Hudební Rozhledy

S Andreasem Sebastianem Weiserem o jeho novém poslání

Miloš Pokora | 11/17 |Rozhovory

Andreas Sebastian Weiser

Dirigent Andreas Sebastian Weiser absolvoval Vysokou školu umění v Berlíně. Roku 1985 se stal finalistou prvního ročníku Mezinárodní Toscaniniho dirigentské soutěže v Itálii a v letech 1987–88 studoval u Václava Neumanna při České filharmonii. Stal se druhým dirigentem SOČR a v roce 1990 byl vybrán do čela Jenské filharmonie. Roku 1993 debutoval u Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, když narychlo zaskočil za Semjona Byčkova a převzal řízení Mahlerovy 9. symfonie. Následovala léta bohatá na spolupráci s významnými evropskými tělesy a sólisty – Orchestra Sinfonica Nazionale della RAI Torino, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu, Lucernským symfonickým orchestrem, Bernskými symfoniky, Bamberskými symfoniky, Symfo- nickým orchestrem Středoněmeckého rozhlasu, Stuttgartskými filharmoniky a také Českým komorním orchestrem.

Má za sebou společná vystoupení s Mstislavem Rostropovičem a jako dirigent – asistent také pravidelnou spolupráci se Zubinem Mehtou a Lorinem Maazelem, který si ho vybral v roce 2007 jako spoludirigenta pro turné Toscaniniho orchestru do Jižní Ameriky a Japonska. V roce 2009 dirigoval Weiser Katarský filharmonický orchestr při jeho prvním zahraničním debutu ve Washingtonu a v USA nastudoval Brittenovu operu The Turn of the Screw. Hostoval v Opéra de Lille, Opéra de Nice, Státním divadle v Kasselu, Státní opeře v Praze a operních domech v Neapoli, Madridu, Římě, Palermu a Barceloně. Od roku 2012 působí jako šéfdirigent Filharmonie Hradec Králové a v září roku 2016 se stal hudebním ředitelem Státní opery v Praze.

  • Na úvod mi dovolte spíš soukromě laděnou otázku. Co vás přitahuje na českém prostředí? Zasloužil se o to váš někdejší pedagog Václav Neumann, nebo na to měla tak trochu vliv i skutečnost, že vaše manželka je Češka, nebo k tomu přispěla pověstná vyspělost českých hudebníků?
    Všechno, o čem se zmiňujete, spolu nějak souvisí. Václavem Neumannem jsem byl fascinován, už když jsem ho poznal ve Stuttgartu, kde byl šéfem opery. Přál jsem si u něj studovat a byl jsem velmi šťastný, když se pak mé přání skutečně splnilo. Čas, který jsem s ním mohl strávit v Praze, mě obrovsky obohatil. V té době jsem potkal úžasné lidi. Někteří jsou dnes moji velmi blízcí přátelé – a jeden člověk ještě trochu víc… Přes Václava Neumanna jsem získal zvláštní vztah k české hudbě jako takové. Je vždy inspirativní poznat, jak český hudebník interpretuje hudbu svého národa.
  • Máte velké zkušenosti z řízení orchestru i opery. Dalo by se říci, že je vám některá z těchto sfér bytostně bližší?
    Všeobecně existují obrovské rozdíly ve fungování symfonického orchestru a opery. Jsou to odlišné systémy. Na tom, k čemu každý dirigent směřuje, to však nic nemění. Svou uměleckou představou a koncepcí musí umět přesvědčit každý soubor a ve výsledném tvaru svůj záměr interpretovat co nejdokonaleji. Pro mne je to momentálně opravdu mimořádné, že mohu pracovat současně v obou sférách. Mimochodem, již jsme začali s Orchestrem Státní opery hrát koncerty ve Fóru Karlín. Ukázalo se, že tento druh muzicírování představuje pro mé kolegy v orchestru velmi dobrou zkušenost.
  • Do vedení Státní opery jste nastoupil právě v době, kdy je její budova v rekonstrukci a jistě ještě nejméně dva roky potrvá, než bude připravena k plnému provozu. Neobáváte se určitého úbytku návštěvníků v důsledku toho, že budete muset delší dobu účinkovat v karlínském divadle, na které nejsou milovníci opery zvyklí?
    Je zřejmé, že současná situace je pro soubor Státní opery velmi obtížná. Pociťuji však, že jak u vedení, tak u sólistů, orchestru, sboru a dalších složek provozu zde panuje vzácný týmový duch. Pokles počtu návštěvníků jsme očekávali, ale podle mých informací se zatím návštěvnost pohybuje víceméně v rámci předem vypočítaných čísel. I pro naše propagační oddělení je stávající situace „výzvou k boji“. Všichni se těšíme na návrat „domů“, abychom se opět mohli náležitě reprezentovat.
  • Dovedu si představit, jaké ekonomické problémy řízení každého operního domu přinášejí. Uvažujete do budoucna navzdory těmto problémům o nějakých zásadních inovacích v oblasti provozu (angažování pěvců, vylepšení hmotného zabezpečení členů orchestru) a samozřejmě také v oblasti repertoárové dramaturgie?
    V současné době stojíme před konkrétními úkoly, které před nás staví rekonstrukce, zejména co se týká například optimální koordinace práce orchestru a sboru na dvou jevištích a ve třech zkušebnách v různých částech Prahy. Také přepravy kulis a nástrojů přinášejí velké problémy. Jistě pochopíte, že to všechno nejsou právě ideální podmínky pro naplňování nějakých velkých uměleckých výzev. A přesto – právě nyní se Orchestr Státní opery připravuje na Stravinského balet Svěcení jara, který představuje pro orchestr jeden z nejnáročnějších úkolů hudební literatury. Ta pravá doba pro realizace dlouhodobé umělecké koncepce a vůbec vize, k níž bude Státní opera směřovat, však nastane až se začátkem provozu v rekonstruované budově.
  • Kdy se poprvé představíte v nějakém novém operním nastudování?
    Letos v lednu jsem se představil s novým nastudováním Pucciniho opery Tosca. Byla to z různých pohledů velice zajímavá zkušenost a jsem rád, že tato inscenace se mezitím stala jednou z našich nejúspěšnějších produkcí. Na leden 2018 plánuje Státní opera českou premiéru Brittenovy opery Billy Budd, kterou bude dirigovat můj anglický kolega Christopher Ward. Na konci sezony budu dirigovat Verdiho operu Nabucco v inscenaci slavného Josého Cury. Velmi se na to těším, protože José Cura jakožto všestranný umělec má pro operní sólisty a vůbec specifičnost opery mimořádný cit. Jsem přesvědčen, že to pro všechny bude velký zážitek.

    Zadáno pro: Národní divadlo

    Nahoru | Obsah