Hudební Rozhledy

Pocta Jarmile Novotné

Jan Králík | 11/17 |Festivaly, koncerty

Adriana Kohútková

Festival Jarmily Novotné se konal letos pošesté díky Ivaně Leidlové, zakladatelce neziskové organizace Zámek Liteň. Závěrečná koncertní pocta se v Rudolfinu potkala se 110. výročím narození pěvkyně a zároveň s prahem 91. sezony Symfonického orchestru Českého rozhlasu (25. 9.). Gratulační pěveckou plejádu vytvořili Adam Plachetka, Adriana Kohútková, Daniela Fallyová, Nina Tarandeková a Aleš Briscein. Zkušeně, citlivě a jistě dirigoval Ondrej Lenárd. Nešlo o pouhý koncert, ale o efektní hommage v režii bratří Cabanů s podstatnou složkou světelného designu, s pečlivě připraveným obrazovým i filmovým doprovodem (na obřím displeji přes celou šíři a půli výše varhan) a s kultivovaným i humorným průvodním slovem Marka Ebena. Multimediální velkorysost cílila v naprosto plné Dvořákově síni do nevšedního publika přesně: vyvolala příjemné naladění i vděčnou odezvu.

Zvuk přenášel Český rozhlas Vltava. Dramaturgie se s citem přidržela repertoáru Jarmily Novotné jako dlouholeté sólistky Metropolitní opery v New Yorku – Dona Giovanniho, Figarovy svatby, Prodané nevěsty a Růžového kavalíra. Předehry k prvním třem operám přednesl SOČR pod svým šéfdirigentem s lehkostí, svižně i závažně a ve zvukovosti na operu až opojné. S odpovědnou pozorností však byly připraveny i všechny obvykle jen rutinní doprovody, a to včetně koncertně neběžné scény Violetty a Otce Germonta, k níž Jarmila Novotná často připomínala důraz kladený Arturem Toscaninim na reprízu fráze „Dite a la giovine…“ – a právě v tomto místě se dostavil malý zázrak: vše ostatní v celém večeru znělo výborně, ale tato chvíle Adriany Kohútkové, Adama Plachetky, Ondreje Lenárda i SOČR byla doslova hvězdná. Adriana Kohútková vedle toho s nadhledem využila svých příležitostí v áriích Donny Elvíry a Mařenky a Adam Plachetka si labužnicky pohrál se zvučností hlasu a dlouhým dechem i s pianissimy již v Leporellově rejstříkové árii. V úloze Zuzanky a Žofie spolehlivě zaskočila Daniela Fallyová z Vídně a tenorového Donna Ottavia a Jeníka ve dvou duetech suverénně doplnil Aleš Briscein. Milým překvapením byl kultivovaný, hřejivý projev, zpěv i zjev chorvatské mezzosopranistky Niny Tarandekové v připomínkách dvou ze tří kalhotkových rolí Jarmily Novotné – Cherubína a Oktaviána. Zpívala vytříbeně, vkusně, oduševněle. Sváteční program vrcholil duetem a tercetem z Růžového kavalíra, dvěma proslovy a dvěma verdiovskými přídavky z Rigoletta a Traviaty. Třemi slovy: pocta nevšední a nepřehlédnutelná i mediálně.

Nahoru | Obsah