Hudební Rozhledy

Osmdesátiny pražských symfoniků

Anna Šerých | 12/17 |Festivaly, koncerty

Na slavnostním koncertě k osmdesátinám Pražských symfoniků vystoupili mimo jiné Pavel Šporcl (zleva), Jiří Bárta a Ondřej Havelka.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK stanovil svůj jubilantský koncert k osmdesátinám na 20. 11. 2014 (Smetanova síň Obecního domu). Rok je jasný, den vymyšlený, přesné datum ustanovení orchestru FOK neznáme – ústní tradice je přibližná, archivní materiály shořely při bombardování Prahy. Film, Opera a Koncert, interpretační aktivity daly orchestru název a budiž mu ke cti, ponechal si jej, byť centrem zaměření je už dlouhodobě činnost koncertní. Slavnostní koncert byl vzpomínkový a oslavenci se chytře rozhodli pro pořad zábavný. Vsadili nás hlavně do slavné éry českého filmu, vždyť v desetiletí od roku 1934 nahrál FOK hudbu k většině našich filmů, ke dvěma stům dvanácti (pak nastoupil Fisyo). Dirigent Jan Kučera je i skladatel a jeho aranže slavných filmových melodií měly přitažlivý šarm, zejména tehdy, kdy přidal i klavír a svou pianistickou bravuru.

Koncert, který v přímém přenosu vysílala i Česká televize, zahájila hudba Jiřího J. Fialy k filmu Babička, sekvence babiččina příjezdu, nezapomenutelná tvář Terezie Brzkové, vítání Proškovic dětí. Táž projekce měla vtipné repete s energicky zahranou Wagnerovou Jízdou valkýr, abychom náležitě pochopili důležitost hudební podmalby. Sólisté večera měli své atraktivní gratulace, houslista Pavel Šporcl Cikánské melodie Pabla de Sarasateho, violoncellista Jiří Bárta v Adagiu z Violoncellového koncertu Antonína Dvořáka konkuroval herečce Vlastě Matulové v záběrech ze slavného filmu Modrý závoj, Dvořákův Slovanský tanec č. 8 si Jiří Stivín zjazzoval, mezzosopranistka Dagmar Pecková zpívala filmové hity Modravých dálek volání (Jiří Srnka, Minulost Jany Kosinové) i Gershwinovo Summertime a je škoda, že si melodie nenechala přepsat do rozsahu, v němž je bezpečná. Stylově bezvadnou patinu měl naopak výstup Ondřeje Havelky Sám já chodívám rád, (Eman Fiala, Těžký život dobrodruha) a všichni společně muzicírovali v šansonu Mám život hrozně rád (Sláva Eman Nováček, Hotel Modrá hvězda), takže jejich opakované poselství – „celý den jen si zpívám, celý den radost mám“ znělo jak dobrá výzva každému z nás. Programový střed, fanfárový pochod Vivat Olympia připomněl legendárního dirigenta a nápaditého skladatele Václava Smetáčka, FOK šéfoval plných třicet let. Kouzlo prvorepublikové atmosféry křísil a hnětl konferenciérský um Ondřeje Havelky a jeho bonmot – Fakt Obdivuhodná Kapela potěšil jistě i samotné symfoniky. Jako vtipné rozloučení s večerem zněly melodie Járy Beneše z evergreenů s Vlastou Burianem, a to C. a k. polní maršálek, To neznáte Hadimršku a Přednosta stanice, ve svižném rytmu pochodu napověděly, jak vstoupit do dalších let. Radostně, vtipně, bravurně.

Nahoru | Obsah