Hudební Rozhledy

Aplaus pro Jiřího Hlaváče

Věra Lejsková | 12/18 |Festivaly, koncerty

Jubilant Jiří Hlaváč přebírá z rukou nového předsedy Asociace hudebních umělců a vědců, Petra Nouzovského, Cenu AHUV.

Večer plný hudby proteplený láskou a obdivem k jubilantovi, jímž byl letošní sedmdesátník prof. Jiří Hlaváč – taková byla atmosféra v sobotu 20. 10. ve zcela zaplněném sále B. Martinů. Jubilant sám se ukázal ve své nejskvělejší formě: naprosto strhující byla Modlitba Tomáše Svobody původně psaná pro klarinet a smyčce, která byla Jiřímu Hlaváčovi věnována. Autor však akceptoval interpretův záměr zaměnit klarinet za altsaxofon – a v této podobě tedy zazněla skladba ve světové premiéře. Velmi podmanivá, vypovídající o nejskrytějších podobách lidské duše snad ani nemohla mít výmluvnější nástroj, než byl právě altsaxofon, který svou barvou celkový dojem umocnil, zejména přidáme-li k tomu až fascinující interpretaci Jiřího Hlaváče. Tento muž „mnoha tváří“ – jak byl představen v programu uvádějícím vyčerpávajícím způsobem až neuvěřitelné množství jeho uměleckých i organizačních aktivit, se představil i jako autor a současně interpret v jímavé Air pro sopránový saxofon a smyčce.

Mladistvý elán tohoto charismatického umělce je až záviděníhodný, a je proto zcela logické, že se mu dostává i zasloužených poct. Na pódium mu přišli blahopřát em. děkan AMU Vlastimil Mareš, starostka města Třeboně Mgr. Terezie Jenisová, která připomněla, že čestné občanství města Třeboně, jež bylo Jiřímu Hlaváčovi již dříve uděleno, získal před ním jen Václav Havel, kardinál Miloslav Vlk a em. předseda Čs. akademie věd Rudolf Zahradník. Předseda AHUV Petr Nouzovský pak předal Jiřímu Hlaváčovi Cenu Asociace hudebních umělců a vědců, která je od roku 2016 udělována jednou za rok těm, kdo v hudební oblasti dosahují dlouholetých vynikajících výsledků.
Nezastupitelnou zásluhu na slavnostním průběhu večera měl ovšem i Dvořákův komorní orchestr s dirigentem Jaroslavem Vodňanským, který nejen velmi citlivě dotvářel sólistovo vystoupení, ale uvedl i v úvodu večera F. X. Richtera Sinfonii da Camera, na závěr pak Dumku Bohuslava Martinů, a velmi emotivní Suitu pro smyčce Leoše Janáčka.
Z celého večera přímo vyzařovala úcta k člověku, který ve studentských letech přišel do Prahy z rodné Moravy, aby zde na poli kultury vyoral jednu z nejhlubších brázd...

Nahoru | Obsah