Hudební Rozhledy

Rožděstvenskij a Postnikova v Praze

Hana Jarolímková | 04/03 |

„Vy jste můj orchestr “ – nemyslíte ,,že právě toto svým výrazem říká Gennadij Roždìstvenskij? (Foto Z. Chrapek)

Významnými hosty 4. abonentního koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK byli 18. a 19. 2. dirigent Gennadij Rožděstvenskij a klavíristka Viktoria Postnikova. Pro svoje pražské vystoupení zvolili tito nejen umělečtí, ale i životní partneři česko-ruský program: rozsáhlý Epilog, op. 37 Josefa Suka, Koncert pro klavír a orchestr č. 5G dur, op. 55 Sergeje Prokofjeva a devítidílnou suitu z hudby Alfreda Šnitkeho, psané pro čtyřdílnou televizní adaptaci Gogolova románu Mrtvé duše Michaila Švejcera.

Vystoupení obou umělců, patřících k vůdčím osobnostem ruského interpretačního umění, bylo samozřejmě očekáváno s představou výjimečného zážitku. Ten se však na plných sto procent, bohužel, nedostavil, i když díla obou ruských autorů byla podána s naprostým mistrovstvím. Rozpaky vzbudila a vtíravou otázku, proč tomu tak bylo, nastolila úvodní skladba večera, interpretačně i posluchačsky nesporně náročný vokálně symfonický Sukův Epilog, uzavírající skladatelovu volnou, čtyřdílnou symfonickou tetralogii Asrael, Pohádka léta a Zrání. Hudební proud Epilogu, jehož základ tvoří vedle velkého orchestru ještě sbor (Pražský komorní sbor) a tři sólisté (sopranistka Simona Šaturová, barytonista Roman Janál a basista Roman Vocel), kteří tu zpívají slova 23. žalmu, úryvek z knihy Genesis a poselství legendy Julia Zeyera Pod jabloní (v úpravě Ladislava Vycpálka), plyne sice bez přerušení, obsahově i hudebně je však rozčleněn do pěti oddílů. Přesto působil celek velice málo kontrastně, kdy převaha fortissima pohltila všechny jemnější nuance, které by se z komplikované partitury mohly vytěžit. Nejsem však zcela přesvědčena o tom, že výsledný dojem – zvukově i vnitřním neklidem předimenzovaná interpretace, působící místy až chaoticky – byl zapříčiněn pouze pojetím dirigenta.

Nahoru | Obsah