Hudební Rozhledy

České symfonické orchestry a společenská realita - Filharmonie Hradec Králové

Miloš Pokora | 11/16 |Studie, komentáře

Petr Macke

Počátky královéhradecké filharmonie spadají do roku 1978, kdy vznikl tzv. Operní orchestr města Hradec Králové, navazující na významnou tradici tamní Lidové opery z let 1951–61. Dnešní název, Filharmonie Hradec Králové, který nese orchestr počínaje vznikem České republiky (1. 1. 1993), však vyjadřuje historickou kontinuitu sahající podstatně dál do minulosti, a to až do roku 1887, kdy byla v Hradci Králové založena Filharmonická jednota jako první symfonický orchestr ve městě. Orchestr jednoty měl přibližně šedesát členů, pěvecký sbor tehdy úzce spolupracoval se skladatelem Karlem Bendlem a mezi čestné členy Filharmonické jednoty patřil i Antonín Dvořák, který byl s jednotou v pracovním kontaktu před svým odjezdem do Ameriky. Filharmonická jednota působila až do roku 1902.

V roce 1919 pak bylo založeno Místní orchestrální sdružení, které zaniklo po úmrtí kapelníka Aloise Macáka v březnu 1920 a roku 1921 vzniklo při Tělocvičné jednotě Sokol amatérské hudební těleso s názvem Hudební odbor Sokola, které bylo v červenci 1921 přejmenováno na Filharmonii Sokola v Hradci Králové. Nešlo zdaleka o nějakou okrajovou instituci, naopak, například v dubnu 1939 se toto těleso mohlo pochlubit provedením Smetanovy Mé vlasti, což se stalo symbolickou manifestací národní hrdosti. V roce 1941 byla činnost Sokola i Filharmonie zakázána a v srpnu 1942 byl na příkaz starosty vytvořen Městský symfonický orchestr, který se po konci druhé světové války rozdělil na dvě tělesa. Sokolská Filharmonie obnovila činnost v roce 1946, přecházela pod různé zřizovatele a postupně z jejího názvu zmizelo označení „sokolská“. Navíc svou kvalitou klesala a roku 1965 zanikla. Roku 1978 založený Operní orchestr, jehož správu zajišťovali zaměstnanci Parku kultury a oddechu Hradec Králové, se naopak symfonickému repertoáru věnoval hned od první sezony. V roce 1979 byl přejmenován na Symfonický orchestr Hradec Králové (SOHK) a jeho šéfdirigentem se stal Vojtěch Javora, který se věnoval jak koncertnímu provádění oper, tak symfonickému repertoáru, včetně hudby soudobé. V sezoně 1980–81 se orchestru navíc podařilo uskutečnit také svůj první zahraniční zájezd (Itálie). V letech 1985–88 byl šéfdirigentem orchestru Rudolf Krečmer, který nastudoval mj. Mahlerovu Píseň o zemi, Beethovenovu Devátou a Brahmsovo Německé requiem. To už se SOHK kromě stálého hostování Bohumíra Lišky dirigentsky spolupracovaly takové osobnosti jako Josef Vlach, Ľudovít Rajter, Václav Smetáček, Rudolf Vašata a Václav Neumann, k nimž do roku 1990 přibyli ještě Rostislav Hališka, Otakar Trhlík, Stanislav Macura, Radomil Eliška, Petr Altrichter, Jaromír Nohejl, Tomáš Koutník, Eduard Fischer, Mario Klemens, Petr Vronský, Oliver Dohnányi, Libor Hlaváček, Róbert Stankovský a Leoš Svárovský. Roku 1987, po téměř dvouletém období bez ředitele, byl uveden do funkce ředitele tělesa Jan Svoboda, který prosazoval další růst tělesa. Dne 16. 12.1987 bylo rozhodnuto o vyvázání ze vztahu orchestru s Parkem kultury a oddechu a zřízení samostatné instituce s názvem Státní symfonický orchestr Hradec Králové (SSOHK). Původně třicetičlenný orchestr tehdy dosáhl počtu šedesáti tří hráčů. V letech 1988–91 byl jeho šéfdirigentem Hynek Farkač, který se zasvěceně věnoval i hudbě 20. století a obohatil repertoár mj. o Janáčkova díla Taras Bulba a Balada Blanická, Honeggerův Pacific 231 a Rugby, Martinů Symfonické fantazie, Lutosławského Malou svitu, Ravelův La Valse a některá díla Milhaudova. Prvním porevolučním ředitelem SSOHK se stal Ing. Radomír Malý (1990–97). Zřizovatelem orchestru se mezitím (1991) stal Úřad města Hradec Králové a poslání šéfdirigenta se v letech 1991–2001 ujal František Vajnar. Ten mj. provedl s královéhradeckým orchestrem, který už nesl od 1. ledna 1993 výše zmíněný název Filharmonie Hradec Králové, dvanáctkrát vrcholné symfonie Antonína Dvořáka, třikrát Symfonické fantazie Bohuslava Martinů, Mahlerovu Píseň o zemi nebo Šostakovičovu Symfonii č. 15. V roce 1993 se konal první ročník Mezinárodních dirigentských kurzů, od roku 1998 se každoročně (až do roku 2004) konal festival Hradecké hudební dny a v témže roce byly zahájeny pravidelné koncerty FHK v pražském Rudolfinu. Šéfdirigentem FHK byl od roku 2002 Ondřej Kukal a ve stejném roce byl zahájen cyklus letních open air představení. V té době už měl orchestr za sebou početnou řadu zahraničních vystoupení v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku, Švýcarsku a část orchestru navštívila i USA. Repertoárová dramaturgie se rozšířila o další náročná díla (mj. Messiaen: Ľ Ascen-sion) a dosaženou interpretační kvalitu doložila například Kukalova live nahrávka Slovanských tanců Antonína Dvořáka. Roku 2004, kdy už měl orchestr osmdesát sedm členů, byla zahájena rekonstrukce budovy Filharmonie na Eliščině nábřeží (autorem návrhu nového koncertního sálu je Ing. arch. Alexandr Wagner) a rok nato se stal orchestr pořadatelem festivalu Hudební fórum Hradec Králové, na němž zaznívají významné kompoziční novinky (mj. české premiéry děl Šnitkeho, Kančeliho, Gubajduliny, Beria či Henzeho). K dalším zásadním proměnám pak došlo v roce 2012, kdy byl koncertní sál orchestru vybaven nejmodernější technologií a kdy se ujal šéfdirigentského poslání FHK německý dirigent Andreas Sebastian Weiser. Dnes má orchestr kromě úspěšných domácích sezon a imponujícího počtu CD a DVD nahrávek za sebou vystoupení na takových prestižních koncertních pódiích, jakými jsou vídeňský Grosser Musikvereinssaal, ženevská Victoria Hall nebo antverpská Queen Elizabeth Hall.
Zajímalo mě, jak svoji aktivitu v tomto orchestru, který svou uměleckou úrovní dávno přesáhl úroveň tělesa krajského formátu, prožívají samotní hráči, jaké mají pro svou činnost podmínky a zázemí i jak pohlížejí na samu budoucnost FHK. Proto jsem se se svými otázkami obrátil na předsedu ZO Unie orchestrálních hudebníků, sólofagotistu orchestru Petra Mackeho.

  • Máte za sebou úspěšnou a dlouhou sezonu (ještě v srpnu jste účinkovali v pražském Rudolfinu a Litoměřicích, stali se aktéry jedné z nejprestižnějších společenských událostí roku 2016, bohoslužby k 700. výročí narození Karla IV. v katedrále sv. Víta ad.). Na jaké koncerty, včetně těch zahraničních, máte coby řadový člen orchestru nejhřejivější vzpomínky?
    Myslím si, že pro náš orchestr bylo vrcholem minulé sezony provedení Glagolské mše Leoše Janáčka při bohoslužbě „Za vlast“, celebrované kardinálem Dominikem Dukou. Také jsme měli možnost vystoupit v sále KKL Luzern, což je jeden z akusticky nejlepších sálů v Evropě. Mě osobně velmi těší, že máme možnost spolupracovat s předními našimi i zahraničními sólisty. Jsou inspirací pro nás hráče, a pokud bych měl být konkrétní, vždy se například těším na koncerty s houslistou Ivanem Ženatým. V této sezoně jsme měli jedinečnou příležitost porovnat výkony našich nejlepších houslistů, ať to byl Josef Špaček, Petr Matěják, Gabriela Demeterová nebo Martina Bačová.
  • Při pohledu na programovou brožuru sezony 2016–17 mě opět zaujala stylová a žánrová pestrost vaší dramaturgie s výlety do dalších druhů hudby i umění spojených s různými formami výchovy. Neuvažujete vzhledem k takovému počtu koncertů v budoucnu ustanovit ke stávajícímu šéfdirigentovi ještě institut stálého hostujícího dirigenta? Nebo budete dávat přednost angažování různých dirigentů podle jejich vztahu k vybranému repertoáru?
    V nadcházející sezoně post stálého dirigenta nejspíš ustanoven nebude. Snažíme se vedení Filharmonie prostřednictvím umělecké rady doporučovat dirigenty k hostování. Dá se říci, že hraje roli typ skladeb, které mají na koncertě zaznít. Jsou dirigenti, kteří se specializují například na operu, a jiní, kteří dokáží výborně s orchestrem nastudovat například soudobou vážnou hudbu. Toho se snažíme využít. Naším cílem je nabídnout našim posluchačům pestrou a zajímavou koncertní sezonu s výbornými dirigenty, kteří jsou inspirací pro hráče, což potom ocení i naši posluchači.
  • Nahrávací aktivita vašeho orchestru, soustředěná ve velké míře i na videonahrávky, imponuje, stejně jako ohlasy na ni – viz The American Prize za edukativní DVD, věnované Janáčkově Lišce Bystroušce a Musorgského Kartinkám. Jak těmto úspěchům napomohly skvělé akustické poměry vašeho nahrávacího studia, srovnatelné např. s newyorskou Avery Fischer Hall? A odrazily se jeho kvality nějak i na počtu zájemců ze strany jiných souborů, které si ho chtějí pronajímat?
    Jestli je něco opravdu výjimečného na našem koncertním sále, je to jeho akustika. V dnešní době není problém nahrávat v odhlučněném studiu a uměle doplnit hal. Pokud lze ale využít přirozeného dozvuku sálu, je to vždy lepší. Nevím, v jaké míře je náš sál pronajímán k nahrávání, ale akcí jiných pořadatelů je v našem sále mnoho, někdy tomu musíme přizpůsobit i naši práci.
  • Jako hudební kritik velmi oceňuji vaši aktivitu na poli soudové hudby prezentovanou zejména Hudebním fórem. Zajímalo by mě, zda tyto posluchačsky přece jenom náročnější akce vykazují stejnou návštěvnost jako hlavní abonentní cykly?
    Je pro nás velkým překvapením, že od prvního ročníku festivalu jsou tyto koncerty velmi dobře navštěvovány. Myslím si, že velikou zásluhu na přízni publika má výběr programu festivalu naším dramaturgem Markem Hrubeckým.
  • Pro abonentní řadu věnovanou opeře, operetě a muzikálům a někdy i pro Hudební fórum angažujete hostující tělesa, v ostatních abonentních cyklech se však vaše filharmonie většinou naplno angažuje. Odpovídá podle vašeho názoru takovému počtu koncertů a zkoušek, které musí orchestr ročně absolvovat, také vaše finanční ohodnocení?
    Na tuto otázku je jednoznačná odpověď: podle mne neodpovídá. Každý hráč v orchestru musel začít hrát na nástroj již v dětství. Hráči na smyčcové nástroje ještě před nástupem do základní školy. Krom nezbytného předpokladu talentu bylo třeba píle a několika hodin každodenního cvičení, aby se talent mohl rozvinout. Každý člen orchestru má za sebou 6 let studia na konzervatoři a většina dalších 5 let na vysoké škole. A samozřejmě musí úspěšně absolvovat konkurz do orchestru. Dále je třeba si uvědomit, že umělecká úroveň každého hráče je vlastně neustále sledována jeho kolegy a dirigenty při zkouškách a koncertech. O to více nás mrzí, že odměna za tuto práci se výrazně neliší například od odměny pracovníků úklidových služeb.
  • Všiml jsem si, že máte i speciální sponzory pro obnovu nástrojového fundusu a realizaci CD a DVD nahrávek. V čem tato podpora spočívá?
    Jsou to zejména dotace směřované na konkrétní projekty, nebo právě hudební nástroje. V poslední době jsme mohli například díky sponzorskému daru Elektráren Opatovice a. s. zakoupit novou mistrovskou flétnu.
  • Odkud a z jakých škol k vám většinou vaši členové přicházejí? A je snadné si je v orchestru udržet nebo musíte někdy narychlo vypisovat konkurzy?
    Symfonický orchestr je poměrně specifické zaměstnání. Podmínkou přijetí do pracovního poměru je úspěšné vykonání konkurzu. Absolventů konzervatoří a vysokých hudebních škol je mnohem více, než je uvolněných míst v orchestrech, proto uchazeči tolik nehledí na to, kde se těleso nachází. U nás je to podobné, dá se říci, že každý kraj má v našem orchestru svého zástupce. V posledních letech díky dálničnímu spojení s Prahou dokonce narůstá počet členů, kteří denně do Hradce dojíždějí. Hrají u nás také kolegyně a kolegové ze Slovenska, Ukrajiny, Bulharska, ale i z Japonska.
  • Jak jsou členové vašeho orchestru spokojeni se svým technickým zázemím – nástrojovým parkem, šatnami ap.?
    Jsme rádi, že v Hradci Králové máme k dispozici nový, moderní koncertní sál. Zázemí hráčů je logicky limitováno velikostí pozemku, na kterém stojí. Jsou orchestry, kde mají kolegové k dispozici větší počet šaten a zkušeben. My se snažíme tuto situaci řešit například délkou otevírací doby budovy. Nástrojové vybavení zejména v dechových sekcích je podle mne srovnatelné s předními orchestry v Čechách.
  • O jakých dalších inovacích uvažujete?
    Myslím, že tou hlavní inovací bude instalace nových koncertních varhan do sálu Filharmonie. Spíš bych ale řekl, že jde o uskutečnění dlouho plánovaného záměru, protože nové varhany povýší náš sál o kategorii výš.

    Nahoru | Obsah