Hudební Rozhledy

Pražští symfonikové

Julius Hůlek | 12/17 |Festivaly, koncerty

Jac van Steen a zleva Lucie Silkenová a Yvonne Naef

Program zahajovacího koncertu 80. sezony Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK (17. a 18. 9.) vyplnilo jediné, zato rozsahem, provozovacím aparátem a hlavně obsahem a výsledným dojmem monumentální dílo – Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, smíšený sbor a orchestr Gustava Mahlera. Mahlerova druhá symfonie je zároveň svého druhu první, v níž použil sólistickou i sborovou vokální složku, aby této kombinaci nadále zůstal věrný i v polovině další své symfonické tvorby. Geneze díla se rozprostírala v intervalu osmi let a jeho premiéra 1895 v pětatřiceti letech autorova života znamenala dílčí vrchol v jeho působnosti i tvůrčím odkazu. Motivace k jeho napsání sahá k filozofickým kořenům souvisejících s posledními věcmi člověka, estetikou pozdního romantismu a v neposlední řadě má konkrétní vazbu na uctění památky skladatele a dirigenta Hanse von Büllowa a klasika německé poezie Friedricha Gottlieba Klopstocka, jehož text Mahler použil.

Pojednávaného uvedení se ujali Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a Jac van Steen (1956), význačný holandský dirigent, jenž tu působí jako hostující dirigent v minulé i nadcházející sezoně (spolu s Manojem Kampsem, původem ze Srí Lanky, Steenovým žákem a asistentem) spolu s Pražským filharmonickým sborem připraveným Lukášem Vasilkem.
První věta již od počátečních taktů zapůsobila především svou náladou, která by ovšem nenabyla takové účinnosti, nebýt důsledného plnění technických náležitostí. Dramatičnost se odvíjela průběžně, kontrasty vystupovaly do popředí připomínajíce hornatou krajinu se všemi proláklinami a vrcholy, ale i zachmuřeným počasím. Perfektní nástupy vymezovaly jednotlivé oddíly, vychutnali jsme si nuance smyčců, tu zastřených, tu jasných. Dirigentovi se dařilo s přehledem vést tempové proměny, jeho gesta byla měkká, jemná, ani stopy po teatrálnosti. K tomu ve druhé větě přistoupila větší dynamická rozklenutost a gestikulace doznala patrnější propracovanosti a ozvláštnění důležitých míst i uvnitř zcela malých ploch. Půvabné byly idylické úseky a detailní prokreslení bylo možno ocenit i v partii bezprostředně předcházející závěru věty. Střed díla a určitý zlom představovalo následující Scherzo. Dirigent s neutuchající pozorností byl neustále ve střehu, takto působil na orchestrální plénum i na jeho jednotlivé sekce a takto je mohlo vnímat i obecenstvo. Bylo možno sledovat lehkost plynutí s prosakujícím neklidem až do rezolutního nástupu žesťů. Dechy vůbec vykazovaly bohatou plastičnost dynamického i barevného spektra, opět s vydatným podílem dirigentova usměrnění, od plynulých přechodů, gradace a zklidnění až po výraz odhodlaného vzdoru. Poslední dvě věty (Urlicht, Im Tempo des Scherzos) se staly úzce propojeným, monumentálním celkem obohaceným vokálními sóly altu (Švýcarka Yvonne Naef), sopránu (Lucie Silkenová) a sboru. Nejprve zaujalo altové sólo téměř kovovým, polohově vyrovnaným témbrem, jasnou artikulací a ke katarzi směřující gradací. Napínavé dění, účinně stimulované stále naléhavějšími dirigentovými gesty, probíhalo zprvu především v orchestrální složce a nabývalo na neustále proměnlivé a houstnoucí intenzitě. Jasně výrazné smyčce, velebné žestě v nízké poloze, neustále se stupňující celková gradace se střídajícími se a přesto plynule navazujícími „obrazy“, efektní echa žesťů (umístěny v pozadí balkonu a v postranní chodbě u sálu) a dalších nástrojů na pódiu (např. flétna, tympány) vytvářely průkaznou výslednici kvality nastudování i příkladného kontaktu dirigenta s orchestrem. Na zdárném vyvrcholení celého díla v závěrečných partiích měla také zásluhu přímo vzorová realita strukturně důležité koexistence obou hlavních kolektivních složek, orchestru a sboru, včetně sólových vstupů sopránu (jasný, transparentní projev) a altu (tendence k výraznější naléhavosti) i jejich „čitelnost“ v rámci celku. Vyzrálá koncepce dirigenta Jaka van Steena spolu s přesvědčivou schopností vtělit ji účinkujícím interpretům slavily jednoznačný triumf.

Nahoru | Obsah