Hudební Rozhledy
České symfonické orchestry a společenská realita I
Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně
Západočeský symfonický orchestr sídlí v jednom z nejhezčích českých měst. Dominantou města jsou parky: právem jsou Mariánské Lázně označovány přídomkem zahradní město. K významným stavbám tu patří Kolonáda Maxima Gorkého, vybudovaná na konci osmdesátých let minulého století podle projektu architektů Miksche a Niedzielského; kolonáda je vyzdobena unikátním dřevěným kazetovým stropem a stropními freskami, které v roce 1979 vytvořil malíř Josef Vyleťal. Vybudování dalších lázeňských budov pak inspiroval opat kláštera v Teplé Karel Kašpar Reitenberger, který na počátku 19. století zahájil výstavbu lázeňských domů a pavilonů. Kuriozitou svého druhu je zde tzv. Zpívající fontána, z níž každou hodinu zaznívá některá známá skladba. O výstavbu parků se zasloužil zahradní architekt Václav Skalník.
Bylo by jistě možné přít se o zjištění, který z českých symfonických orchestrů byl založen jako historicky první těleso na našem území. Plodnější však je zaznamenat dějinná fakta a uznat, že hudba hrála ve vývoji země významnou roli – v leckterém ohledu nejspíš i dokonce významnější než dnes… Nepochybné zůstane datum, udávané v odkazech jako rok vzniku Symfonického orchestru v Mariánských Lázních – 1821. Ostatně, v propagačních materiálech tělesa najdeme i osobní údaj, podle něhož prvními šéfdirigenty orchestru v Mariánských Lázních byli Wenzel Voigt (1814–1817) a Karl Beer (1818–1820). Po nich pak následovala velmi početná plejáda šéfů – a většina z nich už patřila do období 20. století: mj. René Kubínský (1946–48), Stanislav Parýzek (1954–55), Miloslav Bervíd (1956–80), Jiří Malát (1980–82), Stanislav Bogunia (1982–87), Jan Snítil (1989–91) nebo Radomír Eliška (1991–97). Dnes šéfuje orchestru absolvent oborů hra na klavír a dirigování na brněnské Janáčkově akademii Martin Peschík; v čele orchestru stojí od roku 2011.
Co do velikosti druhé lázeňské město v České republice vzniklo počátkem 12. století; iniciátory lázeňské tradice se stali mniši z kláštera v osadě Teplá u Chotěšova, kterou v roce 1197 založil šlechtic Hroznata z Ovence (dnešní Bubeneč v Praze 7). Území dnešních lázní bylo spravováno vedením kláštera. V roce 1786 byla postavena první z lázeňských budov, než se místo zvané Marienbad stalo samostatnou obcí. Statut lázeňského města získala někdejší obec Úšovice v roce 1818. V roce 1820 a pak ještě dvakrát v dalších letech tu pobýval Johann Wolfgang Goethe (1749–1832), jenž tu v roce 1821 prožil – už jako dvaasedmdesátiletý muž – pozdní milostný poměr s mladičkou, tehdy devatenáctiletou šlechtičnou Ulrikou von Levetzow (1804–1899). Mnohokrát byl lázeňským hostem Mariánských Lázní budoucí britský panovník Eduard VII., tehdy ještě vévoda z Lancasteru. V Mariánských Lázních se také Eduard VII. setkal v roce 1904 s císařem Františkem Josefem I. Uskutečnila se zde i politická jednání Velké Británie s Ruskem a Bulharskem.
Další rozvoj lázní sice zastavila první světová válka, ale po jejím skončení přibyli do lázní další návštěvníci. Za druhé světové války však město neutrpělo vážnější škody. Zatímco poválečný odsun německých obyvatel poznamenal město stagnací, po roce 1989 byl růst lázní obnoven a podstatně rozšířen.
Dominantní kulturní institucí je podnes v Mariánských Lázních orchestr. K zakladatelským osobnostem patří vedle zmíněného Wenzela Voigta a Karla Beera René Kubínský a Stanislav Parýzek.
Po mnoha institucionálních změnách dospěl orchestr, traktovaný jako stálé hudební těleso od roku 1821, v roce 2001 k stálé podobě jako obecně prospěná společnost; tato úprava přinesla tělesu pevnou existenční jistotu a umožnila pořádat vedle pravidelných koncertů v průběhu lázeňské sezony na kolonádě také abonentní symfonické koncerty. Orchestr formou dirigentských kurzů trvale spolupracuje s univerzitními učilišti v Praze, Výmaru, Curychu a Norimberku, koncertuje v nedaleké Spolkové republice Německo, pořádá koncerty pro školy, zve ke spolupráci domácí i cizí sólisty a soubory. Společensky i umělecky nejvýznamnější pořadatelskou akcí je už po pět desetiletí Festival Fryderyka Chopina, v jehož čele stojí pianista a pedagog Ivan Klánský. Činnost orchestru je trvale provázena zájmem místní veřejnosti a lázeňské klientely.
Dnešní šéfdirigent a ředitel orchestru Martin Peschík se po ukončení studia klavírní hry a dirigování na českobudějovické konzervatoři stal posluchačem brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, kde byl v řízení orchestru žákem Jana Zbavitele. Spolupracoval s českými symfonickými tělesy (mj. Moravská filharmonie Olomouc, Jihočeská komorní filharmonie ad.) a s operními scénami (Národní divadlo v Brně, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, kde byl od roku 2002 ve funkci šéfdirigenta a nastudoval tu řadu operních, operetních i baletních inscenací – mj. Verdiho Rigoletta, Donizettiho Nápoj lásky, Smetanovu Hubičku, Flotowovu Marthu, Dvořákovy opery Rusalka a Jakobín a četná další díla). Peschík rovněž jako host dirigoval v mnoha evropských zemích (Německo, Rakousko, Švédsko, Norsko, Holandsko, Dánsko) a řídil koncerty v rámci hudebních festivalů v Brně, Českém Krumlově ad.
Repertoár mariánskolázeňského orchestru, o němž níže více prozradí M. Peschík, je pochopitelně determinován zejména nejvlastnějším posláním orchestru a jeho personálním obsazením, takže dominantní složkou programů pro lázeňské hosty jsou skladby populárnějšího charakteru.
Ve druhé části tohoto textu má slovo ředitel a šéfdirigent Západočeského symfonického orchestru Martin Peschík:
Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně v tomto roce slaví 195 let od svého založení (1821) a patří díky tomu k nejvýznamnějším kulturním institucím jak ve městě, tak i v regionu.
V současné době má orchestr 36 hudebníků. Myslím, že to je dostačující počet pro fungování orchestru v tak malém městě, jako jsou Mariánské Lázně. Hrajeme převážně v „mozartovském“ obsazení. Větší symfonické koncerty řešíme externí výpomocí.
Základem je hrát všechno. Hlavním pilířem je abonentní řada. Máme pouze jednu abonentní řadu o deseti koncertech, která obsahuje vždy tzv. všehochuť – od děl baroka přes klasicismus až po velké symfonie. Uvádíme vždy i jednu operu v koncertním provedení a jeden koncert patří tzv. populáru (koncert se skupinou Nezmaři, filmová hudba atd.). Pro lázeňské hosty hrajeme buďto operetní a operní programy, nebo symfonické koncerty. Při přípravě těchto programů musím brát ohled na oblibu vybraných titulů. Soudobá hudba zde není oblíbená a vzdělávat publikum tímto směrem si nemůžeme ekonomicky dovolit.
Nijak zvlášť. Lázeňský host si rád poslechne jak J. Strausse, tak i P. I. Čajkovského. Jediným specifikem jsou kolonádní koncerty. Protože hraje téměř vše, je orchestr velice flexibilní. Je schopen za krátkou dobu nazkoušet nový i těžký repertoár.
Financování je samozřejmě obrovský problém. Zřizovatelem orchestru je Město Mariánské Lázně. Město má zájem na existenci orchestru, ale má jen cca 13.000 obyvatel, takže má omezené finanční možnosti. Provozní dotace od města je pro orchestr cca 8.200.000 Kč na jeden rok. Karlovarský kraj přispívá částkou 640.000 Kč a Ministerstvo kultury nám letos přidělilo 840.000 Kč. Ostatní orchestry podobné velikosti (Jihočeská filharmonie, Komorní filharmonie Pardubice) dostávají od zřizovatele příspěvek na činnost více než dvakrát větší.
Je třeba rozdělit typ koncertů, které pořádáme. Za prvé abonentní koncerty, jež mají téměř plnou návštěvnost. Kapacita sálu je 340 míst, abonentů máme přes 200. Za druhé jsou to koncerty pro lázeňské hosty (zpravidla každý pátek). Na tyto koncerty mnoho místních obyvatel nepřijde. Zde se dostáváme na číslo cca 150 – 200 posluchačů. A konečně za třetí jde o kolonádní koncerty. Protože se zde neplatí vstupné, návštěvnost je nejvyšší.
Budoucnost souvisí s financováním. Orchestr měl ve své historii 15 i 55 členů. Většina hudebníků pobírá v orchestru minimální mzdu nebo jen o pár stokorun větší. Většina hráčů musí mít i další zaměstnání. Oni v podstatě sponzorují orchestr tím, že si vydělávají jinde, jinak by už orchestr nefungoval. Pokud vláda zvýší opět minimální mzdu, bude to pro orchestr obrovský problém, protože ji sice navýší, ale peníze na navýšení pro zaměstnance nám nikdo nedá. Byl bych velice nerad, kdyby zde za pár let fungoval orchestr o 15 lidech…
Koncerty navštěvuje široké spektrum posluchačů v závislosti na zvolené dramaturgii koncertu.
Orchestr nemá bohužel vlastní zázemí. Veškeré prostory si pronajímá, ale může si prostor pronajmout jen tehdy, jestliže tam není jiná akce.
To je opět ekonomický problém. Máme sotva na výplaty, takže investice do nástrojového vybavení se nekonají. I v tomto případě hráči sponzorují svůj orchestr…