Hudební Rozhledy

Editorial 12/18

Hana Jarolímková | 12/18 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
opět se po roce blíží jeden z nejvýznačnějších svátků křesťanské církve – Vánoce, jež se postupem doby staly lidovou tradicí, v níž se v našich zemích prolínaly prvky katolického náboženství s předkřesťanskými obyčeji. Například lití olova, pouštění svíček po vodě, házení střevícem, rozvěšování jmelí (to má nejstarší – keltský – původ) apod.
To, co dnes považujeme za stěžejní symbol vánočních svátků – ozdobený stromeček – se objevilo v Čechách až v polovině 19. století. Nicméně je zapotřebí říci, že i tento vánoční obyčej má hluboké předkřesťanské kořeny, spočívající v rozvěšování např. jablek, ořechů apod. na ovocných stromech, aby byla zajištěna bohatá úroda pro příští rok.

Nedílnou součást vánočních svátků představovalo – kromě půlnočních mší – zpívání koled. Koleda, dnes typicky vánoční píseň, byla původně dětskou záležitostí. Děti zpívaly koledy při vánočních obchůzkách během velkých křesťanských svátků, zejména Vánoc a Tří králů. Později se stala koleda obecně vánoční písní s náboženským obsahem, který je v současné době vnímán spíše jako historické reziduum a ztrácí svůj duchovní význam.
Podle starých legend byl prvním autorem koledy v tom smyslu, který jsme uvedli, sv. František z Assisi (1181–1226). Slovo koleda znají všechny slovanské jazyky a je obecně známo, že staroslověnština se nechala inspirovat latinským výrazem calendae, původně označující slavnosti spjaté se zimním slunovratem.
Pokud se týká koledy, slavíme letos jedno její významné výročí, a sice dvousté jubileum prvního uvedení snad nejznámější a nejrozšířenější koledy na světě, nazvané Tichá noc (Stille Nacht). Tato poetická vánoční píseň s jímavou melodií byla poprvé uvedena v kostele svatého Mikuláše v rakouském Obernsdorfu nedaleko od historického a kulturního města Salcburku. Toto své společné dílo představili učitel a varhaník Franz Xaver Gruber (1787–1863) a kaplan s básnickými sklony Joseph Mohr (1792–1848). Přestože díky potížím s varhanami byla tato koleda poprvé předvedena za doprovodu kytary, stala se brzy velmi populární a záhy byla přeložena do tří stovek (sic!) jazyků a nářečí, pochopitelně včetně češtiny.
O její velké popularitě svědčí skutečnost, že již v roce 1848 je uvedena v lipském oficiálním zpěvníku. A co je nejen zajímavé, ale také důležité, stala se součástí nejen katolického, ale i protestantského ritu, a to zejména proto, že není ani tak ovlivněna katolickým mariánským kultem, ale její hlavní postavou je Kristus Vykupitel. To bylo pochopitelně vcelku přijatelné i pro protestanty. V roce 1839 se dostala do USA a byla velmi ochotně přijata celou řadou amerických protestantských církví. Mezi prvními, kdo ji zařadili do svého vánočního repertoáru, byli baptisté a metodisté.
Kolem poloviny, nebo spíše do poloviny 19. století pronikla Tichá noc do českých zemí, kde se okamžitě stala jednou z nejoblíbenějších vánočních písní. Do češtiny byla přeložena několikrát, poprvé neznámými nebo přesněji řečeno anonymními autory, dalšími překladateli byli např. Václav Renč (1911–1973), Rostislav Nechuta (1916–1993) či Pavel Hájek (nar. 1925), ze zpěváků populární hudby ji nazpívala v pohnutém roce 1969 Eva Pilarová.
A tak, až si letos zazpíváte u rozsvíceného vánočního stromečku Tichou noc, vzpomeňte si na to, jak dlouhou a mnohdy poměrně složitou cestu urazila tato píseň staletími, než dospěla k vám, aby svou půvabnou melodií i jímavým textem obohatila vaše vánoční svátky.

Nahoru | Obsah