Hudební Rozhledy

České symfonické orchestry a společenská realita

VI. Janáčkova filharmonie Ostrava

Miloš Pokora | 06/16 |Studie, komentáře

Ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla

Počátky Janáčkovy filharmonie Ostrava, dnes jednoho z nejvýznamnějších symfonických těles v celoevropském měřítku, sahají do roku 1929, kdy vzniklo ostravské rozhlasové těleso, často spojované s orchestrem operním. Byl to začátek umělecky hodnotné éry, ozvláštněné nejen prováděním náročných soudobých děl, ale také památným hostováním takových osobností jako Stravinskij, Prokofjev nebo Hindemith. Skutečné základy stávajícího orchestru však byly položeny v roce 1954, kdy vznikl Ostravský symfonický orchestr vedený Otakarem Paříkem.

Roku 1962 byl tentýž orchestr přejmenován na Státní filharmonii Ostrava a svůj dnešní název Janáčkova filharmonie Ostrava pak získal za významné éry šéfdirigenta Otakara Trhlíka v roce 1971. Z dalších osobností, které formovaly umělecké zrání orchestru, jmenujme šéfdirigenty Christiana Arminga (1995–2002), Petra Vronského (2002–2005) a Theodora Kuchara (2004–2014). V roce 2014 se ujal poslání šéfdirigenta Janáčkovy filharmonie a jejího uměleckého ředitele světově renomovaný Heiko Mathias Förster. Už dlouhá léta, ale zvláště v posledních době, se Janáčkova filharmonie Ostrava výrazně otevírá celému světu. Dominantou jejího repertoáru zůstává česká hudba, z koncertních sálů orchestru však zní i nejzajímavější světová díla včetně nejnáročnějších ukázek kompoziční avantgardy, to vše v podání špičkových sólistů a dirigentů, v jejichž výběru klade orchestr pravidelně zvláštní důraz i na nejtalentovější interpretační mládí. V zahraničí vzbudila Janáčkova filharmonie v poslední době velký ohlas například v USA, Koreji, Číně, Německu nebo Rakousku, mimo jiné zcela nedávno se vrátila ze tří úspěšných vystoupení v proslulé curyšské Tonhalle. Následující rozhovor není zaměřen na vysloveně umělecký profil orchestru, ale záměrně je nasměrován na provozní a existenční problematiku tohoto prvotřídního orchestrálního tělesa. Usoudil jsem, že bude zajímavé, jak na tuto problematiku nahlíží na jedné straně řadový člen tělesa a na straně druhé ředitel Janáčkovy filharmonie. Proto jsem se se svými otázkami obrátil na tubistu Karla Šína, který je předsedou ZO Unie orchestrálních hudebníků, a ředitele orchestru Mgr. Jana Žemlu.

  • Janáčkova filharmonie Ostrava patří nejen k nejvyspělejším orchestrům u nás, nýbrž i k předním tělesům v Evropě. Přesto bych se rád dozvěděl, ze kterých vašich nedávných vystoupení jste měli nejlepší pocit a které podle vašeho názoru nejvíce napomohly zvýšit prestiž vašeho orchestru?
    K. Š.: V poslední době to byl koncert se slavnou sopranistkou Annou Netrebko v Mnichově, kde Janáčkova filharmonie hrála pro cca 16 000 posluchačů. Rovněž koncert v nové koncertní síni v Katovicích byl pro nás samotné nádherným zážitkem.
    J. Ž.: Myslím, že zásadně prestiž JFO zvyšují především naši ve světě slavní hostující umělci, které představujeme ostravskému publiku. Jsem přesvědčen o tom, že kdokoli otevře naši programovou brožuru a orientuje se v této problematice, je příjemně překvapen. Velmi prestižní jsou samozřejmě operní galavečery, na kterých vždy alespoň jednou ročně doprovázíme ty největší hvězdy současné operní scény – Annu Netrebko, Thomase Hampsona, Jonase Kaufmanna, Sonyu Yonchevu nebo Piotra Beczału. Zcela zásadně se také dlouhodobě profilujeme v interpretaci soudobé hudby.
  • U vašeho orchestru je zřízen nejen status šéfdirigenta a hlavního hostující dirigenta, ale také status hlavního hostujícího umělce, což není úplně samozřejmé...
    K. Š.: Vycházíme z toho, že tyto statuty jsou v zahraničí celkem běžné. U našeho orchestru se tyto pozice vytvářejí a mění i během působení jednoho ředitele nebo šéfdirigenta.
    J. Ž.: Zmíněné posty jsou vedle těch trvalých jakousi proměnlivou složkou, která reflektuje naše momentální potřeby a program sezony. Proto tedy není nijak zakotven např. post rezidenčního sólisty. Pokud s některým umělcem aktuálně intenzivně spolupracujeme, je na místě, aby byl takto prezentován. V nadcházející sezoně máme např. rezidenčního skladatele.
  • Když se dívám na to, co všechno Janáčkova filharmonie svým návštěvníkům nabízí, tak mám dojem, že listuji programovou brožurou nějakého velkého a také velmi bohatého světového orchestru. Tři orchestrální řady, komorní cyklus, k tomu kromě mimořádných koncertů a koncertů pro školy tzv. Rodinný cyklus, Jeuneses musicales a k tomu ještě cyklus Gong, spojující vážnou hudbu s dalšími žánry – to je vskutku imponující nabídka. Kdo vytváří dramaturgii těchto koncertních řad?
    K. Š. a J. Ž.: Na dramaturgii pracuje celý tým JFO v čele s ředitelem a šéfdirigentem. Zapojena je samozřejmě umělecká rada orchestru, sami účinkující, kteří mají možnost své programy v rámci našich intencí navrhovat. Dramaturgie je velmi komplexní záležitost, některé koncerty – např. ty edukativní, mají úplně jiný charakter než naše běžné koncerty, a proto tyto programy připravujeme se specialisty, kteří přímo s dětmi pracují. Rovněž koncerty, kde se symfonický orchestr potkává například s rockovou hudbou, konzultujeme v týmu společně a opět často s odborníky v dané oblasti.
  • Jak jste spokojeni se svým posluchačským zázemím? Mám na mysli hlavně návštěvnost hlavních symfonických cyklů…
    K. Š.: Vcelku bývají tyto řady navštívené dobře, bohužel, není tomu tak pokaždé, takže přemýšlíme, jak bychom mohli návštěvnost zlepšit.
    J. Ž.: Naším hlavním úkolem je interpretace klasické hudby. Pro mne znamená slovo interpretovat nejen hrát, ale celkově hudbu prezentovat tak, aby naše činnost oslovovala co nejširší pole posluchačů. Myslím, že to se nám daří, přesto je to činnost nikdy nekončící. Právě tato část naší práce, tedy práce s novým publikem, pro nás zůstává asi největší výzvou. Domnívám se, že v České republice stále nemáme vybudovanou tak silnou tradici či zvyk chodit na koncerty klasické hudby, jako je tomu třeba v Rakousku či ve Švýcarsku. Řekl bych, že na sobě musíme v tomto ohledu zapracovat všichni, hodně tím získáme a zase nás to posune o něco vpřed.
  • Odpovídají prostory, v nichž v Ostravě koncertujete, mám na mysli jak pohodlí návštěvníků tak akustiku, významu a úrovni vašeho orchestru? Vím, že máte k dispozici špičkově vybavené nahrávací studio. Patří přímo filharmonii, nebo si ho musíte pronajímat?
    K. Š. a J. Ž.: Stejně jako ve většině českých měst jsou prostory, ve kterých působíme, zcela neadekvátní a nesrovnatelné s moderními sály např. v Asii nebo i nedalekém Polsku. Trochu to vypovídá o tom, jak ke kultuře obecně přistupujeme, bohužel. V poslední době pozoruji určité záblesky zájmu u zodpovědných osob, tedy politiků, o tuto problematiku. V Ostravě se aktuálně hovoří o rekonstrukcích kulturních domů. V jednom z nich sídlíme i my. Pokud se řádně provedou všechny stavebně historické průzkumy, jasně definuje náplň a funkce této budovy a nakonec provede ona rekonstrukce přesně na míru Janáčkově filharmonii Ostrava, např. s přístavbou vlastního koncertního sálu, je zde šance, že ostravský orchestr bude mít po 63 letech existence stálé a moderní zázemí.
    Hovoříte-li o nahrávacím studiu, myslím, že to už je také minulostí. Moderní nahrávací technikou sami nedisponujeme, tu si pronajímáme, ale v tom problém není. Máme pouze prostory, které lze k nahrávání využít. Avšak i u nich platí to, co už bylo řečeno výše.
  • O svých zahraničních zájezdech přinášíte informace pravidelně. Ale jak je to s vystupováním Janáčkovy filharmonie Ostrava v různých domácích lokalitách? Nemyslím jen Prahu, zde je každá vaše návštěva, zvláště ta festivalová, komentována, ale jako bývalý krajan mám na mysli menší města, například blízkou Opavu?
    K. Š.: V Opavě vystupujeme v rámci festivalu Bezručova Opava a dále bych zmínil Smetanovu Litomyšl, Janáčkovy Hukvaldy, Hudební fórum Hradec Králové a Špilberk Brno. Pravidelně zajíždíme také do Karviné, Havířova, Nového Jičína, Kopřivnice, Orlové a dalších měst v regionu.
    J. Ž.: Po mém příchodu do Janáčkovy filharmonie Ostrava jsem byl překvapen, jak často vyjíždí orchestr i s náročnými programy do menších měst moravskoslezského regionu. Jedná se o deset i více koncertů ročně. Koncerty v ČR mimo Ostravu jsou naštěstí také samozřejmostí, jak zmínil Karel Šín.
  • Uspokojuje hráče vašeho orchestru stávající nástrojové vybavení?
    K. Š.: Nástrojové vybavení je na slušné úrovni a neustále se vylepšuje.
    J. Ž.: Já osobně považuji kvalitní nástroje z hlediska investic za jednu ze svých priorit. Nástrojový inventář neustále obnovujeme a snažíme se na něm, samozřejmě v rámci našich možností, nešetřit. Pokud chci mít skvěle hrající orchestr, musím mu zajistit to nejdůležitější, co je k tomu třeba. Pak už je to na hráčích samotných…
  • V jakém největším obsazení je schopen váš orchestr hrát a jaké je vytížení současných členů orchestru vzhledem k jejich platovému ohodnocení? Pro představu – kolik koncertů a kolik zkoušek musí v průměru měsíčně absolvovat například hráč na smyčcový nástroj?
    K. Š.: Janáčkova filharmonie Ostrava má 95 stálých členů. Je známo, že platové ohodnocení orchestrálních hudebníků v celé České republice je velmi špatné! Kromě členů České filharmonie jsou všichni hráči platově pod celostátním průměrem. Přitom náš orchestr absolvuje 25–30 „výkonů“ za měsíc. To zahrnuje zkoušky, koncerty, nahrávání atd.
    J. Ž.: S tím musím naprosto souhlasit, platy našich hudebníků jsou např. s platy hráčů v Německu zcela nesrovnatelné. Myslím, že tento fakt je všeobecně známý a bohužel dle mého názoru vede či brzy povede k postupnému snižování kvality orchestrální hry u nás. Mladí hudebníci nejsou motivováni zůstávat v ČR a odcházejí do zahraničí. Nebo ve chvíli, kdy se rozhodují o své budoucí kariéře a studiu hudbu prostě studovat nejdou, protože se obávají o svou budoucí existenci. Naštěstí je zde stále spousta lidí, kterým jde především o umění, bez něhož si život nedovedou představit bez ohledu na cokoli. Jako ředitel orchestru mám štěstí, že naprostá většina členů JFO přemýšlí takto, je ochotna pracovat, rozvíjet se a prostě hrát.
  • A co zákulisí vašeho orchestru? Vyhovují vám vaše zkušebny, šatny, technické vybavení apod.?
    K. Š. a J. Ž.: Zázemí JFO se snažíme v rámci našich možností udržovat a snad i zlepšovat, aby alespoň pracovní prostředí bylo pro hráče přijatelné. Přesto i zde platí to, co jsme řekli o koncertních sálech. Je třeba zdůraznit, že budova, ve které sídlíme, nepatří JFO, ale jsme v ní v dlouhodobém pronájmu. To samozřejmě přináší poměrně velké limity.
  • Pokud bychom shrnuli to, o čem jsme hovořili předtím, co všechno z toho by si zasloužilo vylepšit? Jaká je vůbec současná ekonomická situace Janáčkovy filharmonie coby příspěvkové organizace statutárního města Ostravy a jak štědří jsou její sponzoři? V této souvislosti bych se chtěl zeptat, jaké poslání má váš „Mecenášský klub“, jehož členem se může stát fyzická i právnická osoba?
    K. Š. a J. Ž.: Mecenášství a podpora kultury sponzoringem u nás, bohužel, nemají žádnou tradici. Opět se nemůžeme srovnávat se Západní Evropou nebo USA. V tomto ohledu je naše společnost až zaostalá, promiňte ten výraz. Potenciální sponzoři, máme nyní na mysli např. velké společnosti, které své možnosti zcela evidentně mají, nijak zásadně do kultury neinvestují, mají prostě jiné priority. Získat partnera pro poskytnutí finančního příspěvku, který se navíc často ani zdaleka nerovná vynaloženému úsilí, je velmi obtížné. Několik takových osvícených firem samozřejmě máme a jsme za ně vděčni. S podobnými problémy se ale potýkají všichni kolegové. Naším zřizovatelem a tím i hlavním zdrojem prostředků je Statutární město Ostrava, jehož současní představitelé si, zdá se, uvědomují kulturní hodnoty, kterými disponují a snaží se je udržovat. Naše zkušenost s vedením města Ostravy je tedy veskrze pozitivní. To však nic nemění na celkovém podfinancování kultury obecně, kterou cítíme i v JFO. Jsme pod neustálým tlakem, stále musíme dělat programové kompromisy právě s ohledem na finance. Doslova a neustále naplňujeme rčení „za málo peněz hodně muziky”.
  • Chystají se v budoucnu nějaké změny v profilaci vašeho orchestru a jeho směřování? A kdy se bude moci Ostrava pyšnit výše vzpomínanou novou koncertní síní?
    J. Ž.: V souvislosti s rekonstrukcí Domu kultury města Ostravy jsem se již této otázky dotkl. Opakuji, že tyto úvahy v Ostravě existují, a já pevně doufám, že se je podaří v průběhu několika dalších let i zrealizovat. Myslím, že to je pro další fungování JFO zcela prioritní. Zásadní změny ve fungování našeho orchestru se podle mě udály v posledních třech letech, během kterých došlo k relativní ekonomické i personální stabilizaci. Samozřejmě, že se však budeme snažit i nadále vše ještě zlepšovat. Ideálního stavu totiž nelze dosáhnout…

    Nahoru | Obsah