby brněnského autora Iva Medka (*1956) Alter-ego – koncert pro basklarinet, klavír a orchestr.


Ivo Medek, současný rektor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, patří mezi velmi úspěšné hudební skladatele, jehož skladby zazněly na nesčetných koncertech a hudebních festivalech u nás, v Evropě i ve Spojených státech amerických. Ve svých kompozicích, které se rozpínají od orchestrální či komorní oblasti až po elektroakustické a multimediální experimenty, vždy staví do popředí objevnou a neotřelou práci se zvukem.
A tak je tomu i v jeho nejnovějším díle, v němž se jako sólisté představili Sára Medková (klavír a inside piano) a světově uznávaný britský basklarinetista Gareth Davis. Oba mladí umělci mají bohaté zkušenosti s interpretací současné hudby, což se projevilo suverenitou, s jakou se pohybovali ve zvukovém prostoru Medkovy kompozice. Jak sám autor skladby uvedl v programu ke koncertu, je „soužití obou sólových nástrojů vystavováno agresím orchestru, které vytvářejí rozkol a nesoulad, jenž je znovu inaugurován v klidných částech této jednověté skladby“. Experimentální kompozice kombinovala extatické zvukové plochy, využívající všech možností basklarinetu (mj. šustění, zvuk klapek, dech interpreta) a také klavíru hraného jak tradičním způsobem, tak také uvnitř nástroje, doplněného zpěvem, šepotem či výkřiky Sáry Medkové, a kontrastní tišší plochy, které umocňovaly napětí této kompozice. I přes nazvučení sólistů se v některých zejména mluvených polohách Sára Medková těžko prosazovala proti zvuku orchestru. Spolupráce obou sólistů se šéfdirigentem MFO Petrem Vronským, stejně jako jejich zaujetí skladbou bylo maximální, škoda jen, že se to nepřeneslo také na členy orchestru. Ti působili znuděně až rozpačitě, což určitě negativně působilo také na publikum v olomoucké Redutě. Můžeme jen doufat, že si většina diváků „vzala k srdci“ radu samotného autora a vyposlechla si tuto strhující skladbu se zavřenýma očima. Skvělý výkon sólistů byl odměněn opakovaným potleskem, během něhož si posluchači mohli prohlédnout také sladěný a mírně extravagantní outfit obou sólistů – jejich sytě zelené nehty korespondovaly s barvou koncertních tenisek Sáry Medkové.
Bohužel nebylo možné přehlédnout velmi odlišný přístup orchestru k první a poslední skladbě večera. Zatímco pojetí současné skladby bylo z jeho strany velmi vlažné, tak ke konci koncertu jeho nadšení přerostlo v až fanatickou interpretaci „našeho“ Dvořáka. Zde se nám nabízí otázka: nezaslouží si snad také jiný než národní romantický repertoár stejnou pozornost a interpretační zápal? Koncert byl ukončen bouřlivými „standing ovations“, kterými publikum odměnilo orchestr i jeho dirigenta za celou jubilejní sezonu. Snad MFO najde i v příštích letech odvahu zařadit do repertoáru zajímavé skladby současných autorů a nezbývá než doufat, že budou interpretovány s radostí, profesionalitou a nadšením.

Nahoru | Obsah