Hudební Rozhledy

Závěr s Pražskými symfoniky a Tomášem Netopilem

Anna Šerých | 12/17 |Pražské jaro

Hila Fahima – dokonalé spojení půvabu a umění – a Tomáš Netopi

Závěrečný koncert Pražského jara 2016 (4. 6.) hrál Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK jako poctu svému dlouholetému šéfovi a spolutvůrci Václavu Smetáčkovi (110. výročí narození a 30. výročí úmrtí). Hostoval Tomáš Netopil, mladý český dirigent, který sbírá vavříny ve světě. Koncert velkorysý, objevný.
Zahájila ho česká premiéra skladby, která úspěšně obletěla svět – The Fruit of Silence / Ovoce ticha lotyšského sedmdesátníka Pēterise Vaskse. Zhudebnil modlitbu Matky Terezy, která zdůrazňuje čtyři stupně soustředění na cestě k Bohu – modlitbu, lásku, službu, mír.

Skladatel tu meditaci neokrašluje tóny, hudbou, která je nejvíce schopná spirituálního zhmotnění, otvírá rovnou cestu k duchovnímu prožitku, ke chvíli soustředění. Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) a FOK v neokázale niterném podání takové soustředění poutavě zprostředkovali.
Francis Poulenc si uvědomil svou katolickou víru jako tvořivý zdroj až ve zralém věku. Vehementně a účinně. Gloria pro sólový soprán, smíšený sbor a orchestr je šestidílné mešní oratorium. Religiozita lákavě jásavá, právě tak jsme ji na koncertě slyšeli. Gloria a Laudamus tu kypí ve stručných motorických frázích radostným vyzněním, výrazná klenba sólového sopránu povznáší meditativní Domine Deus, Poulenc si s hlasem pohrává do účinných pasáží zbožné prosby v litanickém střídání sóla se sborem a právě sopránu dal i závěrečné Amen, přivede nás do soustředěného ticha. Před bouřlivě upřímným potleskem. Izraelská sopranistka Hila Fahima rozzářila všechny gloriozní sentence krásou a čistotou hlasu zřídka slýchanou. Tomáš Netopil dokázal s poněkud robustním projevem FOK divy. Co na tom, že jsme na festivalu slyšeli preciznější a vytrénovanější orchestry, zvlášť v závěrečné Symfonii č. 7. Ludwiga van Beethovena nechal vyniknout, co je na muzikantském nasazení nejcennější, zpěvný elán. Vedl je neomylným gestem a zpaměti k soustředěnému maximu, k plasticky proporčnímu rozlišování detailů pozadí a hlavního tahu, k proporční dynamice a kompaktnímu symfonismu, k radostnému jásotu finále. Důstojný závěr.

Nahoru | Obsah