Hudební Rozhledy

Pastýřská pohádka

Praha, Pražská konzervatoř

Olga Kittnarová | 07/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Sólisté Pražské konzervatoře, kteří Pastýřskou pohádku nastudovali.

Na počátku února se v koncertním sále Pražské konzervatoře uskutečnila světová premiéra opery Pavla Trojana s názvem Pastýřská pohádka aneb Věrní milenci. Její libreto skladatel a ředitel ústavu objevil ve školním archivu a zaujalo ho natolik, že si ho upravil a operu v příštích třech týdnech v podstatě naskicoval. Autorem předlohy byl Ascanio Ordei a je také známo, že text prvně zhudebnil italský komponista Gasparo Torelli v roce 1600 v podobě pastýřské hry pro čtyři hlasy v mad­rigalovém slohu.

Exkurzí do historie zjišťujeme, že zpracování téhož libreta nebylo nikdy na závadu, naopak svědčilo o jeho životnosti a stalo se výzvou novému tvůrci. Od doby vzniku opery se ke stejným předlohám, jako byl Orfeus, Alcesta či Armida, obraceli mnozí skladatelé. Taková Ariadna na Naxu svým dějem inspirovala ještě vznik melodramu a také rafinované zpracování autora hudby 20. století Richarda Strausse. Navíc snad poznámku, že starší verze díla nenárokují respekt k užitým prostředkům. Když byl Igor Stravinskij požádán, aby nově zpracoval Pulcinellu Giovanniho Batisty Pergolesiho, svou práci charakterizoval jako „milostnou záležitost“ a napsal svou první kompozici v duchu neoklasicismu.
I Pavel Trojan si mohl klást otázku, jak by mohlo vypadat dílo psané podle libreta z období rozhraní renesance a baroka. Vyřešil ji po svém. Napsal hudbu současného výraziva, melodicky sdělnou a příjemnou, která místo samoúčelného experimentování vychází ze zdrojů vlastní invence a znalosti instrumentace, která je příznačná pro autorův rukopis. Opera není dělena na árie a recitativy, plyne v jednom proudu a hudba svou emotivností navozuje charaktery postav. Jak se dočteme v programu, vzhledem k určité „nemodernosti“ zápletek autor svou hudbou podtrhuje, až přehání, kontrastní city, popisované na scéně (zármutek, veselost). Opera je psána pro instrumentální ansámbl cca o 15 hráčích, jsou zde zastoupeny klasické smyčce, dřeva, výběr ze žesťových nástrojů, klavír, zesílené bicí a syntezátor. Orchestrální part pečlivě nastudoval dirigent Tomáš Hála, který inicioval i dění na scéně.
Zápletky Pastýřské opery jsou spletité. Jejich osu tvoří dva partnerské páry, z nichž jeden se vzájemně miluje (Amarilli, Aminta) a u druhého je láska jednostranná. Zatímco Glorie má ráda Toronta, ten je zahleděný do zadané Amarilli. K ro­z­uz­lení děje přispívají postavy otců (Elpina a Silvana) a linie dalších osudů se odvíjejí tak trochu ve stylu commedia dell' arte. Z otce se vyklube otčím, z možné milenky vlastní sestra, a zatímco jeden otec nalezne ztraceného syna, další ze čtveřice se raduje z oživnutí domněle mrtvého syna. Katalyzátorem děje je i chlípný Satyr, který útokem na Glorii vzbudí lásku dosud pomýleného Toronta, a přispěje tak ke šťastnému konci. Sólové role, k nimž patří ještě postavy vychloubačného Gratiana, úlisného Magnifice a nymfy Messaggiery, byly ztvárněny studenty 5. a 6. ročníku konzervatoře. Sbor pastýřů a nymf představovali posluchači 2. až 4. ročníků, jejichž prezentace byly zdařile nastudovány sbormistrem Markem Valáškem. Vokální party vykazovaly ještě jednu zvláštnost. Pro nedostatek chlapeckých hlasů Pavel Trojan předepsal několik partů mužských postav do ženských hlasů, a tak jsme slyšeli líbezná dueta zamilovaných v obdobné výškové poloze. Nic nového pod sluncem, upomíná to na existenci historické opery nebo na tzv. „kalhotkové“ role. Pěvecké výkony večera prezentovaly (s vědomím osobních specifik) profesionalitu Pěveckého oddělení konzervatoře, byly muzikální a mladistvě svěží.
Zatímco opery 17. století někdy trvaly 4 až 6 hodin a začínaly se hrát již odpoledne, stopáž této opery byla něco přes hodinu. Recenzentka si kladla otázku, zda by se dílo nedalo hrát jako tzv. aktovka, vcelku. Proti této koncepci však stojí rozdílnost obou dějství, která přinesla i jakousi jinou hudební atmosféru. Závěr 2. dějství opěvuje věrnost a přináší vzkaz milencům, aby „nepoznali nikdy stesk a nikdy pláč pro věk svůj celý, zato život převeselý“. K vyjádření rozjásané nálady tu najednou zněla hudba s jistou českou intonací, daly se nalézt přímo intonační názvuky smetanovské. Opera tu zjevně výrazově kulminovala.
Díky nápaditosti režie, choreografie a výpravy Gustava Skály byla otázka, zda koncertní sál konzervatoře unese přítomnost orchestru a operní scény na jednom jevišti, vyřešena ve prospěch inscenace. K celkové atmosféře večera přispěly i nápadité a funkční kostýmy a výtvarná spolupráce Evy Brodské. Zajímavým nápadem bylo ladné využití barevných šátků v závěru. Vedení herců bylo účelné, jejich pohyb byl vymezen menším prostorem scény; o to více bylo možno se vyjádřit prací s rekvizitami a zejména pak gestikou postav, která byla nápaditá, čitelná, vtipná a místy vyvolala hlasitý ohlas publika.
V programové brožuře se skladatel Pavel Trojan vyjadřuje o tom, že dílo vyžaduje určitý nadhled daný i tím, že v dnešní cynické době spojení „věrní milenci“ může samo o sobě působit jako pohádka. Díky ústavu, který vychovává a má k dispozici umělce různého zaměření, bylo toto oddychové dílo provedeno s nadšením a věrohodnou snahou mu dát vše patřičné.

Praha, Pražská konzervatoř – Pavel Trojan: Pastýřská pohádka. Dirigent Tomáš Hála, režie, choreografie a výprava Gustav Skála, kostýmy Eva Brodská, sbormistr Marek Valášek. Premiéra 5. 2. 2013, psáno z druhé pre­miéry 7. 2. 2013.Welcome to Wedding Dresses Online ! Are you going to buy a fashion and beautiful wedding dress ?Dress has a collection of beach wedding dresses to show off your style on your wedding day!

Nahoru | Obsah