Hudební Rozhledy

Mozartovy narozeniny opět s Plácidem Domingem

Helena Havlíková | 03/19 |Festivaly, koncerty

Plácido Domingo

Připomenout Mozartovy narozeniny 27. ledna koncertem ve Stavovském divadle, jediném dochovaném divadle, kde Mozart dirigoval, je určitě dobrý nápad. Už před deseti lety se ho chopilo Národní divadlo. Je však otázka, jak takovou oslavu pojmout. Jako příležitost pro mladé začínající talenty, kterým naše první scéna pomůže na začátku jejich kariéry v tom dnes tak konkurenčním operním světě? Nebo jako mozartovské gala se špičkovými mozartovskými specialisty?
Loni mohli na narozeninovém koncertě Mozartovi „popřát“ se sympatickým entusiasmem mládí laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Pro Veroniku Holbovou, Lucii Kaňkovou, Romana Hozu nebo Jana Hnyka byl tento koncert vítanou příležitostí předvést své talenty. Letos oslavu narozenin Národní divadlo naservírovalo Plácidu Domingovi, jakkoli nikdy nepatřil k žádným mozartovským specialistům.

Domingo využil „atrakci“ Mozartova Stavovského divadla už přede dvěma lety, když mu tehdejší ministr kultury Josef Herman ze státního rozpočtu přispěl 6,5 milionu, aby zde Maestro za 20 milionů Kč oddirigoval Dona Giovanniho a nechal se fotit v kočáře před divadlem. I tentokrát byl koncert hlavně propagací Maestra a jeho pěvecké soutěže Operalia. Ta rotuje po divadlech celého světa včetně Paříže, Mexika, Madridu, Tokia, Moskvy, Budapešti nebo kazachstánské Astany a její 27. ročník se uskuteční letos v červenci v Praze.
Jako sólisty koncertu si Domingo vybral dva dřívější vítěze Operalie – rumunskou sopranistku Adelu Zahariu a italského barytonistu Simona Alberghiniho. K nim připojil dva české pěvce: mezzosopranistku Štěpánku Pučálkovou, kterou teď čekají velké role Cherubína, Nicklausse v Hoffmannových povídkách, Rosiny v Lazebníku sevillském a Čajkovského Olgy v tak prestižním divadle, jakým je Semperova opera. Druhým českým zástupcem byl tenorista Petr Nekoranec, který se dostal do stuttgartské opery s rolemi Rossiniho Almavivy nebo Ramira v Popelce a Donizettiho Ernesta. Snad jedině Alberghini svým neprůrazným barytonem působil, stejně jako přede dvěma lety v titulní roli Dona Giovanniho, matně, ostatní v Mozartových áriích a duetech představili své krásné barevné hlasy, byť ne mozartovsky vyhraněné. Při vstupném převážně mezi dvěma až pěti tisíci by ovšem stálo za to zvážit, jak vytrhnout z běžné rutiny hodně nepřesně hrající Orchestr Národního divadla, aby nebylo třeba doslova přetrpět čtyři chatrně odehrané předehry Mozartových oper, které Domingo svým dirigováním nijak neozvláštnil.
Věřme, že příští rok najde Národní divadlo u příležitosti Mozartových narozenin efektivnější využití takového pokladu, jakým je Stavovské divadlo, ve prospěch české kultury nebo k prezentaci skutečně mimořádné mozartovské interpretace.

Nahoru | Obsah