Hudební Rozhledy

Nové operní nahrávky na CD

Zbyněk Brabec | 01/19 |Revue hudebních nosičů

Na trhu s gramofonovými nahrávkami se v poslední době objevila celá řada nových snímků většinou méně známých oper, které jistě zaujmou operní fandy a často nás seznámí s díly běžně nehranými. Nové nahrávky opět zahrnují opery od baroka až po současnost. Nejstarší nově nahranou operou je Monteverdiho Návrat Odysseův do vlasti z roku 1640 a nejnovější je pak opera amerického skladatele Rickyho Iana Gordona Dům bez vánočního stromku, poprvé uvedená 30. listopadu 2017 v Houstonu. Mezi těmito operami bych rád upozornil na další nově vydávané operní nahrávky. Tou první je jednoaktovka Impresário v nesnázích jednoho z nejhranějších skladatelů 2. poloviny 18. století Domenika Cimarosy, jehož opery se hrály nejen v italských divadlech, ale i v Lisabonu, Vídni a Petrohradě. Z jeho asi 70 oper do dnešní doby přežilo především Tajné manželství, poprvé uvedené v roce 1792 ve Vídni. Jeho Impresário v nesnázích, který měl premiéru v roce 1786 v Neapoli, patří k řadě oper z divadelního prostředí, které byly tehdy nesmírně oblíbené.

V době, kdy žil a působil Domenico Cimarosa, žil i Wolfgang Amadeus Mozart, jehož operní dílo zastínilo skladby všech tehdejších skladatelů. Jednou z prvních Mozartových oper je singspiel Bastien a Bastienka, který skladatel napsal v pouhých 12 letech. Firma Signum nyní vydává záznam této opery v řadě nových mozartovských nahrávek dirigenta Iana Pageho. Nahrávka mistrovské opery Così fan tutte, vydaná nyní firmou Rubicon v hudebním nastudování dirigenta Laurenta Pillota, vychází z nejnovější vědecké studie profesora Iana Woodfielda, v níž se především nekříží oba páry milenců. Trh s operními nahrávkami výrazně již léta obohacuje firma Naxos, vydávající např. záznamy oper z Rossiniho festivalu v Bad Wildbadu. V této řadě nyní vychází snímek Rossiniho opery Mohamed II. v inscenaci z roku 2017, kdy byla uvedena originální, tzv. neapolská verze opery z roku 1820. O 18 let později měla v Benátkách premiéru Donizettiho opera Maria de Rudenz, nyní zaznamenaná při uvedení ve skladatelově rodném Bergamu. Vydavatelství Naxos novou nahrávkou Wagnerova Soumraku bohů dirigenta van Zwedena v Hongkongu dokončuje nejnovější snímek tohoto náročného díla, a tím i kompletního Prstenu Nibelungova. Naxos také vydává záznam představení opery Ericha Wolfganga Korngolda Zázrak Heliany z Freiburgu, kde účinkuje i naše pěvkyně Kateřina Hebelková. Velice zajímavou nahrávkou je rovněž záznam rozsáhlé, přes tři hodiny trvající duchovní opery Antona Rubinsteina Mojžíš, napsané v letech 1884/91, která měla svou opožděnou premiéru teprve v roce 2017 ve Varšavě. Dále bych rád upozornil na dvě méně známé francouzské opery, které se v nových nahrávkách dostávají k diskofilům. Z 13 oper Camilla Saint-Saënse přežila jen jedna jediná – Samson a Dalila. Ostatní se tu a tam uvádějí, ale vždy jde spíš o určitou zajímavost než o trvalé navrácení těchto oper do operních divadel. Takto byla v Ženevě v roce 2017 uvedena jeho opera Ascanio v původní verzi z roku 1888. Jestliže Ascanio vychází na zvukových nosičích poprvé, Massenetova Navařanka z roku 1894 je známá především z nahrávek s Lucií Popp nebo Marilyn Horne (obě vznikly v roce 1975). S nejnovější nahrávkou přichází vydavatelství Warner s polskou pěvkyní Aleksandrou Kurzak a s jejím manželem Robertem Alagnou. Jsem rád, že mezi vydavatelstvími, které na trh přinášejí nové operní nahrávky, mohu také jednou zmínit českou firmu Supraphon, kdysi pravidelně vydávající zejména české opery, jejíž historické nahrávky patří do zlatého fondu operních nahrávek. Nyní přichází na trh s kratičkou, zhruba 40minutovou operou Bohuslava Martinů Čím lidé žijí z roku 1952, která, spolu s operami Voják a tanečnice, Tři přání a Divadlo za bránou, dosud nebyla na zvukových nosičích vydána. Proto lze nový supraphonský záznam z koncertního provedení v roce 2014 jen uvítat. Z uvedených informací je také jasné, kam by měla zaměřit dramaturgie operních nahrávek Supraphonu v budoucnu svoji pozornost. Na CD také vychází opera ukrajinského skladatele Juriho Butska Bláznovy zápisky, napsaná podle N. V. Gogola v roce 1964. Vydavatelství Brilliant zase přichází se dvěma krátkými operami amerického skladatele italského původu Gian Carla Menottiho Telefon a Médium, první dramatickou, druhou komickou, obě na vlastní skladatelovo libreto. Závěrem ještě upozorním na dvě operetní nahrávky – na Straussova nesmrtelného Netopýra a Korngoldovu operetu Píseň lásky, která vznikla přepracováním Straussovy operety Královnin krajkový šátek. Korngoldovu verzi nedávno znovuobjevila lipská Hudební komedie, z jejíhož nastudování je pořízen předkládaný snímek.

Nahoru | Obsah