Hudební Rozhledy

Editorial 04/19

Hana Jarolímková | 04/19 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
jak je běžně známou skutečností, mezi základní lidské vlastnosti patří kromě podléhání nejrůznějším rituálům a konspiračním teoriím také vytváření „mýtů“ a stereotypů, které většinou nemají žádné racionální jádro. Lidé jim ovšem často věří, nebo lépe řečeno, chtějí věřit, mnohdy ovšem ani sami nevědí, proč.
Jednou z nejrozšířenějších z uvedených skutečností je víra v „magické“ číslo 8 v českých dějinách. A je tomu vskutku tak, naše historie obsahuje celou řadu „osmičkových dat“, během nichž se odehrály mnohé významné události, jež nadlouho poznamenaly naše dějiny i životy našich předků. Stačí uvést jen několik příkladů (roky 1618, 1648, 1848, 1918, 1938, 1948, 1968) apod. A to jsme se dotkli jen těch období, v nichž došlo vskutku k přelomovým událostem. Takto seřazena působí zmíněná data logicky stejně jako iracionálně.

Logicky proto, neboť, jak již bylo uvedeno, výrazně poznamenala životy našich předků a některá z nich i nás samotných, iracionálně z toho důvodu, že nenajdeme žádné na první pohled zjevné vysvětlení, proč právě letopočty s číslem 8 na konci jsou přelomové. Jistě, historik by mohl namítnout, že to odpovídá logickému vývoji našich i světových dějin, ale základní otázka zůstává, jak to, že jsou to právě „koncové osmičky.“
Tato úvaha mne v letošním roce 2019 přivedla k tomu, že jsem se pokusila poněkud „zrelativizovat“ výše uvedené tím, že jsem se – pochopitelně výběrově – podívala na některé důležité události, jež mají ve svém letopočtu na konci devítku, a to v rozmezí 19. a 20. století.
Tak například 25. dubna 1859 zahájilo provoz Novoměstské divadlo, dřevěná neorenesanční budova, jež byla postavena architektem Josefem Niklasem na místě dnešní budovy Státní opery. Tento kulturní svatostánek pojal 3000 návštěvníků a patřil pod správu Prozatímního divadla, zbořen byl v roce 1886. K tomu je zapotřebí dodat, že další Královské zemské prozatímní divadlo, které bylo výhradně českou scénou a přímým předchůdcem Národního divadla, bylo otevřeno v roce 1862. Opět neorenesanční stavba byla postavena podle návrhu architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna. Byla v něm například uvedena první opera Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách.
A nyní se vraťme opět k devítkám. Tak například 19. dubna roku 1859 při návratu Bedřicha Smetany ze severní Evropy do Čech mu v Drážďanech na tuberkulózu zemřela v pouhých dvaatřiceti letech jeho první žena Kateřina. Ve stejném roce, tedy 1859, absolvoval Antonín Dvořák Varhanickou školu v Praze a o patnáct let později (24. listopadu 1874) byla v Prozatímním divadle uvedena jeho první opera Král a uhlíř. Ve druhém roce života nové republiky Československé (1919) pak založili Leoš Janáček s Vilémem Kurzem konzervatoř v Brně.
I světově proslulý Mezinárodní hudební festival Pražské jaro má s koncovou „devítkou“ určitou spojitost. Svoji činnost sice zahájil v roce 1946, ale jednou z inspirací jeho vzniku se staly i slavnosti pěveckých spolků, organizované na území českých zemí v 19. století. A to konkrétně od roku 1899 každoročně v květnu pořádané Májové hry (Mai-Festspiele), jejichž iniciátorem byl ředitel Nového německého divadla Angelo Neumann. A tak bychom mohli pokračovat dále, snad tedy na závěr ještě dvě významná data: a sice 22. leden 1929, tedy den, měsíc a rok narození významného českého skladatele 2. poloviny 20. století Petra Ebena, a 28. srpen 1959, kdy nás opustil Bohuslav Martinů...

Nahoru | Obsah