Hudební Rozhledy

Novinky ze zahraniční muzikologické literatury I

Oldřich Kašpar | 01/19 |Knihy a notoviny

Stalo se již téměř tradicí, že se v prvním čísle časopisu Hudební rozhledy setkáváme nad výběrem ze zajímavých novinek zahraniční literatury. Tentokrát převážně ještě z roku 2018, ale lze očekávat, že vzhledem k aktivitě nakladatelských a vydavatelských domů a společností za našimi hranicemi se již v druhém pokračování tohoto seriálu budeme moci seznámit s prvními „vlaštovkami“ ze „žhavé“ současnosti, tj. nadcházejícího (v době, kdy píši tyto řádky) roku 2019. Jako obvykle jsem zařadil do předkládaného výběru i několik publikací „staršího“ data, které lze z mnoha důvodů (zejména z hlediska nadčasovosti zpracování tématu a neexistenci jiných podobných titulů) stále ještě pokládat za „novinky“. Ostatní tituly předcházejících let byly vybrány proto, že nějakým způsobem více či méně souvisejí s uváděnými „novinkami.“ To jen na vysvětlenou.

Začínáme podle již ustáleného (a po mém soudu) logického schématu, které se v minulých číslech osvědčilo, a to od obecných prací teoretického zaměření přes tituly zabývajícími se jednotlivými historickými obdobími až po biografie a analýzy děl konkrétních autorů, a to v chronologickém pořadí.

Vysoce teoretickou práci představuje nevšední publikace Massima Dony Filosofía de música – Filozofie hudby (Chicago, Global Rhythm Press S. L., 2008, 328 s., ISBN 10: 8496879313). Je vcelku příznačné, že dílo bylo vydáno nezávislým nadnárodním nakladatelstvím, jež má své pobočky jak v Evropě, tak i v Americe. Kniha Filozofie hudby přináší náročný text, jenž od svého čtenáře vyžaduje alespoň minimální orientaci v základních filozofických problémech. Dává nejen odpovědi na fundamentální otázky vztahu filozofie a hudby, ale naznačuje na mnoha místech také až znepokojující problémy, jejichž řešení musí čtenář hledat sám. V této skutečnosti je asi její největší přínos.

Péčí Enrika Mainoldiho bylo vydáno v milánském nakladatelství Rugginenti dílo Wielanda Ziegenrückera ABC Musica. Manuale di teoria musicale con esercizi – ABC hudby. Praktická učebnice hudební teorie s cvičeními (Milano, Ed. Rugginenti, 2015, 351 s., ISBN 10: 8876651918).

Dionisio de Pedro vydal obdobný titul pod názvem Teoría Completa de la Música 1 – Úplná teorie hudby (Madrid, Carisch – Real Musical, 2014, 224 s., ISBN 10: 8438709931). Tato kniha může podle slov svého autora velmi dobře posloužit jako učebnice, stejně tak na konzervatořích jako i na vysokých školách věnujících se teorii a praxi hudby.

Na čtvrtém místě je zapotřebí se zmínit o titulu Maria Fulgoniho Manuale di Musica. Nuovo metodo pratico per la conoscenza de la semiologia musicale – Učebnice hudby. Nová praktická metoda pro poznání hudební sémiotiky (Santa Vittoria, Editorial Nota, 2008, 232 s., ISBN 10: 8898031009). Ačkoli první část názvu působí spíše obecně didakticky, teprve podtitul odhaluje závažnost zkoumaného problému, sémiotice hudby nebyla doposud věnována jejímu významu odpovídající pozornost.

Základním pojmům a kontextům instrumentace je zasvěceno dílo Ebenezera Prouta Instrumentation – Instrumentace (London, Franklin Classics, 2018, 146 s., ISBN 10: 0342962000), které je možno také vnímat svým způsobem za poměrně zásadní učebnici svého oboru.
Kniha Louise Adolpha Coerneho se zabývá obdobnou problematikou – The Evolution of Modern Orchestration – Vývoj moderní orchestrace (London, Franklin Classics, 2018, 310 s., ISBN 0343524058).

Dalo by se říci, že prakticky ve stejném duchu se nese kniha o hudební teorii a harmonii, o níž její autor Enric Herrera napsal, že zahrnuje vývoj hudby od „základních hudebních konceptů až po harmonizaci melodie a je základem pro studium tohoto problému.“ Titul publikace zní Teoría musical y armonía moderna (Música) – Hudební teorie a moderní harmonie (Barcelona, Antoni Bosch Edición, 2018, 136 s., ISBN 8485855310).

Úvahy o vztahu hudby a kultury obecně nabízí Giovanni Bieti ve svém dílku Los partitos del mondo. Breve storia del dialogo tra culture in musica – Partitura ve světě. Stručné dějiny dialogu mezi kulturou a hudbou (Milano, Ed. Laterza, 174 s., ISBN 10: 885128125).

Nesporně nejen zajímavou, ale i užitečnou příručku představuje nerozsáhlá knížka Mickhaila Fasciana s názvem Produrre musica in casa: Strategie, Techniche e Segreti Su Comeprodurre Musica Profesionale In Casa – Hrajte doma: strategie, techniky a tajemství hudebních produkcí doma (Řím, Bruno Editore, 2018, 109 s., ISBN 9780342962035).

Obecnější práci o klasické hudbě jako celku přináší první díl publikace Historia insólita de la música clásica I. – Neobvyklé dějiny klasické hudby I. Alberta Zurróna Rodrígueze (Madrid, Ed. Nowtilus, 2015, 352 s., ISBN 10: 8499677316). Tato kniha je zejména zajímavá tím, že se zabývá proslulými hudebními tvůrci a interprety, jakými byli například W. A. Mozart, S. Rachmaninov, Ch. W. Gluck, G. Verdi nebo F. Schubert prostřednictvím anekdot o jejich osobnostech a tvorbě, jež nebyly nikdy předtím publikovány.

Ve vážnějším duchu se nese přehled Wielanda Schmida Epochen der Musikgeschichte, Heft: Mittelalters, Renaissance, Klasik, Romantik, Moderne – Epochy dějin hudby, Sešit: Středověk, renesance, klasicismus, romantismus, moderna (Innsbruck, Verlag Helbling, 2016, 84 s., ISBN 10: 3990355945).

A nyní již přistupujeme k jednotlivým obdobím v dějinách hudebního vývoje a dnes započneme gotikou. Dan Robert vydal knihu gotických žalmů – Libro de salmos (Georgia, Dan Roper Editor, 2016, 212 s., ISBN 10: 0994554931). Tato nepochybně zajímavá sbírka zahrnuje středověké žalmy různých jazykových i geografických oblasti Evropy – anglické, bavorské, gaelské, italské, francouzské a to ve „vulgární“ i korektní latině. Jak se dalo vcelku očekávat, nejsou zde zahrnuty tyto útvary např. z území českého knížectví později království (jež byly rovněž psány v latině), o Polsku, Uhrách apod. ani nemluvě.

Následuje, a to v přímém chronologickém sledu, renesance, kdy Richard Freedman zasvětil renesanční hudbě svoji monografii s názvem (ve španělském překladu Juana Gonzáleze-Castela a Martíneze Peñuely) La música en el Renacimiento – Hudba v renesanci (Madrid, Ediciones Akal, 320 s., ISBN 8446046008). Knihu lze charakterizovat jako obsáhlé solidní zpracování nejen vývoje hudby celé jedné epochy lidstva, ale také jeho zasazení do širších kulturních a politických kontextů.

Pochopitelně, že nesmí chybět baroko. Barokní hudba představuje osobitý, dalo by se říci, v jenom ze svých odvětví – chrámové hudbě – v podstatě ideologický fenomén, který zejména využívala katolická církev k upevnění svého postavení otřeseného reformací – k rekatolizaci a konečně na vzdálených misiích zejména Latinské Ameriky k zdaleka ne nevýznamné podpoře misijního působení. Proto si dovolím zařadit mezi hudební novinky i jednu čistě historickou, která lépe napomůže k pochopení nejen toho, co zde bylo řečeno, ale i následujícího hudebního titulu. Baroknímu umění (v jeho rámci pochopitelně i hudby) v životě tehdejšího člověka je věnována monografie, jejímž autorem je anglický historik Peter Davidson a její název je prostý, nicméně vyjadřující vše, The Universal Baroque – Obecné baroko (Gloucestershire, 2018, 204 s., ISBN 10: 1526126931). Navažme tedy hned zmíněným hudebním titulem, jehož autor rovněž zvolil velmi jednoduchý název. Robert Haas totiž nazval svoji poměrně obsáhlou monografii Die Musik des Barocks – Hudba baroka (London, Forgotten Books, 2018, 328 s., ISBN 10: 0364731494). Podle mého mínění se jedná nejen o nejnovější, ale také zatím o jeden z nejzajímavějších titulů o zmíněném období, s nímž jsem měl možnost se seznámit.

V této souvislosti snad mohu uvést užitečnou slovníkovou práci staršího data (1991), kterou její uspořadatelé Wulf Konogold a Eva Reisinger publikovali pod příznačným názvem Konzertführer Barock – volněji přeloženo Průvodce barokní hudbou (Mainz, Schott Musik GmbH et Co., 1991, 775 s., ISBN 10: 3254083873).

Mathias Auclair věnuje svoji pozornost klasické hudbě poměrně rozlehlého časového období od 17. do 21. století, tedy prakticky do současnosti. A to ze zajímavého hlediska, a sice prostřednictvím rukopisných partitur. Jeho přehledná práce nese název Trésors de la musique classique – Partitions manuscrites XVIIè – XXIè siècle – Poklady klasické hudby – rukopisné partitury od 17. do 21. století (Paris, Coédition Textuel/Bnf Editions, 2018, 256 s., ISBN 10: 9782845977006).

Obdobnému tématu je zasvěcen přehled Olivera Buslauea, který uvádí 111 děl klasické hudby, jež by měl znát každý člověk, respektive měl mít ve své příruční knížce – 111 Werke der klassischen Musik, die man kennen muss Taschenbuch (Köln, 2017, 240 s., ISBN 10: 3740802367).

Obsáhle, až s minuciézní přesností věnoval svoji pozornost klasické hudbě Philip G. Down v kompendiu, jež vyšlo ve Španělsku pod názvem La música clásica – Klasická hudba (Madrid, Akal, 2015, 532 s., ISBN 10: 8446041693).

Charles Rosen se zaměřil na klasicistní styl Haydna, Mozarta a Beethovena v titulu s plně vystihujícím názvem El estilo clásico. Haydn, Mozart, Beethoven – Klasicistní styl. Haydn, Mozart, Beethoven (Madrid, Alianza Música, 2015, 616 s., ISBN 10: 842069400).

Klavírní a komorní hudbě samotného Ludwiga van Beethovena je zasvěcena vcelku rozsáhlá analytická monografie Luigiho della Croceho Ludwig van Beethoven. La música pianistica e da camera – Ludwig van Beethoven. Klavírní a komorní hudba (Milano, L’Epos, 2008, 496 s., ISBN 10: 8883023730).

Poněkud odlehčeněji působí kniha Fernanda Argenty Los clásicos también pecan. La vida íntima de los grandes músicos – Klasikové také hřešili. Intimní život velkých hudebníků (Madrid, Del Bolsillo edición, 2017, 512 s., ISBN 10: 8499088295). Autor jde po stopách velkých skladatelů, ukazuje nám, jaké byly (často překvapující) zdroje jejich inspirace, mnohdy až neuvěřitelné mánie a osobní tajemství. Klade si otázky typu – „Skládal vskutku hudbu Mozart při hře kulečníku?“ „Byl Puccini mužem mnoha žen?“ a další. Na druhou stranu doslova „demýtizuje“ mnoho známých a slavných hudebníků, jakými byli Vivaldi, Bach, Mozart, Beethoven ad.

Podobně vtipným názvem uvedl svoji – dalo by se říci didaktickou publikaci – Nicola Campogrande. Occhio alle orechie. Como ascoltare musica classica e vivere felici – Dívej se ušima. Jak naslouchat vážné hudbě a žít šťastně (Florencia, Ponte alle Grazie, 2015, 139 s., ISBN 10: 8868333430).

I následující – dalo by se říci – při zachování všech historických faktů spíše zajímavé vyprávění je věnováno s převahou osobním „problémům“ některých protagonistů klasické hudby. Jeho autorka Elisa Giobbi jej nazvala zcela příznačně Eterni: Vite brevi e romantiche di grandi compositori – Věční: krátké a romantické životy velkých skladatelů (Milano, Vololibero, 2018, 189 s., ISBN 10: 7785246231). Za mnohé stačí připomenout nedlouhý, ale událostmi (včetně romantických příběhů) naplněný život „nesmrtelného“ Wolfganga Amadea Mozarta.

Opět si dovolím malou odbočku do minulosti týkající se romantické hudby. Její slovník sestavil nám již známý Wulf Konogold pod názvem Konzertführer Romantik – Průvodce romantickou hudbou (Mainz, Schott Musik GmbH et Co., 2007, 1047 s., ISBN 10: 9783254083883).

Specifickým problémem opery jako žánru, tentokráte spíše z hlediska jazykového než hudebního, se zabývá sborník Le parole del teatro musicale – Řeč hudebního divadla (Roma, Ed. Carocci, 2010, 170 s., ISBN 10: 88435418X).

Konečně exotickou „třešničku“ na pomyslném dortu představuje publikace Clasical Music of India. A practical guide – Klasická hudba Indie. Praktický průvodce. Autoři L. Subramaniam a Viji Subramaniam ji vydali ve spolupráci s anglickým nakladatelstvím Harper-Collins v Tranquebaru v New Delhi (2018, 150 s., ISBN 10: 9387894355).

A nyní přistoupíme k jednotlivým autorům. Alberto Baso je autorem vskutku zajímavé publikace Frau Musika. La vita e le opere di J. S. Bach – Paní Hudba. Život a díla J. S. Bacha (Bologna, Collana Biblioteca di cultura Musicale, 2018, 989 s., ISBN 10: 9788859247418). Tento již druhý svazek obsáhlé biografie proslulého skladatele zahrnuje léta od roku 1723 až do jeho smrti 1752. A to na pozadí bohatého kulturního a politického života Lipska, kde Bach působil jako „kantor“. Autor podrobně analyzuje Bachova díla, jako kantáty, oratoria, mše a další opusy jak laického, tak i náboženského charakteru.

Další dílo tentokráte od anonymního autora, rovněž věnované Bachovi, rozebírá jeho 48 fug a preludií The Forty Eight Preludes and Fugues of J. S. Bach – Osmačtyřicet preludií a fug J. S. Bacha (London, Franklin Classics, 2018, 158 s., ISBN 10: 0343210037).

Jednomu za zajímavých momentů ze života Wolfganga Amadea Mozarta, totiž jeho vztahu k zednářství, je věnována publikace Paula Nettla Mozart and Masonary – Mozart a zednářství (London, Franklin Classics, 2018, 172 s., ISBN 10: 0343459272).

Tolik tedy o knižních novinkách roku 2018, ale také o starších titulech (jak bylo uvedeno a snad i přijatelně zdůvodněno v úvodu). Pro příští pokračování připravujeme další informace, a to nejen z období posledních dvou tří let, ale také zprávy o nejnovějších publikacích, jež už dnes uvádějí ediční plány řady hudebních nakladatelství pro rok 2019.

Nahoru | Obsah